 |
Tak a je to tady. Sezona nám sice začíná, jenže jelikož jsme nekoupili ani Torrese, ani Quaresmu, ba ani žádného jiného nadpozemského génia, jsme asi bez šance na úspěch. Nebo ne? |
| {mos_fb_discuss:25} |
Pojďme si my všichni, pro které Arsenal znamená víc, než jen Fabregasův nový účes či logo Emirates Stadium, zavzpomínat na úspěchy let nedávno minulých a shrnout okolnosti, za kterých jsme jich pod vedením Arséna Wengera dosáhli.
Double 97/98. Co této památné sezoně předcházelo? Že by rozhazování milionů za tzv.hvězdy? Kdepak. Z hotových hráčů přišli pouze tehdy málo známí Marc Overmars z Ajaxu a Emmanuel Petit z AS Monaco. Celková cena zhruba 8 mil. liber. Pokud by dnešní zástup jednosezonních „Arsenal fans“ za sebou tou dobou ještě netahal na provázku kačera a uměl mluvit, určitě by před ligovým startem rozpoutal hysterii, co jako chceme v té lize dělat, když třeba Liverpool koupil taková jména, jako Karl-Heinz Riedle, Danny Murphy či samotný Paul Ince, a my nic. No a vida, jaké oslavy z toho nakonec na Highbury byly.
Double 01/02. Ačkoliv vysázel AW tou dobou rekordních 11 mil.liber Bordeaux za Sylvaina Wiltorda, získal van Bronckhorsta, Edua a zadarmo přetáhl od slípek jejich modlu Campbella, v kontextu s ukončením kariéry božského Tonyho Adamse a jen o trochu méně božského Lee Dixona se jeho týmu nedávaly velké šance na úspěch. A co teprve při pomyšlení na to, že ManUtd utratil za samotného Verona víc peněz, než Arsenal za všechny hráče dohromady, a navíc získal i van Nistelrooye či Forlana. Ale světe div se, přes to všechno se nakonec v kurníku nezpívalo nic jiného, než Sol Campbell has won a double…
Unbeaten 49. Ani nezapomenutelnou devětačtyřicetizápasovou sérii bez porážky, opsanou okolo sezony 2003/04, neprovázelo bezhlavé vyzhazování peněz. Během tří sezon, do kterých tato památná šňůra zasahuje, jsme utratili přesně 34 milionů liber. Což v porovnání s 205 miliony u Chelsea, 101 miliony u ManWhoooo, či 60 miliony u Liverpoolu, není zrovna závratná částka. Jenže zatímco tyto týmy sázely desítky milionů za celebrity jako Mutu, Crespo, Kleberson, Cissé, Kežman či Diouf, Arsenal vsadil přes velkou kritiku „expertů“ (tzv.britských Vízků) na neznámá jména jako Fabregas, Clichy, van Persie, Eboue či Flamini, které koupil celkem za čtyři a půl milionu.
Pozornější čtenáři si již možná všimli jedné zajímavé věci, kterou řada lidí stále ne a ne pochopit. Ve fotbale totiž neplatí přímá úměra, čím více peněz, tím více úspěchů. Zde z nemalé části rozhoduje tvrdá a koncepční práce lidí, pro které fotbal znamená o mnoho více, než jen zaplacení stovek milionů za opáleného simulanta z jihu, jeho následné focení do různých časopisů a úsměvy na kameru. Těch, kteří stojí za vzestupem všech našich mladých hráčů. Těch, kteří mají zásluhu na všech jmenovaných úspěších a kteří se stejnou koncepcí pracují i dnes.
Zkrátka cesta, kterou se AW před deseti lety vydal, přinesla již mnoho nádherných úspěchů, a nevidím nejmenší důvod, proč by nemohla pokračovat i v budoucnu. Pokud se podíváte na vyjmenované tři události a porovnáte je se stavem před letošní sezonou, určitě zjistíte, že jakási podobnost tam skutečně je a že není vůbec zanedbatelná.
Na závěr malá bonusová prémie pro Torresfans, Quaresmafans a jim podobné existence, hlásící se (pro letošek) k ARSENALU. Jedná se o vysvětlení několika v článku použitých, pro ně naprosto neznámých a nevyslovitelných pojmů:
Highbury [hajb‘ry]: Když ještě nebyl postaven Emirates Stadium (ano, skutečně Emirates nestojí odjakživa!), hrál Arsenal své domácí zápasy o několik desítek metrů dál, a to místo se jmenovalo právě Highbury.
Tony Adams [tony adams]: Zhruba 15 let kapitán Arsenalu, ale jinak nic moc, nikdy totiž nehrál žádnou pořádnou soutěž, jako je italská nebo španělská liga.
Lee Dixon [lí diksn]: To je stejná generace jako Tony Adams, akorát že Dixon měl ve Football Manageru 2001 hodnocení pouhých 70, což je důkaz, že to byl špatný fotbalista, takže nás nestojí za delší povídání.
Tak ať máme letos nějaký důvod slavit!
