We’re still top of the league! (Stále vedeme ligu!). Ale po víkendu je to tak trochu malý zázrak. A Villa musela odjíždět s pocitem, že je někdo okradl o dva body a „zasloužené vítězství“. Možná to byl trest za jejich fanoušky, kteří jsou natolik stupidní, že si dokáží dělat srandu z Eduardova zranění. V každém případě, pohled na Arsenal není momentálně moc optimistický.
Těžký víkend pro goonery a ty české dvojnásob. Plánovaný olomoucký sraz se sice uskutečnil, ale s vynuceným odloučeným pracovištěm v Pardubicích, kde jsem senakonec vyskytoval i já. A po předchozích událostech jsem byl ještě sakra rád. Z Prahy jsem vyrazil podle plánu, dostatečně zásobený, na tříhodinovou cestu do Olomouce. První známky, že něco není úplně v pořádku přišly z princeznova mobilu, který z nástupního místa v Pardubicích hlásil, že na nádru je zhasnuto a že problémbude asi rozsáhlejší, protože dokonce netočí ani pivo. Přešel jsem to lehkým pousmáním, protože můj vlak si to hezky svištěl. Až si to dosvištěl do Kolína, kde mně smíchfofrem přešel. Stáli jsme a stáli a zpoždění naskakovalo a naskakovalo. Z nezaručených zpráv od personálu v modrých uniformách, jsem se postupně dozvídal, že trať naMoravu je zarúbaná a že za to může nějaká Emma. Asi nějaká aktivistka za dostavbu dálniční sítě, říkal jsem si. Vlaky stojí, auta jedou. Ze žalu, že se mi rozplývá ideálně naplánovanádalší zastávka Tour de Morava & Čechy, jsem vychlastal veškeré zásoby na cestu, abych je okamžitě zase doplnil v nádražním bufetu. V každém případě jsem s ubíhajícím časem začal chápat, že katedrálu sv. Václava ani blízkou Zbrojnici tentokrát nenavštívím. Operativně jsem přehodnotil cíle a upnul se k Zelené Žábě v Pardubicích, kterou Princezna obratem zarezervoval a pro jistotu si tam šel i sednout. Vlak mezitím popojel kousek za Kolín, takže mne odříznul i od jediného zdrojepotravy – stánku na peróně. Řeknu vám, chvílemi mi bylo ouzko. Čas běžel, vlak se pohyboval stylem: 20 minut stojí, 300 m jede, což i na tak krátkou vzdálenost, co dělíKolín a Pardubice vypadalo dost zoufale. Nicméně aspoň malý happyend tato mezihra nakonec měla. Vlak se nakonec rozjel rychlostí o které jsem si myslel, že ji už nikdynezažiju a já dorazil do Žáby s luxusní rezervou, cca 45 minut před výkopem. Sice jsem původně plánoval, že touhle dobou budu už 2 hodiny prolévat hrdlem o 150 km navýchod, ale v ten moment jsem si připadal jako v ráji. Z výše uvedeného ti vnímavější už jistě pochopili, že se ode mne popisu olomouckých událostí nedočkají. BK Goonermne ovšem zastoupil naprosto dokonale, takže vy, kdo jste ještě nečetli jeho slohovou práci, neváhejte.
Že jsem na zpáteční cestě, v neděli ráno (opravdu jsem neměl odvahu cestovat v sobotu ještě jednou vlakem) sedl do ícéčka plného Baníkovců, na jejich cestě do Plzně, už snad nikoho nepřekvapí. Ale i tuhle cestu jsem přežil a proto teď můžu psát už 42. díl.
Když už píšu na fotbalové stránky, tak taky něco málo o fotbale. Že samotný zápas nebude žádná prdel, bylo jasné už před sobotou. Villa má fazonu, zato Arsenal užčtyři zápasy v řadě nevyhrál. Po sobotních událostech jsem pak očekával nejhorší. No, nemůžu říct, že na to došlo, nesouhlasím s názory, že to bylo nejhoršívystoupení v sezóně (co by pak byly zápasy na SHL nebo OT?), ale nemělo to k tomu daleko. Gunners hráli naprosto bez jiskry, což bylo patrné zejména v záloze. Můžete nadávat na vystoupení Adebayora nebo Walcotta jak chcete, ale bez opravdové podpory ze středu hřiště byli hoši dost namydlení. Ani takové stálice jako Cescnebo Flamster nebyli ve své kůži, Hleb pokračoval v poklesu formy z minulých zápasů a Diaby na levé straně byl absolutně mimo. O to tristnější byl pohled na lavičku, kdenebyl nikdo, snad kromě Bendtnera, kdo by byl schopen se zápasem něco udělat. Villa naopak přijela nebojácně pro body a možná samotní hráči byli překvapení, jak jim to Arsenal usnadnil. Nemám na mysli Senderosův vlastní gól, ten bych mu nevyčítal, i tak stál za ním Carew, ale spíše volnost s jakou se dostávali před Almuniovušestnáctku. K jejich záložníkům nikdo nepřistupoval a tak měli spoustu času si přihrávat přesně jak potřebovali. Manuel tak mohl prokázat, že přednost před Jensemnedostává náhodou. Maloneyho perfektní střelu do vinklu neméně prefektně vytáhl na tyč, ve druhé půli výborně zasáhl proti střelám Younga a Harewooda. I díky jemubylo o co hrát až posledních vteřin. A i tak se dá hovořit o šancích i na straně Arsenalu: Walcottovy střely na začátcích poločasů – ta první mohla zápas změnit odúvodních minut, kdyby skončila, kde měla; Senderosův pozdrav na třetí balkón – i když je to stoper, tahle střela měla jít do brány; Fabregasova technická střela ála Henry – napálit po zemi to měl; Hlebova a Flaminiho střely a tak trochu i Adebayorova hlavička. Ne, tenhle zápas opravdu nebyl ten nejhorší letos, výčet šancí o tom hovoří. Villa jich více neměla a i proto jsem dal v úvodu článku spojení zasloužené vítězství do uvozovek. Jestli něco takového ve fotbale vůbec existuje, tak v sobotu si je stejně nezasloužil nikdo. Potud je remíza spravedlivá. Co je pro mne poněkud stresující, je počet promarněných šancí. Na nedostatečný „killer“ instinkt jsme si stěžovaliuž v loňské sezóně a tenhle jev je zase zpátky. Ať už je to únavou, poklesem formy nebo smůlou, je potřeba s tím něco fofrem udělat, protože nadcházející dny a týdny rozhodnou o celé sezóně a bez gólů v soupeřových sítích ji těžko dotáhneme do úspěšného konce. Což by po tak skvělém podzimu a nadějné zimě byla velká škoda. Přestaňme mluvit o trofejích pro Eduarda a radši je vyhrajme na hřišti. A v hledišti. Pohled na prázdné sedačky v 90. minutě byl smutný. Kdo jsou ti „gooneři“, kteří v sezóně, kdy jejich tým reálně hraje o titul, v zápase kdy bojuje o důležitý bod se při závěrečném náporu zvednou a mažou domů? Člověk jim pak doslova přeje vyrovnáníposledních vteřinách, jako předvedl Bendtner. Clichyho zlepšující se pasy došly naplnění, když našel Adeho, ten hlavou Bendtnera a ten už se s ničím nesral a poslalbalón za Carsona. 1-1 a konec. Nemůžu říct, že jsem z gólu neměl radost, koneckonců nás udržel na špici, ale po zážitcích z celého dne to byla jen malá útěcha. Navícjsem ho měl slavit ve Zbrojnici, kua!
Zítra nás čeká odveta s AC . Jak jsem psal již dříve, remíza z prvního kola 0-0 není vůbec k zahození. Abychom ji ale dokázali využít bezezbytku bude potřeba dát na Sin Siru gól. A navíc hrát výborně dozadu. AC doma nebude předvádět takovou ostudu jako před 12 dny a navíc Inzaghi nebo Gilardino jsou pověstní haluzáři, kterým tam spadne i malá domů. Největší hrozbou ale bude znovu Kaká. Pokud se nám ho podaří udržet na uzdě jako v Londýně, bude o jednu starost méně. Zvědavý jsem také nasložení Kanonýrů. Kromě Ebouého, který v Anglii nemůže hrát, o nikom dalším uzdravujícím se nevím. Snad jedině o RVP se v souvislosti se zítřkem mluví, ale to beru s velikou rezervou. Oproti sobotě očekávám Ebouého na hřišti a Walcotta na lavičce, s Hlebem vysunutým za Adem. V každém případě jsem před zítřejším zápasemoptimista, jako ostatně před každým zápasem Arsenalu. Povést se nám vyrovnání v poslední minutě nastavení, jako v sobotu, považujte Sportbar Hvězda za historii.
Hans {mos_fb_discuss:18}
