We love you Arsenal, we do…

 

 

Arsenal je finančně nejzdravějším týmem EPL. Arséne Wenger je dlouhodobě přesvědčený, že jeho klub se může stát v Anglii „jedničkou“ a zůstat přesto finančně soběstačný. Pojďme se na finanční situaci na špici Premier League a problémy s tím spojené podívat…..

 

Recese se odrazila na fotbale za posledních 18 měsíců takovým způsobem, že se co chvíli dozvídáme až katastrofické údaje o finančních ztrátách některých klubů. Vyjma neuhrazených závazků po splatnosti Manchesteru United, které podle údajů zveřejněných samotným klubem již přesáhly částku Ł700 milionů, se do dluhové pasti „řítí“ i Liverpool s již splatným závazkem přesahujícím Ł250 miliónů. Přes intenzivní jednání s bankami se nepodařilo americkým akcionářům Liverpoolu oddálit promptní splatnost úvěrů na koupi akcií klubu ve výši Ł200 mil, splatnost byla stanovena na červenec 2010. Je tedy zřejmé, že Citizens posílí v létě o Torrese. Majitelé Liverpoolu dále intenzivně shánějí investora, který by jim spolufinancoval výstavbu tak toužebně očekávaného nového stadionu a kalkulují s tím, že zvýšený prodej vstupenek by pokryl nejen splácení části investice, ale i staré dluhy. Chtěl bych však znát takového investora, který půjčí takový obnos (Ł400 miliónů) a nebude za něj chtít několikanásobně více, třeba majoritní podíl v klubu, neboť čas, kdy půjčovaly banky, již pominuly…

 

Takovým United nepomohl s dluhem ani Cristiano Ronaldo, v jeho případě se dokonce spekuluje, že zisk z jeho prodeje se nejvíce líbil bernímu úřadu. Rudí ďáblové se tak pokusí tristní situaci vyřešit prodejem dluhopisů v hodnotě Ł500 milionů, ale ruku na srdce, kdo by si v dnešní krizové době takové dluhopisy kupoval, když s jejich uplatněním na finančním trhu mívají občas problémy i některé státy. A pak, prodat dluhopisy je jedna věc, ale splácet pravidelně úroky a ve splatnosti vrátit investorům jejich nominální peníze, je věc druhá.  Jakou jistotu takový investor vlastně má? Prostě podle mého je to jenom odložení problému, nikoliv dlouhodobé řešení. Příjmové problémy Liverpoolu jsem snad i schopen s ohledem na kapacitu Anfieldu pochopit (45.362), ale United? Old Traford má kapacitu 76.212 diváků a pokud vím, nebyl postaven v tomto století, tedy příjmy ze vstupného musí mít United vysoké a hlavně dlouhodobě stabilní, a investice na výstavbu stadionu je již bezesporu účetně odepsána. Navíc United patří mezi elitu již bratru pár desetiletí. Vstupenky na ligu stojí i přes Ł40 na zápas, ty tam jsou ty doby, kdy se sir Fergie divil, jak si někdo vůbec může kupovat vstupenky na Arsenal za Ł40. Zkuste si to vynásobit počtem diváků na OT a počtem domácích zápasů a dojdete k pěkně kulaté sumě. Rámcově stejné, jakou získává za sezónu Arsenal, tedy Ł100 mil.. Stejné jsou zřejmě i příjmy z prodeje vysílacích práv. Takže dluhový problém United vznikl jinde. Je pravděpodobné, že jeho základ tkví v nákupu akcií klubu americkými investory, kteří si na převzetí klubu půjčili od bank a následně své osobní závazky bankám zastavili akciemi klubu. Takový klub je v tom vlastně nevině, zprostředkovaně ho vlastní banka, i když jen za podmínky nesplácení půjčky. Glaserové byli navíc tak šikovní, že svůj závazek převedli na klub, ale do toho už smrtelník nemůže vidět.

 

Další z tzv. „velké čtyřky“, Chelsea, hospodaří každý rok se značnou ztrátou a akumulovaná ztráta za dobu vlády ruského bohatýra dosáhla již Ł půl miliardy. Majitel Abramovich tak musí podnikat účetní triky, aby splnil finanční přiměřenost klubu z pohledu anglického obchodního práva – závazek klubu vůči firmám Abramoviche byl kapitalizován a o částku dosahující skoro půl miliardy liber bylo navýšeno základní jmění klubu, česky řečeno, dluh byl fotbalovému klubu prominut a vyměněn za nové akcie klubu, vše v rámci rodiny ruského gubernátora.  To však nic nemění na stavu, že Chelsea, tak jako United či Liverpool nebo naposledy i Manchester City, podnikají jako ekonomické subjekty každoročně s obrovskou ztrátou, tedy že jejich náklady (nákupy hráčů, platy, provoz klubu…) výrazně převyšují jejich příjmy (inkaso z přenosových a marketingových práv, příjmy z prodeje a zapůjčení hráčů, vstupné, permanentky, sponzorské příspěvky …).

 

Jednotlivé kluby tuto disproporci mezi příjmy a náklady řešily v minulých letech bankovními půjčkami, za které ručily již existujícími nemovitostmi či právy k hráčským smlouvám, pomáhali jim také majitelé půjčováním z jiných zdrojů své podnikatelské činnosti, či prozaicky, tak jako se nyní ukázalo v případě Portsmouthu, neplacením za hráčské přestupy či nevyplácením mezd hráčům. Poměrně nenápadně a skoro bez pozornosti tisku proběhla i krize v dalším tradičním klubu, ve West Ham United, jejichž majitel zastavil akcie klubu bankám za půjčky, které s fotbalem vůbec nesouvisely. Klub pak zachránila skupina podnikatelů z pornoprůmyslu, která odkoupila za Ł50 mio část zastavených akcií klubu od věřitelských bank a odvrátila tak bezprostřední kolaps tradičního anglického klubu, jehož dluhy přesáhly částku Ł100 milionů. A zahájila redukční kůru, která když ne letos, tak příští rok nasměruje klub do druhé ligy, neboť přeplácení hráči asi odejdou. A dluhy za dalších  Ł50 mil. stále zůstávají  ….

 

Je potěšitelné, že světlou výjimkou ve světě financí na špici Premier League je právě Arsenal. Zásluhou prozíravého postupu vedení klubu, které již na konci minulého století správně odhadlo, že je nezbytné postavit nový stadion a následně očekávané finanční situaci přizpůsobit platovou a přestupovou politiku, se dnes Arsenal může pochlubit fotbalovým chrámem, který ročně kryje 44% všech příjmů klubu. Při průměrné návštěvě 59.453 diváků na zápas jsou celkové roční příjmy ze vstupného (včetně VIP sekcí, Diamond clubu i klubových sedaček) až  Ł100,1 milionů.  První myšlenky na výstavbu nového stadionu na místo Highbury se zrodily již v polovině 90 let minulého století, aby se po několikaletém odkladu začalo v březnu roku 2004 se stavbou budoucího Emirates Stadium. Jak jistě všichni vědí, fotbalové zápasy se zde začaly hrát od sezóny 2006/2007 a do plného provozu se podařilo stadion uvést za další rok. Tedy za tři roky od zahájení stavebních prací a podle mého odhadu po 5 letech od finálního rozhodnutí o zahájení stavby. Domnívá-li se tedy třeba vedení Liverpoolu, že výstavba nového stadionu jim pomůže řešit stávající bezútěšnou finanční situaci, pak buď neříká svým fanouškům pravdu anebo má plán „B“ pro nejbližších 5 let. To říkám ne proto, že bych nepřál Liverpoolu šťastné řešení jejich situace, ale proto, že bližším studiem finančních výsledků Arsenalu se dá vysledovat, že nový stadion je skutečně řešením finanční krize, ale jenom pro kluby se silným zázemím fanoušků, kterým Liverpool bezesporu (zatím) je, ale až za bratru 5!!! let od prvního kopnutí do země.

 

To, že je nový a tedy moderní multifunkční stadion skutečně výdělečný, si můžeme dokázat opět na příkladu Arsenalu a jeho Emirates. Takový standardní ostrovní klub, hrající na starším stadionu, nemůže počítat, vyjma obvyklého vstupného, se skoro žádnými jinými příjmy od diváků, tedy pokud nepočítáme tržby za „burgry“ a pivo, ale to jsou spíš drobné. Mnohdy je v televizních záběrech vidět, že se kluby snaží „přilepit“ do starých konstrukcí stadionů VIP lóže a klubové sekce, aby svým sponzorům a obchodním partnerům nabídly zvýšený komfort a další doprovodné služby. Myslím, že málokterý tým se může pochlubit tím, že má klubovou a VIP sekci čítající skoro 10.000 sedaček jako má Arsenal, o příjmech z prodeje těchto míst můžeme jen spekulovat, ale je zcela jisté, že možná i převýší příjmy z prodeje zbytku vstupenek na stadion. Je logické, že čím větší je VIP sekce, tím větší jsou tržby z prodeje služeb s touto sekcí spojených. Jedná se o zisky z cateringu a dalších aktivit (pronájmy sálů, bankety apod.), jen z prodeje práv ke cateringu inkasuje Arsenal každoročně Ł1,38 milionů čistého a zisky ze všech ostatních nefotbalových aktivit spojených s Emirates dosahují neuvěřitelných Ł34,2 milionů ročně.

 

Nový stadion, to znamená nejen větší podnikatelské příležitosti pro klub a větší počet míst pro diváky a s tím spojené příjmy, ale i nižší náklady. Málokdo si uvědomuje, že většina stadionů na ostrovech pamatuje nejen minulé století, ale dokonce jeho první polovinu. Tehdy samozřejmě platila trochu jiná pravidla z oblasti požární ochrany, bezpečnosti diváků, s tím spojených únikových zón a podobně. Nový stadión těmto normám 21. století bezesporu vyhovuje. Starší stadiony se musí novým předpisům neustále přizpůsobovat. A to není levná záležitost. O otázce nákladů na udržování starší či nové nemovitosti pak je zcela zbytečné diskutovat.

 

Takže nemožnost zvýšit kapacitu a „kulturu“ starých stadionů sebou přináší příjmový limit, naopak zvyšující se finance vynakládané na stálé úpravy a opravy  tlačí na nákladovou kapitolu rozpočtu klubů a ukrajují z další a pro mnohé kluby nejvýznamnější příjmové položky, přenosových práv. Arsenal je pro televizní společnosti atraktivní partner a jeho příjmy za loňský rok za přenosová práva ve výši Ł73,2 miliónů asi nemohou být srovnávány s příjmy takového Portsmouthu, ale kluby ligové špičky mají zřejmě příjmy srovnatelné. Otázkou pak je, jak kluby s těmito zdroji nakládají. Fotbalové kluby mají jako nejvýraznější nákladovou položku platy hráčů, poplatky za odstupné a odměny při podpisu kontraktů a to je zřejmě ta pověstná černá rozpočtová díra.

 

Arséne Wenger patří mezi managery, kteří nejen dlouhodobě varují před zadlužováním fotbalových klubů, ale v praxi kladné hospodaření prosazují. Arsenal jako jediný klub z čela anglické Premier League nehospodaří „v červených číslech“, je schopen splácet poměrně značný dlouhodobý závazek spojený s výstavbou nového stadionu a současně trvale vykazuje úspěchy na fotbalových kolbištích. Základem koncepce, kterou Boss prosazuje, je dosažení zisku na přestupovém trhu, což je základ ziskového hospodaření celého klubu a současné udržení týmu na špici s vlastními odchovanci. Druhým pilířem této koncepce je platová struktura Arsenalu, která vychází nikoliv z požadavků přestupového trhu a požadavků hráčů či jejich agentů, ale z reálných možností ekonomiky klubu. Arsenal vydává ročně Ł104 miliónů na mzdy realizačního týmu a hráčů od prvního seniorského do posledního juniorského týmu a tyto náklady dlouhodobě a plně kryje z vlastních příjmů. I přes obrovské mzdové náklady dosahuje Arsenal zisku před zdaněním (stručně řečeno : rozdíl mezi výnosy a náklady) Ł39,9 miliónů. Jedním z důvodů takového stavu je bezesporu i velice střízlivá politika Bosse na přestupovém trhu, a to nejen z hlediska přestupových částek, ale i hráčských odměn.

 

Francouzský trenér dostal loni souhlas vedení klubu na letní nákupy, ale po investici do Thomase Vermaelena již nepřivedl do týmu žádnou jinou posilu, naopak prodal Adebayora a Kolo Touré. Stejná situace nastala i tuto zimu, Wenger měl opět od klubu „zelenou“ na nákupy za Ł30miliónů, kterou znovu nevyužil s tím, že nevidí hráče s přidanou hodnotou pro klub, česky řečeno, hráče, jejichž cena za přestup a požadavky na plat by se minimálně rovnaly jejich přínosu (hernímu i finančnímu)pro Arsenal. Jak primitivní, ale jak účinné, řekl by klasik ústy pánů Dočolomanského a Kopeckého.

 

Dlouhodobá politika Wengera, spočívající ve výchově mladých hráčů, pomalu přináší ovoce a sám manager věří, že může přivést Arsenal na čelo Premier League.

 

„Je to náš cíl, stát se klubem číslo 1 v zemi, ale víme, že to bude velice těžký úkol, protože konkurence je stále silnější“, řekl Wenger.

 

„Několik let to byl Manchester United, potom se zjevila Chelsea a nyní Manchester City a několik dalších týmů, které si vedou dobře, jako Tottenham či Aston Villa.“

 

„Takže je to čím dál těžší, ale myslím, že postupujeme správným směrem, protože se držíme dobrých zásad. Zásobujeme klub z našich vlastních finančních zdrojů a budeme to tak dělat vždy, máme také velmi mladý tým“.


Dluhová past je na „ostrovech“ velice žhavým tématem a to nejen pro novináře, zejména mluvíme-li nyní o takových týmech jako Manchester United a Liverpool. Jak je to však s Arsenalem?

 

Podívejme se na základní  ekonomické ukazatele k datu květen 2009 (na aktuální data si musíme tak měsíc počkat):

 

1.  Obrat dosáhl Ł313 mil., když v roce 2008 byl  Ł223 mil.

2. Tržby ze vstupenek dosáhly Ł100 mil., ve stejném období v předchozím roku 2008 – Ł94 mil.

3. Provozní zisk bez zohlednění obchodu s hráči dosáhl Ł63 mil., což je rozdíl oproti roku 2008 + Ł4 mil.)

4. a to co nejvíc zajímá akcionáře a sponzory : zisk po zdanění dosáhl Ł35 mil. (2008 – Ł25,7mil.)

 

Nejdiskutovanější položkou v účetnictví Arsenalu je nejen půjčka na výstavbu Emirates Stadium (Ł250 mil., za minulý rok splaceno Ł5,4 mil., celková doba půjčky 22 let při úrokové sazbě 5,3% p.a.), ale i půjčka (dnes již splacená) na výstavbu apartmánů v areálu bývalého stadionu Highbury (Ł140 mil.).

 

Splacením půjčky na apartmány na Highbury se Arsenal Holding plc „dostal z nejhoršího“, neboť se zbavil půjčky, kterou nemohl ovlivnit z hlediska své hlavní podnikatelské činnosti – fotbalu. Je logické, že po splacení krátkodobého (1-2 roky) úvěru na výstavbu bytového komplexu Highbury výrazně klesla dluhová služba holdingu, která činila ročně Ł15 mil., z toho „byty“  Ł10 mil.. Logickým závěrem tedy je, že pokud Arsenal financoval ze své hlavní podnikatelské činnosti (fotbalu) úroky půjčky na výstavbu apartmánů Highbury ve výši Ł10 mil. ročně a na tento náklad měl kalkulovaný dlouhodobý finanční plán, může Boss v dalších letech počítat s dodatečným ročním výdajem Ł10 mil. na kupř. platy hráčů či na nákup hráčů nových. Takovou přidanou hodnotou se v současnosti nemůže chlubit žádný klub v EPL, pokud takové finance nedostane třeba ve formě „injekce“ od svých majitelů, což je v době krize nepravděpodobné. Takže pokud Chamakh má stát ročně na platu Ł2,5 mil., tak je zřejmé, že Arsenal si může dovolit od roku 2010 „4 nové Chamakhy“  Tedy pokud nepočítáme náklady na „jejich“pořízení, ale na tento výdaj má Arsenal k dispozici na účtech přes Ł100 mil., což byla rezerva požadovaná bankou a auditorem na riziko spojené s případným neúspěchem při splacení půjčky na byty Highbury, riziko nyní pominulo (byty jsou prodány a úvěr splacen).


Arsenal se tedy stává atraktivním hráčem na přestupovém trhu
, disponujícím obnosem Ł100 mil.. Potom se nemůžeme divit spekulacím na téma David Villa. Všem je naprosto jasné, že Boss neutratí vše a najednou, ale posílení týmu s cílem dosažení požadovaných pohárů (když soupeři jsou finančně vyčerpáni), je logickým podnikatelským krokem.

 


 

 

We love you Arsenal, we do, We love you Arsenal, we do, We love you Arsenal, we do, Oh Arsenal we love you!

 

 

/Patrick /

 

(článek vyjma citací vyjadřuje osobní názor autora)