Goons on Tour: Paulin

Výlet na Emirates, aneb za vytím Vlků.

Ahoj, rád bych se s vámi podělil o zážitky z výletu na Emirates, který jsem podnikl s kamarádem. Vybraným soupeřem byli Vlci. Výlet jsem začal plánovat přesně před rokem, když jsem si zakoupil vstupenky přes zahraniční agenturu a dostal jsem lupeny do sektoru hostí, takže jsem u brány musel svléknout dres a dostal jsem upozornění, že jestli dají Gunners gól tak se nesmím radovat. Byl to zápas se Manchestrem City, který jsme vyhráli 2:0. Po zápase jsem věděl, že se sem musím vrátit a dostat se již do správného sektoru, což mi zaručilo členství v gunners.cz, za což bych je chtěl velmi pochválit.

Asi v lednu jsem si objednal lístky právě přes gunners.cz, vše zafungovalo výborně a cca v březnu jsem dostal informaci o tom, že je moje žádost úspěšná, lístky jsem obdržel do schránky rovnou až domů. Letenky jsem si objednal u wizzair – v současné době jedna z nejlevnějších leteckých společností. Stačilo jen najít hostel, měli jsme štěstí a našli hostel dvě zastávky metra od zastávky Arsenalu.

Rozpočet zájezdu: lístek – 1500, ubytování na tři noci – 1500, letenka – cca 3000,- (zpáteční)

Zápas se konal v sobotu 3. dubna 2010. Rozhodli jsme se letět do Londýna už ve čtvrtek a navštívit místní památky, čím vás tady nebudu nudit. Přejdu rovnou k sobotě. Výkop zápasu byl ve 15.00, před zápasem jsme si došli do fanshopu koupit potřebné fanouškovské vybavení a mohli jsme pokračovat před nejkrásnější stadión mého srdce. Našli jsme naší vstupní bránu, ukázali lupeny a v pohodě prošli bránu. Před samotným zápasem byl v útrobách stadiónu puštěn zápas manchester – chelsea a tak jsme doufali v remízu, nakonec to skončilo, jak všichni víme výhrou chelsea. Poté jsme již usedli na naše místa přesně za bránou a mohli sledovat rozcvičování našich hráčů. Byli jsme rádi, že jsme viděli Rosického v akci, na druhou stranu jsem se těšil i na Fabregase, který je bohužel out do konce sezóny.

Základní sestava: Hliník, Sagna, Vermaelen, Campbell, Silvestre, Eboue, Song, Denilson, Walcott, Eduardo, Rosický.

Byla to sestava ovlivněna jednak zraněními a jednak tím, že šlo o zápas mezi dvojzápasem s Barcelonou, takže šetřili např. Nasriho a Bendtnera, kteří nakonec střídali, a bylo to velmi vhodné rozhodnutí. Obával jsem se Silvestreho, který opravdu nemá na to, aby něco uhrál a už vůbec ne na levém beku. Moc si přeju, ať je možné, abychom tohoto hráče nemuseli nominovat do A-týmu. Stačilo vidět jeho neschopnost založit akci na Barceloně a vše raději vracel Hliníkovi. Co se týče samotného zápasu tak se mi velmi líbil Campbell, Rosický a za první poločas musím pochválit i Walcotta, který se nebál vlítnout do vápna, občas z toho byla pěkná akce s možností skórovat. V druhé půli už nebyl tak dobrý. Průběh zápasu všichni znají a není potřeba ho popisovat. Všichni na stadiónu trnuli a čekali na vytoužený gól, který přišel až v samotném nastavení. Atmosféra byla dobrá, zpívaly se klasické popěvky, takže jsme si také zazpívali. Ke konci zápasu už to tak slavné nebylo, protože se každý bál o výsledek a neměl náladu zpívat. Myslím, že pokud bychom dali gól dřív byla by atmosféra ještě lepší. Nicméně po zápase jsem se rozhodl, že bych příště rád navštívil venkovní zápas v sektoru hostí a užil si atmosféru, která aspoň podle článků zde na gunners.cz bývá ještě lepší než na Emirates. Nemám možnost porovnávat atmosféru s Highbury, ale popěvky měly většinou jedno opakování a pak byl chvíli klid a tak za pět minut další. Moje hlasivky ovšem byly připraveny na větší dávku a proto jsem učinil výše uvedené rozhodnutí jet příště na venkovní zápas.

 

Co napsat závěrem? Shrnul bych to tak, že šlo o povedený výlet na zápas, kde jste trnuli do poslední chvíle, ale přesto si užívali atmosféru našeho stadiónu, kde když se začne zpívat, máte husí kůži a myslíte si, že nic lepšího není. Nemůžu než ostatním doporučit a poděkovat gunners.cz za lístky a za práci pro české fanoušky. Přikládám pár fotek před stadiónem a uvnitř stadiónu.

Arsenal till I Die. I´m Arsenal till I Die, I know, I am. I´m sure, I am. I´m Arsenal till I Die.

Pavel Fučík alias Paulin