Gooners on Tour: Biac na Manchesteru United

Zdravím všechny československé kanonýry

Na začátek chci, snad jako všichni přede mnou, milionkrát poděkovat vedení  SC gunners za sehnání lístků. Žádal jsem o lístky pro mě a bráchu na zápas doma s Manchestrem United. Nebýt klubu, byla by šance získat lístky na toto utkání za korektní cenu (68 liber) naprosto nulová. Cena lístků na černém trhu se pohybovala okolo 250 liber a více. Přímo v Londýně prodávají lístky i různé agentury či cestovní kanceláře. Cena lístku na kohouty proti blackpoolu včetně jedné noci se snídaní se na severu Londýna pohybovala okolo 125 liber. Takže ještě jednou nekonečné díky a teď už k samotnému výletu.

Plán výletu

Nakonec jsme letěli tři. Já s manželkou Marťou a na poslední chvíli se k nám přidal kámoš Denis, který šel na zápas se mnou místo bráchy, protože ten jít nemohl. Jelikož datum nebylo v době kdy jsme kupovali letenky přesně stanoveno (30.4. v případě, že ani jeden z týmů nebude hrát semifinále CHL, jinak 1.5.), rozhodli jsme se strávit v Londýně o pár dní déle, abychom byli připraveni na obě možnosti. Díky tomu, že v Londýně žije brácha, neměli jsme žádný problém s ubytováním a navíc to nic nestálo. Letenky jsme pořídili u Wizzair za 3500 Kč zpáteční pro dva lidi, včetně autobusu z letiště do centra Londýna a jednoho max. 32 kilového zavazadla. Odlet z Brna : 27.4. tam a 2.5. zpět,tím pádem  hromada času na vše.

Londýn

Do Londýna jsme dorazili pozdě večer, takže jsme nestihli ani druhý poločas  1.semifinále Real Madrid x Barcelona a tak jakmile jsme se dostali až na Woodgreen, kde brácha bydlí, sedli jsme na dvorek za domem a dodatečně oslavili moje 30. narozeniny. Největší radost mi udělal podepsaný dres Cesca, který jsem od bráchy dostal. Je to velikost M takže ho na sebe nenatáhnu, ale stejně ho nechám zasklít a pověsím. Při té příležitosti jsme ztrestali litřík slivovičky, která nemohla v naší výbavě chybět.  Druhý den jsme se vydali do centra Londýna, ale nešli jsme za ničím konkrétním, protože jsme s Marťou už v Londýně byli a Denis na památky moc není. Každopádně celé centrum bylo úplně jiné, než když jsme tam byli minule, a to proto, že už všude probíhaly přípravy na královskou svatbu. Celé centrum tím žilo, prodej všeho možného s Vilíkem a Káčou od hrníčků, triček přes šály až po vlaječky. Instalace obřích obrazovek na Trafalgar square, atd. Někteří lidé už den předem seděli na místech podél cesty, aby jim místo nikdo nevzal. Bůhví jak dlouho tam seděli. No prostě obrovské šílenství v našich končinách nevídané. Když jsme ale vyjeli mimo centrum, zpátky na Woodgreen, tak byl všude opět klid a o nějaké svatbě žádná zmínka. Denis se s námi odpoledne rozloučil a vyrazil za dalšíma známýma do Brightonu.

Na prohlídku Emirates stadium se mnou vyrazila Marťa. Nutno říct, že je mou posedlostí  AFC  značně nakažená a o klubu ví minimálně stejně ne-li více než nějaký rekreační fanda. Lístky jsme nijak dopředu nebukovali a vyrazili ráno přímo ke stadionu a doufali, že vše vyřídíme na místě. Stihli jsme snad hned první prohlídku toho dne a to, že jsme to neměli nijak zařízené předem nebyl  žádný problém. Tour obsahuje prohlídku stadionu, kde se nám věnoval průvodce a návštěvu  muzea,které si návštěvníci prohlédnou již individuálně. Muzeum bylo úžasné,až běhal člověku mráz po zádech, což bylo do značné míry způsobeno hlavně obrazovkami, na kterých běžely ty nejvýznamnější okamžiky z památných zápasů. Každopádně obojí stojí za to a byli jsme z toho s Marťou hodně unešeni.  Strávili jsme tím celé dopoledne.

Odpoledne jsme s bráchou vyrazili do parku vydat trošku energie. Chvíli jsme zakopali na luxusním travnatém plácku, zahráli basket i tenis. Všechna hřiště byla v jednom parku na Finsbury, nikde se nic neplatilo a všechno bylo v perfektním stavu. Takových parků je tam spousta. To se mi na Londýně líbilo nejvíce. Mnoho místa ke sportování i trávení volného času, které jsou dostupné všem. Zatímco my jsme s bráchou blbli v parku, holky si zašly po obchodech a spokojeni jsme byli všichni. Další den vypadal podobně, s tím rozdílem, že jsme i my s bráchou vyrazili do několika obchodů. Největší dojem na mě udělal  Nike town – prostě bomba – hlavně fotbalové patro. A pak už jsme šli koukat  na zápas, kde kohouty brutálním způsobem zařízli rozhodčí a daroval tak Chelsea 3 body. Večer jsme pak ještě vyrazili zapařit  do Camdenu. Přirovnal bych to k deseti stodolním ulicím. Mnoho hospůdek a klubů, spousta mladých korzujících lidí, ale oproti stodolní se hrálo a tančilo také venku,což bylo na tom to nejlepší. My jsme zakotvili poblíž týpka, který pouštěl kubánské rytmy. K tomu se přidal borec,který  vybíral do klobouku za  „ fire show „  ,ale moc se mu vybrat nepovedlo. Prostě pěkný večer – popíjeli jsme  cider – velmi chutný perlivý alkoholický mošt,je možné si vybrat z mnoha druhů a  má to asi 8 % ,takže se to dá pít celý večer, zvedne to náladu a neuspává to.U nás mi něco takového mezi pivem a vínem chybí. A teď už nás čekal den D.

Zápas

Na zápas jsme sice vyrazili včas, ale bohužel jsme nenašli  tu pravou hospůdku, kde by bylo narváno skalními  domácími fandy. Proto doporučuju si tyto věci zjístit předem. Jak už jsem psal výše, brácha nakonec na zápas nemohl a tak ho zastoupil Denis, který ovšem fandí Devils. Myslel jsem, že to nebude problém, ale příliš jsem to nedomyslel. Oba jsme totiž docela urputnými fandy svých klubů. Nevím, jestli to máte stejně jako my, ale když koukám na náš zápas a prohrajeme, mám zkažený minimálně zbytek dne a  moc legrace už se mnou pak není. Stejně tak to má i Denis. Samozřejmě jsem si vůbec nepřipouštěl, že bychom s ďábly prohráli. Při pohledu na sestavu, jsem byl hodně překvapený (přiznám se, že nemile) tím, že místo Fabregase nastoupí (budoucí hrdina zápasu) Ramsey. Tempo bylo mnohem pomalejší, než se zdá v televizi,  a tak vidíte spoustu detailů dokonce lépe než doma z gauče.  Jelikož už se tady o atmosféře na ES napsalo hodně, nečekal jsem žádné zázraky. Možná i díky tomu předčila mé očekávání. Osobně jsem se snažil co mi plíce a hlasivky stačily, ale když některým popěvkům, či pokřikům  prostě nerozumíte, tak to jde těžko. Jelikož se zápasů účastní dost turistů tak to pravděpodobně nebyl jen můj problém. Myslím, že by rozhodně prospělo, kdyby byly někde na stránkách ke stažení nejčastější popěvky a pokřiky s texty.  Od kotle hostí jsem rozhodně čekal více, ale nemám s čím porovnávat. Co se týče celkového dojmu ze zápasu, tak musím říct, že je to nepopsatelný a nádherný pocit. Do značné míry je to však ovlivněno výsledkem zápasu. Kdybychom nevyhráli, asi by to tak euforické nebylo.

Kdo si Arsenal jednou pustil k srdci, ví, že je to láska na celý život. Je jedno, jestli jsou v tabulce první pátí nebo dvanáctí. Taky vím, že na ně pojedu určitě znovu. Příště bych rád navštívil derby na WHL abych okusil atmosféru přímo v kotli. Tentokrát už by se mnou na zápas šla Marťa, která vše sledovala s přáteli v Pubu a její vztah ke klubu pokročil díky této zkušenosti na další level. To první, co mi řekla po zápase při objetí bylo, že příště jde taky.