Gooners on Tour – aneb jak jsme ne(viděli) Titiho
Už je to pár dní, co jsem se vrátil ze zápasu proti United, tak je na čase napsat pár řádků k tomuto výletu. Napsat článek po každém zápase, na který nám CSSC sežene lístky, by měla být milá povinnost každého Kanonýra, ale bohužel takových článků zde na webu vidím stále jak šafránu, i když počet lístků přidělených našemu fanklubu stále roste..škoda..
Takže pěkně popořádku..
Již je to rok, co jsme naposledy byli s mým kámošem Pájou ( také dlouholetým členem CSSC ) na Arsenalu. Je listopad a my máme choutky opět vidět naše borce na vlastní oči. Vybíráme z nabídky nejbližších zápasů a při pohledu na možnost zkusit získat lístky na domácí zápas s ManUtd neváháme ani vteřinu a posíláme žádost na klubový email. Čas letí jako voda a přibližně měsíc do zápasu každý den netrpělivě otevírám mail a očekávám odpověď jestli nám lístky byly přiděleny, nebo jestli si tenhle zápas vychutnáme jen z pohodlí domova..
Je 14.12.2011 a v příchozí poště na mě bliká mail od kluků ze SC. Srdce se mi rozbušelo, ruce se mi roztřásly jak malýmu fakanovi a co jsem zde viděl, tak to ve mně vyvolalo pocity nadšení,ale i zklamání zároveň.
„AFC ti přidělil jeden lístek na zápas proti United. Druhý nemohl být přidělen z důvodu obrovského zájmu o tento zápas“ ..
Ohh, shit..co teď. Tuhle možnost jsem si nikdy nepřipouštěl.. prostě jsem čekal, že buď se na nás usměje štěstí a s Pájou pojedeme oba, nebo lístky nedostaneme a nepojedeme ani jeden. Hned píšu Pájovi a říkám mu jaká situace nastala.. Ten mi bez váhání říká, že pojedu já. Že on doma už zažil Chlesea i United a teď je na čase, abych si tenhle zážitek užil i já.. Snažím se mu ještě nadhodit variantu, že by jsme letěli oba, na pár dní si užili Londýn, zašli na druhou ligu, zachlastali a v neděli před zápasem by jsme si hodili librou, kdo na ten zápas půjde. Varianta šílená, ale jediná férová! ..chvilku přemýšlí, ale pak mi říká na narovinu, že i kdyby los vyhrál, tak by neměl koule na to tam jít a nechat mě před bránama Emirates..
RESPECT!
Takže je rozhodnuto, letím sám!
Je začátek ledna a Thiery se rozhoduje, že půjde na hostování do svého milovaného Arsenalu!
YES! YES! YES! Sice už nikdy neuvidím zápas na Highbury, což mě neskutečně štve, ale alespoň uvidím tuhle žijící legendu opět v dresu Arsenalu! Fantazie! ( Jó, jen kdybych už tehdy věděl, že se raduji předčasně..)
10 dní do zápasu mi domů přichází obálka od DANa.. tak jí opatrně rozbaluju, abych neponíčil lístek na United a co to vidí oko mé modravé.. na lístku je jako hostující tým napsán Blackburn Rovers! WTF! To bych nebyl já, aby vše proběhlo bez problémů! Takže píšu DANovi a během chvíle je vše vysvětleno. Chyba byla na straně AFC a lístky do Čech ani neodeslali. My tedy lístky na Blackburn přeposíláme jejich oprávněným majitelům a ty naše správné lupeny si vyzvedneme až v den zápasu na pokladnách Emirates stadium. Nicméně já neváhám a píšu na mail ostatním Kanonýrům z Čech a Slovenska, na které se štěstí taky usmálo a dostali lístky na tenhle match. Dostávám pár odpovědí a nakonec si s pár z nich domlouváme sraz před zápasem na pár společných pivek..
Den D se nezadržitelně blíží a já vymýšlím jakej druhej zápas si na víkend vyberu. Loni QPR doma s Readingem byla parádní volba a atmosféra mě naprosto dostala. Nakonec dostávám pozvání na pár dní ke kámošce do Cardiffu. Tím pádem spojuju příjemné s užitečným a vybírám si sobotní zápas Cardiffu proti Portsmouthu a vyrážím na 5 dní na Ostrovy. Balení nechávám až na ráno před odletem a stejně zase zjištuju, že mi opět postačí PéVéKáKáčko. Nevíte co je to? No přece PovinnáVýbavaKaždéhoKanonýra. Dvě trika, šála,dvoje trenky, kartáček a kreditka!!!!
Sbaleno a můžeme vyrazit. Let z Prahy s WizzAir zpříjemnily pěkné letušky a po příletu do Londýna hned pokračuju busem do Cardiffu. Tam na mě již čeká kámoška a já mám před sebou tři dny v tomto krásném hl. městě Wallesu.
Druhý den po prohlídce města a historií proslulého Millenium stadium vyrážím ke Cardiff city stadium – novému stadionu místních Blue birds, kde kupuju lístek za 25 liber a již nic nebrání tomu abych si zítra užil parádní bitvu o Premier league! Večer s Gabčou a dalšíma dvěma Čechama žijícíma v Cardiffu vyrážíme ochutnat místní pivko a poznat život v místních klubech. Musím uznat, že v Čechách se máme ještě hodně co učit. Prostě mazec! V sobotu po obedě s Gabčou vyrážím do místní hospůdky a začínám nasávat atmosféru. Prostě zbožnuju, když se už několik hodin před zápasem scházejí chlapi v hospodě, většinou žádný vytahaný tepláky a tenisky jako v ČR , dají pár piv, pokecají o fotbale, o životě a vyráží na fotbal. Je to pro ně prostě kulturní zážitek a ženský musí pochopit, že sobotní odpoledne prostě patří fotbalu!
Dělám pár fotek před stadionem a hodinu do zápasu už si jdu vyčíhnout svoje místo. Na velkých obrazovkách sledujeme, jak Chelsea remizuje v Norwich a nic nebrání tomu aby i zde na stadionu vypukla pořádná fotbalová bitva a ukázalo se, jestli to letos Cardiff myslí s postupem do PL skutečně vážně! Fotbal nemasnej, neslanej, ale atmosféra ohlušující! Skutečně zbožnuji atmosféru druholigových stadionů v Británii. Seděl jsem na hl. tribuně, ve třetí řadě a tak jsem měl všechno dění u lajny hned z první ruky!
90. minuta, stav utkání 2:2 a už to vypadalo, že se dneska v Cardiffu budou dělit body. Ale pak to přišlo! Poslední minuta nastavení a gól domácích na 3:2!!! Všichni jsme vyskočili do vzduchu a já jenom čekal kdy ten stadion spadne! Něco neuvěřitelného, nepopsatelného a nezapomenutelného! Přesně kvůli tomuhle se na fotbal chodí! Na jednu stranu uznávám, že s tímhle týmem by Cardiff v PL hrál nejspíše na dně tabulky, ale pokud vhodně dokážou v létě posílit, tak jim postup ze srdce přeju a na Arsenal away bych se sem určitě zase vydal!
Je neděle ráno, loučím se se skvělou hostitelkou, s Cardiffem a MegaBusem vyrážím na tří hodinovou cestu do Londýna.. Skoro celou cestu prospím a nabírám síly na dlouhý den, který mám před sebou. V poledne mám před stadionem sraz se Steffim, Liborem, Jirkou a Peterem – taktéž dlouholetými členy CSSC. Po návštěvě Fan shopu, vyrážíme do nejblížší hospůdky, která se začíná pěkně plnit home fans.. najednou koukáme, že vedle u stolu sedí mladší brácha Thieryho – viz fotka níže
Dvě hodiny do zápasu a my jdeme pro lístky, které stále ještě nemáme. Ukazujeme u pokladny nače pasy, karty CSSC a odměnou za to jsou nám obálky s překvapením.. Po chvilce napětí v nich nacházíme lístky na náš vysněný zápas a hned si to upalujeme na stadion.. V útrobách stadionu koukáme chvíli na ManCity se Slepicema a pak již jdeme najít svá místa, udělat pár fotek a užít si fotbalovou bitvu.
Před zápasem prohazujeme pár slov s klukama ze Slovenska a jde se na věc. Zápas jste asi viděli všichni, takže o tom se tady rozepisovat moc nebudu. Atmosféra byla dobrá, výkon našich hráčů v druhém poločase taky,ale v prvním poločase jsme viděli bandu připosranejch dorostenců, kteří než pochopili, že můžou hrát s ďáblama vyrovnanou partii, tak prohrávali o poločase 1:0. AOC předvedl parádní výkon a když šel na plac místo něho Arshavin, tak celej stadion začal bučet a i z reakce pár lidí kolem mě bylo vidět, že by Arshavinovi i Arsenalu pomohlo, kdyby už byl zpátky v Rusku a přenechal tady místo jiným. Prohra 2:1 zamrzí, ale vyrovnávací gól na 1:1 a následná euforie, kdy jsme skákali jeden přes druhýho, objímali se s lidma, který jsme předtím nikdy neviděli, tak to je prostě k nezaplacení a kvůli tomuhle neváháme ožellit letní dovolenou, trávenou válením se u moře, a vyrazit místo toho na pár dní do Anglie!
Po zápase zůstáváme na stadionu mezi posledníma, jdeme na pivko ještě pokecat, sdělit si pár dojmů a naplánovat výjezd do Milána, který nás čeká za měsíc.. Loučím se s klukama, jejichž první část odlétá již v noci, druhá až v pondělí a jdu taky do postele.. V pondělí si užívám pohodu Londýna a večer se již taky vracím do Čech. Byl to parádní prodlouženej víkend.
Chtěl bych touto cestou poděkovat klukům z vedení CSSC, kteří nám pomohli sehnat lístky, Gabče za luxusní ubytování a kapesního průvodce Cardiffu a Pájovi za to, že oželel výlet do Londýna a nechal mi lístek na tenhle zápas – díky KÁMO!
Takže Thieryho jsme na hřišti bohužel neviděli, ale věřím, že na San Siru už to klapne a mě se splní můj velkej sen.
See yaa in Milano!
