Rosický : myslím, že jsem byl v sobotu užitečný

Tak mám za sebou dvě obnovené premiéry – v reprezentaci i v Premier League. A těch 55 minut ve středu v dresu národního týmu v Uherském Hradišti proti San Marinu v kvalifikaci a přes 37 minut v triku Arsenalu v Premier League na Manchesteru City je už opravdu něco jiného než v předchozích 18 až 20 měsících. Ta branka a gólová asistence na Citizens je něco jako bonus. Ale přiznám se, že jsem měl v plánu v tom utkání něco změnit a měl jsem do toho obrovskou chuť. Vzpomněl jsem si na zápas v roce 2007 na Tottenhamu. Když jsem šel na hřiště, tak jsme prohrávali 0:1 a nakonec jsme zvítězili 3:1. V sobotu se to sice z mého pohledu povedlo líp než jsem čekal, když jsem si přetahoval dres přes hlavu, ale bohužel z toho mužstvu nemělo žádné body.

Z desetidenní akce s národním týmem jsem přijel hodně v pohodě. Kvalitně jsem si zatrénoval, bylo o mě dobře postaráno, bylo dost času na fotbalové věci i na odpočinek, v nároďáku byla dobrá nálada. Škoda, že jsem nestihl zápas proti Slovákům. Ten sval ale ještě nebyl úplně stoprocentní a Ivan Hašek je velmi zodpovědný kouč. Neudělal by nic, co by mi mohlo jakkoliv uškodit.

V zápase se San Marinem jsem si těch 55 minut užil. Znovu jsem se přesvědčil, že všechny moje fotbalové dovednosti jsou zpátky na správném místě, ale jestli si někdo myslí, že to byl pro mě jednoduchý zápas na rozehrání, tak se mýlí. Sanmariňané vždycky bojují aspoň o dílčí úspěch, což pro ně je i přijatelná prohra. Urputně brání a protože fotbalově zrovna neoslňují a jsou pomalejší, tak jsou většinou u všeho pozdě. Ale i tak to nevzdávají. Pak faulují, hrají tvrdě a někdy až zákeřně. To jsem samozřejmě předvídal, tudíž jsem se snažil unikat, ale několikrát jsem neunikl. Ale strach jsem neměl. Nějaké šrámy jsem utržil, ale nic zásadního. Ale potřeboval jsem takový zápas, něco ostřejšího, aby do mě někdo zajel. Bystří to střeh. 

Po návratu do Londýna jsem ve čtvrtek mluvil s trenérem Arsenalu Arsénem Wengerem. Byl rád, že jsem si zahrál a nic mi není. Po pátečním předzápasovém tréninku jsem zjistil, že jsem v nominaci na zápas s Manchesterem City. Nemůžu říct, že by se mi zrovna rozbušilo srdce, přece jen už nejsem žádný zajíc. Ale těšil jsem se. Na taktickém mítinku asi tři hodiny před utkáním řekl Wenger základní sestavu a byl jsem samozřejmě zvědavý, jestli dostanu šanci podle vývoje utkání.

Šlo to ale potom takovým fofrem, že jsem ani neměl čas na to, aby mi něco běželo hlavou. Hned na začátku druhého poločasu jsem dostal já, Eduardo a Eboue pokyn, abychom se rozcvičili a sotva jsem se protáhl a udělal pár sprintů, tak už mě jeden z koučů Pat Rice volal, že jdu na plac. Akorát jsem si natáhl dres, pořádně zavázal kopačky a už jsem byl na hřišti. Střídal jsem Denilsona. Dostal jsem od kouče pokyn, abych hrál s Fabregasem ve středu zálohy a nebál se hodně útočit. 

Povedla se mi hned první akce, pak jsem vystřelil a říkal jsem si – jo, to je celkem ono. Ta gólová přihrávka van Persiemu v 62. minutě mě ještě povzbudila. Dát k tomu ještě gól, což se mi povedlo v 88. minutě, to už byl úplný bonbónek. Ocitl jsem se až na pozici útočníka a Fabregas mi to pěkně přiklepl. Bohužel to bylo za stavu 4:1 pro ManC a prohra samozřejmě vnesla do našeho týmu velké zklamání.

Arsenal je mužstvo, které nemá žádný problém při hře dopředu a vždycky dává góly. Bohužel se někdy stává, že lépe útočíme a vpředu děláme méně chyb než vzadu při bránění. Není to jen o obranné čtveřici, ale o obranné činnosti celého týmu. Směrem dozadu se potřebujeme všichni zlepšit. V 62. minutě to bylo 1:1, za 22 minut 4:1. Tři branky jsme inkasovali v rozmezí 10 minut mezi 74. a 84. minutou, čili si všichni asi dokáží představit, co to s koučem udělá. Myslím, že jsme nepodali špatný výkon, hlavně druhý poločas se musel lidem líbit, vypracovali jsme si spoustu šancí a v posledních třech minutách jsme měli ještě tři gólovky.. Takže i když individuálně byl můj comeback do Premier League po 20 měsících velmi úspěšný a pro mě pozitivní, tak pro mužstvo to dobře nedopadlo. Proto nemůžu být spokojený.

Nechci hodnotit sám sebe, ale měl jsem pocit, že jsem byl mužstvu užitečný. Ovšem jeden povedený zápas neznamená, že jsem tím Rosickým, jakým jsem byl dřív. Ještě nejsem vůbec blízko svým obvyklým možnostem, ale myslím, že i v tomto stavu dokážu svému mužstvu účinně pomoct. Věřím, že po zápase na ManC mě bude kouč postupně strkat do sestavy častěji, abych se dostal skutečně na svých 100%. Sám dobře vím, jak na tom jsem. Čeká mě ještě hodně práce a potřebuju se zlepšovat. Fotbalově jsem v pořádku, jsem zpátky a teď jde hlavně o fyzickou stránku, aby si tělo zvyklo na standardně vysoké zatížení každý týden. V případě Arsenalu to znamená dva týdně. Teď totiž začne neskutečný kolotoč. Už ve středu hrajeme Ligu mistrů na hřišti Standardu Lutych, v sobotu Premier League doma s Wiganem, hned v úterý zápas Carling Cupu proti West Bromwich a takhle pořád dokola.  

/www.rosickytomas.com/