Závěr letošního ročníku Premier League byl zajímaný nejen bojem o titul, který trval do posledního kola, ale i soubojem o příčku, zajišťující postup do předkola Ligy Mistrů. V něm byl nakonec úspěšný rival Arsenalu a to bezesporu i díky vítězství v North London derby, které se tentokrát hrálo na White Hart Line.
Proč North London, tedy severolondýnské? Tento název pochází od sídla dvou klubů na severu Londýna – Arsenalu a To*tenhamu. Pro pochopení rivality, emocí na hřišti i na tribunách je nejlépe podívat se trochu do historie těchto většinou vypjatých zápasů.
První zápas se odehrál před 123 lety, kdy Arsenal se ještě jmenoval Royal Arsenal a sídlil na Plumstead. Zápas se tehdy 19. listopadu 1887 nedohrál, byl předčasně ukončený. Důvodem však nebyly potyčky hráčů či fanoušků, ale zapadající slunce. Tottenham tehdy vyhrál i díky tmě 2-1 a může se pyšnit historicky prvním vítězstvím. Zato v prvním ligovém utkání, které se odehrálo o 22 let později v rámci First Division, už Arsenal neponechal nic náhodě a vyhrál 1-0. Vše se ale odehrávalo v klidu a míru až do roku 1913, kdy se Arsenal přesídlil do nového stadionu na Highbury a tím se stal přímým sousedem klubu z White Hart Lane, oba stadiony byly od sebe vzdáleny jenom 4 míle. Od tohoto roku se tedy datují skutečná „severlondýnská derby“.
První se uskutečnilo hned po roce, 22.8.1914 na hřišti Tottenhamu a to v rámci turnaje War Relief Fund. Arsenal hrál v té době ve druhé nejvyšší soutěži, na rozdíl od soupeře, který se těšil právu hrát mezi anglickou fotbalovou extratřídou. Obě mužstva se ale spolu pravidelně začala utkávat až v průběhu 1.světové války v rámci London Combination. Ta pravá rivalita obou klubů se pak datuje do ještě mladší historie, do doby po první světové válce, kdy se First Division rozšiřovala o dva týmy a Federace rozhodla, že se o těchto týmech bude rozhodovat hlasováním. První volba padla na Chelsea, která se tím zachránila v první divizi, protože jako devatenáctá v tabulce měla sestoupit. O druhé „postupové“ místo se zajímal Tottenham, který byl v lize dvacátý, Barnsley z druhé divize a Arsenal, který v té době byl v Second Division na šestém nepostupovém místě. Hlasování vyhrál překvapivě Arsenal se ziskem 18 bodů, o celých deset více než Tottenham. Hodně se tehdy spekulovalo, že prezident Arsenalu Sir Henry Norris hlasování federace ovlivnil, ale nikdy nebylo nic prokázáno. Na každý pád rozhodnutí Federace o postupu Arsenalu do First Division vlastně na úkor Spurs velice pozlobilo fanoušky a vedení tohoto klubu. Tato zloba neustala, ba by se dalo říci ještě narostla rok poté, kdy v sezóně 1919/1920 se Tottenham vrátil do první divize a začala se tak hrát pravidelná derby v rámci této soutěže.
První derby byla skutečně ostrá. Zápasy a atmosféra kolem nich byly tak vyhrocené, že po zápase v roce 1922 rozhodla Federace, že další zápasy se budou odehrávat za nepřítomnosti diváků. I když, ono těch prvoligových derby moc nebylo. Tottenham si totiž v letech 1928-1933 a 1935-1950 „nakrátko“ odskočil do druhé divize a tak atmosféra na severu Londýna trochu ochladla. Náznakem určitého oteplení vztahů obou klubů pak byla doba po druhé světové válce, kdy vedení Tottenhamu souhlasilo s tím, aby po dobu rekonstrukce stadionu Highbury (rozbombardován za války, když se stal střediskem civilní obrany – lazaretem) hrál Arsenal krátce na White Hart Line.
Situace se opět přiostřila po roce 1950 (s výjimkou sezóny 1977-1978), kdy se Totenham vrátil natrvalo do First Division a dá se říci, že v nezměněné podobě přetrvala dodnes. Vypjatost se sezónu od sezóny liší maximálne podle toho, jak moc vzájemné zápasy obou klubů ovlivňují jejich šance na zisk titulu či jiného poháru.
Ze stávajících 166 derby se o titulu rozhodovalo ve dvou utkáních, a to 3.5.1971, kdy The Gunners vítězstvím 1-0 získali ligový primát a dále 25.5.2004 (2-2), kdy týmu Invincibles stačil byť jeden bod na zisk titulu.
Arsenal je v derby úspěšnějším týmem, když 66 zápasů vyhrál a jenom v 51 případech odešel poražený, 46x se kluby rozešly smírně. Nejvíce branek padlo v zápase 13.11.2004, kdy Arsenal vyloupil White Hart Line výsledkem 5-4. Nejvíce derby v dresu kanonýrů odehrál David O´Leary, plných třicetpět. Nejvíce branek v dresu Arsenalu dali v derby Emmanuel Adebayor, Alan Sunderland a Robert Pires, skórujíc osmkrát. Nejznámějším hráčem, který oblékal dres obou týmů, je Sol Campbell, který za Tottenham hrál v letech 1992-2001 a za náš klub v letech 2001-2006 a 2010 a za svůj přestup byl fanoušky Spurs proklet a přejmenován na Jidáše.
Nejenom hlasování v roce 1919, či přechody hráčů z klubu do klubu nebo statistika z derby je to, co je solí v očích fanoušků týmu z White Hart Line. Navrch má totiž Arsenal i co se týče stadionu, když Emirates Stadium jako moderní fotbalový stánek s kapacitou 60.432 diváků má skoro dvojnásobnou kapacitu než stánek Spurs (36.310 diváků). Ne nadarmo proto vedení klubu Spurs každý rok oprašuje plány na výstavbu nového stadionu, aby vlilo trochu optimismu do žil svých příznivců, kteří na svůj další ligový triumf, na rozdíl od fanoušků The Gunners, čekají bez 12 měsíců již půl století.
Takže dost důvodů pro rivalitu na řadu dalších let 🙂 .
/ různé zdroje, vlastní/
Datum:
Rubrika: Blog
