Novináři „všech zemí“ se od začátku července baví tím, že píší o všech možných i zhola nemožných přestupech spojených s Arsenalem a stále se nemohou do žádného z odchodů trefit. Jednou jde Arshavin do Machačkaly, podruhé zase do Galatasaraye, Theo do Chelsea, rozpolcený Nasri do City i United najednou, van Persie prostě kamkoliv, o Ebouem, Bendtnerovi či dalších ani nemluvě. A všichni včetně Cesca podle novinářů proto, že si vedení Arsenalu dovolilo něco příšerného. Tím tragickým počinem, za který by podle některých realistů měla být v Ashburton Grove udělána pro vedoucí činitele klubu minimálně obousměrná ulička hanby, je propastná doba, která uplynula od posledního okamžiku, kdy kapitán Arsenalu zvedl nad hlavu pohár. Tedy pokud mezi tyto šťastné chvilky nepočítáme „džbán“ z Emirates Cupu. Bezpochyby, to je prostě stav, kdy jenom při pouhém pomyšlení na něj všichni experti, fanoušci či jen vzdálení příznivci severolondýnského klubu musí hned kolabovat. Stav, při kterém najíždějí do suterénu Emirates kolony agentských limuzín a odvážejí hráče a fanoušci na Armoury Square sbírají fragmenty roztrhaných hráčských kontraktů. Neboť od roku 2005 se Arsenal v pomyslném žebříčku držitelů ostrovních pohárů dostal podle všech až za Millwall, což samo o sobě by mělo vložit pistoli do rukou Gazidise. Inu, alespoň v něčem je Arsenal pro novináře výjimečný. Arsenal nemá poháry a proto musí, podle obce novinářské, všichni odtamtud pryč. To je vcelku logické, nemyslíte? A tak já, ekologicky smýšlející fanoušek aspoň doufám, že ten poslední na Emirates Stadium zhasne, aby se trochu pošetřilo.
Jednoznačným hrdinou všech akčních letních přestupových komiksů byl náš kapitán, ke kterému se zprvu nenápadně, ale o to více překvapivě přidal ten, kdo kapitánskou pásku za nebo od Fábregase často přijímal. A tak jsme byli svědky toho, že i když francouzští fotbaloví reprezentanti nemají mezi sebou vzdělané genetiky stylu Xaviho jako jejich španělští sousedé, zase se mezi nimi najdou jasnozřiví jedinci, kteří po ukončení kariéry nebudou mít starosti se svým profesním uplatněním. Suma sumárum, když pomineme drobné rybky, měl by Arsenal podle novinářů toto léto přijít o své dvě velké opory. Opory, které táhne směrem z Londýna touha po pohárech, jak jinak. Zřejmě týmy, kam mají namířeno, jim dají do smlouvy ujednání, že právě s nimi v základu a na věčné časy a nikdy jinak budou ty poháry lítat do klubových vitrín jeden za druhým. Budiž jim přáno. Stejně tak i novinářům, vždyť je to jejich práce. Ti si oddychnou až poslední den srpna. To my fanoušci budeme chytřejší a možná i klidnější již zítra, neboť je Members Day. Vzpomínáte loni? To napětí u Arsenal TV Onlline! Vyběhne el capitano na hřiště? Vyběhl! Bude se chovat normálně? Choval. A zítra je to tady opět, cítíte takové malé deja vue?
Pro klub je Members Day vlastně taková oslava příchodu nového ročníku. Divákům se na pažitu Emirates Stadium představují nejen hráči, ale celý realizační tým. Ti šťastní z fanoušků, kteří se na stadion dostanou, pak mají možnost se podívat na hráče zblízka a v situacích, ve kterých je příliš neznají. Fotografové, a nejen profesionální, pak mají možnost sejmout pár obrázků. Pěkně zblízka, nasadit teleobjektiv a už jen cvakat. Jak moc jsem vždy toužil být tam, a ani by to nemuselo být na postu klubového fotografa Stuarta, který si v trepkách chodí jako král po greenu. Klidně v hledišti, ale alespoň v první řadě. Lovci autogramů pak zase nemusí potají pronikat do útrob stadionu či se vrhat pod kola aut s hráči když opouštějí Colney či Emirates, neboť naše hvězdy se podepisují skoro všem. Je to prostě sláva, která se končí událostí, na kterou netrpělivě čekám nejen já. Všichni fanoušci, všichni novináři. Neboť zítřek může mnohé napovědět. Čím? Inu takovou drobností, společnou fotografií hráčů. Znáte to i ze školy, pár laviček, seřadit podle velikosti do dvou řad, ti v první brázdě pěkně sednout, ruce na kolena, nemluvit a pěkně cheeeeese. Ale zítra jde i o něco jiné, daleko důležitějšího. Zítra je na stole několik variant, které předznamenají mnohé. Témata pro novináře na řadu týdnů, náměty pro vášnivé diskuze fanoušků na přibližně stejné období. Varianty, které předznamenají osud týmu v příštím ročníku. Počítejte ty varianty a vývojové možnosti se mnou. První, kdy se bude tým fotit bez Samira a Cesca, kteří, podle některých zdrojů, ani nemají být na stadionu. Druhá, kdy se budou všichni fotit bez Cesca, ale se Samirem. Další, kde bude na fotce Cesc, ale zase nebude Samir. Čtvrtá, kdy se oba na stadionu objeví, ale nebudou se z trucu fotit. Potom je možné, že se fotit budou, ale budou trucovat někde vzadu nebo na okraji. Nebo budou sedět vedle sebe v první brázdě a Cesc bude mít kapitánskou pásku. Nebo ji mít nebude, sice na fotce bude, ale pásku bude mít Robin. V úvahu připadá i varianta, kdy na společné fotce bude Samir jako kapitán bez Cesca a s Robinem. Další z možností je foto, na které…….
Ale dost, vidíte to, spekulacím žádné foto nezabrání. Přesto bych chtěl být zítra Stuartem Macfarlanem, alespoň na ten jeden den. Jenom on totiž bude, vyjma Wengera či Gazidise, znát sestavu na focení v předstihu. Tu dámy a pánové vědět, pulitzer by mě neminul 🙂
Patrickův blog
/článek vyjadřuje osobní názory autora/
