Nedobytná pevnost jménem Colney

 

Ten, kdo v polovině 90. let minulého století vybíral pozemky pro výstavbu tréninkového komplexu Arsenalu, měl prostě šťastnou ruku.

 

Colney, ležící na severozápadním předměstí Londýna, je blízko sjezdu č. 22 z dálnice M25, v hrabství Hertfordshire. Klidná ulice Bell Line a z ní vedoucí ještě klidnější odbočka mezi živými ploty vás nasměruje po 50 metrech k vysoké bráně, na níž chybí vedle všech výstražných hesel již jen cedule „High Voltage“. Tudy vede cesta do komplexu, který je opředen tajemstvím a je tak nepřístupný, jako není snad ani Buckingham Palace.

 

Novinářům, tak jako jakýmkoliv jiným návštěvám je vstup velice přísně zakázán, žádné otevřené tréninky stylu Bad Waltersdorf, komplex neprodyšně uzavřený ze všech stran, nedohledný z dálnice či okolních silnic. Dvojitý plot, místy ostnatý drát, neprůhledné křoviny a val ze zeminy. Areál se sice dá skoro celý obejít, ale soukromí si při tom moc neužijete. Skoro po celou dobu vás sledují všudypřítomné kamery, a pokud se náhodou někde zastavíte a v ochrance vzbudíte pocit, že máte něco nekalého za lubem, jste hned z reproduktorů upozorněn, že se máte vzdálit. Vlastně ty cesty okolo, i když jsou plné cyklistů a běžců, jsou určitě soukromé a tak máte-li foťák na krku nebo neběháte-li vlevo, jste hned nápadní. Pokud výzvy neuposlechnete, buďte si jistí, že do pár minut máte za zády nepříjemného člena ochranky.

 

Co vlastně ploty a ochranka tak bedlivě střeží?

 

Vysoce moderní sportovní komplex, tvořený high-tech zastřešenými tréninkovými halami s fitness příslušenstvím a venkovními fotbalovými hřišti. Tréninkové centrum, které je na takové úrovni, že ho během svých domácích zápasů na Wembley Stadium často využívá třeba anglická reprezentace.

 

Areál byl otevřený 11.října 1999, stylově, ministryní sportu Catharine Letitia Hoey. Do té doby trénoval Arsenal v objektu Universite College London. Ještě předtím ( před rokem 1961 ) se trénovalo na Highbury, kde hráči běhali po speciálním překrytí trávy, aby ji nepoškodili. Fyzičku nabírali ve starém gymnastickém sále, který byl posléze předělán na tiskové centrum. Občas se dokonce stávalo, že hráči běhali po ulicích kolem stadionu.

 

Komplex byl vybudovaný především zásluhou Arséne Wengera, který se po příchodu do Arsenalu podivoval nad tím, že takový velkoklub nemá vlastní tréninkové zázemí. S projektovou přípravou se započalo v roce 1997, v roce 1998 bylo získáno stavební povolení a již za rok mohli všichni hráči areál využívat. Při projektu byly využity nejlepší nápady z tréninkových center klubů jako FC Nantes, Ajax, Auxerre, Bayern či Tokio.

 

Středisko se rozkládá na ploše 143 akrů, tj. něco okolo 58 hektarů, z toho 45 akrů je zalesněných více než 27 tisíci stromy. Hráči mohou využívat deset hřišť vybavených automatickým závlahovým systémem a podzemním systémem odvodnění.  Hřiště mají nejen stejný povrch, ale i stejné rozměry jako hřiště na Emirates Stadium. Nebylo tomu tak vždy, do roku 2005 byly rozměry hřišť logicky shodné s hřištěm na stadionu Highbury.  Tři hřiště jsou trvale rezervována pro akademii, tři pro rezervu a další tři pro první tým. Desáté je hřištěm zápasovým, hrají se na něm i přátelské zápasy prvního týmu. Tým U-18 zde hraje své ligové zápasy.

 

V hlavní budově umístěné fyziocentrum poskytuje fyzioterapeutům pod vedením Colina Lewina vše, co potřebují pro svou práci stejně tak Tony Colbertovi, který se stará o kondici hráčů. Mají k dispozici  gymnastický sál, kompletní balneo provoz s vířivkami, masážními stoly, fitness centrem, či hydromasážní  bazén s variabilním dnem, které pomáhá hráčům se zraněním nohou. Bazén je vybavený mini kamerami, díky kterým mohou fyzioterapeuti sledovat hráče při podvodních cvicích a monitorovat léčení zranění. Pokud je však zranění vleklé, hráč se odjíždí léčit do specializované kliniky v severní Francii.

 

Centrum pamatuje i na oddych hráčů a čas mezi tréninky a fyzioterapií. O hráče se vyjma trenérů a asistentů, fyzioterpaetů a masérů starají i čtyři kuchaři, aby hráči nemuseli opouštět centrum v době volna mezi tréninky, je pamatováno i na relaxační a společenskou místnost vybavenou televizí a internetem. V centru je také sál pro tiskové konference, otevřený v roce 2004.

 

Každý den trénuje v objektu okolo 60 hráčů, první tým, juniorka i akademie, všichni trénují dohromady. Takový systém je výrazně motivující, když mladí adepti prvního týmu Arsenalu mají možnost skoro denně vidět přímo při tréninku největší fotbalové hvězdy.  O víkendech se tady konají zápasy juniorů a sparingové zápasy rezerv. Zápasové hřiště je nazvané podle bývalého hráče a trenéra rezervy Arsenalu George Armstronga, který zemřel náhle při tréninku v roce 2000 na mozkovou mrtvici. U hřiště je jeho pomník a pamětní deska. O všechny trávníky se stará přepečlivá ruka nejzkušenějšího groundsmana Arsenalu Steve Braddocka a jeho desetičlenného týmu.

 

Tréninkové centrum je poměrně snadno dostupné z centra Londýna a naopak. Ze stanice v blízkém Borehamwoodu (kde se mimochodem dá sehnat slušné a levné ubytování) či Radlettu, se dá dostat na King´s Cross za 40 minut, což je jen coby kamenem dohodil na Emirates. I když, hráči jezdí do práce jinak, než vlakem.

 

 

 

/Patrick, foto vlastní/

 

 

 

Bell Line je poklidná ulice

 

vjezd k areálu Arsenalu už tolik ne

 

cedule jsou nekompromisní

 

a „hlídalka“ taky

 

cesta k bráně je vcelku klidná…

 

zkuste se ale k bráně přiblížit…

 

to je ona, brání mi…

 

nemusíte být rodilý Angličan a chápete …

 

jsou všude, tedy ty kamery …

 

cesta kolem 58 hektarů je pěkná, ale  …

 

ostnáč se mi nelíbil

 

plot z nejdokonalejších, prostě „made in Arsenal“

 

je přes něj vidět s prominutím ***

 

hráči opravdu jezdí do práce auty …