Když jsem letos už potřetí čekal na letišti v Brně a tentokráte v doprovodu svého táty se těšil na „další nejlepší zážitek v životě“ na oko jsem se tvářil co možná nejjistěji, že tentokrát už to po dvou remízách „musí“ být výjezd vítězný.
Fulham měl podle výsledků nejhorší aktuální formu v lize, potácel se na dně tabulky.. Ale v hlavě mě to hlodalo – no právě, no právě. Kolikrát už letos jsme si tohle v televizi vyslechli, že ten a ten dal po osmi měsících první gól, že tenhle tým venku ještě nebodoval, že tenhle tým ještě letos neudržel čisté konto, atd. atd. Zdálo se, že náš milovaný AFC letos rozdával víc radosti našim soupeřům, než nám, jeho věrným fans.
Cesta proběhla vcelku v pohodě, i když osobně právě let tam a zpět beru jako největší daň za luxus, vidět Arsenal na živo, protože lítání bytostně nesnáším.
Večer po příletu jsme byli pozvaní na barbecue ke kamošovi Goonera. Snědli jsme pár kurecích stehen, vypili pár piv, ale ve dvanáct už jsme zodpovědně leželi v postelích, abysme byli na zápas „v pohodě“ 😉
Můj třetí Match Day, tentokráte premiérově navíc London Derby Day (i když co si budem povídat, rivalita s týmem z Craven Cottage není zdaleka taková jako se Sp*rs nebo Chelski) začal úplně stejně jako ty dva před tím. Ač patřím mezi vášnivé spáče a doma bych s přehledem neotevřel oko před jedenáctou, tak tady prostě v šest hodin blik a už nezaberu.
Vzhledem k tomu, že druhá část výpravy měla přijet až v den zápasu a Onder pro ně musel kamsi do města, vydali jsme se s tátou sami směr Arsenal. A další příjemné překvapení, ač se ztratit nemám problém ani doma v Brně, na Finsbury a pak pěšky na Highbury, do Gunners Pubu a na Emirates už trefím jako starej mazák.
Na Highbury na nás už čekaly jenom o monstrózní železnou konstrukci opřené obvodové zdi. Po North Bank a Clock Endu už dávno není na místě ani památky. Proběhlo tradiční focení se slzou v oku a hurá směr Gunners Pub. Ten však otevíral až v poledne, tak jsme zamířili do Arsenal Coffee, kde jsme si po šesti librách dali pořádnou klasickou anglickou snídani – menu se stylově jmenovalo Arsenal Special. Tolik jsem toho po ránu v životě nesnědl, ale aspoň jsmě měli s jídlem vystaráno až do večera.
Ve dvanáct už „nás“ fans AFC stálo před Gunners Pubem asi padesát. Jak otevřeli, zabrali jsme fleky u stolu s dobrým výhledem na bednu a u pivka sledovali boj (nakonec úspěšný boj) našich Ladies v boji v odvetě finále babského UEFA CUPu.
Těsně před třetí dorazil Gooner s Michalem, Luckou a Titim. Seznámil jsem se ještě s Prague Goonerem Oldou, dali jsme jedno rychlý, proběhl nějaký ten chorálek a šlo se..
K zápasu asi nemá cenu toho moc psát, všichni jsme viděli, ne ? Pro mě po dvou vynervovaných zážitcích to začalo snově – čtvrtá minuta a poprvé jsem na Emirates vedl !!! Potom jsem poprvé na Emirates vedl v poločase a věřil, že špatně už to snad skončit nemůže. Ale Arsenal se mě o život pokusil znovu. Dělal všechno pro to, abych si to i napotřetí pořádne „užil“. 12min do konce a ve mně by se krve nedořezal. Teď ale zpětně jsem za to rád, protože o to sladší nakonec vítězství bylo. VYHRÁLO SE !!!
VYHRÁLO SE, poprvé nepůjdeme s tichým davem přes most, do metra a domů. Tentokrát se konečně vrátíme do Gunners Pubu a vítězný zápas pořádně oslavíme.
Co se pak dělo v Gunners Pubu bylo něco naprosto úžasného a téměř se to vyrovná celému zážitku ze samotného zápasu.
Pilo se pivo a asi tři hodiny v kuse se společně se skupinkou švédských Gooners, partou domácích fans a nakonec s celým Gunners Pubem zpívalo a zpívalo. Zpívalo se, dokud nás nevyhnali, že zavírají, zpívalo se po zavření venku, zpívalo se v metru, zpívalo se po cestě domů.
Z těch tří „nejlepších zážitků v životě“, kterým pro mě bude každý výjezd na Arsenal je tento zatím pochopitelně tím naprosto nej nej !
Ze smutně vypadající bilance, že jsem dvakrát byl a ani jednou nevyhrál, je najednou supr bilance, že jsem byl třikrát, zažil vítězství a ani jednou neprohrál. A bude to jenom a jenom lepší.. 😉
Už v letadle zpátky jsem ale kul pikle na výjezd příští. Jak jsme se potom už po ICQ bavili s Oldou, taková středeční Champions League a následné víkendové AWAY Derby by bylo asi tím pravým ořechovým……
Arsenal Till I Die..
Gooner Mikec
|
|
