Dnes vám přinášíme první část exkluzivního rozhovoru se dvěmi mladými hráčemi a o jejich putování letošním Carling Cupem až do finále.
Armad Traore(17), který nevynechal jediné kolo, zatímco Matthew Connolly(19) si odbyl svůj debut při výhře 2-0 nad WBA a střídal v zápase s Liverpoolem(6-3) na Anfieldu.
Před finálem v Cardiffu nám Connoly i Traore poskytli rozhovor o zivote v y.a.
Oba jste hráli svou roli v cestě Arsenalu do finále Carling Cupu. Jak je to prospěsné hrát v prvním týmu?
Matthew: Obrovsky. Tolik zkušeností bylo to vzrušující a naučil jsem se toho hodně z každého zápasu. Pamatuju si když jsem hrál proti Kamarovi z WBA a byl velice velice dobrý. Netrénoval jsem tři nebo čtyři dny před zápasem a na konci zápasu jsem byl vyšťavený. Hodně jsem se toho naučil.
Armand: Pro mně byl zápas s Liverpoolem hodně speciálním. Vyhráli jsme 6-3 a bylo to prostě neuvěřitelné. Nevím co se stalo! Myslím si, že jsm se hodně zlešil hraním v Carling Cupu a zvláště mou koncentraci, která je důležitá pro bránění. Mým nejtěžším soupeřem byl Aaron Lennon. Uua ten je skvělý. Věděl jsem, že je rychlý, ale byl jsem překvapen jak moc je rychlý.
Pojďme teď probrat nějaké zákulisní informace a život v Arsenalu..Zaprvé, kde jste oba vyrostli?
M: Narodil jsem se v Barnet, ale brzy jsem se přestěhoval do Hatfieldu, kde žiju doteď.
A: Vyrůstal jsem na předměstí Paríže a zůstal tam až do stěhování do Monaka. A když jsem opouštěl Monako šel jsem rovnou do Londýna.
Kolik hodin denně jste jako děti strávili hraním fotbalu?
A: Nepamatuju si, kolik času jsem strávil hraním fotbalu na ulici s přáteli, ale vím, že jsem byl mladý když jsem začal hrát. Bylo mi teprve šest nebo sedm, když jsem poprvé hrál pořádný zápas.
M: Já jsem hrával každý den. Někdy dokonce od rana až do večera.
Když jste začínali hrát cítili jste, že vaše fotbalové myšlení je leší než od kamarádů?
M: Nemyslím si že jsem někdy něco takového pocítil. Prostě jsem si užíval hraní a když si mně lidé všímali bylo to supr. Předpokládal jsem, že když se připojím k Arsenalu budu mít leší šanci se ukázat.
A: Před Arsenalem jsem opravdu nikdy nepřemýšlel, protože jsem to hrál pro zábavu. Ještě v Monaku s kamarády hrál jsem prostě pro ten požitek. Bylo to opravdu, až po příchodu do Arsenalu kdy jsem začal přemýšlet o své budoucnosti a o tom stát se profesionálem.
Byli jste oba jestě jako kluci fanoušci AFC?
M: Arsenal celý život!
A: Já jsem fandil PSG ve Francii a pořád je ještě sleduju, jak moc jenom můžu.
Kdo byl pro vás největší ispirací dostat se tam kde jste teď?
A: Můj otec. Jsme si opravdu blízcí a mám před ním opravdu velký respekt. On mi opravdu hodně pomohl a pokračuje v tom stále. Je zpět ve Francii, ale jsem sním stále v kontaktu.
M: Musím také řict, že mi rodina pomáhá. Občas mně vezmou na trening a zápas ale nikdy na mně nevytváří žádný nátlak. Můj otec je zvláštní, kdykoliv není zaneprázdněný nebo nepracuje, tak mně vezme na nejbližší hřistě a pomáhá mi se zdokonalit.
A co vaši přátelé? Nežárlí na vás kvůli vašemu brzkému uspěchu?
M: Vůbec ne. Všichni mě podporují a vždycky pochopí, když s nimi nemůžu jít ven nebo s nimi dělat to, co chtějí.
A: Moji přátelé z Francie jsou za mně štastní – hlavně když mě vidí v televizi. Vůbec nežárlí, jen mě podporují.
Jake je to vidět sebe v počítačové hře?
A: Já opravdu nehraju tyhle typy her, ale slyšel jsem že v nějaké jsem. Ačkoli jsem se nikdy neviděl.
M: Jasně, viděl jsem se, ale opravdu je nehraju. Mí přátelé je hrajou, ačkoliv říkají, že jsem slabý. Snažím se nevšímat si toho.
Stále platíte, abyste viděli fotbal někde jinde?
M: Ne. halvně proto, že nemáme čas. Chodíme na všechny domácí zápasy Arsenalu a když nejsme zde, jsme na treningu. Jsme pořád hodně zaneprázdněni.
Musíte sledovat všechny zápasy co dávaj v televizi…
A: Pokud je nějaký fotbal v televizi kouknu se. Sleduju všechny zápasy Francouzské ligy a zvlástě PSG.
M: Jsem stejný. Když mám čas sednu si a sleduju cokoliv co dávaj, Španělskou, Italskou Anglickou ligu – cokoliv.
A: Všichni mladí hráči se snaží dostat do domu někoho z nich a sledovat fotbal, ale tento rok to moc nejde. Seb Larsson, Nicklas Bendtner a Anthony Stokes vždy pozívali lidi okolo, ale letošní sezonu tu nejsou.
Matt jak si se upsal Arsenalu?
M: Byl jsem zdejším odchovancem. Bylo mi osm a šel jsem se podívat na Highbury. Potkal jsem zde Liama Bradyho a tak jsem se ktomu dostal.
Podepsat v mladém věku, jaké odlišnosti jsi postřehl a projevilo se to ve vašich výkonech?
M: Tlak na mou osubu byl pocelou dobu. Když jsem hrál svůj první zápas, byl jsem trošku nervózní, protože jsem hrál nad svou věkovou kategorii. Jednoho dne jsme měli hodně zraněných, takže jsem odehrál svůj první zápas za rezervu. Bylo to poprvé kdy jsem hrál před tak početným publikem a tak jsem byl velice nervózní. Když se hrál první zápas v Carling Cupu byl to obrovský nátlak a byl jsem víc nervózní. Čím více hrajete, tím lepe se s tím vyrovnáváte, a treneři jsou skělí a dokážou vám s tím pomoct.
Začáek sezóny si strávil na hostování v Bournemouth. Jakých rozdílů sis všiml mezi Arsenal youth a League One?
M: Rozdíl byl obrovský. Z fotbalové perspektivy oni hráli hodně nakopávaných balónů a moc si nepřihrávali. Přislušenství nebylo tak dobré a byla to velká změna. Mentalita byla taky jiná. Každý zápas byla 100% bitva o body a každá minuta z 90 byla težká. Taky jsem se všeobecně zlepšil a naučil se hodně o hraní před netrpělivým publikem. Opravdu jsem si to hostování užil.
Armando ty jsi byl objeven skauty Arsenalu když si ještě hrával za Monako. Jaké odlišnosti vidiš v tereningu?
A: Vybavenost zde není stejná jako v Monaku a mentalita je taky odlišná. Ve Francii byl menší tlak, ale zde je standartní trening lepší a rozhodně cítím, že se zde zlepšuju. Od svého příchodu si zde uzívám každou minutu.
Co tě přimnělo připojit se k Arsenalu?
A: Arsene Wenger. On je jedním z nejlepších trenérů na světě, když se rozhodl pracovat s mladými hráči a samosřejmně Arsenal je kvalitní tým. Fakt že Arsene mluví Francouzsky a to že je zde hodně francouzských hráčů to byl další důvod. Věděl jsem, že tihle lidé okolo mně by mi mohli pomoct se usadit.
M: Bylo to pro mně jednoduché rozhodnutí jelikož jsem byl fanouškem. V osmi letech jsem si myslel, že je to skvělá příležitost hrát za místní klub.
Být mladým hráčem je tak okouzlující, jak jste si představovali?
A: Když jsem byl oprvadu opravdu malý, asi ve čtyřech letech, pořád jsem říkal mámě, že chci být prfesionálním fotbalistou a chci být slavný. Nemyslím si, že jsem věřil tomu že se to stane, ale ona mi to teď připomíná a myslí si že je to srandovní. Ačkoliv pro mně to ještě není hotovo – mám před sebou stále dlouhou cestu.
M: Momentálně jsem nadšený z toho, že jsem zde. Tady nejsou stinné stránky. Ale stejně jako Armand, pořád se snažím se dostat o krok dále.
Co jste obětovali od doby co jste se připojili ke klubu?
M: Pro mně je to vědomost toho, že nemůžu jít vždy ven a dělat věci které mí kamaradi chtějí dělat.
A: Musel jsem opustit rodinu, ale byl se pryč, už když jsem se stěhoval do Monaka a to mi bylo 14let. Rozhodl jsem se plně věnovat fotbalu a otec mi řekl, že tomu budu muset hodně obětovat. Byl jsem na to připraven. Myslím si, že lidé oko mně mi velice pomohli. Jsem silná osobnost ale podpora je velice důležitá.
