Valí se mi doma zářijové číslo Arsenal Magazine, které jsem si přivezl z legendárního výjezdu z Chelsea a tak jsem ho po delší době otevřel a našel rozhovor s mladým brankařem rezervy Damianem Martinezem a rozhodl jsem se vám ho zprostředkovat.
Spoluhráči jej znají pod přezdívkou „Emi“ (jeho prostřední jméno je Emiliano). Argentinský brankář zaujal v týmu Neila Banfielda, obzvlášť v zápase s Boltonem v září 3:3, kdy vytáhl několik dobrých zákroků.
Byl to skvělý start do jeho druhé sezony v dresu Arsenalu, poté co v prvním roce ukázal záblesky svého neoddiskutovatelného potenciálu. Reprezentant mládežnických celků Argentiny, Emi přestoupil v lednu 2010 z týmu jihoamerických gigantů Independiente. Absolvoval pozvolnou adaptaci na život v Arsenalu, když si v loňské sezoně připsal deset startů za mládežnický tým a rezervu, zvykajíc si na rychlost a fyzickost anglického fotbalu.
Nyní je připraven udělat další krok a posunout se o level výš, k čemuž má dobře nakročeno. Na konci loňské sezony byl zahrnut do nominace Argentinské seniorské reprezentace ke dvěma přátelským zápasům, ikdyž na hřiště se nedostal. Poté v září, nedlouho po svých 19. narozeninách, byl poprvé v nominaci prvního týmu Arsenalu, kdy se dostal na lavičku pro zápas 3. kola Carling Cupu doma s Shrewsbury.
Takže se Arsenal Magazin rozhodl, že je nejvyšší čas na rozhovor s Emim, jedním z pěti profesionálních brankářů v klubu ve věku 23 nebo méně, a začali se jej ptát na jeho přestup, který znamenal přesun přes půl zeměkoule.
Stěhování z Argentiny do Londýna jako teenager byl velký krok, co tě přesvědčilo k připojení k Arsenalu?
Tak je to hodně velký klub, skvělý klub a silný klub. V Argentině jsem hrál také za velký klub, ale víte, že Premier League je nejlepší ligou světa. Takže po rozhovoru s rodinou a agentem, jsme se rozhodli pro odchod do Arsenalu. Bylo to velké rozhodnutí, protože je to hodně daleko od mého domova. Je to 15 hodin do Buenos Aires a pak dalších 5 hodin do mého města, takže to zabere den dostat se domů. Ale to je fotbal a fotbal je můj život, takže jsem se rozhodl sem jít a užít si to. Snažím se ze všech sil každý den a podávám své nejlepší výkony, takže můžu být jednou v prvním týmu.
Meli rodiče starosti ohledně stěhování do Londýna v takovém věku?
No přemýšleli jsme o tom celý měsíc, byl jsem mladý, takže to bylo velké rozhodnutí. Moje matka a otec řekli „dobře, podpoříme tvé rozhodnutí.“ A nýní jsem tu.
Navštívil jsi někdy předtím Anglii?
Ne, nikdy a jelikož jsem zvyklý na slunečné počasí, to zdejší se mi nelíbí. Minulý rok sněžilo a já to nikdy předtím nezažil. Řekněme, že prostě preferuji slunečné počasí. Ve skutečnosti jedu zítra do španělska na tři dny, užít si trochu slunce.
Byl jsi vždy brankářem?
Vždy. Poprvé jsem začal hrát fotbal, když mi bylo 6, a nevím proč, ale chtěl jsem být brankářem, byl jsem velký, když jsem byl mladý a trenér se mne zeptal „proč nechceš být útočník, nebo záložník?“ a já vždy odpovídal „ne, já chci být brankář.“ Znám některé brankáře, kteří začínali v poli, ale já to nikdy nezažil.
Kdo byl tvým idolem, když jsi vyrůstal? Následoval si kroky někoho z rodiny?
Ne, jsem prvním fotbalistou v naší rodině. Bratr chvíli hrál, ale už nehraje. Když jsem byl v Independiente vždy jsem vzhlížel k Oscaru Ustarim. Pro mě je to nejlepší brankář na světě. Byl jedničkou v Independiente, když jsem tam hrál, a když jsem přestoupil do Arsenalu on odešel do Getafe. Ale pro mne, on byl nejlepší brankář. Pracoval jsem s ním každý den, protože jsem byl brankářem rezervy, takže jsem se od něj spoustu naučil.
Jaký byl tvůj první dojem poté, co jsi přijel do Arsenalu?
Wow! Hřiště v tréninkovém centru jsou úžasné, tak odlišné od toho na co jsem byl zvyklý. A pak, můj první trénink byl tak těžký. Bylo to o moc rychlejší, než v Argentině; je to pomalejší v Argentině, více taktické. Ale tady je to vše o rychlosti. Dnes se mi to líbí, ale zpočátku jsem byl zděšený. Musel jsem se plně soustředit celou dobu. Anglicky jsem vůbec neuměl, takže jsem musel mít vše co mi Gerry Peyton říkal přeložené. Vše to chtělo zvyknout si na to, řekl bych, že to trvalo dva měsíce, než jsem se cítil jako doma.
Takže během té doby, chtěl jsi se někdy vrátit zpět do Argentiny?
Někdy ano, přemýšlel jsem o domově, ale abych byl upřímný, jsem na to zvyklý. Když mi bylo 12, odešel jsem z domova a šel bydlet do Buenos Aires hrát za Independiente, a to bylo 5 hodin cesty z mého rodného města. Takže jsem zvyklý na život mimo domov. Žil jsem mimo domov od svých 12 let a pomohlo mi to dospět.
S kým jsi tu mluvil, když se ti stýskalo po domově během prvních dvou měsíců?
Manuel Almunia, nebo Cesc Fabregas a Ignasi Miquel. Taky Carlos Vela. Ti všichni mi pomohli, radili mi a jelikož mluví stejnou řečí jako já, bylo to jednodušší.
Na hřišti jsi se přesto cítil dobře? Jaký byl tvůj první dojem z hraní fotbalu v Anglii?
No minulou sezonu jsem odehrál jen 5 zápasů za U18, 3 za rezervu a 2 v Youth Cupu, takže to bylo nezvyklé, protože v Argentině jsem byl zvyklý hrát každý týden, nebo dokonce dvakrát týdně. Bylo to frustrující, ale bylo to kvůli tomu, že jsem cestoval s národním týmem a také jsem byl zraněn, takže jsem více hrát nemohl.
Ale cítil jsem, že jsem hrál docela dobře během mých prvních zápasů. Přesto hra tady byla hodně odlišná. Hráči mi tu stále nahrávají, to se v Argentině nikdy nestávalo. Tady jste mnohem více zapojení do hry a to se mi líbí.
Je to tu také hodně fyzicky náročně pro brankáře?
Ano, je to fyzicky náročné, také s hodně centry. Útočníci jsou hodně velcí, silní a rychlí. Na své hře jsem několik věcí změnil, změnil jsem poziční hru a samozřejmě na tom pracuji každý den na tréninku. Nikdy nejste dokonalí.
Co jsou tvé silné stránky brankáře?
Vždy se snažím vybíhat a sbírat centry, také moje práce nohou je silnou stránkou. Jak jsem říkal, dost jsem cvičil s Oscarem Ustarim, který jse podle mně nejlepší brankář na světě. Takže nyní jsem v odkopech velice přesný a také při výkopech z ruky. Můžu tak přihrávat hráčům po celém hřišti.
Jaké jsou tvé cíle pro tuto sezonu?
No minulou sezonu jsem moc nehrál, takže bych rád hrál víc. Loni jsem odehrál jen 10 zápasů, a letos jsem už hrál třikrát za rezervu, takže chci dál hrát. Poté, nevím, možná jít na hostování a získat nějaké zkušenosti. Nikdo se mnou o tom ještě nemluvil, ale možná bude možnost v lednu.
Jak moc překvapivá byla nominace do národního týmu Argentiny?
Hodně překvapivá! Na konci sezony jsem se vrátil do Argentiny a o tři dny později mi volal Sergio Batista, manažer Argentinské reprezentace. Říkal, že jsem v nominaci na pár zápasů, takže jsem se vydal do Nigérie, potom do Polska, a pak jsem s týmem trénoval 3 týdny před Copa America. Byl jsem na střídačce v těch dvou zápasech a bylo to pro mne fantastické. Vůbec jsem to nečekal, ale oni o mne věděli, protože jsem hrál za U-17 a U-20, takže mne Batista znal. Nyní ale odešel, takže si myslím, že budu muset hrát za první tým, abych byl znovu nominován.
Nedávno jsi také byl poprvé nominován pro zápas prvního týmu Arsenalu proti Shrewsbury…
Ano, moje první lavička za Arsenal. To bylo také překvapení, a cítil jsem se díky tomu, že si vedu dobře, takže v tom chci pokračovat. Nehrál jsem, ale i tak to pro mne byl úžasný den. Nebyl jsem moc nervózní, protože jsem znal několik hráčů z týmu a se všemi jsem trénoval. Nyní se cítím součástí týmu.
Když se podíváš na brankáře v týmu, cítíš šanci na průnik do prvního týmu?
Každý má šanci dostat se do prvního týmu. Já se o to snažím, ale je tu několik skvělých brankářů, takže musím tvrdě trénovat.
Koneckonců, současná jednička, Wojciech Szczesny není o moc starší, než ty. Bojíš se, že by mohl být v bráně Arsenalu příštích 10, nebo víc let?
No je pravda, že si poslední rok vedl dobře, ale nikdy nevíte co se stane. On dostal svou šanci, když byli ostatní hráči zranění, vedl si dobře a manažer ho nechal v týmu. Takže se možná to stejné může stát mně. Je to fotbal, nikdy nevíte.
Zdroj: /Arsenal Magazine/
