Vyhrajeme titul nebo se spokojíme se třetím místem?

 

Arsenal má po „demolici“ na Camp Nou díkybohu volný víkend, sbírá síly na derby a tak jsem volný čas využil k malému zamyšlení.

 

Do konce EPL zbývá již jen pět kol a blížící se květnové datum konce nynějšího ročníku 2009-2010 dává vědět, že se bude brzy rozhodovat mezi jedním ze tří kandidátů na titul. Nad námi je sice Manchester United se 72 body, ale jeho aktuální forma a výsledky v EPL a CHL dává jeho pronásledovatelům jistou naději. Chelsea v posledních kolech střílela jako u Verdunu, vyhrála na Old Traford a naznačuje, že by závěr mohl patřit jejímu týmu. Zato The Gunners se v posledních zápasech trápí, dáváme góly v posledních fázích utkání, náš tým je zdecimován zraněními a na doby, kdy hrála naše základní „desítka“ kompletní můžeme jenom vzpomínat. Utkání na Camp Nou jsme si také příliš neužili a o vlivu této prohry „rozdílem třídy“ na psychiku týmu můžeme jen spekulovat. Přesto však patříme k těm, kteří se již opakovaně do hry o titul vrátili a mohou překvapit, prostě stále platí přísloví o dvou, co se perou a třetím, který se směje.

 

Mnozí z nás si jistě řeknou, titul je stále na dosah, máme šanci vyhrát, ale já se domnívám, že by bylo i příjemné v klidu si udržet třetí místo, zajišťující přímý postup do Ligy Mistrů. Proč se spokojím i se třetím místem? V žádném případě neházím „flintu“ do žita, ale podívejte se se mnou na uplynulou sezónu a na naše „finálové“ šance trochu jiným pohledem.

 

Jedním ze základních hledisek zhodnocení našich šancí na zisk titulu jsou zranění.  Toto téma zde bylo již probíráno mnohokrát. Není na tom nic divného, žádný klub ani jeho fanoušci nevidí rádi, když je jeho tým postižen v sezóně zraněními klíčových hráčů. Nedávno jsme zde četli i vyjádření Colina Lewina, našeho klubového lékaře.

 

Do zákulisí týmu však nikdo z nás nevidí, nikomu není známo, jak probíhá příprava hráčů. Vidíme jen výsledek, buď brutálního způsobu hry proti nám, nebo „chybného“ rozhodnutí managementu (Gallas, Fabregas), či nedostatečné fyzické přípravy nebo přetížení. Ale přesnou odpověď na důvody zranění zná jenom realizační tým. My se můžeme reálně podívat jenom na statistiku, která nám něco napoví o tom, jaký tým vlastně hrál celou sezónu a pokusit se o závěr, jestli takový tým má vůbec šanci na titul, či případně zda konečné třetí místo není vlastně úspěchem.

 

Pokud se pokusíme z našich hráčů sestavit (nehledě na zranění) ideální sestavu, myslím, že se všichni shodneme na této desítce (brankáře vyjímám, neboť jejich vliv nepokládám u nás za až tolik podstatný, bohužel). Takže Top 10 Arsenalu je podle mého

Z této desítky je v současnosti mimo hru Gallas, Fabregas, van Persie, Arshavin a zřejmě Song. Většina z hráčů základní desítky byla průběžně mimo hru (někteří  dlouhodobě) i v průběhu sezóny. Pokud se podíváme zpětně na všechny zápasy odehrané v této sezóně (vyjma Carling Cup a zápasu CHL v Pireusu, kdy hráli junioři), zjistíme, že kompletní desítka nehrála ani jednou. Většinou chyběli 2-3 hráči, nejvíce pak v zápase FA Cup se Stoke až 9 !!! hráčů tohoto základu. Ale už na začátku sezóny, v tak důležitém zápase s Manchesterem United, nám chyběli dva z hráčů nejdůležitějších, tedy Fabregas a Nasri a tento fakt nás bezesporu stál cenné tři body.

 

Zranění hráčů ze základu způsobila, že Boss nemohl v průběhu sezóny rotovat sestavou a eliminovat tak vliv neúměrného počtu zápasů na fyzický (ale i psychický) stav hráčů.  A pokud Boss rotovat chtěl, opět nemohl plně využít potenciál všech hráčů, neboť musel přihlédnout i ke zraněním dalších hráčů, stojících za naší první desítkou, tedy těch, kteří rotaci zajišťují. Říkejme jim náhradníci. K těmto „náhradníkům“ počítám neméně důležité hráče našeho týmu, jako jsou Gibbs, Denilson, Walcott, Ramsey, Rosický, Eboue, Vela, Bendtner, Eduardo. Nedocházelo-li k pravidelné rotaci této dvacítky hráčů prvního týmu, muselo logicky docházet při zápasovém rytmu „středa-víkend“ k přetěžování některých hráčů a následným zraněním i těch fotbalistů, jindy odolnějších vůči zranění. Následky si pak může každý odhadnout sám.

 

Pokud jsem dobře spočítal účasti/neúčasti hráčů základní desítky v zápasech sezóny 09/10, tak ve všech 46 dosud odehraných zápasech lze napočítat 148 !!! absencí, což znamená 3,2 hráče základní sestavy na jeden zápas. Česky řečeno, Bossovi chyběla v každém zápase třetina hráčů ze základní sestavy. A k tomu je nutné připočítat i absence „náhradníků“, což znemožňovalo vhodně kombinovat sestavu.

 

Pokud nám titul v závěrečném finiši unikne a nám se „podaří“ získat bronzovou příčku, budu to pokládat s ohledem na průběh sezóny a zranění klíčových hráčů za obrovský úspěch. Pokud by se nám shodou náhod (selhání našich přímých protivníků) podařilo získat titul, budu to pokládat s ohledem na těžkosti, se kterými se tým musel od začátku sezóny potýkat, za největší trenérský úspěch Arséne Wengera v jeho kariéře na ostrovech. Větší,  než úspěch s „The Invincibles”.

 

Come on you reds!

 

/Patrick/

 

/článek vyjadřuje osobní názory autora/