Neberte tohle jako blog, nenávidim to označení, množí se jako houby po dešti a většina z nich nemá co nabídnout.
Poté, co mě Tenista poprosil, jsem se rozhodl rozepsat jeden komentář, který jsem připojil pod některý z aktuálních článků, jako takovou obhajobu Wengera týkající se především jeho tiskovek, kde hráče oslavuje i za špatný výkon, jako kdyby vyhráli nejméně treble. Většinu z vás to určitě štvalo stejně jako mě, jeho: „Hráli jsme s nasazením, hráči ukázali charakter, soupeř hrál taktéž skvěle a měl o něco více štěstí než my.“
Když tohle slyšíte nejméně popáté, navíc po dalším z řady nevydařených zápasů, chytá vás mírný amok a nervózně klepete na monitor v místě, kde je Arsenův vysmátý obličej, aby se konečně vzpamatoval. Je tu ale druhá strana mince. Potom, co byl Arsene nazván „šíleným“, „takticky naivním“, či „zaseknutou gramofonovou deskou“
a spousta fandů volala po jeho hlavě, on si pořád vedl svou. Má to své opodstatnění, jak uvidíte. Vitasrp, fanoušek z jiného tábora se nám tu snažil před časem ve svém slohu vysvětlit, že Wenger je ubrečený, jeho koncepce je špatná, hledá po špatném utkání výmluvy, hráče jen chválí a opravdu musel na některé méně uvažující fandy zapůsobit, když působil jako kniha s názvem Správná koncepce aneb jak uspět v Premier League s anglickou osou. Vezměme si tedy, jak Wenger odpovídá po zápase, zbytku se věnovat nebudeme, s ním mnozí včetně mě nebudou souhlasit. Z poslední doby si totiž můžeme uvést několik příkladů, jak naopak kritické zhodnocení hráče DEMOTIVUJE, a nebo je to náhoda? Mimochodem, znáte tu věc, jak na něco urputně myslíte a ono se to stane? Takové přivolávání špatného, dalo by se říct.
Situace první – Martin O’Neill
Okamžitě po remíze Aston Villy se Stoke prohlásil Martin O’Neill remízu za „devastující“, přestože byla Villa stále v dobré pozici. Vysvětloval, jak hráči měli utkání zvládnout a nestalo se tak. Noviny to dokonale rozmázly a my můžeme jen odhadovat, jaký to mělo vliv na psychiku hráčů.
Situace druhá – Phil Brown
Poté, co manažer Tygrů, který si mimochodem nikdy po utkání s Arsenem nepodal ruku(až na dvě fotky z různých utkání, které dokazují opak) si dovolil zkritizovat hráče veřejně na hřišti po prvním poločase s Man City, kdy hrály svůj první opravdu špatný zápas, šly výkony Hullu podstatně dolů.
Situace třetí – Alex Ferguson
Na tiskové konferenci po výhře 2-0 nad Interem Milán prohlásil Sir Alex něco o „děsném fotbalu“. Aktuální forma
Manchesteru mu dává za pravdu.
Situace čtvrtá – Arsene Wenger
Wenger mluví o tom, jak tým byl blízko výhře, hráči věděli, co hrát, přestože Villa mohla po remíze s Fulhamem 0-0
odskočit už na osmibodový rodíl. Podívejte se na výsledky, které následovaly.
Chci poukázat na to, že otevřeně kritizovat své hráče v tisku je asi nejhorší věcí, kterou může manažer udělat. Jsem si
jistý, že si to dokáže s nimi vyříkat v šatně, a je opravdu nepotřebné vytahovat tyhle věci ještě více na světlo a všude
dát vědět, že teď se prostě nedaří. Stejně tak Wenger nemluví o jednotlivcích, ale o týmu jako celku, což určitě prospívá soudržnosti. Hráči by si mohli veřejné pochvaly navzájem závidět, takhle je to mnohem lepší. Je stále ještě brzy na to dělat nějaké větší závěry, ale určitý pokrok už je znát. Jestli se tenhle tým v něčem zlepšil, pak je to šířka kádru, která ovšem nevyplývá z počtu hráčů a nových posil, ale z mladých hráčů, kteří nabrali zkušenosti. A ano, všechno začíná vypadat o dost lépe.
