aneb Emirates Cup 2011 je minulostí.
Byla to jedna z prvních možností získat letos pohár a jedna z posledních možností jak prověřit fotbalisty širšího kádru, do Benfiky už podle mého Arséne vezme užší výběr, jak si ho představuje pro novou sezónu. I když do výkopu EPL zbývají ještě dva týdny, myslím, že je možné již dělat závěry, jak prospěšná byla naše příprava a co můžeme od našeho týmu očekávat.
Uplynulý víkend většinu nás zklamal, neboť co jinak si myslet při pohledu na (obvyklé) vypuštění závěrů zápasů nebo na až trapné individuální chyby obránců. Arsenal stále zůstává týmem dvou tváří. Prostě stále platí, že druhý oblek nám nějak nesedí. Jistě, mnozí řeknou, že bych neměl případné chyby zveličovat, že to byl jen přípravný zápas. Jiní zase, že právě přípravné zápasy jsou od toho, aby nedostatky vyplavaly na povrch. Pravda je, podle mého, někde mezi. Jedna věc je však neoddiskutovatelná, Arsenal opět neudržel dvakrát vedení, navíc nad soupeři, kteří by pro něj neměli být (nejen papírově) problémem, tedy pokud chce na ostrovech a na starém kontinentu bojovat o příčky nejvyšší.
Začnu ale od pozitiv. Zaujala mne naše kreativní ofenzíva, které jednoznačně dominoval Robin van Persie. Holanďan se zdá být na novou sezónu dobře připravený, choval se na hřišti jako jasný vůdce a všechno vypadá tak, že v jeho střeleckém rekordu ho v novém ročníku EPL může zastavit jedině zranění. Velice zdařile mu sekundoval Gervinho, který zdá se má to, co chybí Arshavinovi nebo Velovi. Je maximálně zkoncentrovaný na ofenzivu a trvale si hledá místa za obránci. Nebylo divu, že nejvíce šancí jsme si po celý víkend vytvářeli, když na trávníku byla právě tato dvojice. Po příchodu „náhradníků“ končila naše kreativita někde před velkým vápnem.
Tak jak jsem potěšený výkonem Gervinha a Persieho, tak naopak velkým zklamáním je pro mne výkon Chamakha a Vely. Nechápu Marouana, že vlastně celou dobu, co je na hřišti, se pohybuje zády k obraně soupeře a navíc ve velice uctivé vzdálenosti od branky, do které by měl střílet góly. S narůstajícími minutami zapojení do hry mexického útočníka pak úměrně klesala moje trpělivost s jeho bezstarostností. Nechápu hráče, který má životní šanci bojovat o místo v prvním týmu Arsenalu a nevyužije ji.
Překvapil mne Tomáš, který podle představy Wengera měl hrát v neděli na křídle, ale drobné zranění Jacka v úvodu zápasu tomu chtělo jinak. Vedle Songa a Aarona byl malý Mozart jako pokropený živou vodou a měli jsme tak po dlouhé době možnost vidět v akci (nejen) jeho šajtli. Namísto držení míče či driblování made in Samir, jsme viděli přihrávky na jeden dotek, míče do volných prostorů a především pohyb, jak v dobách jeho začátků na severu Londýna. Pokud naše řady opustí Cesc, měl by mít Boss připravený plán B, a pokud bude jeho součástí (nikoliv jediným pilířem) ve středu hřiště právě Tomáš, nebudu se bránit. Představení Samira ve středu zálohy mě totiž (nejen) tento víkend nepřesvědčilo. A tak mne včerejší Tomášův záskok nutí k otázkám, zda je Samir schopen se více přizpůsobit týmové hře, či zda je Tomáš schopen vydržet termínový kolotoč ostrovních soutěží. Nebo zda se Boss nebude bát a vsadí na trojici Wilshere, Song, Ramsey? Kdo ví, třeba příští sobotu večer již budeme chytřejší…
O obraně se mi ani nechce moc psát. Je to již několik let, co se na ostrovech traduje vyjádření „sira“, že Arséne nerad kupuje obránce a že problémy v obraně řeší raději posílením ofenzívy. Po tomto víkendu si ani neumím představit kritické argumenty, se kterými bych se do naší obranné linie netrefil. Je vidět až fatální rozdíl mezi hrou první „čtyřky“ a náhradníky. Vždyť právě chyby naší náhradní stoperské dvojice nás stály vítězství v Emirates Cupu. Na straně jedné neustále se zlepšující hra Laurenta a Thomase, na straně druhé komunikační krachy ve hře naší druhé dvojice. Ne náhodou nepadla ani jedna branka v přátelských zápasech v době, kdy vedle sebe stáli Koscielny a Vermaelen. A to je při nutnosti rotace a zohlednění případných zranění v dlouhé sezóně na pováženou. Troufnu si tvrdit, že hráčem evropských kvalit na stoperu je u nás jenom Thomas. A to prostě nestačí. Stačilo několik lehkých útoků a museli jsme znovu konstatovat to, čím jsme trpěli celou minulou sezónu, tedy že všechna práce ofenzívy jde chybami obrany během několika minut vniveč. Smutné. Snad tento varovný moment uspíší některé kroky vedení klubu. Co se týká strany levé naší obrany, tak jsem názoru, že Armand i Kieran jsou sice nadějní mladí fotbalisté, ale zatím mne nepřesvědčili o své stoprocentní spolehlivosti a připravenosti na tak důležitou pozici. Ani výkon Jenkinsona na straně druhé neospravedlňuje „propuštění“ Ebouého.
Za to v brance, zdá se, je vše jasné a jedničkou bude Wojciech. Doufejme ale, že zápas v Lisabonu nebude pro něj něčím podobným jako památná přestřelka s Legií pro Fabianského, která ho posadila na lavičku a pootevřela Szczesnému dveře jedničky. Neumím si pak ale představit Lukasze, který pretendujíc na post polské brankářské jedničky na nadcházející EURO 2012, je smířen s osudem a sedí s úsměvem na Emirates na lavičce a rozcvičuje před zápasy svého reprezentačního kolegu. Všichni máme ještě v živé paměti začátek sezóny 2009/2010, kdy Lukasz, jen co se uzdravil a odchytal jeden zápas za rezervu, hned verbálně přes novináře vystřelil do té doby úspěšného Vita zpět do rezervy. Takže to, co můžeme letos od našich brankářů očekávat, je především rivalita spojená s postem reprezentační jedničky, která se může přenést do kabiny na Ashburton Grove. Rivalita, kdy platí, že ten třetí vzadu se může nakonec smát.
Co ale můžeme očekávat v příští sezóně od našeho týmu, je jedna velká neznámá. Ještě není důvod k panice, ale po víkendu je nad slunce jasnější, že naše obrana potřebuje posílit a že není na co čekat. A tak v nejbližších dnech doufám uvidíme, jak myslel Boss své nedávné vyjádření, že přestupy přijdou dříve než později.
Patrickův blog
/článek vyjadřuje osobní názory autora/
