Zmínka na včerejší tiskové konferenci mne přivedla k myšlence napsat pár slov k Financial Fair Play.
Ačkoliv se na vládu Michela Platiniho nad evropským fotbalem nebude vzpomínat vždy jen v dobrém, FFP patří k těm pozitivním věcem. Tedy aspoň jako záměr, protože praktické zavedení regulí zatím pokulhává. Již v roce 2010 se podařilo Asociaci evropských klubů dosáhnout oddálení platnosti kompletních pravidel a regulace, která měla být platná již od roku 2012, nebude zřejmě plně funkční dříve než na konci této sezóny.
Navíc tato pravidla přinášejí mnoho otazníků. Asociaci se podařilo dosáhnout dohody nad započitatelnými položkami do nákladů a výdajů a úplně z nich odstranit investice určené pro mládežnický fotbal, pro stavbu tréninkových center a další infrastruktury. Pořád ale existují dohady například nad mírou zdanění příjmů – kluby ze zemí s vyšší daní jsou nuceny dorovnávat zaměstnancům, tedy hlavně hráčům, příjem na úroveň států s menší mírou zdanění. UEFA sice deklaruje, že bude nahlížet na vše s tímto hlediskem v patrnosti, ale již zde vzniká nerovnost v přístupu, které má právě FFP odstraňovat. Navíc PSG s podobným argumentem v této sezóně zatím neuspělo. Kluby z Anglie navíc upozorňují, že součástí jejich finančních výdajů jsou „solidární“ platby – klubům z nižších soutěží, charitě, asociaci fotbalových hráčů, organizaci rozhodčích PGMO a dalším. Například v sezóně 2010/11 takto kluby z Premier League úhrnem zaplatili £167,2 milionů. Mimo francouzskou Ligue 1 nemá žádná z významných evropských lig podobný systém odvodů. Premier League proto dlouhodobě lobbuje za odečtení těchto plateb z nákladů.
Další otázkou jsou sponzorské dohody. Ty umožňují rozpočty klubů bohatě naplnit, často ale jde o skryté vklady majitelů a/nebo o naprosto nepochopitelná partnerství. Na co potřebuje klub „oficiálního dodavatele lodních motorů“? Pokud nevíte, ptejte se v Manchestru, neboť tamní United mají právě takového oficiální partnera, firmu Yanmar. Nejlepším příkladem jsou samozřejmě utrácející kluby. Majitelé PSF se ani moc nesnaží hledat tajné cestičky a jejich smlouva s Qatari Investment Group už prochází vyšetřováním UEFA.
Omezení investic prostřednictvím FFP může v některých ligách „zakonzervovat“ dominanci několika týmů. Postup do finále v Lize mistrů přinese klubu něco kolem £60 milionů na startovném, odměnách a televizních právech. Pokud nehraje kvalifikaci, stačí na to dvanáct zápasů. Pro srovnání – zhruba stejně si klub vydělá, když vyhraje Premier League, jen na to potřebuje 38 zápasů. Dokonce i pouhá účast v základní skupině Ligy mistrů přinese týmu kolem £10 milionů. Takto získané peníze jsou v souladu s FFP, pokud by stejné peníze chtěl získat klub ze sponzorských smluv, dá se čekat, že jej dohled UEFA nemine. Zvlášť v „chudších“ soutěžích to může vybudovat jasnou dominanci jen několika klubů. Ale podobná situace nehrozí jen jim, stačí se podívat na dlouhodobou dominanci 4 – 5 klubů v Anglii, kde špička ligy prochází v posledním desetiletí jen zřídka obměnou.
A na závěr skok do dnešních dnů. Klub, který patří mezi nejvíce kritizované, klub nadopovaný petrodolary, Manchester City, opět vystrkuje růžky. I když – neviňme klub, prstem si ukažme na majitele. Mansoor bin Zayed bin Sultan bin Zayed bin Khalifa Al Nahyan, přinesl do anglického fotbalu ohromnou sumu peněz a začal si budovat superklub způsobem, který je nám dobře známý z počítačových her. Můžeme diskutovat o tom, kolik z těchto peněz pomáhá jiným klubům jako příjem z přestupů, ale nepochybně můžeme odsoudit pokřivení fotbalového trhu astronomickými částkami za jen nadprůměrné hráče či týdenními gážemi vysoko nad zbytkem ligy. Velmi rychle zastínili Citizens příchod Abramoviče do Chelsea před jedenácti lety. Od počátku bylo jasné, že City se dříve či později dostane do kolize s FFP a po několika upozorněních k tomu letos v květnu došlo. Klub byl potrestán pokutou ve výši £49 milionů, omezením soupisky pro Ligu mistrů na 21 hráčů a limitem na platové výdaje pro další sezónu ve výši sezóny 2013/14. Citizens se proti rozhodnutí UEFA neodvolali a jak je povinností potrestaných klubů, po přijetí trestu s UEFA uzavřeli dohodu, díky které byla pokuta snížena o £32 milionů. Klub navíc vydal prohlášení, ve kterém na jedné straně popírá vinu, na straně druhé se podvoluje omezením ze strany UEFA s šalamounským prohlášením, že stejně měli na soupisce v ročníku 2013/14 jen 21 hráčů a platy pro sezónu 2014/15 plánovali nižší než v minulé sezóně. Proč tak lehko přistoupili na omezení? V červencovém odvolání mohli také skončit mnohem hůř a navíc se majitelé City pustili do odvážné hry, která má pravidla UEFA obejít. První pokusnou vlaštovkou je hostování Franka Lamparda. Majitelé založili nový tým v New Yorku a chystají se podobným způsobem vybudovat základnu až šesti partnerských klubů mimo působnost UEFA. Hostování hráčů v „domovském“ Manchester City za relativně malý obnos se jako obejití FFP potom samo nabízí.
(Údaje v článku jsou z veřejně dostupných zdrojů, doporučuji zejména stránky UEFA, články BBC k této tématice a pochopitelně wikipedii)
