Anglický fotbal má svoji velkou aféru, situaci, která vrhá stín na celou prezentaci klubového fotbalu hrdého Albionu.
Na jejím počátku nestojí žádný Angličan, i to dokresluje, jak nyní vypadá klubová kopaná. Dalo by se říci, že v ní vlastně účinkují pouze cizinci. Pokud budeme sledovat její příčiny i důsledky, dostaneme do rukou spoustu argumentů, proč by i klubová kopaná měla fungovat na národním základu, proč by jádrem týmů, tak jako dříve, měli být vlastní odchovanci se silnou vazbou nejenom k týmu, ale i ke komunitě, která jej obklopuje.
V průběhu zápasu Ligy mistrů mezi Bayernem Mnichov a Manchesterem City došlo k na vrcholné úrovni málo vídané situaci. Útočník City, Carlos Tevez, odmítl v průběhu zápasu nastoupit jako střídající hráč. Sám hráč se hájí, že šlo o nedorozumění, ale postoj klubu je vcelku jasný. Hráč je nyní suspendován na dva týdny a klub řeší co s ním dál. Z úst trenéra Manciniho již zaznělo, že pokud bude rozhodnutí na něm, s hráčem dále nepočítá.
Můžeme se jenom dohadovat, co vedlo Teveze k jeho činu. Hodně nám podobné hádání ale usnadní pohled na letní přestupové období. Tevez opakovaně prohlašoval, že by chtěl hrát doma v Argentině, že mu chybí rodina a přátelé. Připomíná vám to něco? Každopádně klub a manažer Mancini na jeho přání nijak nereagoval a Tevez se vrátil v průběhu letní přípravy do týmu a zahájil sezónu jako součást hvězdami nabitého kádru. I přetlak na pozicích, na kterých nastupuje, mohl být za jeho touhou odejít. A celé napětí dřímající pod povrchem, frustrace narůstající v hráči s pocitem křivdy, to vše vyvrcholilo v nejméně vhodnou chvíli – v zápase Ligy mistrů, za stavu, kdy tým prohrával.
A jsme u toho, co jsem zmínil v úvodu. Jen těžko bychom se s takovou reakcí setkali u hráče, který by s týmem vyrostl. U hráče, pro kterého dres, který nosí, je předmětem hrdosti, ne pracovní uniformou, kterou po zápase prostě odhodí do koše se špinavým prádlem. Vím, že by bylo naivní požadovat po klubech, aby své kádry stavěly výhradně na odchovancích. Na příkladech těch nejúspěšnějších klubů je ale vidět, že na zapojování odchovanců mládežnických kategorií a akademií lze dlouhodobě stavět. Stačí se podívat na současnou Barcelonu. Nebo nechodit tak daleko a sledovat rozvoj mladých hráčů opouštějících akademii Arsenalu.
Žádný fotbalista, sebelépe zaplacený, nedokáže dát klubu to co odchovanec. Na druhou stranu fotbalisté přicházející do klubu zvenčí zpravidla přinášejí kvalitu a konkurenci na posty, kde přirozeně nevznikla. Extrémní dopady neuvážených zásahů do týmu nákupem stále dalších a dalších špičkových hráčů sledujeme právě v tomto případě. Varující by měl být i případ madridských Galacticos, ze kterého se po počátečních nesporných úspěších Real dlouho finančně i fotbalově vzpamatovával. Vždyť pokud koupím nejlepší víno na světě, nejlepší sýr na světě a nejlepší šunku na světě a uvařím vše v jednom hrnci, nejspíš nedostanu nejlepší jídlo na světě. Dostanu nejspíš kaši, která se dá jíst jen stěží. A navíc s mizivou hodnotou ve srovnání s cenou původních surovin. I tak může skončit podobný pokus, kde na straně jedné stojí touha vítězit a bezedný měšec a na straně druhé servilní management klubu neochotný odporovat naivním představám majitele.
A nyní k důsledkům situace. Tevez se možná vrátí do týmu, možná bude až do lednového přestupního termínu trénovat individuálně. Zcela jistě ale klesne jeho cena. V současnosti by se asi pohybovala někde kolem £40m, tedy přibližně ve výši, za kterou ho City získalo. Hráč s pověstí rebela, v klubu nechtěný, navíc třeba bez herního vytížení, bude odcházet za cenu podstatně nižší.
Důležité také je, aby Manchester City ukázal dostatečnou vůli situaci rázně řešit, aby nevznikl nebezpečný precedent. Do budoucna by se totiž kluby mohli stát rukojmími klíčových hráčů – poměrně dětský přístup „bude po mém, jinak nehraju“ může v důležitých zápasech vystavit tým do nepříjemné situace.
