Všechno nebo nic: Arsenal první dojmy

Včera večer jsem se začal s ženou sledovat zbrusu novou dokumentární sérii ze zákulisí klubu All or Nothing nebo jak je přesně přeloženo Všechno nebo nic. Rozhodl jsem se k tomu sepsat takové první dojmy, respektive mini recenzi prvních dílů. Jako první mě překvapila skutečnost, že jsem už z hlavy absolutně vypustil začátek předchozí sezóny. Pamatoval jsem si, že jsme měli příšerný začátek, ale jaké bylo skóre a jak moc špatné to ve skutečnosti bylo, mi připomněl až první díl.

Celou sérii provází známý herec Daniel Kaluuya, který se v posledních letech proslavil ve výborném hororovém snímku Uteč (v originále Get Out), ale zahrál si i v známějších filmech jako Black Panther nebo Sicario. Kaluuya ze začátku stručně představí historické úspěchy klubu, tak i fakt, že od nich už uběhla delší doba a klub prochází složitějším obdobím. Velmi rychle poté se zaměří pozornost na kádr a především na Bukaya Saku, který po neproměněné penaltě ve finále Mistrovství Evropy, čelil velké kritice ze strany anglických fanoušků a rasistickým útokům. Bukayo se pak vyjadřuje k tomu, jak se sžívá s nově nabytou slávou mimo hřiště.

Častěji se pak na kameru vyjadřuje hlavně manažer Mikel Arteta, který prodává svou vizi a ukazuje jak krásná, ale zároveň nevděčná je role manažera klubu. V zákulisí se mihne i Edu Gaspar v roli technického ředitele řešícího přestupy a sám Josh Kroenke, který na vše dohlíží. Poslední jmenovaný na mě působil poměrně sympaticky a podpora Artetovi byla z jeho strany zjevná. Na druhou stranu jak dokument sám připomíná, má sám máslo na hlavě kvůli celé záležitosti se Superligou, která naštěstí skončila fiaskem a zůstalo to jen na papíře. Možná je to ze strany Josha Kreonkeho jen akt pro kamery, ale možná taky ne a myslí to s klubem dobře.

Co mě hodně potěšilo bylo vše okolo Aarona Ramsdale-a. Líbil se mi jeho přístup k nezasloužené kritice na sociálních sítích těsně po samotném přestupu. Také jeho skromná povaha a krásný vztah s rodiči, kteří ho podporují celou jeho kariéru a prožívají každý jeho zákrok. Také se mi líbily záběry z šatny a snahy Artety namotivovat mužstvo k lepším výkonům. Od hráčů samotných se k jeho přístupu nesla jen slova chvály.

Paradoxně jsme však od hráčů samotných zase tolik neslyšeli. Např. Aubameyang je od začátku prezentován jako hvězda, jsou tam náznaky budoucích událostí, kdy přijde o kapitánskou pásku, ale reálně jsme od něj zase tolik neslyšeli. Samozřejmě kádr je veliký a na rozdíl třeba od Last Dance, se každý jeden díl nemůže zaměřovat kvůli omezené stopáži jen na jednoho hráče, ale musí dát menší prostor jen několika z nich. Nicméně bych rád viděl diskuze v šatně mezi hráči místo záběrů toho, jak má většina nasazené sluchátka. 🙂

Jestli se dokumentu něco daří, tak je to budovat vztah ke klubu, polidštit hráče a celkově posilovat celé pouto mezi hráči a fanoušky. Jestli jsem si něco po prvních dílech odnesl tak to, že miluju tento klub ještě víc než kdy dřív a přeji mu jen ty největší úspěchy.

Come on you Gunners!