Vše začalo v červnu, kdy náš supporters club zveřejnil seznam utkání k možné návštěvě. V článku bylo zmíněno, ať si všichni rozmyslí, zda žádost podají vzhledem ke covidové době apod. Řikal jsem si, to je ta šance se dostat na zápas proti některému z ,,velkých,, klubů. Když jsem uviděl, že první domácí utkání budeme hostit Chelsea bylo vymalováno. Po 533 dnech můžeme vyprodat Emirates a zrovna proti Chelsea ? Co víc si můžeš přát. Cca měsíc před utkánim mně pípnul na telefonu email od Dana, že žádost je kladně vyřizená. V ten moment jsem se roztřepal a chvíli nedýchal. Danovi chci poděkovat, který vše vyřidil, zodpověděl moje dotazy a měl se mnou trpělivost. Velké díky ! Nebylo to naposledy 🙂
Let Brno – Stansted okořenilo pivečko, sklénka Becherovky a poté již s veselým zpěvem ,,vzhůru do Anglie,,. Jelikož jsem cestoval sám, tak nervozita po Jägeru v letadle rychle opadla. Po přiletu na Stansted jsem sešel do suterénu a vlakem (jezdí každých 30 min) směr Tottenham Hale. Odtud již metrem směr King Cross (super spojka v rámci Londýna), kde jsem byl i ubytovaný. Ubytování Scottish apartments hned blízko metra a dvě zastávky od Emirates. Takže z hotelu na stadion celá cesta asi 15 minut. (myslim i s pochůzkou)
Do Londýna jsem přiletěl v pátek večer. Sobotní dopoledne patřilo celé stadionu. Vystoupil jsem na zastávce metra Holloway road a v dáli vidím střechu Emirates. Čím blíž jsem se přibližoval, tak srdce bušilo více a více, až nakonec vyhrkly slzy štěstí. Stadion jsem obešel snad 3x, prošmejdil muzeum, fan shop, ale na prohlídku nezbyl čas (ta bude příští rok), protože plán byl ještě navštívit zápas Championship. Na facebook skupině (Češi a Slováci v UK) jsem napsal dotaz, zda je možnost získat lístky, i když nejsem členem daného klubu. Bylo mi jedno jaký to bude zápas. Během chvilky se mi ozvala Petra B., která mi neskutečně pomohla, vím že si toto asi nikdy nepřečte, ale jí patří také velké díky. Zápas Luton – Birmingham (0:5), z King Cross do Lutonu přímé vlakové spojení cca 35 minut. Atmosféra na druhé lize byla fantastická. Stadion byl naplněný do posledního místa a utkání mohlo začít. Při první šanci domácich jsem málem ohluchnul a naskočila mi husí kůže. Vzhledem k průběhu utkání jsem se naučil od domácích fans spoustu sprostých slov a byl doslova připraven na Arsenal 🙂
Teď již k vrcholu návštěvy Londýna.
Arsenal – Chelsea
Den před utkáním jsem byl u stadionu a chtěl někde poobědvat a najít místni hospodu, kde se schází fans před utkáním. Hned kousek od zastávky metra logicky i stadionu je spousta hospod, kde se schází naši fans. Jdu po ulici a před restauraci stojí milý pán (manažer restaurace) celý v oblečení The Gunners, tak volba byla jasná. Asi hodinu jsme vykládali a pozval mě, ať přijdu v neděli dvě-tři hodiny před utkáním mezi místní fans.
Bylo to něco skvělého, všichni dresy, šály, kšiltovky, prostě vše co na sebe jde dát. V hospodě jsme sledovali zápas Saints proti Účkám, po góle Saints byl hukot a já si řikal, co to bude teprve po zápase jak porazime Chelsea (blízci měli strach, že toto jestli se stane, tak kdo vi kdy se vrátím
Na stadion jsem přišel cca hodinu před zápasem. Kochal se a sledoval zpívajici davy fanoušků. Připojil jsem se k nim v útrobách Emirates, kde probíhaly naše chorály. Něco neskutečného, kdo zažil ví o čem mluvím. Slovy nejde popsat. Na začátku utkáni jsme přivítali ,,novou,, posilu Martina Ødegaarda a celý stadion tleskal na nohou. Nástup Chelsea doprovázelo bučení, když hned za nimi vede náš tým kapitán Granit Xhaka a já strnul. Stadion opět na nohou a za burácejíciho potlesku vítal naše hráče. Hned od první minuty bylo jasné kdo je doma a jak jsme se všichni na tento okamžik těšili. K průběhu utkání se nechci moc vracet, ať si tak skvělý výlet opět nezprotivím.. 🙂
Fanoušci
byli tak nas*aní v čele se mnou, že na konci zápasu zůstala hlava v
dlaních. Poté různé provokace na fanoušky Chelsea, oni posměšky na nás a
tím bych asi celý výlet shrnul.
Nezbývá nic jiného, než věřit v lepší zítřky.
GUNNER TIlL I DIE
René K.
