Jack Wilshere se v rozhovoru pro podcast ‚In Lockdown‘ o Fabregasovi, svých výkonech nebo o prohraném finále ligového poháru.
Když začínáte kariéru jako střední záložník, kdo lepší by vám mohl dát radu, než Cesc Fabregas? Jack odhalil, jak mu bývalý klubový kapitán pomohl na začátku kariéry na severu Londýna.
„Cesc mi vždy dal nějakou radu. Kieran Gibbs se dostával do týmu a přišel i Aaron. V předsezónní přípravě jsme se hodně sblížili, byli jsme totiž mladí hráči, a ty to vždy táhne k sobě, když se dostanou do prvního týmu.“
„V té době jsem byl poměrně tichý typ, bude to znít bláznivě, ale opravdu jsem necítil, že bych si zasloužil být v týmu. Cítil jsem se jako dítě, měli jsme hodně zranění a já dostal svou šanci.“
„Cesc byl dobrý. Hodně mi radil, protože jsem byl v tu dobu chvíli s prvním týmem, chvíli v rezervě. Cesc mi vždycky říkával, že mě viděl hrát za rezervní tým a že se mi opravdu dařilo.“
V pouhých 19 letech předvedl Jack opravdu nezapomenutelný individuální výkon při vítězství 2-1 nad Barcelonou, když jsme hráli doma v rámci Ligy Mistrů v roce 2011.
Získal také za svůj výkon cenu pro nejlepšího hráče zápasu – uvědomoval si však během zápasu, jak dobře hraje?
„Abych byl upřímný, ani jsem si to nemyslel. Myslel jsem si, že dělám vše správně. Do poločasu se mi povedlo pár věcí, ale cítil jsem, že nad námi dominují.“
„Hráli způsobem, díky kterému jste se cítil, že bezdůvodně běháte v kruzích. Hrávali takové ty krátké pasy v záloze a vy jste nevěděli, jestli je presovat nebo se držet zpátky a čekat, co udělají.“
„Nebylo to hned po zápase, co jsem si uvědomil, že jsem hrál tak dobře. Byl to Paul Akers, kustod, který za mnou přišel a řekl mi, že jsem si strčil Xaviho a Iniestu do kapsy. Odpověděl jsem, že v žádném případě. Ale on mi to pořád tvrdil. Pak jsem dostal cenu pro nejlepšího hráče.“
„Je těžké uvědomit si během zápasu jak hrajete a co si lidé myslí o zápasech.“
„Po několika zápasech, kdy se mi povedlo projít přes prvního záložníka, jsem si řekl, že když se mi toto povede, získám trochu více času na to, abych zvedl hlavu a přihrál někomu dopředu. Pamatuji si, že jsem uvažoval tak, že když zvládnu první tlak, tak budu v pohodě.“
„Pamatuji si, že po několika dnech za mnou po zápase přišel Nasri a řekl, že musím na téhle úrovni zůstat, že jsem poskočil o několik úrovní nahoru, a tohle musí být můj standard týden co týden. Je v pořádku, když to říkají všichni ostatní, ale když to řeknou vaši spoluhráči, lidé, kteří vás vidí den co den, znamená to mnohem víc.“
Prohrát jakékoliv finále je těžké překousnout, pro tým Arsenalu byla ale prohra v Ligovém poháru v roce 2011 opravdu hořké sousto. Jack prozradil, jak se cítil po porážce ve Wembley od Birmighamu.
„Myslím, že mladí hráči to nesli opravdu těžce. Wojciech taky, bezpochyby to byl jeho gól.“
„Byla to jeho první sezóna v klubu a nikdo neočekával, že by chytal. Myslím, že mu bylo 20 nebo 21 a stal se jedničkou v Arsenalu, žil stejný sen jako já.“
„Opravdu jsme cítili, že je v týmu něco speciálního. V týmu byla skvělá atmosféra. Cítili jsme, že budeme pokračovat v dobrých výkonech a něco vyhrajeme. Pak nám to proklouzlo mezi prsty a myslím, že někteří z nás to nesli opravdu špatně.“
„Já rozhodně. Trvalo mi několik týdnů se přes to dostat.“
V říjnu 2013 se Jack, Santi Cazorla a Olivier Giroud postarali o jeden z nejkrásnějších gólů v historii Premier League. I díky trefě Jacka, o které si stále povídají fanoušci po celém světě, jsme porazili Norwich 4-1.
„Označovali mě pak na Twitteru snad každý den. Věděl jsem, že nejsem v ofsajdu. Bude to znít šíleně, ale na tréninku jsme to dělali pořád. Ať už s obránci nebo bez nich, to byl Arséne Wenger, takto chtěl hrát.“
„Chtěl hrát velmi rychle. Pamatuji si, že po nás chtěl, abychom drilovali, a to nelžu, když postavil 15 panáků na hranici vápna, my jsme se museli ve třech na dva doteky dostat co nejrychleji pryč. Dělali jsme to pořád.“
„Nevěděl jsem, jak moc pěkný ten gól byl, ale pamatuji si, že během oslavy té branky za mnou přiběhl Giroud a řekl mi, že to bylo speciální. V hlavě jsem si ale říkal, že to přece děláme neustále na tréninku. Pak jsem se na to podíval, začal jsem to už na naší polovině, ale tohle přesně po nás Boss chtěl.“
„Pamatuji si, že po poločasovém hvizdu za mnou přišel Nathan Redmond ze Southamptonu, tenkrát za Norwich hrál, a řekl mi, že se na to musím podívat znovu, že to bylo speciální. Neviděl jsem to hned po zápase, ale pak jsem si řekl, že to bylo opravdu pěkné.“
/arsenal.com, youtube.com/
