TOP 5 hráčů, kteří působili u nesmiřitelného rivala

Víte, co mají společného Sol Campbell či Emmanuel Adebayor? Kromě úspěšné kariéry si prošli jak Arsenalem, tak Tottenhamem. V nadcházejícím článku si připomeňme pět hráčů, kteří měli tu čest hrát za oba severolondýnské týmy.

1. Sol Campbell
Jednalo se o vůbec nejkontroverznější přestup mezi Gunners a Spurs. Později se ukázalo, že zároveň byl nejpovedenější ze všech.

Campbell přišel do Arsenalu v roce 2001 a fanoušci konkurenčního celku to nemohli ustát. Jednak v té době kapitán jejich oblíbeného mužstva odmítl podepsat novou smlouvu, jednak přestoupil k největšímu možnému rivalovi.

Nikoho tedy nepřekvapilo, že přivítání na White Hart Lane nepatřilo k nejrůžovějším. Campbell však celou situaci zvládl a navíc v hned první sezóně s novým týmem slavil double. V ročníku 2003/2004 rovněž patřil ke klíčovým osobnostem Invincibles.

V roce 2006 sice jednadvacetinásobný anglický reprezentant odešel do Portsmouthu, v lednu 2010 se ovšem při krizi obránců v Arsenalu do klubu vrátil. Zde stihl nastoupit i do dvojzápasu osmifinále Ligy mistrů s Portem, na jehož hřišti dokonce vstřelil důležitý vyrovnávací gól na 1:1.

2. Pat Jennings
Současné generaci toto jméno možná nic neříká. Brankář ze Severního Irska ovšem patřil k velkým legendám obou klubů. Během let 1964 – 1977 za Spurs odchytal 590 zápasů, díky čemuž si také vysloužil nálepku jednoho z nejlepších gólmanů světa. Jenningsovi bylo dvaatřicet let, když se ho manažer Tottenhamu Keith Burkinshaw rozhodl zbavit. Burkinshaw se domníval, že Jennings má nakročeno ke konci kariéry.

Pat byl ale jiného názoru. Brankářské působení v profesionálním fotbale si totiž prodloužil o osm roků, které strávil v Arsenalu, za Gunners se mezi tři tyče postavil k 329 utkáním. Společně s červenobílými se například čtyřikrát dostal do finále FA Cupu(jednou ho vyhrál), v roce 1980 nezvládl s týmem finále Poháru Vítězu pohárů proti Valencii.

Paradoxy ale pokračovaly. V roce 1985 se Pat Jennings znovu vrátil do Tottenhamu, aby byl pro nadcházející Mistrovství světa v kondici, do zápasů se ovšem dostával jen v rezervním celku.

V roce 1983 se Jennings stal první anglickým brankářem, který za seniorské výběry nasbíral 1 000 startů. Dařilo se mu také v národním týmu, v něm nastoupil k 119 zápasům. Dnes je této legendě dvaasedmdesát let.

3. William Gallas
Dnes čtyřicetiletý borec přestoupil do Arsenalu v roce 2006 a strávil v něm čtyři sezóny. Ke Gunners přišel výměnou z Chelsea, na opačnou stranu zamířil Ashley Cole. Francouzský zadák v kariéře vyhrál celkem dvakrát Premier League, jednou se s národním výběrem dostal do finále Mistrovství světa.

Za Arsenal nastupoval Gallas od druhé sezóny s kapitánskou páskou. O tři roky později mu však vypršel kontrakt a stěhoval se do Tottenhamu, kde rovněž dostal možnost nosit pásku na ruce. I kvůli několika zdravotním problémům však zde neměl tolik příležitostí vyniknout. Odborníci se shodují, že „Willy“ neprožil své nejlepší angažmá ani v Arsenalu či Tottenhamu, ale v Chelsea.

4. Emmanuel Adebayor
Další kontroverzní osobnost. Hráč s obrovským potenciálem se po různých eskapádách neřadí k oblíbencům ani jednoho tábora.

Adebayora si před jedenácti lety jako neznámého fotbalistu z Monaca vytáhl Arséne Wenger. V úvodních dvou sezónách se mu až tak střelecky nedařilo, po odchodu Henryho do Barcelony ale zaznamenal ve třetím ročníku za červenobílé třicet branek ve všech soutěžích. Následně vsítil šestnáct gólů, aby za rok odešel do Manchesteru City. V něm se prosadil ve čtrnácti případech. Památný je především jeho způsob chování, kdy po vstřelené brance do sítě Arsenalu běžel slavit přes celé hřiště ke kotli hostujících fanoušků.

Přes hostování v Realu Madrid se Adebayor objevil v Tottenhamu. Zde pobyl čtyři roky, v páté sezóně byl z klubu propuštěn.

5. Willie Young
Příběh skotského obránce je úzce spojený s Terry Neillem, tedy mužem, který jako jeden ze čtyř vedl Arsenal i Tottenham.

Neill podepsal Younga dvakrát – nejprve v roce 1975 ve Spurs, kde si zahrál dvě sezóny. V roce 1977 následoval Young trenéra Neilla do Arsenalu, v něm strávil čtyři úspěšná léta.

Young si s Arsenalem zahrál třikrát finále FA Cupu. Dnes pětašedesátiletý senior by zajisté měl na kontě řadu startů za národní tým, kvůli vlastní neuváženosti mu však bylo zakázané reprezentovat vlastní zemi.

Willie Young byl v obou klubech znamenitý a důsledný. Nestává se často, aby po konci kariéry zůstal oblíbený v Arsenalu i Tottenhamu, bývalému stoperovi se to ale podařilo náležitě.

Výše uvedený text nemusí korespondovat s názory překladatele.

/bleacherreport.com, foto: twitter.com/GoonerTillIDie9/