V poslední době jsem viděl polemiky snad úplně o všem, co se Arsenalu na hřišti týče. Viděl jsem polemiky o tom, jestli hrát na čtyři vzadu nebo na pět vzadu, jestli vůbec stavět Sancheze a raději ho neprodat, jestli stavět Wilshera na úkor Xhaky, jestli Girouda náhodou nestavět na venkovní fyzicky náročné zápasy proti statným stoperům soupeře místo Lacazetta. Zatímco některé z těchto názorů jsou k zamyšlení, jiné vnímám jako velmi neopodstatněné a pokusím se rozebrat proč.
V první řadě chci říct jednu věc, která je pro to, co tady budu prezentovat, naprosto klíčová – Wengerovy týmy jsou v posledních letech velmi nevyváženě sestaveny, a proto produkují to, co produkuji, tedy spíš boje o top 4 než o titul. Není to o tom, že máme dlouhodobě individuálně méně kvalitní hráče. Ať si boss na papíře vymyslí jakýkoliv systém, vždy v takovém systému budou dva až tři hráči, kteří se do něj příliš nehodí, na základě toho v něm neexcelují a na základě toho se dostávají pod tlak fans a médií, protože jejich nedostatky jsou exponovány. Jako příklady se hodí hráči jako dříve Denilson, nedávno (a u některých možná doteď) Ramsey, momentálně Xhaka, každý rok se najde někdo nový 🙂 Nyní už ale k jednotlivým polemikám.
ALEXISOVA SITUACE
Pod nátlakem skutečností, že Sanchez na 99 % nepodepíše nový kontrakt, jsou zraky prakticky všech upřeny právě na něj. Pokud by hrál dobře, v pořádku, normální věc. Pokud ale nehraje dobře, hned se přichází se závěry posadit ho na lavičku, nebo že je vhodné ho v lednu prodat. Nehodlám hráče bránit, ztratit míč téměř 70x za poslední dva zápasy je naprostá tragédie, ale pokud někdo tvrdí, že Sanchez nehraje naplno, protože ví, že je na odchodu z klubu, je těžké takové tvrzení nerozporovat. Věřím tomu, že sprintovat za míčem ve Forsterově držení v 90. minutě se taky nebude chtít každýmu, ať má nebo nemá kontrakt v klubu na další sezonu. Alexis je oproti zbytku týmu velmi rozdilný v řešení situací, zatímco všichni ostatní volí jednodušší pasy na úkor možného risku, Alexis je přesný opak, ten hledá vše jen ne jednoduchý pas.
Oba přístupy jsou ale samozřejmě na škodu a měl by se hledat zdravý balanc pomocí pohybu a jisté dávky odvahy a sebevědomí speciálně ve středu hřiště a útočné třetině hřiště, kde ztráty nejsou tak bolestivé. Bohužel naše hra momentálně vypadá tak, že pokud Alexis drží míč, vzhledem k chabé formě s největší pravděpodobností míč ztratí, protože bude hledat co nejkreativnější možnost. Naopak když má míč zbytek týmu, je k vidění posouvaná ze strany na stranu a absence killer pasu. To bohužel vytváří domněnky, že jsme jako celek naprosto neschopní 🙂
Nedovedu si ale představit, že by byl Alexis odstaven na lavičku, i když v klubu nemá budoucnost, i když není ve formě. Wenger ho za jeho působení v Arsenalu vždy ohrával tak dlouho, dokud se do formy nedostal. Prodat ho v zimě nebo ho neprodat v zimě? Domnívám se, že je to úplně jedno, ale pokud se managementu nepodařilo ho prodat v létě, nejspíš nemá cenu do toho zasahovat v zimě za zlomek ceny. Navíc protože nesmíme z hlediska budoucnosti chybět příští rok v CHL, je lepší si takové hráče přeci jen nechat. Pokud bychom ho v zimě prodali, zakroutím hlavou, ale žíly by mi to netrhalo.
ROZESTAVENÍ
Vídávám kolem řadu názorů, že bychom se měli vrátit ke čtyřem vzadu. Argumentem zastánců tohoto názoru je to, že pokaždé, když nám teče do bot, Wenger stahuje stopera a začíná hrát na čtyři vzadu a až tehdy začínáme hrát. I já sám mám dojem, že Wenger jakožto starý lišák pěti vzadu nevěří, celý život hrál na čtyři vzadu a na pět vzadu přešel v době, kdy byl tlak na to od základu něco změnit, kdy byla herní i výsledková krize a pouhé změny v sestavě nepomáhaly. Já ale souhlasím s tím, aby se s tímto kádrem držel tohoto systému, a to z mnoha různých pohledů…
Statistický pohled: Je nutno říct, že jakákoliv Wengerem udělaná změna je bohužel pouze volbou menšího zla, nikoliv ideálním řešením. To stejné se dá říci o změně rozestavení na pět vzadu. Lepí to spoustu nedostatků, které tenhle tým měl, ale zároveň to otevírá další nedostatky, které tam třeba původně zas až tak nehrály roli. Co se defenzivní práce týče, stats zůstávají víceméně stejné jako posledních x let. Od změny rozestavení sice pouštíme soupeře k menšímu počtu střel, ale je to tak nepatrné, že se to na velkém vzorku ztratí. Změna rozestavení ale přinesla velký rozdíl ofenzivně (upozorňuji pochybovače, že rozdíl byl vidět už i loni, takže např. Lacazettova přítomnost nemá na ofenzivní zlepšení příliš vlivu, ta čísla tam byla už předtím). Tým v tomto rozestavení střílí 1,7x víc než v tom původním a na potencionálních gólech se to projevuje nárůstem o 20 gólů na sezonu v dlouhodobém horizontu.
Na místě je tedy otázka, proč je na tom tým víceméně stejně z hlediska gólů i bodů jak v původním rozestavení, tak v tom nynějším? Odpověď je bohužel jednoduchá a tou je variance. Zatímco loni při původním rozestavení jsme se vezli na podivné vlně, kdy jsme sbírali body, i když jsme zrovna brát plnou nálož nemuseli, v novém rozestavení je to přesně naopak, jedeme výrazně za tím, čeho bychom skutečně dosahovat z hlediska bodů a vstřelených gólů měli. Obecně variance funguje v cca dvouletých cyklech, tzn. to, co ukazují statistiky, by se mělo střetnout s reálným bodovým výsledkem týmu během dvou let. Proto se může stát, že Chelsea jednu sezónu ovládne, zatímco druhou skončí desátá, aby další sezónu znova vyhrála. Chelsea by dle čísel letos měla skončit určitě mimo top3, i letos totiž zatím jede nad svým bodovým a herním potenciálem, tak uvidíme, ale statistiky se v tomto většinou nepletou 🙂 U Arsenalu jsou tyto výkyvy bohužel ještě častější než u zbytku Premier League, kdy si dobré období s horším obdobím jsme schopni vybrat i vícekrát během jedné sezóny, ale do toho nejspíš nemá cenu zabředávat, je to prostě fakt. Kvůli všem těmto dostupným faktům vytaženým z mých databází jsem zastáncem toho, abychom i nadále pokračovali v nynějším rozestavení, protože to je nejmenší škodná.
Taktický pohled: Tentokrát už budu mluvit čistě za sebe a za to, jak to vnímám já. I dle mě je stávající rozestavení nejlepší dostupné. Přechodem na 4-2-3-1 bychom defenzivně vytvořili mnoho otazníků a ofenzivně bychom si evidentně nepolepšili, pochybuju o tom, že co se vytváření šancí týče, můžeme být lepší, než jsme nyní (proměňování šancí je samozřejmě věc druhá).
Defenziva je Wengerova celoživotní strast. Ať udělá cokoliv, nedaří se mu najít dlouhodobý klíč na to, jak být defenzivně tzv. secure. Jak už jsem zmiňoval výše, ani změna rozestavení defenzivě nepomohla. Vzhledem k ofenzivnímu zlepšení ale jsem pro to zachovat nynější rozestavení. Také hráčsky inklinuju rozhodně k setrvání u tohoto systému. Kolasinac mi jako wingback naprosto vyhovuje, zatím mě totiž defenzivně nepřesvědčil, abych mu důvěřoval na post levého obránce, doteď už udělal celou řadu takových defenzivně zvláštních rozhodnutí od podivného vystoupení u prvního gólu proti United, až po celý zápas na City. Věřím, že wingbacka by vzhledem ke svým ofenzivním choutkám mohl hrát i Andre Santos, ale defenzivně to byla komedie. Nedělejme prosím z Kolasinace dalšího Andre Santose. Umí s míčem na malém prostoru, umí se dostat do soupeřovy obranné zóny, poslední dobou mu chybí dobrý finální míč, ale vepředu své kvality zatím projevuje víc než vzadu. Mnoho lidí namítne, že zleva může hrát Monreal. Souhlasím, je to top hráč sestavy, ale loni už tam byl při čtyřech vzadu docela větrán a navíc se domnívám, že mít v obranné pětici více hráčů, kteří umí vyvést míč, není vůbec na škodu.
Obrovský problém vnímám v hráčském obsazení na stoperu. Základními dvěma asi vždy budou Mustafi, který už tady nechtěl být, a Koscielny, který poslední dva, tři týdny bohužel vypadá, že mu trochu odchází nohy. Potom Per na sklonku kariéry a dva mladí, kterými si evidentně ani Boss není jistý. Už jen z těchto prostých důvodů si nejsem jistý, jestli bych chtěl momentálně hrávat pouze se stoperským duem. Trio stoperů si přeci jen dovede vzájemně pomáhat (i když po kalamitě s United tohle může znít vtipně), navíc takový Holding už v této formaci pár dobrých zápasů proti dobrým týmům odehrál. Arsenal si momentálně nejspíš nemůže dovolit hrát dobrovolně na dva stopery, pokud na to ani ti, kterým se věří, nemají nohy. Výpomoc a stávající systém tedy dle mě dávají smysl.
XHAKA VS. WILSHERE DILEMA
Toto se pro mě osobně stalo aktuálně největším tématem, a to nejen kvůli velmi silným projevům k protočení těchto dvou v základní sestavě. Začnu Xhakou. Nemám problém přiznat, že od začátku jeho působení jsem byl jeho zastáncem. Ale doba hájení by po jisté době měla skončit. Inklinuju k tomu, že přestože vypadá jako velice talentovaný fotbalista, ať bude Arsenal hrát v jakémkoliv rozestavení, nebude Xhaka na vrcholu své hry. Granit má totiž problém se základními atributy potřebnými k tomu stát se ikonou pod Wengerem, vždy mu něco chybí. V rozestavení 4-2-3-1 je pro něj výhodou, že kolem sebe má v trojúhelníku další dva střední záložníky a minimálně jeden, většinou to byl Ramsey nebo Elneny, stojí vedle něj a vytváří mu možnosti pro pas. I v tomto systému ale Granit prakticky hrával posledního a ostatní běhali kolem něj. Defenziva bohužel není jeho přednost, velmi často končíval až příliš hluboko mezi stopery a pokud se jeho parťák commitnul při presinku vpředu, vytvářelo to obrovské mezery k tomu, aby nás soupeř zmáčknul ve střední části hřiště. Na to navazuje ten problém, že neumíme držet efektivní offside lajnu, takže celá obranná čtyřka a Xhaka s nimi jsou zatlačeni hluboko až na hranici vápna a v takové situaci nás mohou ohrozit jak centry ze strany točené do brány, tak otevřený střed hřiště.
S přechodem na tři stopery Xhakovi ubyla nutnost být defenzivně aktivní, bohužel odhalila jeho další slabinu, a to fungování v páru. Typově máme natolik rozdílné a nevýrazné hráče, že se prakticky nejsou schopni se Xhakou doplnit. Xhaka – Elneny duo je příliš flat, Coquelin – Xhaka duo je příliš neofenzivní a nedobré na míči, jistou naději dávám do dua Xhaka – Wilshere, které má šanci ještě najít balanc, tam si nejsem jist a byl bych moc rád, kdyby třeba tihle dva zafungovali. Xhaka – Ramsey je, opět to použiju, nejmenším zlem při naší u Wengera nezvykle slabé záložní síle, proto je správné, že hrávají spolu. Nutno říci, že Ramsey Xhakovi v páru zrovna nepomáhá, ale Ramseyho častý pobyt vysoko je jasným Wengerovým taktickým záměrem, Xhaka je tedy na celou řadu věcí víceméně sám. Soupeři si ale všimli, že Xhaka na míči potřebuje tři až čtyři doteky, nedávají mu klid, a tak zase máme o něco méně možností, jak útoky zakládat. Sám Xhaka se popisuje spíš jako box to box mid, pokud mu tato pozice skutečně nejvíc vyhovuje, tak bohužel ne ve Wengerově týmu. Xhakovi se nedaří diktovat tempo hry. To, co zvládali Arteta, Cazorla a jiní. Bohužel aby Wengerův tým byl funkční, potřebuje záložníka, který správně zhodnotí, kam rozdat, kdy rozdat, kam se s míčem může posunout, aby týmu získal aktuální výhodu. V první sezoně Granit vyslal nějakou tu diagonálu, měl pár zápasů, kdy i vypadal, že diktovat tempo umí, s přechodem na stávající systém a hraním z ještě větší hloubky ale i toto zmizelo a stal se z něj obyčejný posouvač bez jediného riskantního pasu, s nějakou tou slabinou v každém aspektu hry na pozici posledního záložníka.
Teď si asi řeknete, že ten Tenista by ho nejradši poslal někam na Sibiř, není tomu tak. Poslal bych ho do základní sestavy, protože je to dobrý fotbalista a pravděpodobně nejlepší fotbalista z dostupných záložníků mimo Cazorly. Jen má zkrátka slabiny. Velké slabiny. Které ale má každý jeho konkurent. Arsenal tudíž nemá jinou možnost než ho hrát. Což není samozřejmě ničím jiným než chybou managementu, že v létě nebylo schopno dovést středního záložníka, protože nevím, jak ostatní, ale já s posilou do středu zálohy při skutečnostech, že se nevěří Elnenymu, ani Coquelinovi, a při náchylnosti Wilshera a Ramseyho na zranění, naprosto počítal.
Nehodlám rozebírat hru všech jednotlivých hráčů týmu, nejčastěji se jako náhrada za Xhaku zmiňuje Jack. Mně teda přijde bláhové se domnívat, že Wilshere by zastal pozici Xhaky. Jsou to úplně odlišní hráči, odlišní výškově, hráčsky. Vždycky se podivuju, když si fanoušci pokládají otázku Co Xhaka umí, co Wilshere neumí. Inu Jack nemá defenzivní myšlení na to hrát posledního záložníka, nemá schopnost odebrat míč, a pokud by jakožto poslední záložník měl vykrývat prostor, byl by přejet někým silnějším, protože jestli Xhaka aspoň někde pomáhá, tak je to jeho práce tělem při odebírání míče. Jack má být adresátem přihrávky po zisku míče a posunu týmu z obranné části hřiště do střední části, má být spojením mezi zálohou a útokem. On je víceméně konkurentem Ramseyho a pravým box to box hráčem. S Xhakou může vytvořit na rozdíl od Ramseyho skutečný pár. Nejspíš ne lepší, ale budou jiní, kompaktnější, a z toho nakonec může benefitovat celý Arsenal. Ostatně při zranění Ramseyho je asi Wilsherovo nasazení logická volba, tak se brzy přesvědčíme, jestli jsem úplně mimo nebo to, co říkám, má něco do sebe.
GIROUD VS. LACAZETTE DILEMA
Pouze krátce k debatě, jestli Girouda nestavět na venkovní zápasy s těžkými soupeři jako je Stoke, West Brom, Soton atd, protože takové názory vídávám, když Giroud přijde a dá gól, naopak Lacazette jim přijde v těchto zápasech přetlačován atd. Zdá se mi, že lidi občas chtějí to, co nemají. Když hrával Giroud pět let v kuse základ, snad každý fanoušek ho aspoň jednou za život už vyháněl z klubu, protože jeho hra je natolik odlišná od těch dvou hlavních hvězd za ním, že si zkrátka jen těžko absolutně vyhověli. Nyní do klubu přišel hrot, který alespoň na jednu sezonu může s těmito hráči vytvořit trio společně naladěné na jednu vlnu, na podobný styl fotbalu. Je hezké, že Giroud dává góly, od toho tam ostatně je, ale z více důvodů bych ho zpátky do základu už nevracel. Je totiž prakticky jisté, že Giroud odejde, i kdyby teď dostal do konce roku porci zápasů v základu. A je to tak nějak dobře pro obě strany, protože plán s Giroudem jakožto prvním útočníkem tu pět let byl a vedl ke krásným a důležitým gólům, ale taky k frustraci z jeho odlišné, řekl bych až nearsenalovské hry. Lacazette je snad pro všechny jasnou jedničkou do budoucna, ale hlavně je taky dost možné, že to bude právě on, kolem nějž se v létě 2018 bude stavět kompletně nový tým. Jedna věc k němu, mě osobně teda jako hráč ohromně zaujal, hlavně jeho pohyb bez míče je vynikající. Z dostupných vyjádření Wengera a z historie i současnosti naší hry ale docházím k přesvědčení, že nemáme ofenzivní plán, vlastně nevíme, co budeme vepředu hrát, protože hráči nejsou instruování k tomu se učit vzor hry ve stylu Když míč jde tam, tak já musím naběhnout támhle. Arsenal vypadá ofenzivně bez struktury, bez strategie. V takových případech ale hráčům jako Lacazette hrozně ubližujeme. Ten hráč má skvělý pohyb, neustále se nabízí ve volných prostorech a co je důležité, nachází je. To je pro útočníka skvělá a důležitá vlastnost. Pro fanouška a jistě i pro něj samotného je nejvíc frustrující to, že to nemůže dělat s vědomím, že míč někdy skutečně dostane. V týmu nyní evidentně je hrot, který je nejen dobrým zakončovatelem, ale i velmi chytrým hráčem, který se dovede od soupeře odpoutat, ale nedostatek odvahy zbytku týmu a netrénování ofenzivních vzorců a pouhé spoléhání se na instinktivnost a chytrost hráčů, zapříčiní to, že na sekundu volný Lacazette ve volném prostoru je většinou nevyslyšen.
Pozn.: Autorův blogpost se nikterak neztotožňuje s názory webu. Autor je statistický nadšenec a pradávný pisatel hodnocení hráčů na gunners.cz
