Gooners on Tour: Leonidas a Jana

Výlet na zápas Arsenalu z pohledu manželky zarytého fanouška –

Duben 2009
Co koupit svému drahému na oslavu třicátých narozenin? Co jiného než lístek na
Arsenal (nyní již vím, že označení „drahému“ platí doslova). Jo, ty narozky má v lednu –
myslíte si, že je to času dost? Cha cha cha ….

Květen 2009
ICQ komunikace s kolegou drahé polovičky. Poradil čekat na rozlosování zápasů. Jinak
– je to fanda Chelsea – čučkař.

Červen 2009
Čekání na rozlosování „Premiér Líg“. Furt jsem čučela na ty jejich weby a rozuměla
tomu, jak koza petrželi. Fotbal a ještě anglicky … (naštěstí – od té doby, co žiju
s Tomem, přestávám si alespoň plést fotbal s hokejem).

Červenec 2009
Bezva, je to tady. Kolega čučkař poradil nejžhavější zápasy – Tottenham, Chelsea,
Liverpool a samozřejmě Manchester Utd. Ten jsem si vybrala (asi proto, že jsem
zamlada nosila manšestráky).

Srpen 2009

Shánění lístků:
• Česká cestovka
• Jeden lístek s letenkou a přespáním za 16.000,- . Je to pálka, ale co bych
pro něj neudělala (ne pro Arsenal, ale pro Toma)
• Komunikace s cestovkou e-mailem dost jednostranná (ode mě k nim)
• Zkouším telefon – slečna neví, wo co go, mám zavolat šéfovi
• Šéf nebere
• Pořád nebere
• Už berou! Teda – bere.
• Prý zapomněl uvést nějaké poplatky a cena narostla o další 3 tisíce (na
stránky poté dodal)
• Kašlu na ně, na žrouty

Podzim 2009
Shánění pokračuje:
• Angličtí překupníci – 600 Ł. Ufff. Tak taky nic …
• Tak jedině přímo oficiálně přes Arsenal.
• Představte si, že mluví jenom anglicky! Moje „hou do joudo“ na ně
nestačilo, volám o pomoc švagra.
• Švagr umí anglicky, ale nerozumí fotbalu (teda, rozumí ještě míň než já,
což je dost síla)
• Vyčetl mi (z webu, ne nějaké výčitky 🙂 ), že jediná šance sehnat lístky
je mít členskou kartu. Jenže šance sehnat členskou kartu je nulová. Lze
koupit jen červené členství. Tož jdu do toho.
• Luštím weby a kupuju červené členství – to znamená, že pokud si vyšší
členové nekoupí lístky, mám pidišanci ještě před širokou veřejností.

Prosinec 2009
Objevuji Gunners klub a přihlásím Toma – dárek na vánoce. Na stránkách píšou,
že taky mohou zajistit lístky. Ale na „žhavé“ zápasy jen pro staré páky (rozuměj –
dlouhodobé členy). Myslím, že měsíční členství na Man. Utd. nebude stačit 🙁

Leden 2010
Je to naknap. Tom má narozky 4.1 a to se otvírá možnost pro červené členy koupit
lístek na Man. Utd. Od půlnoci pravidelně kontroluji, zda je prodej otevřen. V jedenáct to
spustili, sláva. Cca 2 min po otevření jsem přihlášena a chci koupit lístek. Po půl hodině
čekání ve frontě mi to oznámilo, že prd. Lístky došly. Pomóóóc 🙁
Vytvořím alespoň dárkový poukaz na lístek, zabalím členství, koupím průvodce
Londýnem (ať trefí na stadion) a jsem parádně naexrementovaná, že to neklaplo.
Večer natěšeně zkoumáme mapy v průvodci. Arsenal má vlastní zastávku metra!
Bohužel na mapě je stadion Arsenalu dva centimetry nad severním okrajem mapy 🙁
No nic, koupím kompas a nějak to zvládneme.

Jaro 2010
Zkoumáme další možnosti. Nic moc. Tom řekl, že nemusí mít takový šupa zápas.
Prý raději něco s nějakýma nýmandama – je tam větší šance, že vyhrajeme :-). Přes
červené členství jde koupit jen jeden lístek a prý mám jet taky. Že by to jinak nebylo
ono. Tož to je bomba….
Prý to zkusíme přes Gunners. Když jedu taky, musíme v létě – je mi zima i
v Chorvatsku, natož v Londýně.

Srpen 2010
• Stávám se členem Gunners 😀
• Kupujeme lístky na Arsenal : Blackpool na 21. 8. 2010
• Objednáváme ubytování:
• Zóna 4 – to je fakt dost daleko. Ale slovenská majitelka má pro mě velkou
výhodu – rozumím ji.
• Kontroluji ubytování na mapě v průvodci – cca 3 centimetry mimo okraj
mapy.
• Kupuju velkou mapu Londýna. Arsenal i ubytování jsou opět za okrajem. Ach jo.
• Půjčuji si kompas. Prostě – dojdeme na okraj mapy, nasměrujeme kompas a
pokračujeme vytýčeným směrem. Věřili byste tomu, že levné kompasy neukazují
vždy na sever? Věřte, je to pakárna.
• Sháníme letenky:
• Máme plno rad, odkud letět (rozhodně z Varšavy, raději z Ostravy, nejlépe
z Prahy, ideální je Vídeň, nebo Frankfurt?)
• Máme ještě více rad, s kým letět
Máme dost málo rad, na které Londýnské letiště letět
Máme rady taky pro následovníky:
• Čím dříve koupíte letenku, tím je levnější (rozdíl 3 měsíců může
znamenat rozdíl kolem 5 tisíc – a mít 5 tisíc a nemít 5 tisíc, to je
dohromady 10 tisíc 🙂 )
• Když si koupíte letenky na pobočce aerolinek a ne přes internet,
zaplatíte o 300,- za kus navíc
Čekáme na vstupenky, prý je poslali poštou
Pořád čekáme na vstupenky
Furt nic
Hurá, máme lístky na zápas! Datum podání na poště:11. 8. 2010, Datum
doručení: 17. 8. 2010. Jo jo, heslo naší pošty: „Dneska podáte, zítra hledáte“.

LONDÝN:

19. 8. 2010 20:00 – 23:00

Balím. Berem si každý malý batoh do letadla a já kabelku. Schválně jsem si koupila
trochu větší, než svou obvyklou „kapsu“. Chci si tam dát obvyklé bebechy a třeba i
něco, co si případně koupím..
Rady pro partnerky jedoucí na zápas:
• Neberte si velkou kabelku. Jinak tam budete nosit:
• Litr vody
• 4 jablka
• Šálu Arsenal
• Zbytky od snídaně
• Průvodce
• Mapu
• Kompas
• A pak nepodstatnosti, které se tlačí nějak dole:
• Zrcátko
• Rtěnka
• Mobil
• Další zbytečnosti ….
• Vaše polovička si nese akorát peněženku v kapse a foťák…
• Neberte si těsné, zrovna koupené tenisky (pokud na tom budete jako já, že vám
staré ochozené chvíli před tím ukradnou, tak se zaměřte na pohodlnost a ne na
design)
• Nezapomeňte deštník (do Londýna!). Naštěstí je prodávají na každém rohu 🙂
• Nezapomeňte kartáčky na zuby (nikde). Ty mají v Anglii taky, ale zbytečně
utrácíte za jiné suvenýry, než jste plánovali 🙂
• Nezapomeňte slovníček (i když v Praze na letišti mají), bo si nepřeložíte
v metru a budete se nudit

20. 8. 2010 4:00 – 23:00

• Bléé, tak brzo vstávat
• V Pendolínu je celkem nuda. Otvírám Průvodce a plánuju, kde se podíváme.
• Beru plán a vyškrtávám, co asi nestihneme.
• V Praze na nádraží hledáme zastávku autobusu, směr letiště
• Na letišti hledáme všechno. Ale dle pokynů jsme dorazili min.2 hodiny před
odbavením
• Čekáme 2 hodiny na odlet a nudíme se
• Letíme necelé dvě hodiny. Svačina stojí za houby, ale těšíme se do Londýna, tak
to překousneme (doslova)
• Na letišti v Londýně hledáme toalety. Pak hledáme kudy zpět, kdybychom
v pondělí spěchali. Pak hledáme metro. Pak hledáme, jak koupit lístky. Tomáš se
vzteká, že nemají k prodejnímu automatu přesný návod (no jo je ajťák, jak nemá
přesný příkaz, nefunguje). Máme lístky a spěcháme do vlaku.
• Londýnské metro má asi jedenáct tras a většina z nich se různě větví.
Přemýšlíme, proč z větvení neudělali raději další trasu.
• Už vím proč – trasy mají podle barev. Hodně chlapů (hlavně ten můj) rozeznávají
jen 8 základních barev. V Londýnském metru pak mají problém (o pár tras více,
než dokážou zpracovat).
• Začínají mě trochu tlačit boty. Kašlu na to a kontroluji, kde vystoupit – před
ubytováním chceme stihnout ZOO a tržnici.
• Fakt si neberte těsné boty.
• Neberte si ani dlouhé široké kalhoty, po kterých si šlapete těsnými botami.
• V Regens parku je skvělé občerstvení 🙂
• ZOO je bezva, ale zavřeli nám tržnici. No nic, jdeme se ubytovat.
• Bolí mě nohýýýý.
• Jedeme směrem penzion. Jdeme si koupit něco malého k jídlu a
padáme polomrtví do postele (romantika se scvrkla na společnou peřinu)
• Pozor:
• Trasy metra se různě větví
• Štve nás to, nasednete na správné metro a nevíte, kam vás doveze
(samozřejmě jsme si vybrali špatnou větev. 2x (stejná barva, stejná kolej,
blbý směr).
• Paní domácí nemá dobrý odhad času a vzdálenosti (od stanice metra
autobusem téměř až k domu nebo deset minut pěšky). Zarazilo
nás, že navigace ukazuje od metra 22 km, asi ví o nějaké zkratce 🙂
• Nakonec je to 5 minut autobusem a pak ještě 5 minut pěšky. Celá cesta
pěšky vyjde na necelou půlhodinu, ale musíte už vědět kudy jít.
Rady:
• Pokud spěcháte, pečlivě sledujte v metru, kam vlastně jedete (na
tabuli na stanicích naskakují stanice, podle toho poznáte, zda jede ta
správná „větev“). Ne vždy je signalizována konečná stanice, takže nestačí
si pamatovat jen je.
• Když budete bydlet ve slovenském penzionu, dojeďte metrem na stanici
Redbridge, přímo naproti metru nasedněte na autobus 145 nebo 366 a
řidiče požádejte, ať vám zastaví na zastávce De Vere Garden. Název
raději ukažte čitelně napsaný (mají divnou výslovnost 🙂 ). Řidiči tam
zastavují, jen když jim dáte jasně najevo, že vystupujete či nastupujete
(nejlépe divokým máváním oběma pažemi).
• V případě zájmu dodáme přesný popis cesty pěšky (na první den je to
šílenost, ale kdo chce kam …)

21. 8. 2010
• Asi už jsem zapomněla spát třeba do devíti. Ach jo, škoda
• Jdeme si koupit lístky na MHD do místního Post Office (smíšené zboží)
• Už jsem vám říkala, že mě tlačí boty? Jdu si koupit nové
• V Londýně je fakt móoc obchodů. Asi nesnáším nakupování
• Rada – lepší nudné pohodlné boty než zajímavé, které tlačí
• Poznámka – jestli nesnášíte fast foody a nechcete moc utrácet, tak zhubnete
• Nejvyšší čas vyrazit na Arsenal

ARSENAL
• Zápas začíná ve tři. Podle obrázků je to fakt velký stadion a cestování v Londýně
je fakt na dlouho. O půl druhé se už raději cpeme do metra (trasa fialová –
Piccadilli, zastávka Arsenal 🙂 ).
• Tomáš si vyhladí žluté triko s kanónem a přikáže mi namotat si kolem krku šálu
• Hned při nástupu vidíme další fanoušky – ještě že je ve zvyku nosit ty dresy.
Dohodneme se, že je budeme sledovat, abychom trefili (vybírám si pro sledování
toho vpravo, protože fakt stojí za to 🙂 Tomáš ale neprojevuje smysl pro humor :-
))
• Fanoušků přibývá, ztratili jsme ty, které jsme původně chtěli sledovat. Ale ve
vagónu jsou jich další dvě stovky. Myslím, že kompas nebudeme potřebovat.
• Ty nudné netlačící boty jsou fakt paráda 🙂
• Už od východu z metra je hromada stánků s trikama, vlajkama a jídlem. Tom mi
nedovolil ani pokoukat, je celý nervózní, že by nám stadion někde unesli nebo
co.
• Proud lidí v červených dresech nám nedovolí odbočit z cesty, ani kdybychom
chtěli. Jdou poklidně, v proudu je hodně žen i dětí.
• Hlídkuje tam pár policistů na koních. Děti si je chodí hladit (ty koně).
Pět minut a jsme na místě.
Kurňa, ten stadión je ještě větší než na obrázku. Davy proudí jak na spartakiádě.
Hledáme kudy kam. Naštěstí jsou všude šipky a navíc srozumitelně popsané (i já
pochopila 🙂 ).
Dav se pomalu rozmělňuje. Hledáme Gate N. Je na druhém konci stadionu, což
je asi pět kilometrů nebo tak nějak. To se dalo čekat.
U vchodu nás požádají o otevření kabelky a tašky na foťák. Lahev s pitím i 4
jablka projdou bez problémů.
Nemůžeme najít správný vchod na místa. Ještě, že pořadatelů je tam hromada
a Tom umí anglicky ukázat vstupenku a zatvářit se zmateně – pochopili ho a
musíme prý nahoru.
Nahoru znamená asi 4 patra a hromadu schodů. Má drahá polovička, která doma
skučí i u jednoho patra to vyběhla s nadšeným leskem v oku (měla jsem výhled
jen na to pravé)
Nahoře čepují Pepsi, je třeba dohodnout se s Kofolou, ať je to dokonalé 🙂 Třeba
by kývli na nějaký sponzoring.
Naše místa jsou hned nad brankou. Přesto je vidět úplně super.
Místa na sezení opravdu moc není. Už vím, proč fanoušci při skandování
poskakují – potřebují si protáhnout nohy. Do šířky to taky není žádná sláva,
zvlášť pokud sedíte vedle otylých fanoušků. Ještě že v Anglii jich není tolik, jako
v Americe.
Ale samozřejmě musím zdůraznit (ať nedostanu doma do nosu), že stadion je
úplně dokonalý.
Trochu mě zmátlo, že na každé straně byly dvě branky. Ale co, nejsem žádný
fotbalový expert. Přesto mě uklidnilo, když čtvrt hodiny před začátkem přiběhli
picmoníci a branky navíc složili do tašek a odnesli.
Na hřišti zatím trénovali hráči. Soupeřovic brankáři si kopali přes půl hřiště a ze
svého amatérského pohledu bych řekla, že naprosto dokonale. Naštěstí uměli
hůř chytat než kopat 🙂
Těsně před začátkem začaly pomalu pouštět rozprašovače, aby zvlhčily trávník
(nevím proč, stejně pak začalo pršet). Většina trénujících to pochopila a dekovala
se pryč. Jeden picmoník si tam zapomněl bundu a když se pro ní vracel, chytil
spršku a smích publika (naštěstí byl z Blackpoolu)
Najednou se odkudsi vynořily dvě skupiny černě oděných frajerů (pod vedením
frajerky) a pochodovaly směrem za obě branky. Mezi sebou nesli balíky čehosi.
Vypadali (a hlavně se tvářili) jako agenti FBI převážející národní poklad.
Za pečlivé koordinace velitelky v černém začali balíky rozkládat. Začalo to
vypadat jako vlajky či něco podobného. S napětím se postavili do pozoru a čekali
na povel
Na hřiště se prozatím začali sunout mužstva. Rychle jsem si ověřila, kterou barvu
mají naši, abych nefandila v nepatřičných okamžicích 🙂
Sakra, Arséne Wenger sedí na druhé polovině hřiště 🙁 Zas neuvidím to
nejzajímavější. Netrpělivě koukám, až mi Tom předá foťák – teleobjektiv funguje
jako dalekohled 🙂
Agenti FBI dostali povel a začali rozmotávat ohromné vlajky Arsenalu označující
sektory za brankami (Clock End a North Bank – říkal Tomáš). Ponoukali
fanoušky, ať je vytahují nahoru. Ti nadšeně spolupracovali. Agenti ale pevně
drželi konce. Asi měli špatnou zkušenost, že vlajky vyrolovali vysoko a již se
nevrátili. U vytahování vlajek se ze střechy stadionu ozývaly rány jak z kanónu,
celkově velmi hezká choreografie.
Zápas začal a já dostala foťák s příkazem dělat kvalitní a zajímavé fotky.
Na tabuli psali počet diváků – přes šedesát tisíc! Nechtěla bych tam uklízet
záchody. Tolik lidí se v Ostravě na fotbale nenasbírá ani za celou sezónu.
Oranžoví fanoušci Blackpoolu začali skandovat a vydrželi bez přestávky
až do konce zápasu. Musela jsem je obdivovat, byli perfektně sehraní a
ukáznění, člověk se na ně nemohl ani zlobit, že fandí špatnému týmu 🙂
Trochu mě zpočátku mátlo, že oranžoví fanoušci byli i podél hřiště, pak mi bylo
vysvětleno, že jsou to pořadatelé. Neměli by se takhle oblíkat.
První poločas jsme měli soupeřovic brankáře přímo pod sebou. Jelikož jsme hráli
asi o třídu lépe, byl výhled úžasný. Dokonce se mi podařilo vyfotit i dva góly.
Jak jsem tak koukala na hráče, zaujal mě náš s číslem 7. Připadal mi
povědomý, tak jsem se zeptala, kdo to je. Místo odpovědi se mi dostalo
vražedného pohledu. Ajajaj, asi nějaká bota – začala jsem si v paměti přehrávat
Arsenalisty, které znám. Během pár vteřin mi to došlo, asi Rosický, co?
No a? Seděli jsme děsně vysoko, ti pidižvíci na hřišti byli asi stejně velcí, jako
když koukáme na televizi. Kdo je má rozeznat? Jakž takž se dají poznat černoši,
zvlášť ten s tím mopem na hlavě a ten blonďatý. Ostatní mi prostě splývají.
Během zápasu jsem se ještě naučila rozeznat Aršavina. Když neběhal
s balónem (to mu šlo), tak se ploužil jak lemra nebo se válel po zemi, snaze
se zahrát faulování. Měl by si zaskočit na kurz divadelní techniky, nesežral
mu to ani Tomáš a ten je (pokud jde o Arsenal) velmi neobjektivní. Když s ním
podepsali smlouvu, byla jsem nadšená, ale jako hodně amaterský amatér
přiznávám, že mě zklamal. Ne technikou hry s balónem, ale technikou hry
balónu.
Jinak, naši fanoušci byli taky super. Často poskakovali a skandovali (asi jim ztuhli
nohy :-)). Škoda jen, že jsme nerozuměli, co pokřikují (že jsem to nepoznala já je
normální, ale Tom byl taky trochu mimo mísu). Možná by stálo za to nejčastější
pokřiky napsat na NET. Snažila jsem se to odposlouchat, ale obávám se, že „Vítr
shodil tele“ ani „My máme fabriku“ asi není to pravé.
V poločase jsme vyhrávali asi 3:0 nebo tak nějak 🙂
O přestávce začal kolem pobíhat tajtrlík maskovaný za draka či podobnou obludu
a střílel do publika trika z kanónu (teda spíše kanónku). Na nás nevystřelil 🙁
proto, že jsme byli těsně u místa, kde se nahoufovali fanoušci soupeře a nechtěl
jim žádné triko dopřát
• Druhý poločas byl horší výhled – hrálo se hlavně na vzdálenější polovině hřiště,
což je sice pro Arsenal fajn, ale my už viděli hůř.
• Se zaujetím jsem pozorovala Almuniu:
• Prší, Almunia je zjevně zkřehlý a přechází před brankou
• Začíná poskakovat a chodit trochu svižněji
• Plácá rukama a pozoruje vzdálené dění na druhé polovině hřiště
• Přestalo pršet. Už mu není taková zima, tak se tolik nehýbe.
• Dřepí před brankou. Vypadá jak reklama na film „Nuda v Brně“
• Překvapil mě jásot publika, aniž by na hřišti k něčemu převratnému došlo.
Když jsem se zeptala, co mi uniklo, tak jsem byla poučena, že se rozcvičuje
Fabregas a Van Persie. To je síla, ani nekopnou do balónu a už sklidí potlesk 🙂
• Chlapci vlítli na hřiště a Blackpool už jen doklepával.
• Vyhráli jsme 6:0. Bezva zápas 🙂
• Když jsme vyšli ze stadionu (s úsměvem na rtu), zavelel Tomáš chůzi směrem
ke starému stadionu. Problém byl, že jsme byli mimo mapu. Kudy tedy na starý
stadion? Tomáš říkal, že na severovýchod. Vytáhla jsem levný kompas a vyrazili
jsme (poté jsme zjistili, že ne zrovna správným směrem. Na levném kompasu je
severovýchod někde mezi jihoseverem.
• Po kilometru chůze Tom oslovil staršího fanouška a ten nás navedl (zpět o 180°)
• Teda, ty apartmány, které na stadionu vybudovali, vypadají fakt luxusně. Venku
hlídkovali portýři, tak jsme závistivě povzdychli, vyfotili barák a šli.“

22. 8. 2010

• Ráno automaticky šupajdíme do Post Office pro lístky a jedeme … hádejte kam?
No přeci na stadion Arsenalu! Prohlídnout si jej pěkně v klidu, nakoupit něco na
památku a tak. Prý nebudeme hledat Gunnerský šutr, bo už ho někdo vyfotil.
• Prošli jsme celý stadion, vyfotili, naštvali se, že byla vyprodaná prohlídka
a zamířili do Armoury shopu. Nevím, proč zrovna tam, když v areálu i
mimo něj bylo několik dalších obchodů, ale neodvážila jsem se zeptat 🙂
• Páni, to je výběr. Od kartáčků na zuby, přes dětské prostírání až po cokoliv
na oblečení. Byli jsme tam asi dvě hodiny a utratili hromadu prachů. Dokonce
i já si něco koupila – růžové proužkované rukavice se znakem Arsenalu :-
) Jinak musím uznat, že návrháře mají fakt dobré. Škoda jen, že neměli i
jednorázové pleny pro mimino. Tom to vysvětlil tak, že fanoušek nemůže přece
na Arsenal …exkrementovat. Ale klidně by na ty pleny mohli dát znaky ostatních
klubů Premier League, ne?
• Neříkala jsem náhodou, že se nebudeme zdržovat hledáním „našeho“ šutru?
Tak beru zpět. Samozřejmě jsme hledali. Po čtvrt hodině jsem špitla, jestli
bychom nemohli pokračovat dál. Prý ne, moje drahá polovička nerada prohrává.
Po půl hodině to vzdal i on a načuřeně se šel alespoň vyfotit ke kanónu 🙂
Procházeli jsme Londýn podle průvodce. Mimo jiné tam psali, že pokud chceme
shlédnout hlavní památky za cenu lístku na MHD, máme sednout na linku 15.
Tak jsme nasedli, ale stejně jako metro, i autobus se jim různě větví a navíc
nemění nápis cílové stanice, když jede opačným směrem. Takže jsme jeli
opačným směrem. Po památkách ani památky. Tak jsme to zkusili zase zpátky.
Rychlostí pěší chůze jsme dorazili k Towers Bridge. Moc pěkný. Pak ještě do
nějakého vychvalovaného obchůdku hodinu pěšky. Měli zavřeno – prý pro
nemoc. Tak zase zpět.

23. 8. 2010

• Zajeli jsme si na tržnici, kterou nám ten první den zavřeli.
• Páni, byla naprosto úžasná. Doporučuji Camden Market za každou cenu vidět,
a vyčlenit si minimálně 2 hodiny (za půl hodiny se stihnete akorát naštvat, že
nemáte na nic čas 🙂 )
• Na oběd do Regens Parku, kde jsme se nacpávali při příjezdu, a hurá na letadlo.
• Zajímavé je, že cesta z letiště do centra trvala 40 minut a cesta na letiště z té
samé stanice 90 minut.
• Orientace na Londýnském letišti je na dlouho.
• Konečně nás odbavili a čekáme na odlet. Prohlížím si obchůdky ve Free zóně
• Rada – pokud jste nestihli nakoupit dárečky pro rodinu, navštivte obchod
Harrod´s. Na rozdíl od hlavních tahů v Londýně, kde je plno prodejen s kýči, jsou
tu opravdu suvenýry, kterými uděláte radost a nevyplundrují vám peněženku.
• Na informační tabuli pořád nebylo ještě info, kde máme jít nastoupit do letadla.
K odletu zbývalo 30 minut a na nejvzdálenější Gate je to podle infotabule 25
minut.
• Poslali nás na Gate 20. Podle ukazatele 15 minut. Byli jsme tam za tři. Asi
časoprostorová smyčka nebo tak něco. Po deseti minutách sezení a žádného
pohybu za přepážkou přisedla postarší paní, že prý s námi letí do Amsterodamu.
Trochu nás znervózněla.
• Po dalších pár minutách hlášení (anglicky), ať se přesuneme na Gate 14
• Do letadla nastupujeme s půlhodinovým zpožděním. Pilot si však dal závazek, že
to dožene. Dohnal. Šikula 🙂
• Hurá, jsme doma 🙂
• Příště jedeme na týden a dva zápasy 😀

Jana