Podle posledních spekulací a příspěvků Mesuta Özila na sociálních sítích je přestup německého záložníka do Fenerbahce téměř hotovou záležitostí a je to jenom dobře.
Dobře pro klub, protože celá situace okolo hráče byla velkým problémem už nějakou dobu. Když nemáte v sestavě hráče, který bere 350 tisíc liber týdně, otázky nikdy neustanou. I když není co dodat, jeho přítomnost, jeho formát, jeho hvězdná reputace z toho dohromady tvořili nekončící problém.
Je to dobře pro hráče, který teď dostane šanci hrát. Možná se někdy dozvíme pravdu o tom, co se stalo ale předpokládám, že součástí dohody bude doložka o mlčenlivosti. Na čem ale záleží je fakt, že profesionální fotbalista neodehrál za posledních dvanáct měsíců ani minutu soutěžního fotbalu a to pro něj dobré nebylo.
Je škoda, že jeho konec u nás je plný frustrace a hořkosti, protože je snadné si vzpomenout na nadšení a radost, kterou nám jeho příchod přinesl. Rok před tím, než jsme se tzv. postavili finančně opět na nohy, jsme přivedli za rekordní sumu hráče světového kalibru a kterému fanouškovi se to nemohlo líbit? Součástí nadšení byl i fakt, že jsme podobný přestup dokázali zopakovat i o rok později příchodem Alexise Sancheze a budoucnost vypadala tehdy optimisticky.
Pak ale nastalo léto 2015, které aspoň pro mě zůstane nezapomenutelným přestupovým oknem v naší historii. Nevím, jestli to Arsene Wenger pořádně vysvětlil ve své knize, protože já jsem jí nemohl dočíst – a přál bych si, aby si na pomoc najal služby Amy nebo Phillipa, aby s ním na knize spolupracovali – ale jediným přestupem tohoto léta byl Petr Čech, což byl fotbalový ekvivalent najetí auta do cihlové zdi. Je to ještě víc bolestivé, když si člověk vzpomene na to, co se stalo v této sezóně, ale na tom již nesejde. Faktem je, že jsme mohli stavět na hráčích světové třídy jako Özil a Alexis a nevyužili jsme toho.
Myslím, že existuje paralela mezi stráveným časem Özila a Wengera v Arsenalu. Byla to éra dvou poločasů podobně jako u Wengera, kterou můžete rozdělit na část před podpisem druhé smlouvy a po ní. Jedna byla mnohem více úspěšnější než druhá.
Dohromady Özil odehrál 254 zápasů za Arsenal, ve kterých skóroval 44 gólů a přihrál na dalších 77.
Před podpisem smlouvy 31. ledna 2018
Zápasy– 183 : Góly – 37 : Assistence – 64
Po podpisu smlouvy 31. ledna 2018
Zápasy– 71 : Góly – 7 : Assistence – 13
Myslím, že je až příliš snadné říct, že za to mohla jen smlouva. Tehdy jsem byl rád, že v klubu zůstal, vzhledem k chaosu, který vznikl okolo Alexise. Myšlenka, že Özil bude vytvářet šance pro útočníka jako Pierre-Emerick Aubameyang byla lákavá a nejsem si jistý, zda by někdo předpokládal, že nakonec přihraje jednomu z nejlepších útočníků v Evropě jen na jediný gól. Po bitvě je každý generál a je jasné, že jeho obrovský plat a ostrý pokles ve výkonnosti se stal velikým problémem. Nepamatuji si, že by ale někdo protestoval při podpisu nové smlouvy.
Zřejmým problémem se stal odchod Wengera. Všechno co o Özilovi za ta léta víme, je fakt, že je to fotbalista, který potřebuje podporu. Přes všechny klady a zápory, to je to co potřebuje a co mu Wenger dával a to skončilo v momentě, kdy opustil klub. Můžete namítat, že je to problém následných manažerů, že měli dělat totéž, ale není to tak jednoduché.
Když přijdete do klubu a chcete si získat autoritu před novými hráči, musíte se ke všem chovat stejně. Emery se snažil, nešlo to, tak vzal Özila na milost, podlomil si tím autoritu a nakonec ztratil práci (tím ovšem nenaznačuji, že za to jeho propuštění mohl Özil, mohlo za to více faktorů).
Rozumím fanouškům, kteří chtěli více kreativity v týmu, že kritizovali Artetu za to, že Özila úplně vyřadil z kádru. Řekl bych, že Arteta se nevzdal a nestal se jen dalším manažerem, kterého hráč vidí odcházet. Taky ani na vteřinu nemůžu uvěřit, že bývalý spoluhráč který ví, co může Özil v dobrém rozpoložení přinést do týmu, by ho nevyužil jen tak pro nic za nic. Myslím si, že se toho na pozadí dělo mnohem víc, o čem jsme vůbec nevěděli a možná se to ani nikdy nedovíme. Možná se dozvíme jen jeden úhel pohledu, ale obecně vzato jsem nikdy neviděl tak neuvěřitelný pokles hráče s tak obrovským talentem.
Když měl den, byl to úžasný fotbalista. Dokázal věci, které zvládlo jen pár hráčů na světě a byly chvíle a výkony, které budou dlouho žít v paměti fanoušků Arsenalu. Bylo by moc snadné, abychom zapomněli na to, co předváděl dvě sezony nazpět. Přitom není dohad o tom, že poté to přestalo fungovat a je škoda, že se to tolik probíralo na veřejnosti a vedlo to k ostudnému konci. Myslím si, že ani sám Özil v tomhle ohledu nebude úplné neviňátko.
Nicméně mu přeji hodně štěstí. Snad se mu bude v Turecku dařit a znovu v sobě najde zápal pro hru a užije si poslední roky své kariéry. V určitém ohledu je docela trefné, že v podstatě jeho poslední dotek s míčem pro klub skončil asistencí. Je jenom trochu smutné, že jich v posledních letech bylo tak málo. Snad se Arsenal dokáže během tvorby nové éry posunout, sežene náhradu (ne jedna ku jedné, ale takovou co pomůže vyřešit naše kreativní problémy v záloze) a udělá krok vpřed.
/Arseblog/
