Zdravím všechny fanoušky. Už je to týden po návratu z Londýna a nastal nejvyšší čas podělit se s vámi o zážitky. Předně bych chtěl poděkovat Danovi za zprostředkování lístků a doporučení hotelu. Stálo to opravdu za to a vše nám vyšlo na jedničku.
Po deseti letech fandění už nastal nejvyšší čas, abych se jako pořádný fanoušek (a stálý redaktor tady na gunners) konečně podíval do Londýna. Kluky jsem už sice v akci viděl v roce 2012 (4:0 nad Kolínem) ale od té doby už uběhly dlouhé čtyři roky. Navíc doma je doma. Využil jsem tedy příležitosti a zhruba tři měsíce před odletem jsem začal zařizovat výlet.
Letenky jsem našel skrze český portál Pelikán. Cesta tam i zpět vyšla s RyanAir na zhruba 1700 Kč na osobu. Jednalo se o přímý spoj Praha – Stansted. Výhodou RyanAir byl online check-in, takže si doma rovnou vytisknete palubní lístky a na letišti se tak vyhnete zbytečným frontám. U online odbavení však pozor. Jedná se nízkonákladový let, takže za poplatek je úplně cokoliv. Takže když si chcete už 30 dní předem vybrat sedadla, tak za to zaplatíte (zhruba 240 Kč za osobu). Zdarma to je teprve 7 dní před odletem a když to nenecháte na poslední den, tak budete stejně sedět vedle sebe. Další věcí je i zavazadlo. Palubní může mít rozměry pouze 55*40*20 centimetrů a vážit maximálně 10 Kg. Za větší (těžší) zaplatíte 50 euro navíc.
Po příletu na Stansted jsme zamířili k vlakovému nástupišti, které je pod budovou letiště. Jízdenky na Tottenham Hale vyšly na 22 liber na osobu (tam i zpět). Po zhruba 35 minutách jízdy jsme už byli v cíli, kde jsme přestoupili na linku metra Victoria line (světle modrá). Po dvou zastávkách jsme už byli na Finsbury Park a zamířili jsme k hotelu Pembury, který byl nedaleko. Hned u východu metra mě do oka praštil krásný nový obchod – vyrostl tady Arsenal Shop! V tu chvíli jsem si uvědomil, že už jsem vážně tady. Jsem v Londýně.
Po ubytování v hotelu jsme s přítelkyní zamířili přímo na stadion. Počasí bylo sice typické anglické, ale to mé nadšení ani trochu nezmírnilo. Výhodou našeho hotelu byl fakt, že se dá od něj dojít ke stadionu za deset minut. Poprvé jsme ale jeli metrem, abychom jako nováčci nezabloudili. Stadion působil z venku jako obrovský kolos. Obejít ho trvá vůbec několik minut. Zamířili jsme tedy rovnou do Armoury, kde se prodávají lístky na prohlídku stadionu. Veškerý personál byl hrozně milý a ochotný. Pokaždé se nás ptali odkud jsme a občas se podělili o nějakou perlu o českých hráčích. 🙂 Stadion jsme si mohli v klidu projít skrz na skrz. Dostali jsme sluchátka a audio průvodce, ale více jsme se kochali očima a programu nevěnovali pozornost. Náš stánek je vážně luxusní a hráči mají opravdu špičkové zázemí. Po prohlídce stadionu jsme měli automaticky vstup zdarma do muzea a to nešlo nevyužít. Muzeum je sice maličké, ale historie tam na člověka opravdu dýchne a člověka až dojme čeho je součástí. Vážně jsem si to užíval.
Po odchodu ze stadionu už pokračoval program v režii přítelkyně a my jsme se šli podívat do čínské čtvrti. Jedná se o několik ulic plných restaurací s typickou asijskou výzdobou. Dali jsme si zde večeři a pokračovali jsme prohlídkou města skrze Trafalgar Square až k řece, odkud jsme zamířili metrem do hotelu.
V sobotu ráno jsme měli v hotelu sraz s Milanem „Bednou“ Bednarikem, kterému jsem vezl lístky, které někdo z fanoušků na poslední chvíli odřekl. Bedna se nabídl, že nám udělá před zápasem rychlou prohlídku Londýna a to také do puntíku splnil. Začali jsme u Buckinghamského paláce a pokračovali skrze St. James Park ke královským jízdárnám. Od nich jsme pokračovali kolem čísla 10 až k Big Benovi a London Eye. Udělali jsem si fotky a zamířili do pubu kousek od našeho hotelu. Zde se už začali shromažďovat fanoušci v červeném a já cítil, že hodina H už se blíží. S přítelkyní jsme ještě před zápasem zaskočili na slavné Fish and Chips. Dostali jsme tak obrovskou porci, že jsme ji měli problém sníst.
Po jídle jsme se připojili k davu proudícímu z metra, který už mířil ke stadionu. Každých pár stovek metrů byly stánky s párky v rohlíku, hamburgery ale i s předměty s Arsenalskou tématikou. Přešli jsme přes most Kena Friara a zamířili k našemu vchodu. Po běžné bezpečnostní prohlídce jsme už byli uvnitř stadionu. Zde bylo úsměvné, jak Angličané opravdu žijí fotbalem. Na každém rohu stadionu byla totiž obrazovka a na ní běželo derby mezi United a City. Téměř všichni přítomní tak stáli a hltali poslední minuty tohoto zápasu. My se ale vydali k našim místům, kde jsme potkali další slovenskou stopu. Tímto zdravím Ivana a Marka!
Zápas jste všichni viděli, takže zkusím být stručný. Southampton jsem si vybral z toho důvodu, že jsem chtěl vidět naše nové posily v akci. To se splnilo, protože Mustafi i Peréz nastoupili v základní sestavě. Z Mustafiho jsem měl opravdu dobrý pocit ale Peréz působil spíše nervózním dojmem. Často ztrácel a úplně si nerozuměl s novými spoluhráči. Hodně však běhal, napadal a byl hodně aktivní. Pokud dostane více příležitostí, tak z něho může být hodně slibná posila. Výhled jsme měli během zápasu skvělý a když Koscielny zavěsil pod naší tribunou, tak jsme málem zbořili stadion. Ty nůžky byly neuvěřitelné. Vidět něco takového na vlastní oči bylo opravdu skvělé. Konec zápasu byl už hodně dramatický a chvílemi jsem ztrácel naději, že získáme tři body. Naštěstí přišel zkrat Fonteho a Santi už bezpečně proměnil. V tu chvíli si většina stadionu oddechla a my mohli jít spokojeně na pivo.
Neděli jsme zasvětili atrakcím a památkám. Svezli jsme se na London Eye a udělali si dlouhou procházku kolem Temže. Počasí nám opravdu přálo a mohli jsme si užít slunnou Anglii se vším všudy. Okolí řeky bylo plné pouličních umělců, kteří se snažili prorazit tancem, zpěvem nebo zjevem. Kdyby měl člověk přispět každému z nich, tak dorazí domů s prázdnou. Naše procházka pokračovala přes Tower Bridge a poté skrz město až ke katedrále sv. Pavla. Odtud jsme naskočili na metro a zamířili do muzea Madam Tussaud. Dorazili jsme hodinu před zavíračkou a vyhnuli se veškerým frontám. Návštěvu rozhodně doporučuji. Když přetrpíte velmi početné indické rodinky, tak si to opravdu užijete. 🙂
V pondělí jsme zamířili na Oxford Street. Jedná se o několik kilometrů dlouhou ulici plnou obchodů. Přítelkyně byla pochopitelně ve svém živlu a jen v Primarku jsme strávili tak hodinu a půl. Pánům tedy přeji hodně trpělivosti. Kdo má rád sportovní oblečení, tak navštivte SportDirect. Naleznete zde stovky párů sportovní obuvi i oblečení za celkem slušné ceny. I oficiální dresy Arsenalu zde vyšly o 15 liber levněji než v Armoury a loňské jsem zde viděl i za 30! Nakonec jsme se vydali ještě na Covent Garden, kde jsme ochutnali slavný anglický pudink (english sticky toffee pudding), který nám připravili u Jamieho Olivera. Bylo to opravdu výborné a také můžu doporučit. To už bylo poslední místo, které jsme před odletem navštívili.
Celý výlet nás vyšel se vším všudy na zhruba 15 000 Kč na osobu. Připravte se, že jídlo a pití (pivo) je zde opravdu drahé, ale žijeme jen jednou a na dovolené by se člověk neměl omezovat. Na dopravě nejvíce ušetříte s Oyster Card a pokud chcete také vyrazit na památky, tak využijte akce 2FOR1. Jedná se o 50% slevu na spoustu památek jako právě oko, muzeum voskových figurín ale i na prohlídku našeho stadionu. Doma si vytisknete vouchery a potom je spolu s jízdenkou na vlak předložíte u pokladny. Případné dotazy rád zodpovím v diskuzi. A pokud jste dočetli až sem, tak děkuji za pozornost.
