V dubnu to bylo rovných osm let, kdy jsme bušili na brány Highbury a dožadovali se lístku na, jak jinak, vyprodaný zápas s Leedsem. Naše naivita byla bezbřehá … .
Od té doby uplynulo v Temži mnoho vody a i my jsme mezitím pochopili spoustu nových věcí. Třeba to, že dostat se na zápas našich kanonýrů chce i řádnou porci štěstí.
Možná bylo tím štěstím, že Berka byl jeden z prvních členů fanklubu Gunners, ještě v dobách, kdy se nám o podobné šanci, jako je dostat lístky na kanonýry, mohlo jen zdát.
A tak jsme se po těch letech odhodlali požádat o dva lupeny přes oficiální fanclub Gunners CZ/SK. Nakonec jsme se rozhodli pro duel s Chelsea. Exponované londýnské derby dávalo tušit, že to s lupeny nebude jen tak, ale nakonec, snad díky Berkově nízkému členskému číslu, se to povedlo.
Když bylo jasné, že nám lístky budou přiděleny a po splnění všech sounáležitostí, jsme začali objednávat letenky a ubytování. Letenky s Easyjetem byly skoro za hubičku, ubytování v severním Londýně (pozor na nízko letící slepice !) také – i když evropský standard to tedy rozhodně nebyl.
Cesta proběhla dle plánu a po ubytování jsme strávili odpoledne prohlídkou olympijského stadionu. Vzhledem k neustálým dešťovým přeháňkám, jsme byly nuceni obhlídku zkrátit na cca 3 fotky J.Další den už přišel náš den D. Vzhledem k tomu, že zápas začínal již ve 12:45, jsme hned ráno vyrazili směr Emirates Stadium. Dostatečná časová rezerva nám umožnila podívat se po letech i na Highbury, lépe řečeno, to co z něj zbylo.
Obr. Stařičké Highbury
Nebyl to veselý pohled, ale doba se mění, což bylo vidět hned opodál. Majestátní Emirates. Stále s dostatečnou časovou rezervou, jsem si mohli v klidu udělat snad milion fotek a navrch se zúčastnit i hry s pivovarem Carlsberg (bohužel jsme nic nevyhráli).
Obr.Berka, Cíťa & Emirates Stadium
Na stadión jsme vstoupili snad jako první diváci, dvě hodiny před výkopem. Následovala další dávka focení v japonském stylu (fotím všechno a furt), ale to už se začaly ochozy pomalu plnit.
Obr. Splněný sen
Obr.Šance RvP, ani z tohoto nebyl gól … !
Sestavy dávaly tušit, že Chelsea bude šetřit některé své opory na semifinále Ligy mistrů. No ale proto jsme sem nejeli, že ano . Na druhou stranu by tam proti náhradníkům mohlo něco spadnout! Málo který zápas se ale řídí podle úvah fanoušků, a tak po neproměněných šancích RvP a vzhledem k tomu, že Chelsea žádnou pořádnou neměla, skončil zápas 0:0, jak se říká v naší domovině šul-nul. Na druhou stranu i zápas, ve kterém nepadne branka, může býti zážitkem do konce života. Jako afterpárty jsme šli vypít pár Carlsbergů a Guinessů do Arsenal Tavern, kde jsme pak s dávkou nostalgie chodili každý den až do našeho odjezdu.
Obr. Arsenal Tavern – viz titulní foto
Jak již bylo napsáno, náš výlet byl dlouhodobě připravován a plánován. Proto jako doporučení bych napsal jediné, pozorně číst články mapující cesty Gunners na zápas a využít zkušeností předchozích účastníků tak, aby i ten Váš zážitek byl bezchybný. Náš zážitek měl pár chybiček, ale vše nahradilo bušení srdce při vstupu Kanonýrů na plochu a pozdějším skandování Comm´n Arsenal. To nám běhal mráz po zádech….
Toto všechno bychom nezažili a nemohli se s Vámi o to podělit, nebýt příkladné práce vedení CZ/SK fanklubu Gunners, za což jim náležitě děkujeme a do dalších let přejeme nejen další spokojené fans, ale také nějaký ten pohár nad hlavou našich hochů!
S díky Berka & Cíťa
