Mám dojem, že už i Matygol přestal doufat, ale já jsem to ještě nezabalil. Je toho tolik, co bych chtěl za tu skoro dvouměsíční pauzu sdělit, že to budu muset vzít stručně letem světem: Vánoce, Bohumín, Belfast, Nový rok, Brno, Slepice, Tipovačka. A je to. Pokračování přístě.
Tak ne, ještě trochu času se našlo, tak to trochu rozvinu. A vemu to hezky napřeskáčku. Těsně před koncem roku, se v komentářích, jako obvykle, začaly objevovat přání do nového roku a podobné prasečinky. Sorry, že jsem se nezúčastnil, doženu to teď na konci ledna – Všecko dobré všem Goonerů i ostatním, pokud zrovna nevlastní registrační průkaz Spurs, ManU nebo Chavski, nedejbože, že by jim snad fandili. Matygol se tehdy připojil s přáním mimo jiné mé osobě, abych měl víc času na Diary. I když to tak momentálně nevypadá, tak mu to vyšlo na 100%. Hned 2. ledna v práci jsem ukončil dloudodobý spor se svým nadřízeným poněkud afektovaně (horší věci jsem před dvěma rokama neřval ani na Highbury na Gianakopulose), což se ukázalo jako netaktické protože jsem byl okamžitě degradován. Popravdě řečeno skončilo by to stejně i kdybych ta anatomická přirovnání vynechal, ale takhle jsme si alespoň krásně vyjasnili své sympatie. V každém případě důsledek je ten, že mám teď mnohem více času na Hans‘ Diary a podobné blbosti. Ano já vím v lednu se to moc neprojevilo, ale slibuju, že odteď jsem definitivně polepšený a zase se budu ozývat pravidelně. S malou výjimkou (všichni redaktoři si pls všimněte jak se píše výjimka 😉 hned příští týden, kdy jsem na horách. Čas na Diary bych tam asi našel, ale problém bude s absencí kvalitního spojení s civilizací. Navíc bude repre pauza…
Výjezd do Bohumína No. 2. Po předloňské remíze se Strakama jsem našel odvahu a znovu vyrazil na inspekci severomoravské kliky se sídlem v slezkopolském Bohumíně. Poslední zápas roku 2007, venku s Evertonem a o poločase jsem měl bobky, jestli ještě někdy budu moct přijet. Naštěstí Eduardo (2x), Ade a nakonec i Rosa byli milosrdní a ze zápasu, který jsme po prvním poločase měli ložený na další prohru, udělali debakl Toffees. Pět gólů, Bendtner a Arteta červené karty, zápas jako hrom + 2x deset bodů do tipovačky za zápasy skotské PL, lepší závěr roku jsem si ani nemohl přát. Takže nebyl důvod neodjet to oslavit do Belfastu, což je pseudoseveroirský lokál v Bohumíně. V sobotu večer tam bylo opravdu plno, takže popularizace Arsenalu mohla začít v plné parádě. Musel ji ovšem nastartovat Pepin, protože Dan i já jsme přirozeně ostýchaví a i několik mnoho vypitých piv do té doby nás nerozparádilo. Zato becherovky (vůbec je nepiju a pokud se najde dobrák, který mi ji objedná, tak vždy hledám vhodnou oběť, která si ji vypije za mne), které vymyslel Pepin zafungovaly téměř okamžitě. Zbytek večera, po tom co jsem si nechal dobrovolně ujet všecky busy zpět do mého přechodného bydliště v Ostravě, se pomalu vytratil v mlze a pamatuju si jej pouze ve fragmentech. V každém případě, v momentě kdy jsem Belfast opuštěl, každý z jeho návštěvníků dobře věděl, komu my tři fandíme, kolik skončil podvečerní zápas a ti vnímavější se přiučili i pár chorálů. Včetně hvězdy první řady Vyvolených, které jsem sice nesledoval a tu slečnu si tudíž nemůžu pamatovat, ale mám s ní společnou fotku (viz. vpravo – je to ta vlevo dole). Zážitkem pak byla i cesta domů, taxíkem, i když ani ne zrovna pro mne, ale spíše pro Danova známého drožkáře. Když jsem mu nebyl schopen dostatečně přesně popsat, kam do Ostravy potřebuju, tak jsem mu poradil ať jede směrem k ZOO (to věděl) a že ho pak budu navigovat. To bych ovšem nesměl vzápětí usnout. A když mně u ZOO pak probudil, kam mimochodem vzhledem k mému stavu zajel celkem správně, tak jsem začal protestovat, že tam opravdu nebydlím. Nakonec jsme se, po další téměř půlhodině, dostali o těch 800m vedle, kde už jsem si troufnul dojít až domů a rychle, zejména z jeho strany, jsme se rozloučili.
O 14 dní později následoval výjezd do Brna No. 1. Malou komplikací bylo, že domácí zápas s Birminghamem nevysílala ani jedna domestikovaná televize, ale tu Mikec vyřešil bravurně notebookem a přenosem na Sopcastu. Zápas samotný už taková sláva nebyl a tak se Brno zařadilo vedle Bohumína, kde jsem svoji první návštěvu taky „ozdobil“ výsledkem 1:1. Abychom měli o důvod víc pořádně zachlastat, počkali jsme si ve Sportbaru, jehož jméno vám když tak prozradí Mikec nebo Pišta, i na zápas ManU proti Newcastlu. Nepřesvědčivá výhra 6-0 bohužel znamenala sesazení Gunners z první příčky. Následně jsme usoudili, že už jsme viděli a slyšeli dost a ve společnosti Mikecových kámošů (sice nefandli Kanonýrům, ale evidentně se v naší společnosti cítili dobře) jsme se přesunuli do podniku jehož název si taky nepamatuju, ale vím, že kromě nás tam nikdo nebyl. Škoda, protože kvalita chorálů rozhodně za tou Bohumínskou nepokulhávala, spíše naopak a výdrž jsme měli taky solidní. A když už jsme odzpívali všecky povinné songy Gooners, tak pomohl jukebox s velmi širokou nabídkou od Sanitky po Sepulturu. Někteří spoluhodovníci sice postupně odpadli, ale my s Mikecem jsme statečně vydrželi až do jedné. Jak musím pochválit Dana za zajištění odvozu, tak stejně děkuji Mikecovi, který si to raději osobně pohlídal a osobně dohlédl na můj odvoz až na samý kraj Brna, kde jsem mimochodem bydlel. Jak Brno, tak Bohumín byly super a já všem zainteresovaným, zejména Danovi, Mikecovi, Pepinovi, Blejchimu a Pištovi vyslovuji pochvalu před všemi návštěvníky Gunners.cz. Děláte CZ&SK Supporters Clubu tu nejlepší reklamu. Doufám, že vám to budu moct brzo oplatit.
K zápasu se slepicema se vyjadřovat už moc nechci. Co mělo být řečeno už řečeno bylo a silně pochybuju, že by se v tom ještě někdo chtěl přehrabovat. Neodpustím se dvě věci. Za prvé všichni ti, co tvrdí, že Wenger zlehčuje porážku když tvrdí, že League Cup není prioritou, neznají význam slova priorita. Česky je nejblíže asi slovo přednost. Ať si soutěže, ve kterých Arsenal učinkuje seřadíte vy, já nebo dokonce AW podle toho čemu dáte přednost, tak nevěřím, že někomu vyjde Mléčný pohár na jiném než posledním místě. A ruku na srdce, fanoušci Slepic to nemají jinak, i když se momentálně tváří, že se dostali do finále Ligy Mistrů. Druhá věc se týká přímo sledování zápasu. Protože jsem podcenil rezervaci ve Hvězdě na inkriminovaný zápas, stalo se mi to, co by asi žádný Gooner nechtěl zažít – inkriminovaný zápas jsem sledoval u stolu se dvěma fanoušky Spurs (ne, nebyl jsem u toho stolu jediný Gooner – tak strašné to zase nebylo). Naštěstí byli oba docela v klidu, jeden mi dokonce ani jako drůbežář nepřišel – skoro se nám omlouval, že se raduje ze slepičích gólů. Největší legrace večera pro mne bylo, když po Adeho gólu na 4-1 se oba u stolu začali ošívat a ujišťovat se navzájem, že za dvacet minut 4 góly nemůžou dostat. Fantastické, jak se na nich těch devět a půl roku podepsalo. Vlastně ještě jedna věc k tomuhle „slavnému“ zápasu. Porážku musím vzít částečně i na sebe. Ráno jsem, naprosto neobvykle, vůbec nepřemýšlel, který dres si zabalit a sáhnul jsem po tom, co večer předtím přišel poštou. Jako by pro mne nebylo varováním, že už jeho „nákup“ byl hororem, kdy dotyčný od kterého jsem ho vydražil, nejdřív nebyl schopen inkasovat moji platbu – chyba na jeho straně. A když se konečně všecko po 14ti dnech vyřešilo, tak dres vyrazil z Anglie 5.12., aby si Vánoce, Nový rok i velkou část ledna užil poflakováním se po českých poštách. Ke mně opravdu dorazil až předvečer slepičího zápasu roku. Když jsem za stavu 4:0 přemýšlel, kde jsem udělal chybu, tak mi došel ten tragický omyl. Dres je ze sezóny 98/99, poslední kdy slepice zažily zápas roku.
Malou poznámku k tipovačce. Zápasy momentálně vybírám já, občas za pomoci princezny. Snažím se je dávat s dostatečným předstihem, aby i ti co nemají pravidelný přístup k netu stačili natipovat. Na druhé straně velký předstih znamená, že bude zápas přeložen, kvůli odvetě poháru a pak vznikají trochu zmatky. Proto se občas stane, když to není odveta, tak je to zaplavené hřiště, že některé zápasy z nabídky zmizí. Nic složitějšího v tom není.
V sobotu nás čeká výlet do Manchesteru a i když momentálně Man City neoplývají formou jako na začátku sezóny, tak by bylo chybou zápas podcenit. Z hlediska ligového titulu jsou podle mého názoru důležitá tři období. Start do sezóny, Vánoce a přelom roku a pak od poloviny února do zhruba konce března, kde se znova rozjede Liga Mistrů, fičí FA Cup a zápasů v lize taky není zrovna málo. Sil už ubývá, přibývají zranění a na dohnání ztracených bodů ubývá a ubývá zapasů. A do tohoto období pomalu vstupujeme. Souboj o titul je letos navíc těsný, jako já už dlouho nepamatuju a je samozřejmě dobře, že po třech planých sezónách do něj promlouvá i Arsenal. Ovšem držet krok s ManU, který má bez debat fazónu a Cuntski, kteří jsou prostě Cuntski, znamená neztratit pokud možno ani jeden bodík.
Ještě bych chtěl napsat o Flaminim, Adebayorovi, Eduardovi, Fabianskem, Clichym, Gilbertovi, Rosickém, Van Persiem, Walcottovi, ale asi bych to nestihl dokončit do konce měsíce. Takže už jenom: C’mon You Reds!
Hans
