Po sezóně, která skončila pro Arsenalem dalším druhým místem v Premier League, se Gunners podařilo přetlačit silnou konkurenci a získat záložníka Realu Sociedad – Martina Zubimendiho. Kdo je tedy tento Španěl, co přinese týmu a proč za něj Arsenal platí 55 milionů liber?
Po mnoho let se zdálo, že dostat Martina Zubimendiho ze San Sebastiánu je nemožný úkol. Narodil se v Donostii a kdyby to bylo jen na něm, zůstal by zde do konce života. Ve vlhkém vzduchu, bez velkého rozruchu. Ti, kdo znají tento region a jeho obyvatele, si uvědomí, že to není nic neobvyklého.
Ale to neznamená, že se nikdo nesnažil. Nejprve to zkoušela Barcelona, pak Arsenal, Real Madrid a nakonec Liverpool, který byl nejblíže. Souhlasil s vyplacením jeho výstupní klauzule 60 milionů eur, ale hráč přestup odmítl.
Nyní, po 236 zápasech a téměř 18 000 odehraných minutách za svůj domovský klub, se tento 26letý hráč rozhodl přijmout novou výzvu a přestoupil do Arsenalu. Real Sociedad zároveň čeká vlastní přestavba, neboť klub opouští trenér i sportovní ředitel. Zubimendi odchází s požehnáním klubu. Pomohl totiž po 34 letech přivést zpět do San Sebastiánu Ligu mistrů a trofeje. A to jako produkt slavné akademie Zubieta.
Co Zubimendi přináší
V Realu Sociedad plnil roli klasické „šestky“ – defenzivního záložníka, který se pohybuje před obranou, chrání ji a zároveň se zapojuje do rozehrávky. Není to ani ryzí rozehrávač s 110 přihrávkami na zápas při 95% úspěšnosti, ani destruktivní typ, který běhá jako pes za míčem. Spíš takový hybrid obou.
Občas může vypadat neuhlazeně, což je dáno i herním stylem Realu (a také jejich slabší sezónou). Často volí dlouhé míče do prostoru za obranu, ale to neznamená, že neumí být v rozehrávce chytřejší. Podle dat od SkillCorner měl Zubimendi druhý nejvyšší počet průnikových přihrávek v La Lize (141) – více měl jen Pedri z Barcelony (163) – a jen čtyři záložníci měli více progresivních přihrávek.
Jeho krátká hra může být těžko čitelná, protože není hráčem, který by měl míč neustále u nohy. Spíše funguje jako referenční bod. Stahuje se mezi stopery, nabízí se pod tlakem, jedním či dvěma doteky odehraje míč a hned se znovu zapojuje do hry. Nehraje vždy dokonale přesně, ale vždy rychle a oběma nohama, což může být vítaným oživením pro hru Arsenalu, která často upadá do „házené“ – pomalé, horizontální kombinace kolem vápna.
Je také velmi schopný při vedení míče. Má rychlou otočku a výbušnost, kterou se dokáže dostat ze své obranné třetiny. Se 68% úspěšností v driblinku převyšuje všechny současné záložníky Arsenalu a je v 93. percentilu mezi záložníky v top pěti ligách (podle FBref).
Zubimendi a základ hry
Jeho největší síla spočívá v dokonalém zvládnutí základů. Má promyšlené postavení těla, ví, jak přijmout míč a kam ho poslat. Jeho hra má nuance. Ví, kdy zrychlit tempo, kdy zvolit přímou přihrávku, a kde je jeho přítomnost nejpotřebnější v různých fázích zápasu.
To otevírá taktické možnosti, protože i když Partey (nebo Jorginho) jsou papírově „šestky“, Arsenal obvykle zapojuje další hráče do rozehrávky. Invertovaný levý bek, Declan Rice, někdy dokonce Odegaard. Zubimendi se cítí naprosto přirozeně jako osamocený pivot. Dělá to pro klub i reprezentaci, a v ideálním případě tak může umožnit ostatním se posunout výš, kde budou nebezpečnější.
Možná se nabízí i možnost klasického double pivota s Ricem. Ten by mohl Španěla podporovat, ale nemusel by chodit hluboko do hřiště, a zároveň by mohl dál dělat to, co umí. Odebírat míče, pomáhat s presinkem a zavírat prostory. Zubimendi také umí vystoupit z pozice a přidat se k presinku. Defenzivně toho nabízí hodně a skvěle čte hru. Není to hasič, který vbíhá do soubojů a blokuje střely. Je to ten, kdo se postará, aby k požáru vůbec nedošlo.
V defenzivě jako tichý režisér
Zubimendi vyniká skvělým čtením hry – neustále sleduje dění na hřišti i postavení spoluhráčů, aby dokázal předvídat další vývoj situace. Není typem hráče, který by neustále vyhledával míč, spíš zůstává ve správné pozici a svým postavením chytře nutí soupeře ke hře, která mu vyhovuje. Jakmile soupeře dostane do přehuštěného prostoru nebo je natlačí k postranní čáře, přepíná do agresivnějšího módu a aktivně se snaží míč získat zpět.
Za Real Sociedad měl jen Jon Aramburu více úspěšných zákroků (103), Zubimendi jich zvládl 73 a zároveň vedl v počtu zachycených přihrávek (44). Je tedy nejen aktivní, ale také přesný. Do soubojů jde čistě, s výborným načasováním, spíš odebrat míč, než aby poslal soupeře k zemi.
Otazníky a zajímavosti
Po fyzické stránce je tento záložník ve všech ohledech v pořádku, ale otázkou zůstává, jak zvládne přechod na fyzicky i tempem náročnější Premier League. Anglický fotbal je čím dál víc o přechodové fázi a i když Arsenal usiluje o kontrolu, občas se dostane do otevřených situací, kde by mohl Zubimendimu chybět „vyšší rychlostní stupeň“. Je rychlejší vpřed než zpět a při roztažené hře může mít problémy.
Zajímavostí je i jeho hra hlavou. Ačkoliv měří „jen“ necelých 183 cm, má od svého debutu nejlepší úspěšnost v hlavičkových soubojích mezi záložníky La Ligy, kteří jich absolvovali alespoň 250 (67 %).
Nezáří, ale zajišťuje
Zubimendi možná neoslní statistikami ani highlighty, ale to neznamená, že není výjimečný. Mnozí si při jeho příchodu vzpomenou na finále EURO 2024, kdy většina anglických fanoušků jásala, že Rodri střídá. Ale pak přišlo vystoupení Zubimendiho. Vypíchl míč Coleovi Palmerovi, obehrál Judea Bellinghama a založil šanci pro Oyarzabala. V klíčovém okamžiku také zablokoval střelu Ollieho Watkinse. A to všechno po příchodu do rozehraného zápasu ve vysokém tempu.
A právě takového hráče Arsenal získal. Je to hráč pro trenéry. Ten, o kterého se nemusíte bát. Vždy ví, kde má být, co má dělat, a dělá to správně.
I proto ho trenér Španělska Luis de la Fuente nazval „sázkou na jistotu“ a bývalý trenér Realu Sociedad Imanol Aguacil přiznal, že bude „téměř nemožné ho nahradit“. Xavi, který se ho pokoušel přivést do Barcelony, řekl, že je to „hráč, který má hru pod kontrolou s míčem i bez něj“.
Zubimendi přináší do zálohy Arsenalu energii, odvahu a přehled. A to jsou přesně tři věci, které potřebují. A navíc, v současném Arsenalu už kousek „domova“ najde. A kdo ví, třeba to bude právě on, kdo klubu pomůže vrátit se zpět tam, kam patří.
