Opravdu mohou Giroud s Özilem za útočné problémy Arsenalu?

(pozn. blog volně přeložen z GoonerTalk.com. Blog nutně nevyjadřuje názory překladatele či redakce, nýbrž je podnětem pro diskuzi a zkrácení čekání na zítřejší mač s Liverpoolem :))

Generace Henryho, Pirese, Ljunberga či Vieiry přilákala svými nemilosrdnými protiútoky vstříc brance soupeře čerstvou krev do řad fanoušků klubu s kanónem ve znaku. Tito fanoušci přivykli prvotřídnímu kaviáru, a tak jen s hořkou pachutí v ústech přivykají „Arsenalu 2.0,” který je svým útočným stylem diametrálně odlišný od svého předchůdce. Tento styl je mnohem více přizpůsoben vysokým procentům držení míče na soupeřově polovině za pomoci krátkých, jednoduchých přihrávek okolo šestnáctky, trpělivě čekajíc na skulinu v hradbách soupeřovy defenzívy.

Se změnami ve způsobu překonávání soupeřovy obrany se změnily i role jednotlivých klíčových útočných postů. A přesto jsou nynější hráči ze správné části severního Londýna často srovnáváni se svými předchůdci, kteří však nastupovali na pažit ve značně jiném uskupení.

Perfektními příklady výše zmíněného budiž Olivier Giroud a Mesut Özil.

Během prvních let po vstupu do druhého tisíciletí se ujalo útočných povinností v týmu sázejícím převážně na protiútoky úderné duo Henry – Bergkamp, kteří však na hřišti plnili značně odlišné role. Bergkamp se povětšinou pohyboval v blízkosti jednoho ze soupeřova stoperů, aby si následně seběhnul hlouběji k vlastním spoluhráčům-záložníkům. Zde Holanďan přebral míč, otočil se a snažil se posunout míč za soupeřovu obranu, a to buď na kopačky Ljunberga, Pirese, nebo Henryho.

Právě Henryho úvodní pozice při protiútoku se nacházela rovněž buď v blízkosti soupeřova stopera, nebo v prostoru mezi mezi pravým stoperem a pravým obráncem. Následně se snažil rozložit obranu soupeře chytrým náběhem za jeho záda, či matoucí výměnou pozic s Piresem.

V dnešním taktickém pojetí hry Arsenalu však Giroud s Özilem zastávají fundamentálně odlišné role.

Ze startu je třeba uvést, že Arsenal se dnes do rychlých protiútoků pouští jen zřídka. Pomalý, trpělivý přechod do útoku dá často soupeři šanci vystavit již zmíněnou, často až desetičlennou hradbu, ve které se jen těžko najde prostor, který by umožnil chytrou průnikovou přihrávku. Proto Özila často vidíme, jak se postupně přemisťuje okolo celé délky soupeřovy šestnáctky, zatímco za běhu rozdává krátké pasy – to Arsenalu umožňuje podržet si míč, zároveň se čeká, až soupeři rupnou nervy a někdo z defenzivní lajny vystoupí. Jakmile se vytvoří skulina, posouvá Němec míč svému spoluhráči v nově vzniklém prostoru, ať už je to Giroud, nebo kdokoliv jiný.

Özilova role je tak v porovnání s Bergkampem značně odlišná, i když by se v ní pravděpodobně našel i Bergkamp, a to vzhledem k jeho fantastické vizi a škále přihrávek, kterými disponoval. Přesto je zde třeba poplácat po zádech právě Özila, kterému se extrémně přecpanou obranu soupeře podařilo během sezóny překonat 6 brankami a 19 asistencemi (pouze v PL).

Zatímco Özilova role je značně zaměřena na přípravu gólových příležitostí zpoza soupeřovy šestnáctky, rolí Girouda budiž být terčem přihrávek či centrů od Özila, křídel či krajních beků. Jakmile se k míči Giroud dostane, má 2 primární úkoly:

jeden z nich budiž, že v už tak přecpané obraně soupeře přiklepne míč jednomu z křídel, Mesutovi, nebo sbíhajícímu střednímu záložníkovi (v tom se najde zejména Ramsey). Je úkolem právě těchto hráčů, kteří doposud nebyli zapojeni, aby se svým aktivním pohybem Giroudovi nabídli. V tom Giroudovi spoluhráči v loňské sezóně značně selhávali – stačí se podívat na následující čísla:

Walcott: 5 branek, Ramsey: 5 branek, Welbeck: 4 branky, Campbell: 3 branky, Iwobi: 2 branky, Ox: 1 branka, Elneny: 0 branek. Cazorla, Wilshere, Rosický, Coquelin či Flamini nepřispěli ani jednou – ať už kvůli zranění, nebo proto, že se to od nich vlastně ani moc neočekává.

Jediný, komu se značněji podařilo shodit z Girouda gólové břemeno, tak budiž Sanchéz, kterému se jako jedinému dalšímu podařilo zdolat desetibrankovou hranici (celkem 13g).

Druhým Giroudovým úkolem tak samozřejmě budiž: skórovat. Se svými loňskými 16 brankami (jen PL) tak prakticky kopíruje formu, kterou si standardně drží již několik sezón, tedy gól každý druhý týden. Ano, prostor pro zlepšení zde je, značná část nevraživé kritiky ze strany fanoušků i expertů však absolutně nebere v potaz skutečnost Giroudovu dvojí roli: tedy tu kreativní a tu střeleckou. Stejně tak je přehlížena skutečnost, že Francouz musí operovat na extrémně ztísněném prostoru, kdy se na něj často zezadu tlačí co dva, ale třeba i čtyři obránci soupeře (stopeři i střední záložníci), zatímco podpory ze strany křídel se mu často moc nedostává: ty nadále vyčkávají kdesi na krajním pomezí boxu a tak nějak asi čekají, že Giroud čtveřici v zádech přehodí, načež efektními nůžkami vymete pavučinu v šibenici soupeřovi svatyně.

I přes jeho fenomenální schopnosti, rychlost a střeleckou efektivitu si myslím, že by legendární Thierry Henry obrovitého Francouze jen horkotěžko předčil, pokud bychom po něm chtěli, aby plnil ve stejně ztísněném prostředí všechny Giroudovi role.

Tato zásadní změna v útočném pojetí hry ze strany Arsenalu oproti éře Henryho s Bergkampem, potažmo následný dopad na role tradičního č.10 a útočníka, jsou něčím, co fanoušci Arsenalu často nejsou schopni pochopit či akcepovat.

Důsledkem toho pak budiž, že je Giroud vystavován často nemístné a nespravedlivé kritice ze strany vlastních fanoušků.

S vědomím řečeného, Arsenalu se loni podařilo nastřílet pouhých 65 branek do sítě soupeře, v letech mistrovských se však těšil číslům mířícím nad hranici 70. Arsenal tak musí nepochybně v příští sezóně nastřílet více branek, pokud se chce nacházet v pozici, kdy reálně útočí na tolik očekávaný mistrovský titul. Pokud však vezmeme v potaz výše popsané role Girouda a Özila v útočné fázi hry, je do příště třeba spíš než bezhlavě lynčovat vysokého francouzského elegána, tak se zaměřit na gólový příspěvek ze strany jeho spoluhráčů, zejména pak křídel a středních záložníků. Bez jejich gólů to totiž nepůjde.

Autorem blogu je Grant Wallace, který tyto řádky uveřejnil 10. května 2016 na stránkách GoonerTalk. Pro gunners.cz volně přeložil yen56.

Komentáře

      • NorthGooner (karma: 1017) #1

        Hlavně na styl 4-4-1-1 nebo 4-4-2, je to jedno, nemáme krajní hráče, tedy typického RM a LM, jako byli svého času Freddie s Piresem. My prostě máme křídla a tak musíme hrát. Navíc ve 4-4-1-1 nebo 4-4-2 nemůžeš hrát s Mesutem na CM. On je prostě typický AM, potřebuje volnost, kterou právě AM poskytuje. Myslím, že naše rozestavení je naprosto v pohodě, máme do něj správné typy hráčů, jen ten systém musíme efektivněji využívat.

      • speedy (karma: 988) #1

        Ale jo chlapi, já to chápu, na druhou stranu, proč tedy potřebujeme dalšího utočníka? Jako předpoklad, že AW bude střídat (rotovat) útočníky dle soupeře, není asi reálné. Jen polemizuji nad tím, na co potřebujeme typově odlišného útočníka při zachování stejného rozestavení a Wengerovy nevyspělosti (nemyslím nijak zle) v rotaci.

      • yen56 (karma: 1575) #1

        Speedy: „proč tedy potřebujeme dalšího utočníka?“

        To je velice dobrá otázka, se kterou si docela lámu hlavu. Nebo abych ji trochu pozměnil: potřebujeme spíše nového útočníka, nebo gólové křídlo?

        S ohledem na tento blog se spíše nabízí odpověď v podobě zmíněného křídla. Často se rovněž skloňuje názor, že chyba není úplně tak v Giroudovi, jako spíš že Giroud k sobě potřebuje „ještě někoho“ – stejně jako měl Honza Koller svého Milana Baroše.

        V takovou chvíli bychom se museli pustit do 4-4-2, nebo 4-4-1-1, přičemž tuto problematiku tady už dobře rozebral NorthGooner, a tak netřeba pokračovat. Když ale provážu myšlenky z přeloženého blogu a toho, na který jsem tu odkazoval v komentářích, tak je pravdou, že Giroudovi by spíše vyhovovalo, kdyby měl pod sebou někoho, kdo umí jednak tvořit, ale taky praštit do míče a uklidit ho do branky – což, při vší úctě, Özil moc neumí. V takových momentech by to tam více sedlo Alexisovi či Ramseymu.

        Na druhou stranu je fakt hloupost kvůli tomu posadit nejkreativnější desítku na světě, odsunout jej na křídlo je zas zlodějina, která nic neřeší. A pak je tu zas skutečnost, že Giroud si v tom, co všechno musí na hřišti uhrát, vede nebývale dobře, přičemž jak zmínil Daemon, je velice těžké si představit, kdo by to vlastně zahrál lépe. S nákupem nového útočníka se navíc ten systém nemění – nadále budou vznikat podobné situace, přičemž si troufám tvrdit, že v takových by byli Lacazette či Icardi oproti silnému Giroudovi utopení.

        Pokud bychom změnili útočníka, museli bychom se tomu značně takticky přizspůsobit – prakticky se vracet směrem k tomu starému systému, který jsme hráli za dob Henryho. A to jsou obrovské změny, které trvají měsíce, liga přitom začíná zítra. To však budeme muset řešit i ve chvíli, až se Giroud (nedejbože) zraní.

        Odpověď se tak spíše nachází v tom gólovém křídlu. Často se ve spekulacích skloňuje Mahréz – a ano, pokud je zde opravdu šance jej přivést, může se jevit jako zhovadilost odmítnout nejlepšího hráče loňské sezóny, který má (vyjma Alexise) lepší statistiky jak všechna naše ostatní křídla dohromady – ale já bych to přesto udělal.

        Myslím si totiž, že na křídlech jsme na tom daleko lépe, než loni. Před rokem jsme jen tušili, že máme v širším týmu nějakého Iwobiho, dnes již víme, že je to obrovský talent, který je již fyzicky zdatný na Premier League a umí se i gólově prosadit. Stejně tak nám Joel ukázal, že ještě není na odpis a má co nabídnout. A pak je tu Ox… já vím, u něj je ta situace takřka identická jako loni, má za sebou skvělou předsezónní přípravu a čeká se, že tato sezóna bude „ta zlomová.“ Nakonec se hloupě zranil a bylo to zas fuč. A přesto hrozně doufám, že teď už to klapne, dá branku ve dvou mačích po sobě, v hlavě mu přepne a najednou tady máme atletické křídlo, jaké Premier League nezažila od dob, co ve špatné části severního Londýna řádil Gareth Bale.

        Suma sumárum: ech, já nevím. Chce se mi věřit, že směrem dopředu jsme na tom lépe než loni, ačkoliv jména zůstávají stejná. Trh s útočníky je neuvěřitelně malý, 60 mega za Lacazetta ani omylem, po Icardim se slehla zem. Trhnout klubový rekord za Mahréze se mi vzhledem k výše zmíněnému rovněž nepozdává. Pokud tedy v útoku již neposílíme, odpustím to letos Wengerovi daleko snáze než loni.

  1. Japanas (karma: 3759) #1

    Díky za článek. Když to shrnu, tak jde o srovnání stylů za Henryho a za Oliho a za druhé jde o výtku Oliho spoluhráčům, za jejich gólovou produktivitu.
    Co se týká srovnání stylů, vybral bych si (nemůžu, já vím, ale přece…:-)) dobu Henryho a jeho éry. A nejde mi o trofeje, výsledky, ale především o tu popisovanou hru a o typologicky volené hráče, ale chápu, že Titi nesjíždí z výrobní linky každý rok….
    Líbilo se mi taky období „Cesc posílá pas, Theo utíká po křídle, centruje a Van P. skóruje…“
    Současná éra ? Je popsaná v článku dostatečně a já bych ji popsal ještě jako „Éra nevyužitého potenciálu Mesuta O.“ Ano, z každé šance nemůže být gól a Olin se opravdu v každém zápase urputně snaží vázat obránce a proměňovat šance (to první výborně, to druhé střídavě úspěšně). Ovšem jeho podpora v útoku byla letos mizerná (ať už z důvodu nezkušenosti – Iwobi, neoprávněného nevytížení hráče ve formě – Joel, stagnace – Theo, Ox,……Je to obrovská škoda, obzvláště v kontrastu s tím, kdy Mesut vytváří rekordy v asistencích, jak v gólových, tak i v nególových.
    Nemyslím si, že Mesutova hra letos klesne kvalitou a proto to bude o tom, zda útočníci aspoň přibližně naváží na jeho kvalitu….nebo ne….pokud ano, dobře. Pokud ne, musí Mesut cítit (vžijte se do jeho pozice – hráče, který vytváří nejvíc šancí v Evropě!) zklamání a tedy i uvažovat, zda jsou jeho kvality dostatečně využity…..logicky.
    Věřme v první možnost !

  2. NorthGooner (karma: 1017) #1

    yen56: krásný překlad!
    S autorem článku souhlasím. Bohužel Giroudova role bude zřejmě vždy nedoceněná, přitom pro mužstvo dělá tolik černé práce, která je fyzicky obrovsky náročná, z čehož logicky i pramení to, že má období, kdy mu nejde nic. Jednou věcí je to, že musí neustále soupeřit s celou obranou soupeře, druhou je to, že není za něj žádná adekvátní náhrada. Ten chlap to bude mít u fanoušků asi vždy těžké, ale nikdo by neřešil jeho neproměněné šance (tady je samozřejmě prostor pro zlepšení), kdyby mu jeho spoluhráči mnohem více pomáhali při střílení branek a on nemusel to břemeno nést sám s Alexisem. Když to rozebereme podrobněji, tak Theo měl strašlivou sezonu, všichni víme, že má na víc. Ox byl proti němu úplně nulový, snad ta příprava ho nakopne. Joel má také potenciál přidat víc branek. A o střední záloze je skoro škoda mluvit, jediný Rambo je tak nějak schopný přidat pravidelnější brankový příspěvek, ale v minulé sezoně se mu to moc nedařilo. Jack tím brankovým typem není, hlavně díky zraněním zápasí víc sám se sebou a Santi od té doby, co z něj stal čistokrevný CM, se do střelby nehrne, jako tomu bylo v jeho první sezoně na pozici AM. Shrnuto, podtrženo, když Olimu spoluhráči střelecky pomůžou, tak i výsledky týmu budou dost jiné a on nebude pod takovou palbou kritiky.

  3. Daemon Allburn (karma: 55) #1

    Tiez sa pripajam k tym, ktori pozitivne hodnotia tuto analyzu Mesutovho a najme Oliho prinosu pre tim. Oli je presne ten typ hraca, ktory aj keby rozhodol finale Ligy Majstrov, stale bude podcenovany. A treba povedat, ze dost nespravodlivo, lebo vo svojej kategorii silovych utocnikov je len velmi malo lepsich ako on. Vlastne mi nejako nikto nenapada, mozno Ibra, ale ten uz ma svoj vek. A co sa tyka prace pre tim, tak je malo hracov celkovo, ktori by odmakali viac. Ak si niekto skusil, co je hrat v uzkom priestore v sestnastke proti silnym obrancom, vie, o com pisem. Aj kvoli tomu ma Oli fantasticke zakoncenie z prvej, ale o dost horsie, ked ma cas, pretoze strelba z prvej je prenho prirodzenejsia. A o hlavickovani sa takmer ani netreba zmienovat, v tom je medzi utocnikmi absolutna spicka a je v tom aj najlepsi v Arsenale.
    Problem je, ze Oli pri tomto style asi nenastriela 30 golov za sezonu, hoci na 20 v PL podla mna ma. Len je podmienkou to, aby mal aj cez sezonu cas na oddych, pretoze ak utocnik hra za hranicou unavy, ako prve mu odchadza zakoncenie, najma ak zakoncuje vacsinou z prvej, co je podmienene rychlostou reakcie, ktora pochopitelne klesa. Takze ak by od novembra do februara hraval jeden zapas tyzdenne a nie dva, mozno by nemal take strelecke pauzy. Ale aj keby mal, to sa stane kazdemu, vtedy maju naozaj zabrat aj ostatni a v tom sme mali naozaj rezervy, dokonca aj Alexis ma na viac, ako predviedol minulu sezonu.

  4. David Pospíšil (karma: 2712) #1

    Dočetl jsem dneska knížku Arsene Wenger od Johna Crosse a tam se taky srovnával současný kádr s předchozími týmy od AW. Současní hráči jsou menší, slabší (až na výjimky) a techničtější. Za dob Invincibles byl Arsenal proslulý svými silnými a vysokými hráči, kteří naháněli hrůzu už v tunelu před zápasem. Technicky na tom někteří nebyli sice nejlíp, i když se pod AW hodně zlepšili, ale byli velmi agresivní a bojovní. Tehdy naši hráči také patřili k nejvíce vylučovaným v lize.

  5. NorthGooner (karma: 1017) #1

    Zkusím ještě navázat na yenův poslední komentář, zda přivést křídlo či útočníka. Jedna věc je jistá, že Giroud nemůže celou sezonu odtáhnout na hrotu sám, je to fyzicky nemožné a z pramenící únavy plyne logicky i neproměňování šancí, které by normálně dal, kdyby byl fit. Myslím, že jsou dvě možnosti, jak se poprat se současnou situací na trhu a se situací uvnitř týmu. Buď někoho k Olimu přivedeme, aby měl konkurenci a případně se s někým rotoval v případě únavy a ztráty formy. S tím souvisí to, že Alexis a Theo budou primárně hrát jen křídla. Nebo nikoho nepřivedeme a Olimu vznikne konkurence uvnitř týmu v podobě Alexise a Thea. Zápas proti Man City i loňský podzim ukázal, že za určité konstelace to může fungovat a pro soupeře to může být nepříjemné překvapení. Otázka je, zda nám tato vnitřní rotace vyřeší střílení branek. Samozřejmě to nemusí vyřešit ani příchod nového hráče, ať už na křídlo nebo na hrot. Talentu na střílení branek máme dost, v tom problém nevidím. Problém je, zda ho dokážeme z těch hráčů dostat. Pokud ho z křídel dostaneme, tak ani nového hrota nepotřebujeme, pokud Alexis či Theo určitým způsobem budou schopni zastat Oliho úlohu a budou doplněni Oxeme, Joelem a případně mladým Iwobim. Bohužel se ale pohybujeme na úrovni debat a věštění z neexistující koule. Až konec transfer okna a samotná sezona ukáže, jestli se daný problém vyřešil nebo ne.

  6. vnkid (karma: 0) #1

    Jsem rád, že jsou tu stále ještě zastánci Girouda.
    Nechápu proč poslední dobou na něho neletí žádné centry a už vůbec žádné střely z dálky. Jako chápu, že hrajeme na krátké nahrávky a čekáme až se vytvoří nějaký prostor… Ale také musíme být trochu více nepředvídatelní, ty centry a střely musejí občas být, zvlášť centry, když to Giroud s hlavou umí (předchozí sezóny + repre)

  7. mc1897 (karma: 175) #1

    Giroud je Ok, o Mesutovi moze pochybovat len biatlonista (bez urazky).

    Mnohi tak nejak citime, ze druhy utocnik by Olimu prospel. Su tu nazory, ze 4-4-2 je pre AFC dnes tak trochu nevhodny, s cim suhlasim.

    Ovsem podla mna, taky 3-5-2 a 3-4-3 je nieco co sa podla mna pre dnesny AFC hodi az tak, ze velmi. Chce to dve veci, kupit rychlejsieho stopera miesto Pera (Mustafi?) a zacat to realne trenovat a hrat.

    Specialne doma proti slabsim timom, ktori betonuju (Swans, Sunderland, Crystal) kde stracame casto kopec bodov by to bolo velmi vhodne.

    A dnes, ked uz mame Xhaku by som sa to nebal hrat ani proti silnejsim timom.

    Vase nazory na 3-5-2 (3-4-3) ?

      • NorthGooner (karma: 1017) #1

        Já osobně nejsem fanoušek takovýchto experimentů, rozhodně by se na tom mělo pracovat před sezonou. 3-5-2 by jistým způsobem mohl pomoci k tomu, že při nějakém protiútoku budeme mít vzadu 3-4 hráče místo 2-3 (stoper plus defenzivní záložník, pokud se oba krajní beci nestihnou včas vrátit). Otázka je, zda toto rozestavení natolik změní náš střelecký problém, který tu řešíme. Navíc si spíš 3-5-2 představuji tak, že budeme mít 3 CM tak nějak v jedné rovině. Z toho to spíš vypadá, že DM bude Xhaka, AM Mesut a uprostřed Santi plus dva krajní hráči, což asi není takto myšleno, ale vypadá to tak 🙂 Já jsem zastáncem toho, že naše současné rozestavení je úplně v pohodě, chce to „jen“ vyladit určité detaily a trošku pozvednout sebevědomí jednotlivých hráčů.

      • mc1897 (karma: 175) #1

        NortGooner: suhlasim ze to nejde len tak zacat z nicoho nic hrat, a treba na to par pripravnych matchov. Ja hovorim o specifickych zapasoch doma proti „autobusom“, ktore maju hore jedneho dvoch osamotenych rychlikov. To su presne tie zapasy, co nam minulu sezonu vzali silverware – CP, Swans, Chelski, Watford,.. Ono to v tych zapasoch vyzeralo tak, ze bud boli vzadu tak ci tak traja obrancovia, ak boli beci disciplinovani a neutocili obaja naraz, alebo len ti spominani stoperi, ak boli beci s kridlami nedisciplivani, co bola v kombinacii s Perovou „rychlostou“ vrazedna kombinacia. Tieto zapasy by sme mohli hrat so striktne rozdelenou defenzivou (stoperi plus Xhaka) a ofenzivou, co by malo fungovat kedze Xhaka je v rozohravke skvely.

  8. Petr Vaněk (karma: 300) #1

    Souhlasím s přehnanou kritikou na Oliho. Na druhou stranu všichni jsme loni viděli střeleckou impotenci našich hráčů. Když měl Mesut v zápase 3-4 vytvořené tutovky a stále ani jednu asistenci, tak musel být také dost flustrován. Kdyby jeho klíčové přihrávky směřovali na zabijáka jakým je např. Agüero, Higuaín apod. kdo ví jak by to vipadalo.

Napište komentář

Musíte být pro přidání komentáře.