Gooners on Tour: Petr na Bournemouthu

Arsenal vs. Bournemouth. Pro většinu fanoušků jeden z mnoha zápasů, pro mě osobně zápas sezony.
Po téměř osmi letech jsem totiž znovu dostal příležitost navštívit zápas Arsenalu na Emirates
Stadium. Po zápase s Hullem v sezoně 2014/15 (2:2) a zápase s Manchestrem United v sezoně
2015/16 (3:0) se jednalo o můj třetí zápas, který jsem sledoval osobně. Oba dosavadní zápasy byly
úžasné. I když jsme s Hullem pouze remizovali, tak vyrovnávací gól Dannyho Welbecka někdy v 97.
minutě byl rozhodně skvělý zážitek. O zápasu s United a galapředstavení Mesuta s Alexisem ani
nemluvě. Ale zpět k nejaktuálnějšímu zápasu, konkrétně s Bournemouthem…


Lístek jsem vyhrál v místní tipovačce snad někdy před pěti lety. Poslední roky se mi ale Arsenal vůbec
nelíbil, a tak jsem se k výhře dostal až letos. Tímto děkuji supporter clubu, že mi výhra nepropadla, a
mohl jsem ji využít i s takto velkým časovým odstupem.


Do Londýna jsem dorazil v pátek večer, a po krátké dopolední návštěvě města jsem se krátce po
obědě vydal směrem k Emirates Stadium. Na stadionu jsem měl místo vedle dalších tří členů českého
supporter´s clubu, takže o to byl zážitek příjemnější. K samotnému zápasu se asi nemá cenu moc
vyjadřovat. Každý, kdo viděl ať už celý zápas, nebo alespoň sestřih ví, že stál opravdu za to. Začátek
byl sice obrovský šok, ale na druhou stranu vidět na vlastní oči jeden z nejrychlejších gólů v historii
Premier league je taky docela speciální. Po hodině hry už jsem opravdu celkem litoval, že jsem si
nevybral jiný zápas, ale poslední půlhodina bylo něco naprosto úžasného a nakonec jsem si snad asi
nemohl vybrat líp. Snad jedinou smůlu mám v tom, že vždy sedím za brankou, kde nepadají góly. Teď
jsem vlastně viděl z blízka jen druhý gól Bournemouthu a všechny naše góly padly na protější branku
(to samé se mi stalo u minulého zápasu s United). Ale to samozřejmě celkový zážitek nemohlo nijak
pokazit.


Suma sumárum jsem moc rád, že jsem se po letech opět vypravil na Emirates Stadium a doufám, že si
v květnu budu moct říct, že to bylo v sezoně, kdy jsme slavili titul. Doufám, že na další návštěvu
zápasu Arsenalu nebudu čekat dalších osm let. I když momentálně mě spíše láká se třeba podívat na
nějaký venkovní zápas, to zase může být něco jiného…ale uvidíme, teď budu do konce sezony fandit u
televize, ať ten titul vyjde. COYG!