Francis Coquelin poskytl rozhovor pro Arsenal Match program před zápasem s Monakem.
O shrnutí posledních týdnů…
Bylo to pro mě neuvěřitelné. Nikdy jsem za Arsenal neodehrál tolik zápasů v řadě. Jsem tím potěšen a s výsledky jsem taky velmi spokojený.
O tom jestli si ho lidé začali více všímat po zápase s Man City…
Myslím, že zápas ten zájem trochu zvětšil. Jakmile si vedete dobře v tomto druhu zápasů, lidé o vás začnou mluvit. Myslím, že každý hráč hrál v tom zápase velmi dobře a já byl toho součástí. Pomohlo mi to usadit se a získat sebevědomí.
O tom jaká je jeho oblíbená pozice…
Defenzivní záložník je definitivně moje pozice. Hrál jsem několikrát na levém a pravém kraji obrany, abych pomohl týmu, ale jsem defenzivní záložník.
O tom jak moc mu pomohlo hraní na této pozici za Charlton…
V Charltonu jsem hrál týden co týden a to mi dalo sebevědomí a zkušenosti z nižších lig, které jsou samozřejmě méně technické a více fyzické, ale opravdový zlom nastal ve Freiburgu. Tam pochopíte, že Arsenal je skvělý klub se skvělými lidmi, ale zpohodlníte, protože máte všechno, co si můžete přát. Když přestoupíte do týmů jako je Freiburg, každý den je boj. Tam si uvědomíte, že fotbal není všude snadný. Když jste v tak velkém klubu, musíte si uvědomit, že to je velká šance. Uvědomil jsem si to, když jsem hostoval v Německu a v Charltonu. Vzal jsem si to k srdci a vrátil se s velkými ambicemi.
O tom jak mu pomohlo jeho první hostování v Lorientu…
Byla to má první zkušenost s fotbalem na nejvyšší úrovni. Měl jsem skvělého manažera v Christianovi Gourcuffovi a strávil jsem tam skvělý rok. Zlepšil jsem se hodně technicky a také takticky. Manažer mi dal šanci, když mi bylo jen 19 let, takže to pro mě byla velká věc. Musel jsem dělat svou práci a odehrál jsem tam spoustu zápasů.
O tom jestli měl strach, že po návratu z hostování bude převážně trávit čas na lavičce…
Trochu. Když hrajete každý týden a povolají vás zpátky, tak čekáte, že budete hrát. Ze začátku jsem byl na lavičce, takže jsem musel pokračovat v práci, nestěžovat si a Boss mi dal šanci proti West Hamu. Popadl jsem ji za pačesy a kvůli tomu jsem nedávno hrál docela hodně.
O jeho plánech do budoucna…
Zaprvé to ukazuje, že Boss má ve mně důvěru [když mu nabídl nový kontrakt], ale chci toho dokázat více. Odehrál jsem jen 10 zápasů, takže chci hrát i nadále. Nejdůležitější věc je snažit se hrát ještě lépe v každém zápase, pomáhat týmu a zajistit vítězství. Jsem v masivním klubu a každý tu chce vyhrávat trofeje, takže snad to dokážeme.
O tom co si myslí o Monaku…
Je to velmi dobrý tým. Jako Francouz hodně sleduji Ligue 1, takže jsem je mnohokrát viděl hrát. Velcí hráči je v létě opustili, takže musí dát důvěru mladým hráčům, kteří se můžou učit od Berbatova a Moutinha. Je to dobrá směs a bude to opravdu těžká hra.
O tom na jaké hráče z jejich akademie by si měl dát Arsenal pozor…
Kromě Henryho vyprodukovali taky Davida Trezegueta, ale teď se vše točí kolem jmen jako Yannick Ferriera-Carasco, Anthony Martial a také mají levého obránce, který byl zrovna povolán do národního týmu Francie. Jmenuje se Layvin Kurzava. Jsou známí pro jejich akademii a přivádění hráčů z Belgie, takže to bude těžký zápas.
O tom, kteří mladíci Arsenalu ho nejvíce zaujali…
Moc jsem je nesledoval, ale občas chodí někteří trénovat s prvním týmem. Kvalitní je Dan Crowley. Hrál jsem s ním v rezervě na začátku sezóny, takže můžu říct, že je opravdu dobrý hráč. Snad bude nadále tvrdě makat a brzy se dostane do áčka. Gedion Zelalem je taky skvělý. Je mladý a stává se vyspělým jak stárne. V juniorce je spousta velkých talentů.
O procesu oficiálního připojení k áčku…
Obě šatny jsou celkem blízko sebe, ale je to dlouhá cesta ve vaší kariéře. Když jsem se k áčku připojil já, tak byli v týmu celkem velcí hráči. Jste kvůli tomu nervózní, ale jestli si manažer myslí, že je ta pravá chvíle, tak to musíte přijmout. Vic Ackers [stará se o dresy pozn. redakce] tam je s vámi a ukáže vám váš dres – je to neskutečná zkušenost prvních pár týdnů, ale potom si zvyknete. Chuba a Hector Bellerin se přesunuli do áčka a zaslouženě, protože se oba chytili šance.
O tom, že brzy může hrát po boku Jacka Wilshera stejně jako v juniorce…
Jack je někdo, koho hodně respektuji. Vždycky do něj v šatně rýpu, protože je to někdo, koho mám rád. Jakmile není zraněný, tak můžete vidět jeho talent. Je to skvělý hráč a snad spolu budeme brzy hrát. Bylo by to opravdu dobré, protože jsme spolu hráli dlouhou dobu v juniorce a v prvním týmu by to bylo fantastické.
O tom jestli doufá v pozvání do reprezentace Francie…
Na to je příliš brzy. V tuto chvíli se snažím být konzistentní pro Arsenal. Ale kdo by nechtěl hrát za národní tým? Nemyslím si, že je někdo, kdo by nechtěl hrát za svou zemi. Francie má skvělé hráče, takže je těžké se dostat do týmu, ale manažer sleduje každý zápas, takže nikdy nevíte. V tuto chvíli o tom moc nepřemýšlím a soustředím se jen na Arsenal, potom uvidíme, co se stane.
/Arsenal Match Program v Monaco/
