Speciální ročník – část druhá

Pokračování velkého rozhovoru Tomáše Rosického pro Arsenal Magazine z minulého roku u příležitosti devíti let od jeho podepsání prvního kontraktu s Arsenalem. První část jsme zveřejnili před necelými dvěma týdny zde

Návrat po zranění podkolenní šlachy byl dlouhou cestou a tato cesta byla ještě těžší, když ji následoval rozpad zálohy Arsenalu. Jeho tři nejbližší přátelé, Cesc Fabregas, Alex Hleb a Mathieu Flamini opustili klub a Rosický připouští, že to pro něj byla výzva.

„Byli to mí přátelé a pořád jsou. Není to, jako když tým opouští váš dobrý spoluhráč. Byli to mí blízcí přátelé. Bylo to těžké. I když je těžké dívat se, jak odchází přátelé, já měl jasno o tom, co chci. Věděl jsem, že jsem tam, kde jsem chtěl být. Vždy jsem věřil v Arsenal a pořád věřím. Věděl jsem, že tento klub je pro mě to správné místo a chci tady zůstat, jak nejdéle to půjde.“

Těch 18 měsíců bez fotbalu na něj mělo hluboký dopad. Nejenže přiznává, že o fotbalu přemýšlí jinak, ale co se týče fyzické stránky věří, že toho může ještě hodně odehrát. Má sice 33 let, ale fotbalový věk má podle něj o dva roky nižší, protože strávil dlouhou dobu mimu hřiště.

 Arsene Wenger řekl pro Arsenal Magazine, že pokroky v medicíně pomáhají určitým hráčům prodloužit kariéru a jako příklad uvedl právě Tomáše. Takže jak dlouhou ještě může hrát a jak moc motivuje strach z důchodu už tak vysoce poháněný charakter?

„Je samozřejmě velmi těžké předpovědět, jak dlouho budu moc t pokračovat. Cítím se velmi dobře a necítím žádný rozdíl mezi minulostí a současností. Necítím žádnou změnu. Jediné co můžu říct je to, že mám stále velkou touhu dosáhnout velkých věcí a to je důležité. Kdo ví, co se stane, až ji ztratím. O konci kariéry vůbec nepřemýšlím. Málem jsem ukončil kariéru kvůli zranění, takže mám teď odlišný přístup, protože vím, že můžu kdykoliv skončit. Chci být jen úspěšný s Arsenalem.“

„Naprosto souhlasím s Bossem [o tom jak, medicína pomáhá hráčům]. Celý fyzioterapeutický personál dělá každý rok velké pokroky. Pořád přicházejí s novými nápady, co můžete dělat pro své tělo. Když jsem před 13 nebo 14 lety začínal ve Spartě Praha, tak tam prakticky nic nebylo. Všechno je teď lepší a proto můžou mít hráči delší kariéry, když k věcem přistupujete správným způsobem a děláte oběti kvůli svému tělu. “

„Když jste mladý, tak nemáte potíže. Myslíte si, že nemusíte nic dělat, protože nemáte žádné potíže. Ale když zestárnete, začnete cítit něco tu a tam a musíte dělat věci, abyste s tím bojovali. Musíte pracovat před i po tréninku. Součástí toho je i jóga. Hráči jako Ryan Giggs a Paul Scholes jsou důkazem, že si lze prodloužit kariéru, ale záleží na člověku a na tom jestli nebudete mít smůlu na další vážné zranění.“

„Po velmi dlouhém zranění, kdy byla možnost, že se už nevrátím, jsem začal o všem přemýšlet trochu odlišně. Ale nemůžu říct, že mám na spěch[vyhrávat trofeje], protože se blíží konec. Jsem stejně hladový po úspěchu. Vyhrál jsem tři tituly, než jsem odešel z České republiky, vyhrál jsem Bundesligu s Dortmundem a pořád věřím, že to můžu dokázat i tady. Kdybych tomu nevěřil, tak bych tady nebyl. Případné vítězství v lize a v Lize mistrů mě opravdu pohání kupředu. Miluji to.“

Televizi za mnou náhle přepne na přímý přenos hokejového zápasu Švédska proti Švýcarsku ze Soči. Když jsme se začali balit a zeptal jsem se na to, co by pro něj znamenalo vyhrát s Arsenalem trofej, jeho pozornost a soustředění bylo rázem absolutní.

„Na začátku sezony jsem řekl, že jsem nikdy neměl takový hlad po úspěchu a to stále platí. Kvůli tomu jsem sem přišel – vyhrávat trofeje s Arsenalem. Udělám cokoliv, abych dosáhl svých snů. Kdekoliv jsem byl, tak jsem vyhrál titul, takže chci samozřejmě vyhrát i tady. Věřím, že toho můžeme dosáhnout. Je to opravdová hnací síla.“

S tímhle nás opouští a přidává se k Lukasovi Fabianskému před jednou z velkých obrazovek v Londýnské Colney. Ale nenechte se mýlit, toto je pouze chvilkové rozptýlení od hlavního úkolu – bojovat o titul Premier League do konce sezony.

/Arsenal.com/