Dnes ráno (článek zveřejněn 21. dubna, pozn. překl.) se objevily rozporuplné zprávy ohledně smluv hráčů Arsenalu a je málo pravděpodobné, že se někdy dozvíme pravdu. Ale otevřelo se tu mnoho prostoru k diskusím pro ty, kteří rádi diskutují. Zdá se, že i když teď „nemáme žádný fotbal, pořád máme fotbal“. I když je to jen fotbalová telenovela.
Novinář Athleticu Raphael Honigstein mluvil s Mesutovým agentem doktorem Erkutem Sogutem o vyjednávání s klubem a několika dalších problémech na svém podcastu Steilcast. A je to parádní díl. Ačkoliv je Sogut Ozilovým agentem, nemluví o podrobnostech Mesutovy smlouvy. Namísto toho vnáší perspektivu, která vyrovnává celou aféru, vyhýbá se jednotlivostem, ale předkládá několik velmi důležitých argumentů.
Prvním z nich je, že v těchto jednáních musí být klub transparentní. Proč konkrétně klub potřebuje, aby jim hráči darovali peníze? To je otázka, kterou jsem zde už několikrát vznesl a zdá se být menšinovým pohledem. Převažuje názor, že hráči jsou chamtiví, a že je nezajímá dobro klubu.
Erkut říká, že hráči i management si pro klub přejí to nejlepší, ale hráči mají právo na informované rozhodnutí a informovanou dohodu. Kolik do klubu vkládá majitel? Za co se budou tyto peníze utrácet? Bude limit pro přestupy? Budou platy pro nové hráče taky limitované, aby se stejná situace neopakovala za 6 měsíců?
Pro mě je ještě důležitější, že doktor Sogut vyzdvihl problém nátlaku a donucování. Nejsem si jistý, jak je to v anglickém právu. Sogut ale zmínil, že tím, že vedení věc řešilo skrze Artetu, který měl hráče ke snížení přesvědčit, mohl se proces (vyjednávání) trochu zakalit. Jak mohou mladí hráči jako Saka nebo Guendouzi takový návrh odmítnout, když je o to prosí jejich manažer? Koneckonců, je to právě on, kdo rozhoduje, kdo bude hrát, a kdo ne. Nepochybuji, že to Arteta zvládl dobře, ale Erkut naznačuje, že takové dohody nemusí být (podle anglického práva) legálně zavazující.
Honigstein Soguta pobídl, aby situaci komentoval v kontrastu k tomu, co se děje v Německu, kde se hráči s kluby dohodli na prodloužení splatnosti. Fakt, který snížení platu činí v Arsenalu tak podivným, je, že klub si přeje trvalé snížení platu. Ale my skutečně nevíme, jak na tom klub v budoucnu finančně bude. Klub si klidně může za půl roku sednout s hráči za vyjednávací stůl, otevřít účetní knihy a seznat, že si vzal příliš mnoho, nebo příliš málo, a hráči můžou část peněz získat zpět, nebo naopak zaplatit ještě více – na základě nových poznatků.
Ale to poslední slovo je v tomto případě naprosto klíčové: na základě poznatků. Klub musí být transparentní. Je to právě klub, který žádá hráče, aby v podstatě zaplatili majitelům miliony dolarů, aby jejich byznys zůstal nadále výdělečný. Hráči si zaslouží vědět, kam přesně tyhle peníze půjdou, kolik do klubu vloží sám majitel (nikoliv pouze v úvěrových garancích), jestli si platy sníží i vedení a případně kolik a tak dále.
A vraťme se na chvíli k problému nátlaku. Přijde mi podivné, že z ničeho nic jméno Mesuta Ozila prosáklo k Johnu Crossovi (známý sportovní novinář z bulváru The Mirror pozn. překl.). Zdá se, že se klub snaží na Mesuta tlačit pomocí veřejného mínění. A jde to ruku v ruce s několikaletou komplikací, která začala tím, že klub nabídl Mesutovi smlouvu s obrovským platem. Zdá se, že se klub snaží Mesuta vyhnat už pár sezón a postupně na něj navyšuje tlak.
Nevíme, proč se Mesut chová tak liknavě. Podle rozhovoru s jeho agentem bych řekl, že je to kvůli nedostatečné transparentnosti klubu, který jedná s hráči pomocí pohrůžek. Ale možná má ještě jiné důvody. Jednoduše je ale nefér, abychom usuzovali, že je prostě chamtivý. Ozil bezpochyby vydělává hodně peněz, ale není jenom privátní osobou, je korporací. Má povinnosti vůči jiným (lidem/zaměstnancům). Má vyhodit některé z lidí, kteří pracují pro jeho charity, aby mohl dát 2,25 milionu liber Stanu Kroenkemu?
Ale jako ještě větší problém se zdá, že se klub snaží prosadit trvalé snížení všech hráčských platů. Něco, o co se dle Joshe Kroenkeho snažil klub v minulém roce. A proto mám silný pocit, že se klub snaží zneužít hrůzostrašně situace (epidemie Covid-19), aby vyřešil některé z pochybení minulosti.
Ale opět. Možná nic z toho není pravda. Možná je Ozil skutečně pouhým chamtivcem a možná John Cross prostě odhadnul Mesutovo jméno (četl jsem i tuto domněnku). Možná je klub neuvěřitelně milý a štědrý a vlastně i všichni hráči s výjimkou Ozila a dvou dalších jsou jenom neuvěřitelně štědří.
Původní článek na blogu 7AM Kickoff
Podcast
Překlad:
bflmpsvz
(Aby nedošlo k mýlce: text mi připadá podnětný, avšak neznamená to, že se s ním automaticky plně ztotožňuji. Bezprostředně reaguje na rozhovor s Mesutovým agentem, což je v tomto případě „jedna strana sporu“. Podivný mi ale skutečně taky připadá fakt, že klub pomocí nátlaku usiloval/usiluje o trvalé snížení platů a že v tom kontextu to skutečně působí (nejen, ale také) jako zneužití situace vedením. Ostatně Raúl dle kuloárů přišel z Barcelony s pošramoceným renomé i kvůli metodám nátlaku a nevybíravým způsobům na hraně legality – v případě přestupu Neymara dokonce za hranou legality.)
