Není to tak dávno, kdy jedné únorové noci pronesl Pep Guardiola po přestřelce s Monakem na Etihad Stadium toto: “Hráči Monaka chodí do vápna ve velkém počtu.” Posuňme se nyní v čase do posledních dnů letního přestupového období, které (ačkoli to možná někteří tak nevnímají) na několik let dopředu ovlivní celou řadu fotbalových klubů. Není to pěkný pohled.
Právě Manchester City (vlastníkem SAE) a Monako (vlastněno Rusem Dmitry Rybolovlevem) totiž stojí za nevídanou rošádou, která proběhla na hráčském trhu. První jmenovaný si připsal na soupisku 25 nových hráčů, 22 pak z klubu odešlo. Druhý nezůstal o moc pozadu (na příchodech), ve stejném pořadí napočítáme 15/22 změn. Arsenal se svými čísly 6/5 vypadá jako chudý příbuzný. Zatímco klub z Manchesteru je v mínusu €160 milionů, Ruský oligarcha na svých transferech vydělal slušných €75 milionů. U nás zatím nemá smysl finance řešit, protože ještě min. 2 transakce s čísly slušně zamávají.
To každopádně není nic v porovnání s tím, co se děje právě v PSG, které se může taky “chlubit” bohatým vlastníkem, tentokrát královskou rodinou z Kataru. Právě politická řevnivost mezi Katarem a SAE nejspíše stála za bitvou na poli ekonomickém, kdy byl Barce skoro za bílého dne “ukraden” brazilský talent Neymar (mluvilo se o zájmu právě Guardioly). Složením jeho “nesložitelné” výkupní klauzule (€222 milionů) se rozjela spirála obchodů typu Ousmane Dembélé (Barcelona poslala Dortmundu €105 mil.), Paulinho (skoro se chce říct nekřesťanských €40 mil.) a jistě přijdou do uzávěrky ještě další jména, jejichž cenovka nám vyrazí dech. Dlužno podotknout, že tyto transfery jsou pouhé špičky ledovce, spirála jde hlouběji a hlouběji a přeplácení hráčů již nejsou pouhé “přehmaty” nebo “omyly” jako v minulosti, ale jasný trend, který bude pokračovat i nadále.
Vraťme se nyní do kolébky fotbalu, do hrdého Albionu. U nás to “tak trochu” začalo, když bezmála před 15 lety Roman Abramovič koupil tehdy málo známý a spíše okresní londýnský klub Chelsea FC. Co se potom následujích 15 let dělo ví každý, kdo trochu sledoval fotbal, pro ty ostatní stačí asi tolik, že Chelsea je kde je dnes jenom a pouze díky penězům ruského “podnikatele”. Abramovič tím ukázal světu na té nejvyšší úrovni, že člověk zvenčí po dostatečném zaangažování své osoby (rozuměj napumpování peněz ze svých aktivit do klubu) může dosáhnout maximálního úspěchu (výhra v Lize Mistrů, Čech by mohl vyprávět).
Šejci z Kataru nebo SAE se snaží jenom o to samé, pozadu nezůstávají ani bohatí Asiaté (Leicester City nebo Watford FC vám řeknou své). Nakonec nemusíte se dívat tak daleko, podívejte se, co se děje u nás v Praze ve Slavii. Klíčová otázka zní, má Arsenal se svou konzervativní finanční politikou zájem bojovat na bojišti, které je očividně zcela mimo možnosti amerického vlastníka Stana Kroenkeho?
Peníze prostupují fotbalem více než kdy jindy, jak jsem se snažil vykreslit výše. Je naivní očekávat, že trofeje budou vyhrávat kluby bez masivního finančního zázemí (superbohatý vlastník/stát/nadnárodní firma). Výše zmínění hráči totiž dělají vše pro to, aby příští zlaté míče šly do rukou hráčům, kteří jsou na jejich výplatních páskách. Ronaldo s Messim tu už dlouho (myšleno na výsluní) nebudou, kandidáty zítřka už šejci mají nyní a pokud ještě ne, brzy je mít budou.
Málo se ví a ještě méně mluví o tom, že vlastníci Manchesteru City mají prsty celkem v 6 klubech (Melbourne City, japonská Jokohama Marinos a uruguayský CA Torque, New York City, FC Girona). Když jsem v předchozím odstavci zmiňoval budoucí držitele zlatých míčů, tak přesně tady budou vznikat: od prvních fotbalových krůčků (doslova) do fotbalového důchodu na výplatní pásce svého krále. I když hráč potenciálně vystřídá několik klubů/lig, technicky stále pracuje pro pro jednoho člověka. A hlavně vydělává peníze. Mentalita jižních národů není nastavena na dlouhodobé plánování, proto je více než pravděpodobné, že ty největší talenty brazilské/španělské kopané skončí ve spárech šejka/oligarchy (uplatí je), který si s nimi bude dělat doslova co se mu zlíbí. Nevěříte? Podívejte se na Tomáše Kalase a jeho “Tour de Loans”.
Co tohle vše znamená pro Arsenal? Bez změny majitele se nikam nepohneme, za sebe bych byl i pro změnu manažera. Rád bych věřil tomu, že stále lze vychovávat mládež a mít skutečné klubové legendy, ale výsledky posledních let jasně ukazují spíše opak. Hráči odchází za penězi, nekončí kariéry v klubech, ve kterých fotbalově vyrostli; agenti mají také svůj nemalý podíl na značné fluktuaci hráčů.
Zahraji si nyní trochu na proroka. Další transfer klepe na dveře, tentokrát s nálepkou Messi a destinací Manchester, Anglie. Cenovka cca €300 milionů. Co myslíte, ukážou Spojené Arabské Emiráty svou sílu a překonají rekord Kataru za Neymara?
P.S.: Hlavním sponzorem Arsenalu jsou aerolinky Emirates z SAE. Jen abyste se nedivili, proč tolik hráčů Arsenalu chodí do City. Teď už to jen dotáhnout do konce, bohužel to vypadá, že Američani (Kroenke) se s Araby (SAE) zrovna dvakrát nemusí. Trpí fotbal, trpí kluby, trpí fanoušci. Pokud teda nemáte to štěstí a nefandíte klubu, který stojí na penězích z východu. Jak to asi vidí fanoušci v Paříži?
Tom Kay
