„Mám představu, kam půjde Özil.“
Arsène Wenger trénoval Arsenal FC po dobu 22 let. Vypráví, co v německém fotbalu chybí a proč jsou hráči jako Mesut Özil stále potřeba.
Arsène Wenger je jedním z největších fotbalových trenérů na světě. S Arsenal FC byl třikrát anglickým šampionem a dostal se do finále Ligy mistrů a poháru Uefa. Ještě působivější je další číslo: 22. Tolik let byl trenérem londýnského klubu. U příležitosti své nové knihy „Můj život v červené a bílé barvě – Jak přežít porážky a dosáhnout vítězství“ hovoří o tom, že se cítí být stále trenérem, o vývoji hry a o tom, co německému fotbalu chybí.
ZEIT ONLINE: Pane Wengere, nedávno jste řekl, že budete pouze uvolněně sledovat, jak ostatní trenéři trpí. Kolik utrpení musí fotbalový trenér vydržet během hry?
Arsène Wenger: (směje se) Záleží na skóre a výkonu hráčů. Fotbal není vždy jako nebe, někdy se blíží peklu. Ale pokud je výsledek po 90 minutách v pořádku, je člověk také připraven trpět. Stres vyplývá z nejistoty a nedostatečné kontroly.
ZEIT ONLINE: Ve své nově vydané knize často píšete o strachu, který musíte jako hráč i jako trenér překonat.
Wenger: Strach je matkou všeho utrpení. Je důležité najít rovnováhu mezi vnějším světem a obavami, které s sebou nosíte. Napsal jsem toho o tomto tématu hodně, protože jako trenér chcete přimět své hráče hrát beze strachu.
ZEIT ONLINE: Uspěli jste zejména v sezóně 2003/04, kdy váš tým zůstal neporažený po celou sezónu. Jak jste tehdy překonali neustálý strach z první porážky?
Wenger: Vždy jsem se jednoduše soustředil jen na další zápas. V této sezóně to bylo trochu jako pomáhat na vlastním pohřbu. Všichni nás neustále chválili, což se v této práci nestává často.
ZEIT ONLINE: Hlavně v posledních letech jste musel snášet hodně kritiky nejen od médií, ale i od fanoušků. Když se na to podíváte zpětně, věříte, že jste odešel ve správný čas?
Wenger: Byl to pro mě rozhodně ten pravý okamžik. Někteří říkají, že jsem měl odejít po 10 nebo 15 letech. V Arsenalu i AS Monaco jsem však byl nejdéle sloužícím trenérem v historii klubu. Možná je to tedy jen součást mé osobnosti.
ZEIT ONLINE: V Německu se v současné době diskutuje o tom, zda národní trenér Joachim Löw nezůstal ve funkci příliš dlouho. Máte s ním soucit?
Wenger: Samozřejmě, protože se nachází v situaci, kdy je zpochybňován. Jsem si také jistý, že o tom sám přemýšlí a „zpochybňuje se“. Koneckonců, to je součást práce, musíte ji přijmout. Na druhou stranu musíte být realističtí. Německo dnes nemá kvalitu jako před pěti nebo šesti lety a další týmy jako Francie a Nizozemsko se zlepšily. Německo si také musí klást otázku: vytváří země stále stejné hráče jako dříve? Řekl bych, že ne, zejména na důležitých pozicích, jako je centrální obrana nebo ve středu útoku.
ZEIT ONLINE: Když jste v roce 2018 opouštěl Arsenal, bylo vám 68 let a 34 let jste pracoval jako trenér. Je výhodou pro trenéra startovat tak mladý jako vy nebo Julian Nagelsmann?
Wenger: Nagelsmann odvádí mimořádně dobrou práci a má před sebou slibnou kariéru. Ve velkých klubech je dnes nedostatek lidí, kteří se osvědčí na nejvyšších pozicích. Čím mladší začnete, tím lépe. Musíte se rychle přizpůsobit a být agresivní. Je těžké se do tohoto vášnivého boje pustit až v 50 letech, protože Vám to změní život. Já jsem této práci celý svůj život věnoval.
ZEIT ONLINE: Dnes si ale držíte od Arsenalu odstup. Opravdu vůbec nekomunikujete se současným manažerem Mikelem Artetou?
Wenger: Ne, ani s ním, ani s nikým jiným. Můj vliv je dnes nulový, už za nic nejsem zodpovědný! Dnes jsem jen fanoušek. Chci jen, aby byl klub úspěšný a aby mé dědictví bylo využíváno pozitivně.
ZEIT ONLINE: Tato sezóna se nevyvíjí dobře. Arsenal je ve spodní polovině tabulky a Arteta vyřadil z kádru svého bývalého hvězdného hráče Mesuta Özila. Kde vidíte budoucnost Özila?
Wenger: Mám představu, kam půjde, ale nebudu to říkat. S ním je to vždy o tom, zda je trenér připraven vyvážit tým defenzivně. Dnes chce každý hrát s tvrdým presingem, rychle a agresivně přepínat z ofenzívy na defenzívu a naopak. Ale stále potřebujete hráče, jako je on, s mimořádnou vizí na finální přihrávku.
ZEIT ONLINE: Nedávno jste řekl, že Özil je umělec, pro kterého v moderním fotbalu již není místo. Byl překonán váš oblíbený fotbal s míčem?
Wenger: Fotbal se neustále vyvíjí a vy se musíte přizpůsobit vývoji hry. Za poslední desetiletí byl tento vývoj většinou fyzický. Hra se stala více atletickou a je zde méně prostoru pro rozhodování. Ale na konci dne je to stále technika a vize, které rozhodují o hře. Jen pomyslete na to, kteří hráči právě teď lidi vzrušují. Jsou to technici jako Jack Grealish v Aston Villa, Bruno Fernandes v Manchesteru United nebo Mo Salah a Sadio Mané v Liverpoolu FC. Otázkou nyní je, můžeme se fyzicky zlepšit? Nemyslím si. Dalším krokem může být rychlejší rozhodování. Jde o mentální flexibilitu toho, jak rychle můžete přehodnotit aktuální situaci a najít jiný způsob.
ZEIT ONLINE: Když jste přijel do Anglie v roce 1996, vaše metody – například výživa hráčů – byly považovány za revoluční, ale také se setkaly se spoustou skepticismu.
Wenger: V té době jsem byl v Anglii úplně neznámý a přede mnou nebyl žádný zahraniční trenér, který by byl v Anglii úspěšný. Proto byli lidé skeptičtí. Dnes je to naopak: jsou tu téměř jen zahraniční trenéři a nyní mi je trochu líto anglických trenérů. Otevřel jsem dveře příliš dokořán! Musíte najít správný mix. Pokud máte pouze místní trenéry, všichni jsou si rovni. Pokud existují pouze cizinci, ztratíte trochu své místní identity.
ZEIT ONLINE: Roky jste patřil k nejvýznamnějším Evropanům ve Velké Británii. Změnil se váš vztah s touto zemí od brexitu?
Wenger: Stále miluji Anglii a budu trávit Vánoce v Londýně. Jsem milovník fotbalu a na světě neexistuje žádná země, kde byste mohli zažít vášeň pro fotbal jako v Anglii. Vždy to tak bude. Osobně jsem chtěl, aby Spojené království zůstalo v EU. Země se vmanévrovala do obtížné situace, referendum proběhlo před čtyřmi lety a stále neexistuje dohoda. Myslím, že to bylo více emocionální než racionální rozhodnutí .
ZEIT ONLINE: Váš trenérský kolega, Jürgen Klopp, několikrát kritizoval brexit. Měl by být fotbalový trenér tak otevřený svým politickým názorům?
Wenger: Fotbal má v dnešní době tolik odpovědnosti, že se tomuto tématu nemůže úplně vyhnout. Existují určité problémy, zejména pokud jde o lidská práva, k nimž bychom měli promluvit. Stále si ale musíme dávat pozor, abychom na všechno neměli názor. Pokud jde o rozhodnutí země, je nám dovoleno mít své názory, ale musíme také respektovat, že lidé mají právo rozhodovat o své vlastní budoucnosti. Proto jsem ohledně brexitu diplomatický. Rozhodnutí jsem nemohl ovlivnit a nebylo by to ani moje právo.
ZEIT ONLINE: Již rok pracujete ve světové asociaci Fifa jako ředitel globálního financování fotbalu. Jak moc je světový fotbal zasažen pandemií?
Wenger: Velmi tvrdě. Globální příjem světového fotbalu je zhruba 45 miliard amerických dolarů ročně. Zatím víme, že z nich při pandemii ztratíme asi 15 miliard. Menší kluby tím utrpí a hráči se budou muset vzdát části svých příjmů. Pokud se viru zbavíme již v roce 2021, fotbal se rychle zotaví. Pokud ne, bude zapotřebí dlouhodobého vývoje.
ZEIT ONLINE: Ve své nové roli se také podílíte na zkoumání možných změn pravidel. Vždy jste byl silným zastáncem VAR. Není prostor pro zlepšení?
Wenger: VAR by měl zajistit větší spravedlnost, ale fotbal je také emotivní hra. Právě teď mají lidé pocit, že emoční cena větší spravedlnosti je příliš vysoká. Je prostě anti-emocionální, když hráči bláznivě slaví gól a tento gól je o tři minuty později zrušen. Musíme zkrátit čas potřebný k rozhodnutí. Například zde také tvrdě pracujeme na automatizaci rozhodnutí o ofsajdu. Na mistrovství světa 2022 by tato rozhodnutí měla být automatická. Pokud bude hráč v ofsajdu, dostane rozhodčí okamžitě upozornění na hodinkách, jako v technologii brankové čáry.
ZEIT ONLINE: Myslíte si, že se vrátíte k výše zmíněnému utrpení? Že budete znovu koučem?
Wenger: To jsem nevyloučil. Nejsem ale ani masochista: Miloval jsem svůj život jako trenér, takže jsem byl občas ochoten za to trpět. Možná budu ve 100 nebo 101 znovu trenérem. Je to jako droga a bude mi chybět až do posledního dne.
Zdroj: www.zeit.de
Poznámka překladatele: Nevím, jak Vám, ale mě chybí. Hrozně inteligentní člověk. Myslím, že neměl odcházet.
