Gooners on Tour – W.B.A

Na zápas Arsenalu s West Bromwich Albion jsme vyrazili už o den dřív, abychom patřičně nasáli londýnskou atmosféru a taky pivo, samozřejmě. Přespali jsme u známých a v sobotu 5.11. konečně zamířili směr Emirates Stadium. Už v metru byla paráda sledovat, jak přibývají bílo-červené dresy, a to nemluvím o živé řece fanoušků, co se valila od stanice metra ke stadionu. Ten považuju za jednu z nejhezčích staveb v Londýně, skutečná fotbalová aréna nového tisíciletí, jak má být. Už zvenku působí monstrózně, a když se ocitnete uvnitř a vyjdete na tribunu, sednete překvapením na zadek. Ještěže jsou všude sedačky… Nástup hráčů má pochopitelně neuvěřitelný grády, ale nejsilnějším zážitkem pro nás byla minuta ticha na začátku (důvod jsem bohužel nepostřehl). Když vám 50 tisíc fanoušků najednou zpívá chorály, je to nádhera, ale když stejnej počet mlčí, je to neuvěřitelný.

Samotnej zápas jsme si užili, místa měli skvělý a viděli v první půli dva fíky do branky přímo pod námi. Nejdřív Van Persie z dorážky, potom Vermaelen po odraženém míči střelou z velkého vápna. Tempo nijak závratný, ale Arsenal měl celej zápas těžce pod kontrolou, soupeř snad jen jednou slabě vystřelil na bránu. V druhý půli se W.B.A. aspoň trochu snažili, stejně jako jejich fanoušci, se kterými se celej stadion hezky hecoval. Pak Arsenal přidal Artetou třetí branku a nebylo co řešit. To už byl na hřišti i Rosa, kterej střídal v 70. minutě a byl u začátku gólové akce. Načež už se zápas spíš dohrával a my se spolu s ostatními fans bavili chorály, co se nikdy neomrzí.

Po utkání jsme u stadionu počkali, než opadne hlavní nápor u vchodu do metra, a vyrazili ještě jednou do večerního Londýna, protože druhej den už nás čekala cesta domů.

Každopádně to byl nezapomenutelnej zážitek, za kterej gunners.cz moc děkujeme.

 

Martin, Martin, Vojtěch, Matěj