Předevčírem (článek zaslán do redakce 5.2.) jsme se vrátili z Londýna a po tom všem mě okamžitě došlo, že o tom prostě musím sepsat nějaký článek a jsem ráda, že ho můžu vložit právě sem.
Důležitým faktem je, že můj přítel je, dle mého názoru, jeden z největších fanoušků Arsenalu vůbec, což je pro mě pochopitelně ideální inspirací při výběru dárků.
Naše první Vánoce přinesl tedy Ježíšek obrovskou osušku Arsenal.
Naše druhé Vánoce přinesl Ježíšek bílý dres s na zakázku natisknutým jménem.
Letos to byly naše třetí Vánoce. Po bedlivém průzkumu Ondrových zájmů, jsem zkrátka nemohla jinak. Věděla jsem, že jestli mu něčím udělám naprosto největší radost, budou to lístky na „jeho kluky“.
Má velká organizační mise započala někdy během října. Naštěstí, a to zejména díky tomu, že jsme spolu už nějaký ten pátek, jsem nebyla už úplný barbar, co se týče znalostí ohledně možnosti se dostat na legendární Premiere league.
Nutno říci i naší zážitkovou historii co se týče předchozí návštěvy Londýna. Loni na podzim jsme se do tohohle úžasnýho města vypravili jen tak, na prohlídku památek,na nákupy,za zábavou…
Bohužel 14 dní před naším plánovaným odletem zkrachovala jistá, pro nás klíčová, letecká společnost. Každý asi bude vědět, vzhledem k uvedenému časovému horizontu, kterou mám na mysli.
Po urputném shánění nových letenek se skutečně zadařilo a my jsme vyrazili. Druhý den jsme plánovali zajet se podívat na Emirates stadium. Ten den se zrovna hrálo derby s Tottenhamem.
Jeli jsme v tom katastrofickém londýnském metru, přervaném spoustou fanoušků masově označkovanými nezbytnými pruhovanými šálami. Viděla jsem na přítelovi, jak moc by s nima v tu chvíli měnil. Oni žijí přímo u milovaného zdroje a zápas Arsenalu je pro ně i 2krát týdně už skoro rutinou.
Přítel by za ten jeden jediný zápas dal v tu chvíli podle mě všechno. Šli jsme od metra v davu s nimi, s tím rozdílem, že my jsme se šli pouze podívat na stadion.
Překvapilo nás, že u pokladen se hromadilo pár lidí, tak jsme se šli naivně zkusit zeptat na lístky. Odpověď, kterou později začnu nenávidět, zněla klasicky – Sold out.
Kolem stadionu se potulovalo několik od pohledu jasných překupníků, ty poznáte na jistotu minimálně podle černé pleti. Přítel je typický chlap se svým egem, který si radši zajde 20km cestu, než aby se kohokoli zeptal kudy.
Neboli kohokoli se zeptal na cokoli. Tudíž mě neváhal vyslat za jedním z těchto dvousetkilových „solidních“ pánů“. Nakonec jsme se společně nenápadně optali na volné lístky. Připadala jsem si v tu chvíli jako bychom poptávali spíše kokain.
Stručně shrnuto, za největší pecku jsem považovala nabídku 200GBP za lístek…o poločase. Udělali jsme tedy pár fotek a zamířili jsme zaplácnout si radost do Fanshopu.
To byl náš první dotyk s realitou panující kolem zápasu Arsenalu. Nechápala jsem jak obrovská atmosféra v tomhle fotbalovém světě skutečně dřímá.
Nyní už ale zpět k letošním Vánocům.
I) Co bylo třeba udělat jako první?
1. vybrat vhodný zápas
2. upřesnění – vybrat vhodný zápas v kombinaci s letenkami
3. upřesnění – vybrat vhodný zápas v kombinaci s jeho s atraktivitou
4. upřesnění – vybrat vhodný zápas v kombinaci s reálnou možností se na něj dostat
ad)1 = vhodný zápas byl pochopitelně každý na domácím trávníku, časově od Vánoc dále
ad)2 = najít takový zápas, abychom nemuseli cestovat na týden, zvlášť když jsme si Londýn už jednou bohatě prohlédli. Stačila by tedy jedna noc. Tudíž nejlépe přicházeli v úvahu večerní zápasy. Jelikož do Londýna se odlétá ráno nebo kolem poledne a zpět nejdříve další den.
Pokud se tedy hraje večer, stačilo dorazit v den zápasu, zajít si na fotbálek a pak mít ještě celý druhý den na případné mé další nezbytné ženské nesmysly.
ad)3 = Tohle byla nejjednodušší část, jelikož s přítelem občas společně koukáme na Arsenal v televizi, tak jsem pochopila, že tohle je zcela odlišné od naších pseudo pivních lig.
Může hrát první s posledním a rozhodně u toho neusnete. Naopak takticky při mém výběru bylo i výhodnější volit dle tabulky „slabší“ soupeře – když to vezmete tak, že si přece z mého hlediska ten výlet nenechám zkazit tím, že by přítelova nálada klesla pod bod mrazu, když by „jeho kluci“ dostali naprášeno.
ad)4 = dle tohoto bodu jsem dle mých laicky nasbíraných informací rovnou vyškrtla zápasy v rámci Velké čtyřky a slepice – připadám si úžasně mluvit tímto slangem 🙂
Mou selekcí jsem nakonec zvolila zápas Arsenal vs Everton.
II) Tuto část považuji za nejpikantnější. Kde lístky koupit?
Z přítelova letmého vyprávění jsem ze začátku nabyla dojmu, že možnosti dostat se na zápas Arsenalu se snad ani nemůžeme dožít.
Po trošku větším zainteresování jsem si některé věci kolem čekání na členství a lístky upřesnila, a ta možnost už byla reálně trochu blíže. Nicméně jsem chtěla pořád najít něco víc rychlejšího a jak to říct – hmatatelného.
Doufat, že se mi skutečně podaří získat červené členství a doufat, že se mi podaří na něj zakoupit hned dva lístky najednou, a to věčné čekání až přijdou vůbec lístky oficiálně do oběhu a i tak s nejistotou, že se právě na vás vůbec dostane – to teda skutečně není nic pro mou netrpělivost.
Říkala jsem si, že přece dneska ať sháníte cokoli je na všechno takových stovek možností, že ani tahle nemůže být jediná. Tak začalo mé pátrání po internetu.
– další možnost byla jedna česká cestovní kancelář, kterou se mi teda rozhodně vzhledem k jejich nabídce nechtělo sponzorovat
– další možností bylo Ondrovo občasné zmínění, že se někomu podařilo sehnat lístky přímo přes Vaše stránky, nicméně spíše na poslední chvíli a nepříliš často. Hlavně jsem myslela, že to je vždy přes nějakého jeho známého, tudíž bych se na to nemohla zeptat bez přítelova prostřednictví, a tohle mělo být přece překvapení. Tato možnost byla tedy také vyloučena.
– primitivní pátrací akce na Googlu mi po vyhledání spojení Arsenal tickets vyhodila hned několik webových stránek nabízejících lístky, v tu chvíli pro mě neuvěřitelná novinka!
Pravda, ceny se pohybovaly v cenové relaci vysoké, vyšší a drahé. S tím jsem ale tak nějak počítala a byla na to připravena.
V hlavě mi ale neustále proudila myšlenka na to, jaktože o této možnosti koupě se Ondra ani nikdo z mých přátel nikdy nezmiňoval. Byla jsem ale potopena do nadšení, že stačí kliknout na Buy it now, vytáhnout kreditku a je v podstatě hotovo.
Najednou byla úplně pryč ta představa, že pro běžného člověka je se na tyto zápasy prakticky skoro nemožné dostat. Věta : A je prakticky hotovo je ale jak za chvíli poznáte velmi, velmi relativní pojem.
Internetové nakupování a obchodování je mou téměř každodenní náplní, proto jsem vzhledem ke spoustě kladných zkušeností v podstatě nepochybující, bezbariérový uživatel. Moje volba padla na stránky www.footixs.com. Obratem mi přišel potvrzující e-mail mé objednávky a provedené platby.
V geniálním programu Malování jsem vytvořila vlastní poukaz na již zmíněný zápas 1.2.2011 s Evertonem, který jsem plánovala navonět svým parfémem a dát přítelovi pod stromeček ve velké krabici, aby o jeho obsahu neměl ani zdání – jak originální, že 🙂 Tak jsem se těšila, až si to rozbalí!
Nastal Štědrý den, dárky byly zabalené a já si spokojeně v duchu dumala, že přítel letos musel být opravdu hodně hodný.
Vánoce trávíme zatím každý se svou rodinou a vzájemné dárky si necháváme schované spolu s ostatními na večer. Pak oba čekáme na bezprostřední sdělení prvních dojmů a nadšení na icq. Pro někoho možná zvláštní, ale pro mě pochopitelně již naprosto nepostradatelný rituál.
Byla jsem mírně zaražena po nečekaně úžasném vychvalování rukavic, jak o to víc stroze bylo podáno nadšení z oné bomby. Přítel je pochopitelně v těchto věcech tisíckrát víc zaběhnutý, a tak mi okamžitě bylo jasné, že je někde problém.
Vycítila jsem z přítele zřetelné pochybnosti,a to o původu lístků. Po svátcích jsme to trochu začali rozebírat a Ondra se mi jak jinak než v mém zájmu taktně zmínil o tom, že tyto společnosti na webu dost často slušně řečeno nebývají příliš spolehlivé a seriozní.
Pár dní na to mi ukázal několik naprosto negativních zkušeností lidí s podobnými prodejními místy na webu a také článek jednoho českého nešťastníka, kterému takto zakoupená vstupenka nepřišla, byl okraden a slušně řečeno – totálně zklamanej.
Moje dosavadní důvěryhodnost a pohoda byla pochopitelně ve chvíli úplně v ……
Možná proto, že jsem žena, vlastnost hysterie je mi rozhodně velmi vlastní.
Započalo mé urgentní e-mailové bombardování jisté společnosti.
Tak mě zkrátka napadlo, že pokud mi na mé zprávy budou vždy odpovídat, bude celá věc jevit známky toho, že by mělo být vše nakonec v pořádku.
Pro představu se v určitém cílovém týdnu jednalo o 2-3 e-maily denně, ke kterým pochopitelně patřila i komedie, že pokud budeme mít s naší spoluprácí dobré zkušenosti, rozhodně naše (naprosto vymyšlená fiktivní) firma bude v budoucnu od nich nakupovat desítky vstupenek pro své (naprosto vymyšlené fiktivní) obchodní partnery.
Snažila jsem se dělat prostě úplně všechno pro to, aby je ani v nejmenším nenapadlo nás jakkoli vykoupat.
Dohodli jsme se na garanci doručení vstupenek do hotelové recepce nejpozději 28.ledna. Letenky byly zakoupené, hotel zarezervovaný.
A toto byla naprosto zlomová věc, dne 28.ledna lístky nikde, na moje e-maily nebylo odpovězeno.
dne 29.ledna lístky nikde, na moje e-maily nebylo odpovězeno.
již jsem začínala být na pokraji zhroucení.
dne 30.ledna lístky nikde, na moje e-maily nebylo odpovězeno, již jsem byla v podstatě zhroucena. Vůbec ne pro strach o peníze,ale z toho úctyhodného důvodu, protože jsem nechtěla,aby se to JEMU – mému miláčkovi pokazilo.
Když to teď trochu odlehčím, tak jediné, co se tomu celému musí nechat je, že jsem si v anglickém jazyce bravurně osvojila a vylepšila všelijaké nadávky.
Nejsem ten typ, co by se jen tak něčeho vzdával. Obrnila jsem se nervama, zkusila se smířit s tím, že jsme zkrátka byly podvedeni a začala jednat.
Bohu dík za toho studentíka, který představil světu Facebook. Sebe bych identifikovala rozhodně tak, že nejsem propagátorem statusů typu : ,, Sedím. Kadím. Muckuju vás. Už nesedím. !!!!O:)!!!! Už Vás nemuckuju! „
Ovšem uznávám, že Facebook slouží i k užitečnějším věcem. Tedy jsem si vyhledala oficiální skupinu Arsenal FC tickets a zadala na zeď o pomoc volající vzkaz ohledně mých zmařených vstupenek na Everton.
Byli jsme zrovna na chalupě, tedy jsem měla k dispozici pouze připojení na internet přes telefon, který se chudák pod tímto dvoudenním nátlakem neustálé kontroly e-mailu a Facebooku téměř zavařil, což má hlava také.
Během prvních dvou hodin po uveřejnění této Facebookové prosby začali ale naše naděje znovu ožívat.
Rady typu Buy a membership, nebo strohé zprávy bez předmětu s pouhým obsahem SOLD OUT mě ale zrovna příliš dál neposouvaly.
Přišly ale i jiné – lepší.
První nabídka přišla od pána A, který psal, že bude mít dva lístky volné, jelikož má ten den večer business večeři, tudíž na tento zápas nemůže jít. Chtěl se sejít kolem 5.hodiny v centru Londýna.
Trvala jsem ale na předání přímo u stadionu, jelikož mě ještě napadlo, že by vstupenky také nemusely být platné. Vzhledem k tomu, že měl pán tu business večeři, nemohl být se mnou samozřejmě ve stejnou dobu na stadionu.
– odmítnuto
Hned druhá nabídka byla velmi kuriózní, pán B mé nastalé situace politoval a nabídl mi exkluzivní místa ve VIP zóně, ovšem … without boyfriend.
– odmítnuto
Třetí nabídka se zdála být dobrá, pán C mi sdělil, že bude mít nejspíš dva lístky k dispozici a byl ochoten i zaměstnat svého kamaráda tím, že by nás dovedl až k turniketu, abychom si ověřili platnost. Cena měla být 67GBP.
– čekala jsem ale na definitivní potvrzení, zda to takto bude možné.
Čtvrtá nabídka byla od pána D, který chtěl za lístek 100GBP
– odmítnuto
Pátá nabídka byla od pána E, který se jevil velmi příznivě, byla ideální. Pán měl zakoupenou season ticket, tedy vstup na všechna domácí utkání. Bydlel ale opodál Londýna v menším městečku a večerní zápasy nemohl navštěvovat, jelikož by se pak už nedostal domů.
Dal mi tedy kontakt na pána F, s kterým jsem se měla domluvit. Vše bylo perfektní, pán F byl pohodář, pozval nás ať za ním dorazíme do Arsenal tavern, že pro nás lístky bude 100% mít. Co víc – za face value 47GBP.
– přijato
Mezitím se ale ozval a potvrdil i pán C
– přijato
Jako perlička je tu další věc. Ještě před rozjetím akce Facebook, jsem si vzpomněla, že jsem jednou zahlédla na Aukru nabídku vstupenek na Arsenal za cenu 3000Kč na kus.
Našla jsem si tohoto prodejce a zkusila mu napsat, zda ještě takto narychlo by vstupenky neměl k dispozici. Zavolali jsme si, já mu vysvětlila svou situaci a pán reprezentující stránky sportpas.com mi sdělil, že lístky může zajistit, obratem jsem mu poslala zálohu 1000Kč a byli jsme domluveni.
Pokud Vám jdou počty, tak Vám dochází, že z mé totálně zoufale jevící se situace, mám nyní v „ruce“ 6 vstupenek.
Toto vše se událo během pondělního dne.
Je večer 22,15, chvíli poté co se ze mě stal naprostý organizační Arsenal maniak.
Po finálním potvrzení lístků od hodných gonnerů, jsem se rozhodla zrušit pána z Aukra – jeho nabídka byla nejméně výhodná. Napsala jsem mu, aby vstupenky nesháněl, že nakonec k našemu údivu právě dorazily ty, co jsme měli původně objednané.
Mám tedy 4 vstupenky. Ani jednoho z těchto dvou jsem rušit nechtěla, po tom všem mi připadalo celkem vhodné mít určité zálohy.
Jsem naprosto vyčerpaná. Před spaním ještě kouknu na e-mail , kde mi po 3 dnech konečně dorazila odpověď z letecké společnosti ohledně možnosti přeložení letu. Jen tak pro zajímavost – v tu chvíli bylo toto možné pouze v případě úmrtí, k čemuž jsem ale nakonec já neměla daleko.
Otevírám druhý e-mail, který je z recepce našeho hotelu.
,, We have just recieved your tickets.“
Načínám druhou čokoládu a víno měním za Morgana.
Nebudu to více komentovat. Snad jen – mám aktuálně opět 6 vstupenek.
Říkám si, nebylo by fér ty milé pány z Facebooku až na poslední chvíli stornovat. Tudíž ruším pána C.
Mám 2 vstupenky zamluvené od pána F, který byl ze všech nejlepší a domluvou jsem si dle naší vzájemné komunikace na 120% jistá.
Mám 2 vstupenky zakoupené měsíc před Vánoci od doposud pochybné společnosti, které stále nevěřím.
Letíme do Londýna.
Kdyby nám například jakýmkoli nedopatřením uletělo letadlo, přísahám, že bych něco musela rozkopat.
Přistáli jsme na Lutonu a okamžitě míříme autobusem do hotelu.
Na recepci na nás čeká obálka doručená Royal Mail messengerem.
Nyní mám skutečně v ruce dvě membership cards.
Mým plánem bylo ale vyrazit na stadion co nejdříve a nějakým způsobem si skutečně ověřit jejich platnost.
Tento plán ale ihned padá po otevření přiloženého dopisu k zásilce, kde stojí, že Arsenal FC nemá rád, když lidé pronajímají své karty. Je prý velmi důležité, když se nás někdo zeptá na původ karet, abychom odpověděli:,,Byl to dárek od kolegy z práce a nedali jsme za to žádné peníze“.
Je to prý velmi nepříjemné, ale v opačném případě nám prý mohou vstup na stadion odepřít.
Zase mi bylo úplně na nic. Tím pádem jsme samozřejmě nemohli jet na stadion a vyvolávat na sebe pozornost máváním v ruce kartami s tím, že bychom si rádi ověřili jejich platnost.
V tu chvíli už jsem prohlásila, že na všechno kašlu a prostě jedeme na Emirates a uvidí se.
V 18.30 po hotdogu a nákupu v obrovském The Armoury jsem začala smolit smsku pro Jona. Smska skládající se z nejméně tisíce znaků rušila a děkovala za možnost poskytnutí lístků, ale vysvětlovala, že dorazily ty původní „prokleté“.
V hlavě jsem měla už jen to, že jestli nás ty lístky dovnitř nedostanou, tak celé Emirates zapálím, aby se vyvolal rozruch a my se tam třeba podhrabali.
Před 19.hodinou míříme k turniketům. Přísahám, že při vkládání karty do terminálu jsem měla nervozitou stažené půlky, scvrklý žaludek a nedýchala jsem.
Pípnutí, zelené světlo, protočení turniketů v doprovodu bzučáku a my jsme opravdu tam !!!
Nemohla mě nenapadnout okamžitá myšlenka na to, že si – za to všechno trauma – membership cards necháme. Zhruba po 3 vteřinách mi ale došlo, že by jeho majitelé z Footixs jak jinak než zablokovali jejich funkčnost.
Je štěstí, že se na tribunu nesmí s alkoholem, jinak bych dopadla nejspíš velmi indiskrétně.
Splnila jsem sen tomu, na kterém mi nejvíc záleží.
Atmosféra to byla nepopsatelná – opravdová bouře. Kluci nakonec otočili zápas na 2:1, takže jsme odcházeli naprosto, ale naprosto spokojeni.
Pro nás pro oba to byl gigantický zážitek a já se nominuji na titul dokonalé přítelkyně 😀
Rovněž jsem také pozměnila svou dosavadní zásadu 3N – nikdy nikomu nevěř na 3N – nepanikařit, nepanikařit, nepanikařit.
Jen tak pro zajímavost – má přízeň k Arsenalu započala, když mi Ondra na dovolené začal půjčovat PSP a naučil mě hrát za kanonýry ProEvolution Soccer:)
Tereza
