Arsenal Tour – Olomouc (Slovan Černovír)
Ahoj, nechci se zbytečně rozepisovat a případné dotazy není problém zodpovědět. Takže si
užijte prezentaci a snad si všichni zažijete něco podobného, protože to bylo legendární.
Nakonec se vypravilo 8 lidí z Olomouce na letiště do Brna. Rodiny měly přednost před
nejistotou kamarádů. Sestava: já, přítelkyně, otec, spoluhráč s přítelkyní a druhý
spoluhráč s rodiči. Ještě teď nemůžu uvěřit, že jsme za ten den a půl stihli nákupy,
zápas, historii a Emirates Stadium Tour.
Lístky byly doma, ale většina věcí se zařizovala a objednávala předem, aby byly levnější a
hlavně vůbec byly, takže jsme si hluboce oddechli a tímto děkujeme CSSupportersClubAFC
(gunners.cz). Komunikace byla dobrá a kluci se snažili, vyjít vstříc jak jen mohli, takže ještě
jednou díky.
Při cestě jsme se seznámili s Honzou, z okolí Olomouc odkud je naše skupina. Ten jel taky na
zápas, ale lístky měl přes nějakého známého, takže dobrá náhoda. A aspoň nám dal pár rad.
Tímto pozdravujeme, pokud bude číst. Letěli jsme s Raynairem z Brna, takže pro nás ideální,jen škoda toho odletu v patek až na večer a přílet v neděli již odpoledne. I když to některým
vyhovovalo, tak se to dá příště zkombinovat mezi jinými leteckými společnostmi, pak záleží
na poměru čas, cena, místo odletu.
Cestování metrem nebyla vůbec sranda a málem nám i kvůli tomu uletělo letadlo, ale o tom
později. Naštěstí při příjezdu do večerního Londýna nás EasyBusem vezl nějaký předjezdec
F1 a nabídl nám výhodný odvoz až k hotelu, poté co viděl naši zmatenost a na otázku,
jestli bysme to zvládli pěšky, ať zbytečně neutrácíme, následoval jen úsměv a odpověď no
chance 😀 Jinak zastávky metra jsou „na každém rohu“ a za 20min jste z centra u stadionu.
Ubytování nebyla velká hitparáda, ale za 350Kc na noc to nebylo ani daleko od centra.
Akorát jsem si trošku nerozuměl s recepčním, když jsme se dohadovali, kdo z nás má u
sebe bankomat. Cash machine pochopeno jako ta čtečka karet, protože z účtu byla stržena
jen záloha, kterou jsem nezkontroloval. Poté jsem se obával o nějakou dělbu sprchy a
borec už asi věděl, s kým má tu čest, takže mi s ledovým klidem vysvětlil, že ji máme
sice v pokoji, ale pokud chceme, tak nám tam může posílat všechny z hostelu (vtipálek).
Takže jsem si neodpustil dotaz na snídaní, kterou jsem zahlédl při objednávce a to už se mi férově vysmál 😀 Každopádně ze začátku to byl pro nás asi šok možná i díky tomu
pouličnímu ruchu a míšení ras, ale druhé ráno jsme si dovolili v „domě hrůzy“ jít dolů
do společenské místnosti a kuchyňky udělat kafe a čaj zdarma (nejspíše ta snídaně)
a nevypadalo to až tak zle, takže bych si asi i za pár dní zvykl.
Dopoledne před zápasem jsme stihli i nákupy, nejdříve jsme prošli celou Oxford Street,
vyhlášené místo nákupů, ale cenově mě to neoslovilo. Poté jsme se přemístili na Picadili
Circus a hned vedle východu z metra stál výborný několikapatrový obchoďák se
slevami, to už byla lepší volba, takže doporučuji.
Následoval přesun na Arsenal, abysme stihli funshop a atmosféru před zápasem. Někde tady
mi naskočila husí kůže, když nepočítám to ubytování a držela se mě celý ten výjimečný
víkend.
Fanshop při příchodu z Arsenal Station. Pozor dá se jít i od Holloway Road, ale na to se
dívám až teď a to bysme možná neminuli ten druhý fanshop a zřejmě Armoury square, ale o
tom také později.
Veškeré atrakce ať už v okolí nebo přímo na stadionu, které musí nadchnout každého
fanouška, tak to klobouk dolů, tomu se říká umění zaujmout. Kupujeme si tak před zápasem
Foster (pivo) v útrobách stadionu a v tom neskutečné burácení (někdo by řekl zemětřesení).
Později se dozvídáme, že to jen ManchUtd dostal na 3:3.
Obrazovky ve dvou rozích stadionu je výborná věc, na vše co si jen vzpomenete, že by tam
mohli pouštět a ozvučení byla taky velká paráda.
O zápase toho moc psát nebudu, to si můžete najít z lepších zdrojů, ale ještě teď mi přejede
mráz po zádech, když si vzpomenu na tu euforii. Chtěli jsme na takový zápas a naštěstí nám
to vyšlo. Výborná místa ve středu dění, takže jsme mohli pozorovat i herní situace, které si
myslím, že by ze strany nebyly tak čitelné. Začalo to vyvoláváním jmen před zápasem. Ze
začátku fandila tribuna naproti a tak jsem na chvíli zapomněl, že jsem v Anglii a říkám si,
škoda že nejsme v kotli 😀 Najednou se zvedla tribuna za námi a začala jedna velká párty.
Poprvé jsem si užil fotbal přímo na stadionu, jak nejvíce jsem mohl. K tomu se přidávaly
tribuny po stranách, když rozhodčí něco špatně zhodnotil a pod námi v rohu se překřikovali
fanoušci Boltonu s nejbližšími kanonýry. Občas je bylo slyšet více, ale proti plnému
stadionu neměli šanci. Jinak z mého pohledu Maruan je uplně z jíné dimenze po té co
předvedl a jaké uhrál míče. Některé fotbalové finesy hráčů Arsenalu, to byla prostě
nádhera. Rosa a jeho šajtle. Song, jeho bojovnost a odebrání míče. Na vlastní
oči jsem viděl, jak je tam fotbal, rychlý, tvrdý a že i na takové úrovni se dá hrát jen
defenzivně, pokud proti vám nastoupí někdo jako Arsenal a Davies je prase. Zpívali
se známé i méně známé pokřiky a my se samozřejmě přidávali, jak jen to šlo. Bylo
to nepopsatelné a musí se to zažít. Třeba jak se ke konci zápasu křičelo „Héééj“ při
každém doteku hráče Arsenalu s míčem a Carlos Vela dal 26tým „Héééj“ v řadě gól
na 4:1 nebo jak jsme se smáli, když tam byl ke konci zápasu Holden (hráč Boltonu)
dvakrát po sobě jak divák na tenise a jen otáčel hlavou jak si to kolem něj ťukali 😀
Po zápase zůstal na hřišti poslední Rosa a šel předat někomu k posraní tribuně
dres, pak už se jen složily branky, vyjeli borci se sekačkama na trávu a nás požádali,
abychom již opustili stadion.
Jediná fronta co nás zaskočila, byla po zápase před metrem tak jsme to vzali z druhé strany a
šlo to, ale tlačenici v metru se vyhnout nedalo.
Po zápase jsme stihli i kus historie a večerní oslavu vítězství.
Den odjezdu následoval přesun opět ke stadionu na zarezervovanou Emirates Stadium Tour,
na Museum bohužel nezbyl čas. Celou prohlídkou nás provázeli dva milí pánové, kterým bylo
výborně rozumět, občas přidali nějaký vtípek a jeden mi dokonce říkal, že dělal průvodce již
na Highbury.
Druhý fanshop z opačné strany stadionu o kterém sice náš kamarád věděl, ale asi mu
nepřipadl důležitý, naštěstí tam snad o moc víc nebylo, protože jsme museli spěchat na
letiště. Jo a to na čem stojíme je nejspíše to Armoury Square, od kterého jsem čekal něco
výjimečnějšího, ale možná to bylo jen tím, že jsme opravdu neměli čas, který byl v tu chvíli
10:50 (odlet 13:35) a náš zarezervovaný easyBus na 11:20 jsme prošvihli trošku i díky tomu,
že jsme si zajeli 3 zastávky metrem na víc.
Naštěstí jsme se vlezli do toho dalšího 11:40 a na letišti byli těsně před 13:00. Potom jsme
bohužel zapomněli drogerii v batohu, takže další nepříjemné čekání na kompletní prohlídku
zavazadla. A mezi posledními jsme se přidali do fronty k letadlu. Hodně nepříjemné 2,5
hodinky.
Ceny: 2500Kc letenky, 1500Kc lístek na Arsenal, 700Kc ubytování na 2noci, 500Kc cesta
z letiště a zpět v Londýně, 500Kc Emirates Stadium Tour, 300Kc celodenní mhd na 2 dny.
Celkem: 6000Kc + nákupy, dárky, občerstvení
Ale nebyla to vůbec sranda 😉
By Bořivoj Petrů (Skot)
