Kdo bude příští rok jedničkou v brance Arsenalu?

…..Situace s brankáři v Arsenalu je (a asi) nejen pro mne nejasná. Vždy jsem byl zastáncem toho, řešit věci zásadně s chladnou hlavou, proto jsem tento článek mnohokrát od podzimu rozepsal a pak zase odložil, naposledy po nešťastném zápasu Ligy Mistrů v Portu. Nyní, bezmála měsíc po minele Fabianského se však domnívám, že emoce pominuly, malému zamyšlení již nic nebrání a tak se jen s malou obavou pouštím do bezpochyby velice kontroverzního tématu týkajícího se brankářů v našem klubu…….

Britské deníky přinesly v posledních dnech po půl roce opět spekulace o možném letním příchodu na sever Londýna 24letého uruguayského brankáře Fernando Muslera, hájícího v současnosti barvy Lazia. Tyto informace jsou živeny aktuální formou italského klubu, který se nachází pouhé dva body nad hranicí sestupu ze Série A a sám hráč je příliš vehementně neodmítá. Pro opětovné rozvíření diskuze o obsazení brankářských postů v Arsenalu od nové sezóny 2010/2011 nemohl být v závěru této sezóny vhodnější impuls.

 

S brankáři v našem klubu není zcela určitě vše tak, jak má být. Mnozí z nás mají jistě stále v čerstvé paměti informace z posledních hodin zimního transferového období, kdy se Arséne Wenger údajně pokusil na poslední chvíli získat na přestupovém trhu brankáře „hrnčířů“ Sørensena. Tento pro Wengera tak nekoncepční krok (Almunia je dlouhodobě deklarovanou jedničkou a Fabianského pozice korunního prince byla potvrzena po jeho podzimním uzdravení jednoznačným odsunutím úspěšného Mannoneho do rezervy), nasvědčuje tomu, o čem se ve fotbalových kruzích na ostrovech potichu mluví už delší dobu : Arsenal má problém s brankáři. Problém je to poměrně kuriózní, Arsenal je velkoklub, honosící se vynikajícím prvním týmem, rezervou nabitou snaživými mladíky, klubem, který má ambice obsadit po několika letech anglický fotbalový trůn, klubem, který již skoro desetiletí nevypadl z absolutní evropské špičky a pravidelně hraje o přední místa v Lize Mistrů.

 

To vše však nic nemění na skutečnosti, že situace s brankáři v Arsenalu je (a asi) nejen pro mne nejasná. Pro úvod bych se vrátil, s dovolením, do roku 2005/2006, kdy Jens Lehman v rámci Champions League udržel 9x čisté konto a tím dosáhl na dosud nepřekonaný rekord. Chci to vzpomenout proto, že od té doby je, podle mého, situace s brankáři na Emirates neuspokojivá. Prostě řada věcí mi na naší čtyřce Almunia-Fabianski-Mannone-Szczęsny nesedí.

 

Pokud bych měl své úvahy začít z jednoho konkrétního místa, obrátil bych se na Manuela Almuniu. Španělský rodák měl, pokud mě paměť neklame, za dobu svého působení pouze jednu skutečně dobrou sezónu v dresu s kanónem na hrudi. Jednalo se o sezónu 2007/2008, kdy Manu po dvou minelách Jense pevně uchopil svou šanci a po třech letech na lavičce se stal jedničkou v Arsenalu. Bylo to bezpochyby nejlepší období Manuela na severu Londýna, mezi tyčemi byl úžasně jistý, mnohokrát zachránil body a jeho výkony ho dokonce pasovaly na možného kandidáta do branky hrdého Albionu (po získání britského občanství).

 

Vypadá to však, že ta doba minula stejně rychle jako lednový sníh v Londýně a Manu se v následujících sezónách vrátil ke svým obvyklým výkonům – je nejistý, nerozhodný při defenzivních standardních situacích, neschopný přesného a rychlého vrácení míče do hry, včetně výkopů, především. Manuelovi je 32 let, to znamená, že je ve věku, kdy jiní brankáři jsou na vrcholu fotbalového umění. Upřímně, Almunia má podle mého k takovému vrcholu hodně daleko. V jednom utkání udivuje robinsonádami či zázračnými reflexními zásahy, v dalším pak šokuje pouhým sledováním míče, který prolétá pokutovým územím.

 

Po Almuniovi musí následovat  „dvojka“ Lukasz Fabianski, který, ač bych mu to strašně moc přál, nemá podle mého na to, stát se dlouhodobou jedničkou Arsenalu. S ohledem na věkový rozdíl mezi ním (25 let) a Almuniou (32 let) mu skoro všichni tak trochu nadržují a věří, že právě on se stane tím dlouhodobým pilířem The Gunners, protože má přeci „papíry“ dobrého brankáře.  Tím myslím talent, věk, poziční hru, v tom všem je výrazně lepší než naše stávající jednička. Má však jedno velké „ale“, to „ale“, které mi nedovolí si polského reprezentanta představit jako dlouhodobou oporu našeho týmu. Tím „ale“ je výrazná nevyrovnanost výkonů Fabianského, který po jednom vynikajícím výkonu je schopný následující utkání odehrát ve velkém útlumu. Vzpomeňte si třeba na minulou sezónu, kdy Lukasz po fantastickém výkonu proti Villarrealu v Champions Legue vysloveně zklamal v FA Cup v utkání s Chelsea.

 

Stejné „neštěstí“ potkalo Fabianského i letos, nejprve fantastický výkon v Upton Parku, kdy opakovaně skvělými zákroky zachránil náš tým, a v porovnání s tím „neslaný – nemastný“ výkon v zápase se Stoke či v Pireusu. Utkání v Portu ponechám stranou, myslím, že moje osobní účast na stadionu a sledování minely Lukasze z 10 metrů by hodnocení příliš poznamenalo. Určitě zásadní omluvou pro Fabianského je skutečnost, že dostává šance jenom v pohárových zápasech a tím nemá zápasovou praxi. Na druhou stranu musí jako brankář č. 2 maximálně využívat své šance a s prominutím se na nic neohlížet. Nezpochybňuji schopnosti Fabianského, ale k dokonalosti potřebné pro jedničku Arsenalu mu prostě chybí nervy z ocele, trpělivost a herní praxe. Především trpělivosti se reprezentačnímu brankáři Polska nedostává. Vzpomeňte si jen na podzim, kdy po vyléčení ze zranění „křičel z rezervy“, že chce už být v prvním týmu. Když ta chvíle nadešla a po někdy zvláštních zraněních Almunii dostává herní šanci v pohárech i v Lize Mistrů, Fabianski chybuje a chybuje. Držím mu palce, je mi sympatický, ale mám obavy, že odpovědnost spojená s hrou ve velkoklubu mu svazuje ruce. Polský reprezentant má podle mého psychický problém s rolí brankáře Arsenalu. Po zápase v Portu jen doufám, že už nebude muset do konce sezóny na green, aby si ještě více nezkazil reputaci a příští rok na hostování mohl dokázat, že ty fatální chyby v něm nezlomily jeho bezesporu velký brankářský talent.

 

Fanoušci Lukasze mi jistě namítnou, že situace by dozajista vypadala jinak, kdyby nebylo jeho podzimního zranění v době výpadku Almunii. Jistě, to mohla být pro Fabianského úžasná šance stát se natrvalo jedničkou v Arsenalu. Nestalo se to však a příležitost dostal Vito Mannone

 

Ten využil zranění svých rivalů přímo skvěle. Svými jistými zákroky a celkově sebevědomým vystupováním (vzpomeňme na zápas s Fulhamem) vzbudil pozornost řady ostrovních a italských klubů, i když se také nevyvaroval chyb. Porovnání chyb brankáře bez jakékoliv zápasové praxe v Premier League s chybami Fabianského, trénujícího a připravujícího se s prvním týmem a se zápasovou praxí, však vyznívá bohužel v neprospěch „korunního prince“. Schopnosti Vita  bezesporu ocenil i Boss, když mu nabídl nový dlouhodobý kontrakt, který mladý Ital, alespoň soudíc podle jeho vyjádření, s velkou vděčností přijal.

 

Právě Vito, a čtvrtý v pořadí brankář Arsenalu, Wojciech Szczęsny, nyní na úspěšném hostování v Brentfordu, jsou, podle mého, budoucností Arsenalu, i když ne asi v nejbližších letech. Krátkodobou brankářskou budoucnost Arsenalu je podle mého nutné řešit co nejrychleji a nespoléhat se přitom na dvojici Almunia – Fabianski.

 

Pokud se Wenger přikloní k perspektivě s Mannonem a Szczęsnym, je nezbytné na zmíněnou dobu, možná až 2-3 let, zakoupit nového „hotového“ brankáře na post brankářské jedničky. Tento krok by samozřejmě zavřel cestu nejen Almuniovi nebo Fabianskému, ale možná i Mannonemu a Szczęsnemu, to podle toho, jak dlouho by se nová akvizice držela v top formě. Mladí brankáři by možná i v takovém případě váhali nad svou perspektivou v klubu. Wenger s variantou nákupu nového „hotového“ brankáře váhá, nikdo mu asi nedokáže posoudit, zda jednoho z tria Fabianski, Mannone, Szczęsny nečeká při nenadálé příležitosti stejná „exploze“ formy jaká v minulé sezóně potkala Alexe Songa nebo předtím Flaminiho. Vzpomeňte si, kdo z vás tomuto mladíkovi před minulou sezónou věřil? Podzimní expozé Vita Mannoneho může tomu být tak trochu varováním v dobrém slova smyslu. Z druhé strany však čekání na případnou „explozi“ formy brankářů, ve spojení s konzervací současného stavu, nás může stát důležité body a s tím spojené poháry, nejen v této sezóně, ale zejména v sezónách dalších. O určité nejistotě Bosse svědčí i jeho „zimní“ pokus o stažení Sørensena ze Stoke, který by podle mého názoru v případě přestupu změnil letošní pořadí naší „čtyřky“ takto : Sørensen-Almunia-Fabianski-Mannone a pro příští sezóny Sorensen-Almunia- Szczęsny-Mannone s tím, že Fabianski by zamířil na hostování. Thomasi Sørensenovi je 34 let a na postu naší jedničky by strávil maximálně dva tři roky, možná tolik potřebné roky pro získání herní praxe našich mladíků.

 

Otázka, proč Wenger nesáhne po novém brankáři, se objevuje vždy s aktuálním zaváháním Manuela. Výmluvou není a nemůže být úsporná přestupová politika klubu, konkurence i z horní poloviny tabulky Premier League nám ukázala, že lze získat dobrého brankáře i bez vydání horentních sum. Vždyť si vzpomeňte na přestup Edwina van der Sara z Fulhamu do United. Tehdy si mnozí ťukali na čelo, nyní je nám ale všem jasné, že to byl pro „rudé ďábly“ přestup desetiletí, protože Holaňďan je v životní formě a pověšení kopaček na hřebík rok co rok odkládá, čímž přivádí Tomasze Kuszczaka do stavu frustrace. A to Edwin stál pouhých Ł3,5 mil. Ano, taková Chelsea nakoupila dráž, Petr Čech stál Ł11 mil., ale to bylo trochu jiná doba v rodinné pokladně Abramovitchů.  Možná tato částka by byla pro Arséne nepřijatelná, ale podívejme se na brankáře Liverpoolu, Tottenhamu či Citizens, kteří stáli každý okolo Ł8 mil., což nám dává určitý obraz, kolik stojí kvalitní brankář na trhu. Ano, ex brankář Celty Vigo nás stál polovinu této částky, ale ruku na srdce, stojí to za tu nervozitu obranných řad a kolapsové stavy fanoušků, když míč plachtí do vápna?

 

Ano, řeknete, chtělo by to mít takový nos jako měl Sir Ferguson s van der Sarem, ale takový přestup nepřichází sám od sebe. Ferguson dlouhodobě filtruje přestupový trh, i když s brankáři má, dá se říci, nadlouho vystaráno. O filtrování trhu Arsenalem se však nikde nedočteme. A možná by stačilo nahlédnout jenom do Bundesligy, která si na nedostatek brankářských es rozhodně nemůže naříkat. Ve finančně zkoušeném Schalke na nabídku velkoklubu čeká Manuel Neuer, který by vyjma velmi dobrých brankářských schopností vyhovoval Arsenalu i věkem – má 23 let. V Leverkusenu si zase velice dobře vede další mladík Rene Adler. Oba pravidelně chytají a oba dva se významnou měrou přičinili, že tyto dva kluby jsou na špici Bundesligy a že patří mezi kluby, které obdržely nejméně branek. Je otázkou, za kolik by tito brankáři byli volní, ale Schalke by na slušnou nabídku mohlo slyšet. I když vynikající brankář se dá sehnat i bez abnormálního utrácení, podívejme se na francouzský Lyon, který za Ł7,5mil. získal Hugo Llorise. O jeho kvalitách je myslím zbytečné psát. Říkám si, kde jsou naši skauti? Proč takového brankáře, jako je Lloris, Adler, Given nemůže mít Arsenal….

 

Pokud se chce Boss spoléhat na vlastní zdroje, tak je dobře, že v rezervách nám rostou James Shea, Sean McDermott, nebo James Dunn. Nic proti kvalitě Reserve League South, ale její úroveň podle mého nedosahuje ani zdaleka kvality hry v týmu Premier League nebo Championship. Podle mého by některé naše talenty měly růst na hostování, zatím tuto šanci dostal jen (čtyřka) Szczęsny a exceluje, ale bohužel až v League One.

 

Z trojice brankářů prvního týmu Almunia-Fabianski-Mannone chytá pravidelně vlastně jenom Almunia, Fabianski je již třetí rok v základu pouze na poháry. Je to dobře? Neměl by třeba takový Vito místo brankáře-nebrankáře v Arsenalu (ani první tým, ani rezerva, žádný zápas) být raději na hostování, byť ve druhé soutěži a sbírat zápasovou praxi a jeho místo zastoupit někdo za brankářským zenitem, jako třeba Niemi? Touto praxí pak vzniká situace, kdy máme v podstatě jediného brankáře se zkušenostmi v EPL (Almunia letos 25 zápasů, celkem 97, Fabiansky 0/9, Mannone 5/6) a možná jsme u jádra problému s psychikou Lukasze, původcem jeho nejistoty a minel. Vžijte se do kůže brankáře, který po pravidelném angažmá v Legii Warszawa (2005/07 – 53 zápasů) najednou již třetí sezónu zahřívá lavičku a odchytá v EPL za tři roky jen 9 (!!) utkání a ve všech soutěžích jen 32 zápasů? Pak je logická situace, kdy takto nezkušený brankář nezvládne bouřlivou a vybičovanou atmosféru třeba v takovém Portu, kdy 50.000 diváků za podpory bubnů a megafonů udělá kotel, ve kterém každému i na tribuně úplně duní v hlavě. Upřímně, takovou atmosféru ani při nejlepší vůli v tréninkovém centru nikdo nenasimuluje, to potom skutečnost, že Lukasz tvrdě pracuje a jeví se dobře při tréninku, je pro zápasový křest portským ohněm skoro irelevantní. Ostruhy se dají získat jenom na bojišti, na tréninkovém simulátoru těžko, tam ještě žádný brankář do světových parametrů nevyrostl. Chápu Bosse, že odmítá riskovat a nestaví Lukasze do základu v EPL, když letos bojujeme reálně o titul. Ale Arsenal má ambice bojovat o titul každý rok, takže měříc tímto metrem by měl příští rok opět chytat v základu Almunia a Lukasz opět jen krýt záda z lavičky? Další rok bez herní praxe, další rok kariéry v nenávratnu? Myslím, že jediným správným řešením je ve variantě Almunia/Fabianski nekompromisně dávat větší herní příležitosti Fabianskému, pro začátek s týmy ze spodní poloviny tabulky, ale herní šance v poměru minimálně 10 zápasů v EPL ročně, což spolu s poháry by znamenalo alespoň 18 zápasové vytížení ročně, tedy vytížení dostatečné na solidní brankářský růst. Třetí brankář Mannone pak musí být substituován někým, kdo stojí skutečně na konci bohaté kariéry (takový brankářský Campbell  – Antti Niemi) a herní ostruhy získávat na hostování. Jen tak se postupně vyhneme situaci, kdy při dlouhodobé absenci či neúspěchu Manuela se bude muset naše obrana a celý tým spolehnout na sice nadějného a talentovaného, ale nezkušeného brankáře.

 

Arséne drží v současnosti v ruce čtyři brankářské karty, Almuniu, Fabianského, Mannoneho, Szczęsného. Budou tyto karty stačit ve vysoké hře o titul i příští rok? Nebo bude nezbytné „vytáhnout“ z rukávu v létě nějaké eso?

 

Je jenom na Bossovi, jak a kdy rozlouskne tento poměrně tvrdý oříšek a zodpoví nám všechny otázky. Věřím však, že „Arséne Knows Best“.

 

 

/Patrick/

(článek vyjadřuje osobní názor autora)