Napsat něco po sobotním zápase je hrozně těžké, protože zápasy jako ten v Birminghamu člověk, díkybohu, neprožívá každý den. Musím říct, že ani po finále Ligy Mistrů v Paříži, ani po tom co DavidSeaman jedenáct let předtím, ve stejném městě, pustil gól z poloviny hřiště, jsem nebyl víc v prdeli než v sobotu odpoledne.
Je sice už úterý, ale stejně furt nevím ze které strany do toho. Už tři dny čtu všechny blogy, weby, noviny na které narazím a mám pocit, že všechno už bylo napsáno. Pravda, většinou pouze anglicky, ale jsem přesvědčen, že drtivá většina čtenářůHD, jako každý správný gooner, angličtinou vládne a četla to samé co já. Pokud ne, tak vás jedním vrzem odkážu na Arseblog (doporučuji zejména ten nedělní – jeden z nejlepších, jaký jsem kdy četl), Goodplaya, Gunnerblog, East Lower, The Cannon, Inside Arsenal, Online Gooner… Ale zase tak snadno se z toho nemíním vyvléct.
Martin Taylor. Neznám toho člověka a klidně budu věřit, že je to dobrák od kosti, jak tvrdí jeho spoluhráči. Jenže stejně tak znám fajn kluka, který zavinil bouračku v autě, při které se těžce zranil jeho spolujezdec a on šel sedět. Určitě neměl v úmyslu někomu zpackat život, ale situaci, stejně jako Taylor, nezvládl. Slyšet po zápase od AlexeMcLeishe , výmluvu, že ho nechtěl zranit, že trefil kotník (nemám sice zkoušku z anatomie, ale vím, že holeň už není součástí kotníku), že Eduardo byl na něj moc rychlý je pak pro mne naprosto zdrcující. Když totiž dovedu tenhle názor do všech možných důsledků, tak brzy se posuneme k tomu, že nebudeme uznávat góly, protože střela byla moc prudká. Vím, že je to trochu hodně nadsazené, ale logika je stejná. Věc se má tak, že Taylor šel do souboje o kterém musel vědět, že je prohraný, s úmyslem ukázat Eduardovi, že na St. Andrew’s to bude tvrdé a že příště bude muset být ještě rychlejší aby se vyhnul jeho kolíkům. Určitě nechtěl způsobit, co způsobil, ale musel vědět, že se něco takového stát může. Nechci posílat Taylora do vězení, ale třízápasová stopka, kterou za zákrok může dostat je zatraceně málo. Naprostý výsměch!
Za poslední dva roky, aniž bych musel sáhodlouze přemýšlet, k Eduardovi připojím dvě další jména: Petr Čech a a Abou Diaby. Žádný z těchto zákroků nepřiměl Fotbalovou Asociaci, aby se zamyslela nad systémem trestů. A obávám se, že ani sobotní hrůza na tom nic nezmění, i když se budu rád mýlit. Je to totiž naprosto nepřijatelné, aby hráč, který málem ukončí kariéru svého soupeře dostal stejný trest jako někdo, kdo řekne rozhodčímu, že je „čurák“ nebo poplácá protihráče po tváři. Mike Taylor totiž byl potrestán již na hřišti rozhodčím a tak nic jiného než třízápasová stopka pro něj nepřichází v úvahu. Je naprosto absurdní, že z tohoto pohledu by bylo lepší, kdyby mu rozhodčí žádnou kartu nedal (jak dokonce navrhovali někteří fotbaloví „odborníci“). Jak tento trest pak obstojí ve srovnání, s osmiměsíční stopkou proFerninanda za nedostavení se k antidopingové kontrole v sezóně 03/04? Každý rozumný fanda fotbalu vidí, že něco není v pořádku, bohužel FA se rozhoupe až nastraně oběti nebude Eduardo, Čech, Diaby, ale Rooney nebo Gerrard. Ani jednomu z nich něco takového nepřeju, ale jsem přesvědčen, že to tóčo, které by se poté dělo, jsme ještě neviděli.
To samé platí pro anglické komentátory a novináře, čest výjimkám. Prezentace celého zápasu a všeho okolo je naprosto ubohá. Jakoby snad ani nebyl obětí Eduardo, ale Taylor a s ním i celý Birmingham. Přitom Taylor se dočkal pouze jediného nasraného komentáře, odArséne Wengera, který sám boss posléze mírnil a omlouval. Zato Seb Larsson, Stephen Kelly, Alex McLeish a podobná sebranka se do AW pustila a za velkého zájmu médií přispěchala s prohlášeními typu: „Wenger nemá respekt“, „zákrok nebyl na červenou kartu“, „je hrozné říkat takové věci o Martinovi“… Čekáte také od nich nějaký způsob omluvy? Tak čekejte. Stejně tak se stal vděčnýmterčem Will Gallas. I přesto, že patřím mezi fandy, kteří teprve postupně uznávají jeho kvality, naprosto chápu jeho sobotní reakci. Podobně se cítil každý z nás. Ano, jako kapitán měl zůstat s týmem, ale jsem přesvědčen, že po týdnu, který strávil zejména sBacarym Sagnou (viz. dnešní Arseblog ) a po sobotním zápase, kdy ztratíme dva body vymyšlenou penaltou, měl nárok toho mít dost. Proč jsem se skoro nikde nedočetl, že penalta byla chybně odpískaná, že ani ne minutu před tím se měla kopat na druhé straně? Proč vlastně novináři nedokážou pochopit, že výkon Arsenalu byl nutně ovlivněn tím co viděli v prvních deseti minutách? Ano, jsou to profesionálové, ale zároveň lidské bytosti. Ne cynici jako lidé zeSKY Sports , kteří nejdříve odmítnou ukázat jedinou opakovačku záběru, aby druhý den vysílali všechny ty nechutné záběry třikrát za hodinu. Znovuopakuju, nepřejte si vidět ten cirkus, kdyby dneska v nemocnici leželi Rooney nebo Lampard.
Ale nakonec jedno malé Fair Play pro Taylora, že našel odvahu zajít za Eduarden do nemocnice, to Stephen Hunt ani Dan Smith neměli.
Už tak tenký kádr AFC tak nakonec přišel o dalšího hráče, kterého navíc na hřišti neuvidíme minimálně do Vánoc. Osobně bych chtěl věřit, a z vyjádření hráčů je to patrné, že všechny sobotní události nás ještě více semknou a potáhneme neomylně za titulem. Každý by rád v květnu viděl Eduarda o berlích, s medailí na krku. Na druhé straně, jak je to lákavá představa a každý z nás by udělal cokoliv, aby to zažil, tak ten happyend bude potřeba vybojovat. Nepůjde to hladce jako v nějakém Hollywoodském spektáklu, ale bude potřeba vše vydřít ve velmi těžkých zápasech.Aston Villou počínaje. Postavme se za tým, nezatracujme jej, když všechno nepude hladce a věřme, že i my fanoušci k tomu můžeme přispět. A přispějme.
V sobotu se mohutně napijeme na Eduarda. Get well asap!
Hans {mos_fb_discuss:18}
