Myšlenka vyrazit na utkání Arsenalu přímo do Londýna vznikla v hlavně Ludvajze někdy v polovině září, a tak po přiklepnutí dvou lístků na listopadový zápas Kanonýrů s Dortmundem kupujeme lístky a začínáme šetřit. Kontaktujeme spolužačku Any z gymnázia pracující třetím rokem v hlavním městě Anglie a s nadšením přijímáme informaci, že po dobu našeho pobytu nám poskytne bezplatný azyl.
Do Anglie cestujeme v pondělí 21. listopadu, tedy dva dny před výkopem utkání. Po příletu kupujeme lístky na autobus a přes hodinu cestujeme do centra města. Zde procházíme nejbližší památky (Buckingham palace) a protože Any končí až v jedenáct večer, začínáme hledat co nejlevnější putiku s pivem. Po chvilce bloudění nakonec vstupujeme do jednoho z mnoha barů a okamžitě vzbuzujeme pozornost přísedících. Na baru sedící Mary (odhadem 70 let se sklenicí tak pátého vína) se zvídavě ptá typickou britskou angličtinou, tudíž jí ani není moc rozumět. Dopíjíme pivo a vyrážíme k autobusové zastávce, kde nás po půlnoci vyzvedává Any a společně double deckerem putujeme k ní domů.
Tam se seznamujeme s její spolubydlící Zuzkou. Oběma holkám jsme na jejich přání dovezli karton cigaret, a abychom jim nějak oplatili jejich ochotu ubytovat nás zdarma, kupujeme v Brně v „duty free“ litr Becherovky. Holky jsou nadšené, a tak náš prvotní plán dát si pouze jednu „na dobrou noc“ bere za své a během několika desítek minut je lahev prázdná. Do postele se dostáváme až k páté ráno, tudíž celé úterní dopoledne prospíme. Po probuzení ještě musíme z říše snů dostat holky, a když se nám to konečně podaří a obě se dokážou poměrně překvapivě rychle zkulturnit, vyrážíme do centra města, kde Any pracuje v luxusní restauraci. Díky jejímu nároku na 50 % slevu na útratu zažíváme gastronomický orgasmus za 16 liber, což je v porovnání s tím, co nám před „rypákem“ přistálo, skutečně směšná částka.
Z restaurace už odcházíme individuálně, holky jdou po nákupech a my konečně vyrážíme na nejznámější londýnské památky. Pomalu se stmívá a tak Big Ben či London Eye vidíme osvětlené, což má taky své kouzlo. Po této okružní jízdě, která nám zabrala zhruba 3 hodiny, zjišťujeme, že do našeho srazu s Any, Zuzkou a jejich italskou kamarádkou Vale nám zbývá ještě docela dost času. Proto neváháme a vyrážíme se podívat k Emirates Stadium. V tu chvíli tohle místo nepřipomíná život v okolí stadionu ani v nejmenším, že za 24 hodin se v útrobách stadionu bude tísnit takřka 60 000 diváků. V úterním podvečeru tak obcházíme stadion a potkáváme vesměs mladé běhající lidi – ono oběhnout stadion dokola nějakou chvíli taky zabere.
Od stadionu pak míříme metrem k Hyde Parku, kde máme mít sraz s našimi slečnami, ale jak to u žen bývá, holky mají zpoždění a tak do Winter Wonderlandu vyrážíme sami. Procházíme stánky a nejrůznější atrakce, avšak s občerstvením čekáme až na holky. Ty mají zpoždění 45 minut, každopádně s úsměvem a plnými nákupními taškami. Znovu tedy společně vychutnáváme vánoční atmosféru v Hyde Parku, vychutnáváme pořádný párek a naši návštěvu ukončujeme dvěma svařáky s „nádivkou“ – rumem.
Po návratu domů jsme všichni unavení, holky z nakupování a my z odpoledního výletu po Londýně, a tak oproti předcházejícímu dni zaléháme do postele už kolem půlnoci.
Ve středu, v den zápasu, vstáváme poměrně brzy, jdeme nakoupit do marketu něco k snídani, kterou konzumujeme u Gilmorek a okolo jedenácté dopoledne vyrážíme směr Válečné muzeum. To je zdarma a strávíme zde skoro 4 hodiny, neboť je obrovské a hodně zajímavé. Odtud již putujeme k Emirates Stadium a na zastávce Arsenal jsme něco málo po čtvrté odpolední. Oproti úterku již ulice sálají atmosférou blížícího se zápasu, všude jsou stánky se suvenýry a samozřejmě také jídlem. U Highbury narážíme ve stánku s burgry na Čecha v obsluze, výborně pokecáme, objednáváme si a nakonec dostáváme i kamarádskou slevu.
Naše další kroky míří do Gunners Pubu, který překvapivě není úplně plný, avšak do utkání zbývají 3 hodiny a podnik se rychle zaplní. Dáváme tři piva, mezi kterými nás oslovují tři německé fanynky s prosbou o výměnu našeho dresu Arsenalu za jejich dres s Rosickým – samozřejmě ještě v barvách Dortmundu. S díky odmítáme, zlehka s děvčaty promluvíme (jsou překvapené, že Češi vyjeli na výlet na Arsenal) a v klidu popíjíme pivečko. Chvíli před odchodem nás osloví starší fanoušek, který si přišel pokecat, aniž by měl tušení, odkud pocházíme. Okamžitě mu tedy oznamujeme, že jsme z Česka, kolega z toho byl mírně překvapen, ale díky tomu, že začal pořádně vyslovovat, jsme mu rozuměli a nakonec i prohodili pár slov – proč ten Rosa v té repre tolik valí, ale v Arsenalu to není žádná sláva???
Opouštíme Gunners Pub a chceme zamířit již ke stadionu (do utkání zbývá hodina a půl), avšak u Highbury nás zastavují policisté a důvod tohoto činu vidíme okamžitě. Neskutečně dlouhý zástup hostujících příznivců je přiváděn k Emirates. Nad hlavou po celou dobu krouží vrtulník. Po asi 15 minutách konečně tento předlouhý had končí a my jdeme druhou stranou ke stadionu. Tam potkáváme na přístupovém mostu několikatisícový dav nažhavených Němců, kteří však do útrob fotbalového stánku jsou vpuštěni až po delším čekání.
Na svá místa přicházíme hodinu před utkáním, prohlížíme prázdné tribuny a díky naší pozici vychutnáváme skvělý support hostujících ještě před utkáním. Na úvod zápasu je plno (pokladny hlásily vyprodáno) a jdeme na to. Fotbal v úvodu nepřináší mnoho vzruchu, a tak hodně vnímáme i non-stop podporu fanoušků Dortmundu, kteří oproti svým ovečkám svůj zápas na tribunách vyhráli. Přes mobil dostáváme informaci, jak hraje Plzeň v Borisově a že náš hokejový Šumperk porazil Beroun. Na sestřih Plzně se díváme o pauze a s nadějí na nějaké branky vyhlížíme start druhé periody.
Konečně se dočkáme branek, Arsenal je aktivnější a hlavně první branka stojí za to. Domácí fans tak díky náskoku provokují away fans, kteří však nezůstávají pozadu a je z toho celkem slušná sranda. Před koncem utkání jeden z domácích seběhne pod sektor hostí a je z toho drobná rozmíška, která však záhy končí. Dortmund v závěru snižuje, ale to už nic nezmění na výhře Kanonýrů 2:1.
Před nástupem do metra ještě jednou zavítáme do „českého stánku“, kde polykáme další burger a rozloučení se vracíme k holkám. Sdělujeme své dojmy a opět poměrně brzy usínáme.
Ve čtvrtek se v klidu probouzíme, balíme věci a s rezervou vyrážíme na autobus. Avšak nemůžeme nikde sehnat hodinovou jízdenku, takže volíme přesun po svých, který nám zabírá 45 minut. Následujících 25 pak čekáme na autobus na letiště. Přelet do Brna byl klidný, zde se s Ludvajzem rozcházíme, avšak oba ještě volíme klidné přespání v moravské metropoli – každý u svého známého. Ráno se potkáváme na nádraží a nabíráme směr Šumperk.
London Eye v St. James Parku
Winter Wonderland s Any
The gunners pub před zápasem
Němka s dresem Rosického (foceno mobilem)
Zástupy away fans
Petr
Ludvajz
Jak si vedou ostatní?
