Rozhovor s Eduardem

Bývalý kanonýr Eduardo prozrazuje v rozhovoru trnitou cestu v barvách Arsenalu.

Každý z nás jistě zná příběh Eduarda, který na sever Londýna ze Záhřebského Dinama přicházel s vizitkou skvělého střelce. Náhrada za Henryho se začala osvědčovat do té doby, než se Arsenal, v té době skvěle šlapající, vydal na hřiště Birminghamu City. Po zákroku Martina Taylora se změnil celý zbytek kariéry reprezentanta Chorvatska a sezony Arsenalu, který se postupně zbortil a ze skvělé sezony byl rázem smutek a tradiční odchod opor.

Jaké jsou tvoje nejlepší vzpomínky na Arsenal?

Je jich spousta, ale první věc, na kterou si vzpomenu, je podpis smlouvy s Arsenalem. První dny v klubu, nebo můj první gól do sítě Sparty v Lize mistrů. Návrat po zranění a dvě branky do sítě Cardiffu. A samozřejmě můj návrat se Šachtarem, kdy jsem skóroval a fanoušci Arsenalu mi tleskali.

Když jsme u těch branek – které jsou pro tebe v dresu Arsenalu nejpamátnější?

Mám tři favority, z nich jsem už dvě zmínil. První je hlavička do branky Cardiffu. Další je branka proti Burnley, kdy jsem si oprášil techniku z plážového fotbálku. A třetí je můj první gól za Arsenal, tedy proti Spartě.

Kdo ti byl v klubu nejblíže?

Byl to Gilberto. Když jsem tu byl čerstvě, tak se mne hezky ujal. Když odešel, tak to byl Denilson. Ale bylo tu pár dálších skvělých kluků jako Rosický, Fabregas, van Persie a nebo Almunia.

Co ti dal manažer Arséne Wenger?

Určitě hodně. Mnoho jsem se naučil. Je to profesionál. Naučil mě, že klub je důležitější a větší, než hráči. Nezáleží na tom, jak velká hvězda jsi. Musíte respektovat klub a ctít dres, který oblékáte. To byla asi ta nejdůležitější lekce.

Jak sis užíval život v Anglii a jak jsi trávil volný čas?

Lidé si často myslí, že mnoho cizích hráču nechápou krásu Anglie a žijí v luxusních bytech v centru Londýna, ale to není pravda. Někteří hráči chtějí mít klid a žít mimo centrum, stejně tak já. Můj dům byl tak hodinu cesty od Londýna a blízko k tréninkovému centru. Volný čas jsem trávil hlavně s rodinou.

Je zřejmé, že ti kariéru narušila ošklivá zlomenina. Jak na to vzpomínáš a jak se z toho dostat?

Ve skutečnosti na to nerad vzpomínám. Byla to pro mě fakt tragédie. Opravdu o tomto indicentu nerad mluvím, ale mám jeden důvod zavzpomínat. Když jsem dorazil do nemocnice, tak mi lékař, který prováděl zákrok řekl, abych si nedělal starosti, že se jistě brzy zotavím a zase budu hrát. V tom okamžiku to bylo fakt silné povzbuzení. Naštěstí se tak stalo.

Těžké to muselo být i pro tvoji rodinu.

Těžké to bylo pro mou dceru, ale i manželku, ostatní z rodiny a přátele. Všichni hráli velkou roli při mém zotavování. Byli se mnou 24 hodin denně a motivovali mě, dodávali sílu a podporovali. To vše mi velmi pomáhalo. Fotbal je jednoduše můj život. Prostě jsem se musel vrátit a nyní jsem zpět, hraju stále na nejvyšší úrovni a to je důvod, abych byl pyšný.

Tvůj návrat přinesl velkou podporu fanoušků. Jak moc ti pomohli během tvé pauzy?

Hrajeme právě pro ně a díky nim ze sebe vydáváme 100% během zápasu. Byl to krásný pocit, když tě podporují právě oni. Během rekonvalescence mi přišel nespočet přání k mému uzdravení a že se modlí abych se zase na trávník vrátil. To bylo neuvěřitelný.

Tvé zranění přišlo v době, kdy Arsenal vévodil čelu ligy. Co myslíš, že se tehdy stalo špatně?

Netuším, co se konkrétně stalo špatně. Myslím, že jsme tehdy byli pět bodů před Manchesterem United, k tomu nás čekal vzájemný zápas. Postupně nám nenávratně odpadal rytmus hry. Nevím, jestli na to mělo vliv moje zranění, ale něco špatně se určitě stalo.

Byl jsi součást týmu, který nikdy naplno nenaplnil svůj potenciál. Mrzí tě to?

Samozřejmě. Přišli jsme zbytečně o titul a Arsenal je klub, který byl do té doby vítězný. A já byl na tituly z Dinama Záhřeb zvyklý. Jsem typ hráče, co chce vždy vítězit. Strávil jsem na Emirates tři roky a vím, jak je Premier League těžká, ale pokud by tým vydržel další dva nebo tři roky pospolu, tak by jsme určitě trofeje vyhrávali.

Myslíš, že jsi někdy v dresu Arsenalu dosáhl svého vrcholu?

Po mém červencovém přestupu jsem trávil další tři měsíce přizpůsobování se životu v týmu a Anglii. Takže až v řijnu jsem se cítil plně připravený hrát a tušil jsem, že mám šanci se ukázat. Byl jsem na tom velmi dobře. Myslím, že pět nebo šest měsíců před zraněním jsem prožival jedno z nejlepších období své kariery.

Jsi s někym z Arsenalu stále v kontaktu?

Ano, jsem stále v kontaktu s Bacarym Sagnou a Tomášem Rosickým.

Pokud máš někdy možnost, sleduješ Arsenal? A co si myslíš o současném týmu?

Dívám se na Arsenal v televizi kdykoliv můžu, třeba na hotelu. Samozřejmě fandím. Arsenal je stále jeden z nejlepších týmu na světě. Pravidelně hrají Ligu mistrů a mohou bojovat o nejcennější trofeje. Ale nemohu tvrdit, že tým je silný jako s Rosickým, van Persiem, Fabregasem nebo Arshavinem, to byl podle mě silnější tým. Mohli jsme soupeřit s Barcelonou a lidi to věděli.

Určitě si pamatuješ na přichod Jacka Wilshera do A týmu. Všimal sis jeho potenciálu?

Pamatuju. Tehdy mu bylo jen 16 a jeho talent byl určitě vidět. Přátelům v Brazílii jsem řikal, aby si zapamatovali tohle jméno. Je to prvotřídní hráč, podle mě největší hráč a osobnost Arsenalu.

Chtěl by ses někdy vrátit do Anglie?

Mám ještě rok smlouvu v Šachtaru, pak uvidíme. Pokud by ta možnost byla, vrátil bych se rád. Premier League je užasná soutěž. Hráči co z ní odejdou, by se za čas návratu nebránili. Je to speciální soutěž.

 

arsenal.com