Zdravím všechny Gooners!
V první řadě bychom chtěli poděkovat SUPER DANovi a celému za SC zprostředkování lístků.
Arsenalu už oba fandíme nějakou dobu a tak jsme si už dlouho říkali, že bychom mohli společně vyrazit na nějaký ten zápas. Konečně se nám všechno sešlo, a tak jsme začali vybírat zápas, resp. soupeře, na jehož porážku se půjdeme na Emirates podívat. Volba padla Swansea, zejména protože hrají pohledný fotbal a nejsou to žádní betonáři či autobusáci, a tak jsme doufali v ofenzivní fotbal z obou stran. Musím ale přiznat, že při naší domluvě padla taky věta, a je docela dost možné, že zrovna z mých úst, jako: “Jo půjdeme na Swans, ti hrají hezký fotbal, ale nejsou až tak dobří abychom nad nimi nevyhráli.“ No…ehm. Na naši „obranu“ bych dodal, že kdy jsme se ke konci záři definitivně rozhodli podat si žádost o lístky, Arsenal měl za sebou vyloupení Anfieldu, demolici Southamptonu, šťastné vítězství v Montpellier a remízu u ropáků ze City, kde jsme rozhodně nebyli horší, a byli jsme tak stále „unbeaten“. Podali jsme tak žádost, načež za dva týdny nám Dan potvrdil přidělení lístků.
Začalo tak vyřizování, kdy Salam, který již měl zkušenosti s Wizzair, zamluvil letenky. Neb jsme ze Slezska, přesněji z Prajzské, letěli jsme z nedalekých Katowic do Lutonu. Já měl na starosti ubytování, a nechal jsem si poradit z „Průvodce výletu na Arsenal FC“ na gunners.cz, a zamluvil jsem tak ubytování od pátku do pondělí, v rodinném penzionu patřící jednomu slovenskému páru. Penzion je trochu z ruky, nachází se v severo-východní části Londýna v Ilfordu, kdy do centra Londýna to trvá něco přes 40 min. metrem ze zastávky Redbridge. Výhodou je však umístění v klidné čtvrti, centrum Ilfordu, kde najdete většinu obchodů, které jsou v centru, útulné pokoje a bezproblémová domluva s příjemnými majiteli, zdravíme Alenu! Tady je odkaz http://www.ubytovanie-londyn.com/about-us/.
Nějaké dva měsíce utekly jako voda a před námi byly dva víkendy nabité Arsenalem. Nejprve 24. listopadu již třetí ročník turnaje SC v Olomouci s opět kvalitní after párty. Za tuto akci bychom taky chtěli ještě jednou poděkovat SC a zejména pořadatelům Danovi a Michalovi. No a za necelý týden později, odlet v pátek do Londýna. Let byl bezproblémový, z Lutonu jsme se do Londýna dostali EasyBusem za nějakých 24 Ł/ osoba/zpáteční. Poté z Marble Arch v Londýně metrem na Redbridge a od tam nějakých 15 min. chůze k penzionu. Zašli jsme ještě do centra Ilfordu, ale naše myšlenky se už upínaly na sobotní zápas.
Na Arsenal jsme si vyhradili celý den, nechtěli jsme se rozptylovat ničím jiným, stejně bychom mysleli jen na zápas. Před polednem jsme vystoupili z metra na Arsenal station, kde na ulicích už byli všichni připraveni na zápas, stánky s jídlem a věcmi Arsenal byly na každém rohu. Nejprve jsme se vydali na k Highbury, kde jsme nejdříve kroužili a fotili okolo. No když jsme viděli, kolik lodí chodí z toho bytového komplexu tam a zpět, nedalo nám to a proklouzli jsme dovnitř. Ačkoliv z tribun jsou byty a z trávníku zahrada, stále tam lze cítit něco mimořádného, stačí si stoupnout doprostřed zahrady rozhlédnout se okolo a představit si jaké to tam muselo být při zápase. Nás ta atmosféra Highbury úplně pohltila a zároveň navnadila na nadcházející zápas. V pohodě jsme z Highbury vyšli, nebo jak jsem již řekl, neustále někdo chodí sem a tam, a vydali jsme se k Emirates. To je zase jiná písnička, Emirates je kolos, který Vás uchvátí nejen svou velikostí. Hezky pomalu jsme si to kolem Emirates prošli, nešlo se samozřejmě nezastavit u soch našich legend, kdy se u Henryho dokonce stála regulérní fronta jako u nás při slevách v Kauflandu. Před zápasem jsme ještě skočili do Armoury, které nás ale spíše zklamalo, neboť nenabízí nic navíc oproti online shopu. Něco jsme zakousli a hoďku před výkopem jsme zamířili do útrob Emirates.
Věděli jsme, že máme místa úplně nahoře Clock End, ale chtěli jsme se kouknout trochu blíže na trávník, a neboť nikdo nekontroloval, na jaké místa máme lístky, šli jsme dolů, až k naší střídačce. Odtamtud jsme pak taky sledovali rozcvičení našich hráčů. Kdy do začátku zápasu zbývala ani ne čtvrt hodina a Emirates se plnil značně pomalu a dole bylo několik volných míst, pohrávali jsme si s myšlenkou, že tam zůstaneme a budeme doufat, že zůstanou nějaká dvě volná místa i po začátku zápasu. No nakonec jsme se rozhodli jít na první poločas na naše místa, a vyhlédnout si nějaká volná místa dole, kde bychom se přesunuli na druhý poločas. A nutno říct, že to byla doopravdy skvělá strategie. Z míst nahoře na Clock End byl vynikající výhled, byli jsme úplně uprostřed, hned v druhé řádě, a tak jsme měli skvělý přehled o hře. Nevýhodou však bylo, že pod námi byl pořádně hlučný kotel Swans, a nahoře na Upper Tie se holt moc nefandí, a nějaká vlna chantů ze spodu se k nám dostávala jen těžko.
Naštěstí jsme se Salamem drželi našeho plánu a šli jsme o přestávce zkusit najít místa někde dole. Šli jsme až na druhou stanu k North Bank, protože na tu stranu Arsenal měl druhý poločas útočit a střílet branky. Stoupnuli jsme si doprostřed North Bank, pár řad od vchodu, kde bylo snad osm volných míst v řadě. Tyto místa se však do začátku druhého poločasu rychle zaplnily a my jsme byli vytlačeni do uličky, kde si nás všiml steward, který nás posílal si sednout. Já se sebevědomě vydal trochu níže a snažil se najít nějaká dvě volná místa, když jsem je posléze našel, vidím Salama jak je pořád nahoře u stewarda, který se mu kouká na lístek a posílá ho pryč z North Bank. Tak jsem se vydal za ním, ale jen tak lehce jsme se nevzdali a šli jsme hned do vchodu vedle, kde jsme šli opět drze hledat si „naše“ místa, která jsme nakonec našli v nějaké asi páté řadě od trávníku, přičemž jsme byli přímo v rohu naproti rohovému praporku. Přehled o hře jsme tady neměli takový jako nahoře, ale ta atmosféra, to bylo jako nebe a dudy. Neustále se povzbuzovalo, zpívalo, nadávalo, zkrátka elektrizující atmosféra. Často jsem tady při čtení Gooners on tour četl výtky na atmosféru na Emirates, a myslím, že to bude právě tím, že SC dostává lístky nejspíše většinou nahoru na Upper Tier, kde ta atmosféra opravdu není, ale dole to je jiná písnička. Proto všem co pojedou na Emirates na zápas, který není až tolik prestižní a uvidí dole za bránou nějaká volná místa, radím, zkuste si najít nějaká místa dole, samozřejmě je tady riziko, že přijdete o nějakou tu minutku zápasu, ale stojí to za to.
Nedá mi to, abych se taky nevyjádřil k zápasu. Ze zápasu jsem měl vzhledem k naší formě docela strach. Forma ze září je už dávno pryč a my hrajeme prostě špatně. Mně se náš herní projev nelíbí už od prohry s Norwichem, od té doby hrajeme špatně a světýlko naděje na zlepšení po výhře v NDL už taky zhaslo. Za to Swans se daří, a podobnou formu jakou má Michu, nemá ani jeden z našich hráčů. Zápas většina z Vás asi viděla, takže průběh až tolik komentovat nebudu, jen bych nabídl pár svých dojmů. Strašně nás zklamal Gervinho a Podolski. Gervinho se neustále zašíval u lajny, totálně bez pohybu, bez zájmu, vypadalo to, že na Emirates asi neteče teplá voda a Gervinho se tak nechce zpotit. Podolski to samé v bledě modrém, bez pohybu, bez bojovnosti taky ho v průběhu prvního poločasu pěkně seřval Jack, poté co se Podolski zašíval za hráčem. Jinač, v našem projevu opravdu chybí sebevědomí, málokdo přejde 1 na 1, nikdo nehraje míče z první a přihrávky hrajme raději na jistotu. Nikdo z hráčů ani nevezme na sebe zodpovědnost, místo střely nebo centru to posunem raději hráči o dva metry vedle, hrajeme strašně alibisticky.
A bohužel i Wenger opět neměl šťastnou ruku při tvorbě základní sestavy. Hrát měl jednoznačně Giroud a Gervinho měl zůstat už po poločase v kabině. Stejně jako to podle mě chtělo změnit na 4-4-2 a dát do útoku Girouda a Walcotta. A co mě taky zklamalo, byla jeho nečinnost ke konci zápasu, kdy to byl Jack který po 70. minutě křičel po útočnících, aby pořádně napadali rozehrávající obránce, kteří v poklidu rozehrávali až z naší poloviny, a Wenger jen seděl na lavičce.
Ještě bych se vyjádřil k fans Arsenalu, kdy v novinách se prý psalo jak se strašně „bučelo“ a pískalo na Wengera a hráče, tak to musím taky uvést na pravou míru. V průběhu zápasu se lehce „zabučelo“ jen na střídajícího Gervinha, a nutno říct, že oprávněně. A poté ještě po inkasování první branky a opravdu jen chvíli po konci zápasu. Jinač v průběhu zápasu, a zejména v průběhu druhého poločasu stál kotel plně za týmem a svým povzbuzováním ho tlačil dopředu. To spíš naše hvězdy se nevyznamenaly, když hned po odpískání zmizely v útrobách Emirates, jediný kdo zůstal a pořádně zatleskal celému stadionu, byl Theo, na což fans odpověděli samozřejmě také potleskem.
Po zápase jsme ještě chvíli zůstali na stadionu, z kterého se nám ale vůbec nechtělo, když už jsme ale vyšli ven tak jsme se prošli ještě kolem stadionu a s těžkým srdcem vyrazili do přeplněného metra. V neděli jsme si pak dali túru po památkách a v pondělí brzo ráno jsme letěli zpátky do Katowic.
Co říct na závěr? Sníš o zápase několik let, šetříš na to nějakou tu dobu a pak koukáš na utkání, ve kterém tvůj tým prohraje 0:2… tomu se říká pech. Co nás asi nejvíce mrzí je, že jsme nedali ani gól, že jsme si nemohli pořádně zakřičet a zažít tu euforii. Jinač nás ale kupodivu ta prohra ani tolik nebolela, asi právě kvůli té spoustě jiných skvělých zážitků a dojmů z celého dne. Holt fotbal není film, který skončí vždy happy endem, a jak Salam správně podotknul, alespoň máme zase důvod, proč se na zápas Arsenalu opět vydat.
Zde: http://moatas.rajce.idnes.cz/Arsenal_London_trip…/ najdete, fotky z celého našeho výletu.
Wickedboy a Salam
