Po měsících rozhodování o preferované variantě Arsenal nakonec sáhl po útočníkovi Sportingu Viktoru Gyökeresovi jako po své šesté letní posile. Kdo je ale tento Švéd, co přinese týmu a proč za něj klub zaplatil až 65 milionů liber?
Přestože máme dnes k dispozici více dat než kdy dřív, Arsenal čelil obtížné situaci při hledání nového útočníka. Nejde jen o to, že máme metriky – dnes už máme i metriky na metriky. Vědí, jak hráč dýchá ve spánku nebo v jaké barvě spodního prádla podává nejlepší výkony. Přesto se před otevřením přestupového okna neobjevovalo žádné zřejmé jméno, žádná jistota – trh s útočníky byl mimořádně mělký.
Alexander Isak byl vysněná varianta, ale příliš drahá a těžko dostupná z Newcastlu. Benjamin Šeško je plný potenciálu, ale stále spíš projekt. A vlak s Olliem Watkinsem už odjel po neúspěšném lednovém pokusu. To nás přivádí k Viktoru Gyökeresovi. Zpočátku se zájem Arsenalu nezdál příliš vážný, ale když v březnu vyšel článek v The Athletic o tom, že Andrea Berta je jeho dlouholetým obdivovatelem, dalo se tušit, že něco visí ve vzduchu. Tehdy byl Berta čerstvě jmenován sportovním ředitelem a informace v článku působila záměrně a cíleně. O čtyři měsíce později je Gyökeres v červenobílém.
Arsenal se rozhodl to risknout s hráčem, který za Sporting nastřílel 97 gólů ve 102 zápasech. A když se na ta čísla podíváte, nemělo by to působit jako risk – ale jeho cesta na vrchol byla dlouhá a v jednu chvíli to vypadalo, že jeho kariéra zhasne.
Přitom začátky nebyly jednoduché. Brighton ho přivedl ze švédské druhé ligy, ale následné hostování v Německu a Championship mu nesedla. Všechno se změnilo až v Coventry pod Markem Robinsem. Změnil mentální nastavení, fyzicky zesílil a díky čisté vůli začal pravidelně skórovat, až si pro něj přišel Sporting. Podle Robinse si Švéd přál přestup do Sportingu, protože se chtěl prosadit v Evropě, ale také v lize, kde útočníci již dříve posunuli svou hru na novou úroveň.
Jeho styl je neúprosný a přímočarý. Útočí na bránu s pocitem osobní mise – běhá, střílí a bojuje s obránci, dokud se neprosadí. Není to vždy elegantní, ale ta posedlost cílem ho posunula výš. A právě tento přístup v Arsenalu často chyběl.
Jeho zakončení sice občas bývá jemné – technické obloučky, umístěné střely – ale většinou prostě napálí míč s maximální razancí. Kromě zakončení zaujme i jeho přednosti pro přechodovou hru. Premier League je čím dál rychlejší a přestože většina týmů hraje z hlubokého bloku, občas se prostor otevře a ty momenty je třeba využít. Gyökeres se neustále pohybuje po celé šířce útoku, častěji vlevo, kde čeká na chybu a okamžitě vyráží za obranu.
Podle dat SkillCorner provedl 85 sprintů za obranu při rychlosti nad 25 km/h – víc než dvojnásobek oproti jakémukoliv jinému útočníkovi v portugalské lize. Samu Aghehowa měl 41, Nicolas Jackson, který vedl Premier League, měl o 24 méně. Žádný jiný útočník v Evropě neměl takovou opakovatelnost sprintů – téměř 20 za zápas – a jen pět jich dosáhlo své maximální rychlosti rychleji. Je to téměř robotická houževnatost.
Sporting i Coventry ho využívali jako pojistku – hráče, kterého necháte vepředu, aby se rval s obránci a podržel míč. Podle Lewise Ambrose měl Gyökeres 25 střel po úspěšném obejití soupeře, víc měli jen tři hráči z top lig – všichni křídelníci Lamine Yamal, Vincius Junior a Jamie Gittens. On si šance nejen vytváří, ale vytváří i prostor pro ostatní. Jen Salah, Vinícius Jr. a Doku měli víc náběhů s míčem do vápna na 90 minut než on (3,11). Stojí za zmínku, že Arsenal byl v minulé sezóně jedním z nejhorších týmů, pokud jde o proměňování získaných míčů ve střely.
Otazníky ale existují – hlavně nad tím, odkud jeho góly přicházely. Primeira Liga je extrémně nevyrovnaná a Opta ji označila za druhou nejméně vyrovnanou ze 30 sledovaných lig. Sporting pravidelně přehrával slabší soupeře – Gyökeres nastřílel 37 ze svých 39 ligových gólů proti týmům na pátém místě nebo níže, z toho 13 proti čtyřem nejhorším.
Pouze dva góly dal proti týmům z top 4 a oba proti Braze. Proti Benfice ani Portu neskóroval. Jeho výkony ale zůstávaly stabilní – během dvou let přispěl 15 góly či asistencemi proti třem velkým rivalům, dalších sedm bodových přínosů měl v devíti zápasech Ligy mistrů.
Opta ve své červnové analýze uvedla, že portugalská liga je pod Championship i belgickou ligou a 11 z 18 klubů má úroveň podobnou třetí anglické lize. V Premier League ho tedy čeká skok do jiné kvality – silnější, rychlejší, lépe organizované obrany.
Přestože je hype kolem jeho zakončení, síly a běhání oprávněný, je jasné, že přestup znamená pro Gyökerese velký posun. Vždy se objeví otázka, jestli střelci z Portugalska nebo Nizozemska dokážou své výkony přenést do vyšší úrovně. Za každého Falcaa je tu Slimani, Jackson Martínez nebo Jardel.
Ale právě v těch zápasech proti „slabším“ týmům měl Arsenal často problém – chyběla variabilita, hrozba, schopnost rozhodnout. Potřebovali jsme útočníka, který obrany zaměstná, nabídne nový styl. A možnost posílit útok ze střídačky je něco, co často chybělo k proměně remíz ve výhry.
Technicky má ještě co zlepšovat – třeba hru zády k bráně. Má parametry klasického hrotu, ale působí trochu neohrabaně v kombinacích pod tlakem. Míč mu občas odskočí, není nejjistější v těsných prostorech. Ale nemusí to vadit, pokud tu práci zvládnou jiní – třeba Havertz.
Někteří mu vytýkají pomalejší reakci při střelbě, ale v Premier League nebude prostor si míč připravit. Může působit těžkopádně, ale jeho úkol bude být nepříjemný, neustále v pohybu a tahat obranu. A to ostatní útočníci v týmu neumí.
Loni byl Arsenal snadno bránitelný – pomalý v přechodu, předvídatelný. Gyökeres není řešení na všechno, ale je to injekce energie. Akční, důrazný, zaměřený na jediný cíl – dávat góly.
Osobně jsem zpočátku favorizoval Šeška – profilově podobný Havertzovi, s unikátními fyzickými parametry a obrovským potenciálem. Ale čím víc jsem přemýšlel, tím víc mi dávalo smysl mít někoho jiného, nového. A možná je to lepší než další varianta toho, co už máme. Určitě se dá říct, že jeho mentalita a to, jak moc tady chce být, jak moc si stojí za svým a jak moc chce uspět, není samozřejmost.
Při prvním zápase na Old Trafford budeme stejně nejvíc zvědaví na útočníka. Fanoušci už napodobují jeho oslavu, Myles Lewis-Skelly byl nadšený, jeho přítomnost něco mění. O jeho prvním doteku nebo pohybu v šestnáctce se můžeme bavit později.
Sporting vyjednával tvrdě, ale Arsenal a Arteta nakonec získali muže, kterého chtěli. Náš bijec (flat-pack bully) je tu. A gólů má přijít dost. Když zámek nejde odemknout, někdy je třeba ho prostě vyrazit.
