Ahoj všem,
s příchodem nového impulzu se mi zalíbila myšlenka sepsání reportu z nedělního zápasu mým pohledem doplněné o věci z širší perspektivy.
Myšlenka na Freddieho na lavičce mě bavila, na nedělní odpoledne jsem se od pátku těšil. Nad sestavou jsem si ufrkl podobně jako řada dalších fans, ale při hlubším zamyšlení jsem si i tuto sestavu byl schopen obhájit. Přišlo mi, že Freddie chce hlavně stabilitu na míči, proto do hry poslal prakticky to nejtechničtější a na papíře nejvybalancovanější, co zrovna v týmu máme. To, že je to na poměry aspoň top6 klubu PL pořád málo, je věc jiná.
Prvních 10 minut bylo krásných, bylo vidět, že máme gameplan, který byl dobře stanoven, a hráči ho nadšeně plnili. Být v pohodě nebo mít alespoň takovou individuální i týmovou kvalitu jako týmy z nynější top3, tak vedeme 2-0 a je po zápase (teda u Arsenalu člověk nikdy neví, ale víte, jak to myslím). Začali jsme něco jako 4231 s tím, že 4 hráči musejí při každém ataku být za jakýchkoliv okolností ve vápně soupeře. Tito pak byli doplňováni krajními beky, dost často oběma. V této taktice se zároveň krystalizoval první problém, a tím je působení Chamberse. Calum dle mě zkrátka je hráčem, který odvede slušnou práci dozadu a slušnou práci dopředu, ale chtít od něj lítat nahoru dolu a krýt celý prostor pravé strany tak, jak jsme to chtívali od Bellerina, je nad jeho síly a vždy bude. Nemá rychlostní rádius na to takovou úlohu plnit. Měl tam dopředu opravdu řadu dobrých momentů, bylo vidět, že je dobře připraven plnit zadanou úlohu, ale v útočné fázi mu chyběla kvalita, ale především ho to omezovalo do obranné fáze, kdy místy zcela zbytečnou snahou se prosadit vepředu otvíral soupeři prostor k situacím, se kterými si naši kamikaze stopeři nemusí vědět rady, což se nakonec také stalo.
K obdrženým gólům asi jen tolik:
Gól 1 – není to poprvé, co necháme kohokoliv na 25 metrů od brány v klidu se otočit s míčem a vystřelit. Normální stopeři by rozdrobili krok a Pukkiho zrakvili, minimálně dvakrát tam mohli jak jeden, tak druhý, zasáhnout. Pukki neměl žádnou podporu, kolem něj tři hráči, pro Arsenal taková situace bez šance, jistý gól.
Gól 2 – ukázka komedie v Arsenalu. Chambers je nesmyslně vysoko, Xhaka Guendouzi se nechají předčit jedním obyčejným sprintem a ještě si katastrofálně rozebírají hráče, o opět nesmyslně stínujícím Mustafim hluboko ve vápně nemá cenu už hovořit. A je to 2-1. Všimněme si, že Norwichi na tyto dva góly stačily z vlastní obranné části dvě přihrávky. A i když bych chtěl Mustafiho hanit jak bych jen mohl, nemůže být daleko od pravdy to, že pokud tým takhle jednoduše skóruje jen díky dvěma pasům, záloha Xhaka/Guendouzi zde nemůže být bez viny.
Kolem posledních dvou jmenovaných se chci točit po zbytek blogu, protože většina pro Arsenal problematických věcí vznikla a vzniká u těchto dvou. Začnu tím, že Xhaka je očividně ceněn všemi trenéry od jeho příchodu. To víme už dlouho a víme to všichni. Možná to i jsme schopni pochopit, protože on obecně splňuje to, co týmy touží mít – kontrolu nad zálohou, určování tempa hry. Problémem je to, že Xhaka naposledy takto kontroloval zápas při výhře 2-0 doma nad United. Problémem taky je, že nám nefunguje jakákoliv „base“, takže je dost dobře možné, že bude hrát i nadále, protože metriky říkají, že je Xhaka nejlepším ze strašných. Abychom se nechápali špatně, já svým laickým okem velmi cením Torreiru, opět ukázal, jak moc dobrým hráčem by pro nás mohl být, jeho defenzivní vnímání a pár velmi dobrých bloků nás zaručeně zachránilo, stejně jako výkon Lena. Ale on by vedle sebe potřeboval někoho jako je Cazorla. Rozhodně vedle sebe zatím nemůže mít Guendouziho s těmi jeho divnými ztrátami. Zkrátka stejně jako v obraně a útoku je zde disbalanc, který se hráči působícími v Arsenalu nyní nevyřeší. A to je celý nynější Arsenal, jeden velký disbalanc.
Zápasy se v moderním fotbale velmi často rozhodují ve středu hřiště. Pokud tým dobrý base nemá, omezuje se na hru v méně nebezpečných prostorech, tedy po stranách. Jak příznačné pro Arsenal, který se roky musí snažit roztahovat hru do stran, protože se Xhakům apod věřit zkrátka nedá. I ve včerejším zápase jsme situace řešili přes LB a RB a Aubu a Özila po straně. Když se podíváme na obrannou část, tak náš „core“ byl Luiz/Mustafi/Xhaka/Guendouzi. Vážně se někdo diví, že jsme se s narůstající únavou během zápasu dostávali pod větší a větší tlak? Tři jsou v Arsenalu hotoví, čtvrtý by měl být hráč do rotace. Jsem toho názoru, že tady by nic nevykouzlil ani čaroděj.
Trend ve fotbalu je momentálně hráčská výbušnost a rychlost. Rychlost myšlení a rychlost provedení. To vše přínáší goly, nebezpečné situace, nebo alespoň žluté karty pro soupeře. My nic takového nemáme. V tomto zápase tam byly situace, kdy jsme zastavili útok soupeře, jedním pasem dostali míč do volného prostoru, a nikdo následně nebyl ochoten výbušně nebojácně projít středem, nechat se faulovat nebo vytvořit pro sprintující zbytek šanci. Když už to Willock jednou zkusil, ztratil míč po pěti metrech, ostatní se rozeběhnou a nesebevědomě se otočí. Pokud by se mnou někdo chtěl nesouhlasit, vzpomeňme si na zápasy letošní sezóny, kdy se obdivoval Guendouzi. Ten se v těch zápasech zbláznil a svým drajvem hnal Arsenal dopředu. A to byly prakticky jediné zábavné ligové zápasy této sezóny. Díky výkonu jednoho hráče, který byl v zóně. I to je ale pryč a jsem zvědav, jestli to někdo je schopen nahodit zpátky, jestli to vůbec v sobě ti hráči mají. S nedostatkem výbušného drajvu je navíc spojeno i to, že u nás úplně přestala existovat hra na jeden dotek v nebezpečných prostorech, na vše obtížnější naši hráči potřebují dva a více doteků. To soupeřům značně zjednodušuje pozici.
Líbí se mi, že Freddie adresuje problémy jasně a zřetelně. „Máme problém v přechodu jak dopředu, tak dozadu, a já to musím napravit“, říkal včera na tiskovce. Jestli na to má nebo ne, to uvidíme v dalších týdnech. Prvních 10 minut mi ukázalo, že možná bude vědět, co dělá, protože taktika byla fajn, i když sestava asi tolik ne, ale i špatné sestavy mohou zahrát, je-li dobrá taktika a ochota plnit základní úkoly. Další šanci na výhru má už ve čtvrtek a já se i tentokrát těším.
Tenista