Season Review 2006/2007, pt. 5 – Hans‘ Diary No. 9

Matygolovi nestačí, že 2-3 krát týdně přispívám na Gunners.cz, ještě mi domluvil článek na Premierleague.cz . Protože se jednalo o zhodnocení sezóny Arsenalu, překvapivě!, ulehčím si práci a další díl svého "blogu" z 94,5% překopíruji. Třeba se vám to v úpravě tohoto webu bude číst lépe, nicméně ten učesaný jazyk pro potřeby "seriozního" plátku už měnit nebudu – příště si zase povolím uzdu. Protože se jedná o celkové shrnutí naší sezóny, kde se na rozdíl od předchozích dílů snažím vidět věci v souvislostech a až na výjimky nehodnotím jednotlivce, bude to taková hezká tečka za tím mým hodnocením. K minulosti se tedy otáčím zády a hledím vstříc budoucnosti. Ale to až úplně na konci.

 

Asi neexistuje střízlivý Gooner, který by sezónu 06/07 hodnotil jako úspěšnou. Během posledních dvaceti let a zejména za vlády Arsene Wengera se na Highbury, dnes již na Ashburton Grove, měřítko úspěchu vychýlilo výrazně směrem vzhůru. Již podruhé za sebou se nepodařilo na sever Londýna přivézt ani jednu z trofejí, ale zatímco loňské finále Ligy Mistrů se dá svým způsobem považovat za úspěch, tak letošní účast ve finále Ligového poháru byla jen malou náplastí na sezónu plnou mizérie. Přitom přesun z kultovního Highbury na supermoderní Emirates Stadium sliboval nejen zvýšení příjmů do oddílové kasy, ale také kvalitní divácké zážitky. Že se tak ve většině domácích zápasů nestalo, je jednou z příčin jednadvaceti bodové propasti mezi Arsenalem a vítězem Premierleague.

Samotná sezóna začala pro Kanonýry poněkud nezvykle už třetím předkolem Ligy Mistrů, kde i bez bez několika opor (Henry, Reyes, Ljungberg), v podstatě ještě před odvetou, vyřadili Dinamo Zagreb. V zápase se také úkázala nová a do té doby jediná letní posila, Tomáš Rosický. Našlápnuto bylo tedy skvěle, jenže hned v prvním ligovém zápase na Ashburton Grove se ukázalo, že věci příští rozhodně nebudou tak růžové jak si asi většina představovala.

Otevírací zápas s Aston Villou v podstatě velmi charakteristicky předznamenal celý zbytek sezóny. Vlažný začátek, pro soupeře uvítací dárek ve formě inkasovaného gólu, přeřazení na vyšší rychlostní stupeň, ohromná spousta spálených šancí a nakonec přece jen vyrovnání. Tento mustr si můžete napasovat na neuvěřitelné množství zápasů, které Arsenal od srpna do května odehrál. Ve třinácti! domácích zápasech museli dohánět Kanonýři ztrátu. Půlnoc 31. srpna pak přinesla dvě dlouho propírané změny: Cole vyměnil almužnu na Higbury za královské peníze na Stamford Bridge a Reyesovi se alespoň částečně splnil sen a odešel na hostování do Realu Madrid. Výměnou přišli Gallas, s pětimilionovým bonusem a Baptista, o kterého Arsenal mohutně usiloval již rok předtím. Návdavkem jsme posílili armádu mladíků o osmnáctiletého brazilce Denilsona.

Jistou nadějí na výsledkový rozjezd sezóny bylo vítěztví na Old Trafford, které Kanonýry opravdu na nějakou dobu nastartovalo, ale už na začátku listopadu bylo vše při starém a nevyrovnané výkony pokračovaly. Druhým světlým obdobím byl začátek roku, který jsme začali dvěmi pohárovými výhrami na Anfieldu a poté vyřazením nesmiřitelného rivala z Tottenhamu z League Cupu a neoblíbeného Boltonu z FA Cupu. Vše vypadalo dobře až do již zmíněného finále Ligového poháru, kde mladíčci prohráli s nemilovanou Chelsea. Zápas navíc skončil ne zrovna fotbalovou strkanicí, které pro několik hráčů znamenala nucenou pauzu. Následné vypadnutí z FA Cupu a vyřazení v osmifinále Ligy Mistrů asi byly nevyhnutelné. Najednou nám zbývala pouze liga, ve které jsme navíc hráli pouze o dobré umístění a předkolo Ligy Mistrů. Pro mladší Goonery situace naprosto neznámá. Vše nakonec dopadlo jakž takž, čtvrté místo jsme si zajistili ve větším předstihu než loni a můžeme plni očekávání vyhlížet další sezónu.

Příčin neúspěchu by se jistě dalo nalézt několik. Já osobně tu hlavní vidím už v létě 2005, kdy odešel Patrick Viera, který jako vůdce nebyl dosud adekvátně nahrazen. Tým plný talentovaných mladíků, svého leadra potřebuje a i když jsem přesvědčen, že Henry, Gilberto nebo Touré dělají maximum, tak Vierových kvalit zatím nedosahují. Soupeři, zejména ti slabší během posledních dvou let okoukali od Boltonu způsob, jakým je možno Arsenal vyvést z rytmu svého útočného, rychlého fotbalu. Tím, že jsme jim dost často umožnili jít do vedení, jsme jim navíc úkol ještě více zjednodušili. Navíc Arsenalu chybí pro tento způsob hry tzv. plán "B". Proti fotbalově vyzrálým týmům naše hra slaví úspěch, ale proti brusičům z Blackburnu nebo i jen fyzicky hrajícímu Fulhamu to dost často nestačí. Osobně v tomto případě nesouhlasím s Wengerem, když si stěžuje, že na Ashburton Grove se přijíždí zejména bránit všemi prostředky. Aby taky ne? Everton, M'Boro nebo Villa si vzpomenou jaké výsledky udělali v minulých letech a na nějaký útočný fotbal je fofrem přejde chuť. Za to, že se na to nedá dívat se nezodpovídají Wengerovi, ale svým fanouškům a ti jim nějaký ten nudný výkon jistě odpustí, když přivezou bod nebo dokonce tři.

Za pozornost také stojí Wengerův několikrát oslavovaný i zatracovaný "projekt mladíci". Myslím, že se těžko někdy dozvíme zda jde opravdu o perspektivní a vedením podporovaný proces nebo pouze o zakrývání nedostatku financí, spojeného s přesunem na nový stadion. V každém případě se zdá, že pokud nebude klub doplněn o některé zkušené hráče, tak na úspěch v podobě poháru nebo vítězství v lize si můžeme počkat ještě mnohem déle, než by většině bylo milo.

Důležitým faktorem byla jistě i absence dvou klíčových útočníků, Henryho a Van Persieho ve velké části sezóny. Druhá vlna zakončovatelů není zdaleka tak kvalitní, o čemž bohužel svědčí i jejich gólový příspěvek. Snad až na Adebayora, přišli o jedinečnou možnost dokázat, že jejich kvality odpovídají ambicím Kanonýrů. Baptistu už jsme s díky vrátili do Madridu a Aliadiere do švestek taky nevydrží. Když jsme u gólů, tak je potřeba nezapomenout na velmi malý příspěvek ze strany záložníků. Kromě Gilberta se ani jeden z nich nedostal za celou sezónu přes číslo 5. Kritiku si jistě zaslouží i obranná fáze. Ze 38 zápasů v Premierleague jsme pouze ve dvanácti zápasech urželi čisté konto, což je na tým, který myslí na titul zoufale málo. Navíc se často jednalo o góly, kterým se při dodržení základní taktiky dalo zabránit. Bez poskvrny není ani Lehmann, který po loňské fantastické sezóně propadl uspokojení a od února začal vršit chyby, které jsme mysleli, že už u něj neuvidíme.

Určitě se na sezóně dají nalézt i nějaká pozitiva. Například double s Man United potěší vždycky. V minitabulce první čtyřky jsme obsadili hezké první místo. Mladá krev ukazuje, že dokáže hrát vyrovnané zápasy i s těmi nejlepšími – nedostatek zkušeností je však zatím příčinou, že tyto zápasy povětšinou nevyhrává. V každém případě do budoucnosti můžeme hledět s mírným optimismem a pokud Wenger opravdu přetaví mladíky v to, co sám očekává, tak ta světlá budoucnost by mohla být i velmi dlouhá.

Na závěr pár postřehů k několika konkrétním lidem:

Thierry Henry
Bez Henryho je to velmi špatné, ale to jsme věděli vždycky.

Arsene Wenger
Ne, že by Wenger byl v minulosti nějaký Mirek Dušín, zejméne jeho výstupy s Fergusonem byly vždy soustem pro novináře, ale stejně se nemohu ubránit dojmu, že letos jsme viděli trochu jiného Wengera. V podstatě celou sezónu byl na kordy s Fotbalovou asociací, která řešila jeho prohřešky proti dobrým mravům, kritiku rozhodčích nebo dokonce "fyzické napadení" Alana Pardewa. Myslím, že na rozdíl od Mourinha, který si na podobném jednání založil svou image, podobné výstupy k Wengerovi nepatří a k Arsenalu se nehodí.

David Dein
Mediálně propírané téma prodeje klubu americkému miliardáři Kroenkemu zažilo jeden z obratů ve vyhazovu dlouholetého Wengerova přítele Davida Deina z výkonného výboru klubu. Dein jako jediný prosazoval prodej, což se mu stalo osudným. Zajímavou a nepříjemnou otázkou je, jaký vliv to bude na další působení manažera v klubu. Jeho případný odchod by totiž jistě způsobil odchod některých hráčů, i když jistě ne v takovém rozsahu jak se nám snaží namluvit Daily Mirror. Druhou komplikací jistě bude to, že DD byl zodpovědný za přestupy hráčů a veškerá jednání vedl přímo on sám. Jak se jeho absence projeví v létě, kdy každý ví, že nakupovat potřebujeme, je ve hvězdách. Nákup Fabianskeho, ale naznačil, že by vše mohlo běžet nadále bez komplikací. Z prodeje tedy minimálně na rok sešlo a Arsenal takto zůstává posledním klubem z velké čtyřky v anglických rukou.

Taky nemohu nevzpomenout na Arsenal Ladies. Vyhrát v jedné sezóně všechny trofeje, to asi v pánském provedení fotbalu nikdy nezažijeme.

Pár spekulací: Olympique Marseille je smířen, že Ribéry v létě odejde. Otázkou je jestli do Mnichova, Madridu nebo na sever Londýna. Sám hráč tvrdí, že se rozhodne do konce týdne. Henry je hráč Arsenalu. Reo-Coker nechce do kurníku, chce hrát fotbal.

A úplně nakonec jedna zaručená zpráva: od zítřka si dávám krátkou dovolenou, takže další, jubilejní 10. pokračování , nebude dříve než příští úterý. Ale to není tak daleko, že? Zatím se mějte.

CU Hans