Moje rodina obětovala vše, aby si byli jistí, že se mohu stát fotbalistou. A když řeknu všechno, myslím tím všechno
Moje rodina emigrovala z Pobřeží slonoviny do Francie v roce 1995 a vyprávěli mi o tom, jak obtížné to bylo. Zejména když jsme chodili do školy, říkali mi, že máme všechno, ale oni že neměli nic.
Říkali nám příběhy, jak chodili 10 km naboso do školy a my že máme štěstí, že můžeme jet do školy autobusem. Když jsme vyrostli, moje matka a otec přestali pracovat a šli žít můj život jen kvůli fotbalu a jen aby se ujistili, že mé sny se stanou skutečností.
Byli zde během těch nejtěžších časů a nejlepších časů a jsou tu i právě teď. To je to, co dělali a dělají dodnes. Pomohli mi splnit tento sen a budou i nadále po mém boku, aby mě podporovali.
Vraťme se hned na začátek, když jsem hrával v brance. Když jsem byl brankář, tak jsme jednou vyhrávali 6 nebo 7-0. Zeptal jsem se, jestli bychom to nemohli změnit, abych mohl hrát v poli, protože jsem se v brance nudil. Takže jsme si vyměnili posty a já se posunul na hřiště, a dokonce jsem i skóroval.
Zpětně mi hraní v brance teď dost pomáhá. Vím, jak se brankář pohybuje ve vztahu k poloze míče. To znamená, že mám jiný způsob, jak analyzovat polohu brankáře ve srovnání s ostatními, kteří nemusí rozumět tomu, jak se brankář pohybuje. Velmi dobře vím, jak přemýšlí a jak se pohybují vzhledem k míči.
Když jsem byl opravdu mladý, miloval jsem hrát v brance. Ale když mi bylo 13, šel jsem z ní ven. Tehdy jsem začal napodobovat Drogbu a jeho oslavy. Začínal tím, že hrál za Marseille a my ho tam pozorovali. To, nebo když hrál za Pobřeží slonoviny, kde dělal coupé-décalé (druh populární hudby a tance pocházející z Pobřeží slonoviny – pozn. redakce). To je něco, co bychom rádi dělali s přáteli. Na to nikdy nezapomenu.
Poté, co jsem strávil nějaký čas v Poitiers (město na řece Clain na západě centrální Francie – pozn. redakce) jsem začal svou profesionální kariéru v Angers. Vzpomínám si, když jsem podepsal svoji první profesionální smlouvu. Musel jsem něco obětovat. Klesnout do třetí ligy (National), a hrát na hostování v Orleans, na mnohem nižší úrovni, než jsem chtěl.
Bylo to těžké, protože jsem právě podepsal smlouvu v Ligue 1, ale pak jsem musel okamžitě odejít do National, abych rozvíjel svou hru a vrátil se jako silnější hráč. Po složitých prvních několika měsících, jsem přesně to udělal.
Nakonec jsem v Angers rozhodně nebyl vždy na správné cestě a měl jsem se co učit. Vlastně v den, kdy jsem dorazil do tréninkového střediska na začátku předsezónní přípravy jsem měl velkého „mohykána“ a trenér mě požádal, abych se toho zbavil. Ihned jsem se toho nezbavil. Ponechal jsem si to, ale čím déle jsem to držel, tím méně jsem trénoval. Nakonec jsem to celé odřízl.
Samozřejmě v těch prvních dnech jsem měl spoustu lidí, kteří byli blízko mě, moji agenti, stejně jako Abdel Bouhazama (tehdejší trenér Angers – pozn. redakce), kterému se podařilo mě vyrovnat. Byly tam nějaké chyby, které mi velmi pomohly vyhnout se opakování stejných chyb.
Byly opravdu dětinské a většinou byly na hřišti. Byly chvíle, kdy jsem byl opravdu „blasé“ (přepracovaný – pozn. r.). Například si pamatuji zápas U-19 proti Guingampu, když na mě křičel trenér Bouhazama.
Odpověděl jsem mu zpět a on mě rovnou stáhl z hřiště a zápas jsme prohráli. Stáhl mě pro tak malý incident. To byly věci, kdy jsem se pak musel týmu omluvit, protože jsem tím potrestal všechny. Z těchto epizod jsem se toho hodně naučil a musel jsem se stát mnohem vyspělejším, abych se takovým incidentům vyvaroval.
Pokud jde o trénink, měl na mě Bouhazama velký vliv. Je to trenér, který pro mě hodně znamenal, nejen z hlediska fotbalu, ale z hlediska každodenního života. Hodně nás naučil, jak mě, tak mladé lidi ve výcvikovém středisku. Myslím, že je hodně učí, protože říká: „Život je víc než fotbal, ale je to také život.“
Pokud nemáte fotbal, musíte se v životě sehnout. Například nás donutil běhat v šest hodin ráno, aby nám ukázal, jak se věci v běžném každodenním životě mají. V šest hodin ráno jsme byli na hřišti a viděli, jak popeláři vyváží smetí.
Ukázal nám, jaké máme štěstí, že jsme právě tam, a tak jsme toho museli co nejlépe využít. To byly věci, které jsme si začali uvědomovat. Byl to pro nás trochu vtip, ale každý den jsme svou práci rozhodně brali vážně. Protože být fotbalistou, je vlastně taky profese. O tom nás opravdu hodně naučil.
Víte, nebylo to pro mě snadné, a proto je pro mě emotivní být tady. Prošel jsem dlouhou cestu a hodně jsem bojoval, takže podepsání s tímto skvělým klubem je velká odměna.
Moje rodina, moji agenti a já jsme o tom hodně mluvili během Africa Cup of Nations. Bylo pro mě tak důležité učinit správné rozhodnutí v další fázi mé kariéry a jsem přesvědčen, že Arsenal je tou správnou volbou.
Když pomyslím na tento klub, myslím na všechny Francouze jako jsou Thierry Henry, Patrick Vieira a Robert Pires. Pak také myslím na Mesuta Özila, mistra světa, Alexandra Lacazetta, Pierra-Emerick Aubameyanga a mnoho dalších.
Auba a Laca mi pramení v mysli, protože jsem je sledoval, když jsem byl v Lille. Laca také hrál za Lyon, takže jsem měl možnost hrát proti němu a bude čest hrát spolu s ním.
Také přemýšlím o hráčích Pobřeží slonoviny, kteří tento klub přede mnou zastupovali. Sleduji stopy Kolo Toureho, Manu Eboueho a Gervinha. Jsou to hráči z Pobřeží slonoviny. Například hodně mluvíme o Gervinhovi, který hrál za Lille a skončil v Arsenalu, takže jsem na stejné cestě. Jsou to určité příklady pro nás mladé z Pobřeží slonoviny a doufám, že se budeme nadále řídit těmito vzory.
Kolo byl s námi v národním týmu jako asistent trenéra. Hodně se mnou mluvil o velmi vysoké úrovni a o tom, jak se dostal do Arsenalu a jak vždy musíte tvrdě pracovat a opravdu stavět na denní dřině, abyste se pokusili dostat na opravdový vrchol.
Udělal jsem chyby, ale poučil jsem se z nich. Dostal jsem se tam, kde jsem, díky tvrdé práci a obětavosti. Jsem připraven udělat vše tady v Arsenalu.
/arsenal.com/
