Před několika týdny byl Granit Xhaka venku s kamarádem, když k němu přistoupil muž, který na něj mířil telefonem a podporoval ho houf jeho kamarádů. Řekněme, že muž s telefonem neměl zájem o slušnou výměnu názorů. Začal svou tirádu, ve které pomlouval řadu Xhakových spoluhráčů, jeho manažera, prostě všechno možné, přičemž jeho cílem bylo částečně vyprovokovat reakci, kterou by bylo možné zachytit na kameru.
V takových chvílích se Xhaka musí přinutit, aby se na chvíli zastavil, aby si připomněl, že musí potlačit pokušení vyjádřit se jasně. „Musím se uklidnit, protože je snadné být hodně naštvaný, když spousta lidí, promiňte mi to, říká spoustu hloupostí, a proto hájím věci, o kterých si myslím, že jsou správné.“ Xhaka se na muže s telefonem nezvedl, ale vnitřně posílil svou vlastní touhu chránit Arsenal a lidi v něm ze všech sil. Jako by to byl další smysl, který dnes ve svém fotbalovém životě cítí – nejen trénovat a hrát, ale také podporovat a zastávat se svého týmu a spoluhráčů.
To vystihuje velký paradox, pokud jde o vnímání Xhaky. Uvnitř klubu byste jen velmi těžko hledali jedinou duši, která by neobdivovala, a dokonce nezbožňovala, jak moc chce klub bránit. Mimo vnitřní svatyni je empatie vzácnější. Jeho svéhlavá povaha na hřišti, včetně momentů lehkomyslnosti, nezodpovědnosti a jedné obzvlášť nechvalně proslulé epizody v roce 2019, kdy se velmi veřejně a emotivně pohádal s vlastními fanoušky, z něj může udělat hromosvod rychlé kritiky. On si to uvědomuje. Vždy hraje s vášní na maximu a zažil toho dost na to, aby věděl, že to může vyvolat hodně silné pocity. Žije s tímto radikálním kontrastem mezi tím, jak ho vnímají jeho blízcí a jak ti vzdálení. Je to skoro, jako by vedl dvojí život, na jedné straně růžovější a na druhé trnitější.
Xhaka je vděčný za to, že spojení s blízkými přáteli a kolegy převažuje nad nevlídným šumem cizích lidí. „Budu velmi upřímný a řeknu, že to je pro mě nejdůležitější,“ říká. „Lidé, které vídám každý den – a snažím se jim projevovat veškerou úctu, protože tak jsem byl vychován, abych si vážil každého mladého nebo starého člověka. V šatně se cítím velmi, velmi dobře. Myslím, že mimo hřiště jsem úplně jiný člověk. Rád žertuji, hodně se směji, ale na hřišti jsem ten, kdo má v sobě hodně vášně. To nemůžu změnit. Přál bych si, aby mě lidé venku trochu víc chápali.“
Přiznává, že jeho vztah s příznivci Arsenalu je složitý. Někteří ho podporovali v dobrém i zlém, jiní ho nikdy podporovat nebudou. Přijímá to tak, jak to je. „Nikdy jsem neměl problémy na ulici,“ říká. „Lidé se ke mně chovali dobře. Samozřejmě, že mohli něco říct – to k našemu životu patří. Ale po tom, co se stalo před dvěma lety, jsme si byli hodně vzdálení. Myslím, že se krok za krokem pomalu sbližujeme. Nevěřím, že se z nás stanou nejlepší kamarádi. Ale co můžu lidem říct, je, že od prvního do posledního dne, kdy tu budu, udělám pro fotbalový klub všechno.
„Budu dělat chyby, protože je dělá každý. Nejsme dokonalí. Ale v každém tréninku a v každém zápase ze sebe vydám 100 procent. To je můj vzkaz fanouškům. Někdy dochází k nedorozuměním a já věřím, že to byl jediný důvod problému, který mezi námi nastal. Cítím mnohem více lásky než před rokem nebo dvěma, ale je to pomalý proces, který musíme projít.“
Někteří z jeho kritiků nepřikládají takovou váhu jeho pověsti skvělého člověka v šatně, který je příkladem pro ostatní hráče v nabádání všech, aby se snažili o nejvyšší standardy. Xhaka je vůdčí osobností v podpoře týmového ducha.
Jeho původ s albánskými rodinnými kořeny a vliv otce, který byl politickým vězněm v době války v bývalé Jugoslávii, než Xhakovi uprchli do Švýcarska, mu vštípil houževnatost a cílevědomost, díky nimž se bez ohledu na okolnosti snaží dělat to, co považuje za nejlepší. „Slovo boj znám díky svému původu. Mám za sebou spoustu různých zkušeností. Je pro mě strašně důležité, aby lidé pochopili mou povahu. Jsem velmi otevřený, ale také velmi přímý. Nerad se chovám jako had, víte, klouzat pořád zprava doleva a zase doprava – to nejsem já. Rád jsem přímý, upřímný. Někdy člověk udělá nějaké chyby, protože je možná až moc přímý, ale se zkušenostmi se to dá dělat i jinak.“
Na jeho záměru, jak chce klub reprezentovat, se nic nezměnilo. To, co se stalo v onen vulkanický den proti Crystal Palace, kdy se na něj jako na kapitána Arsenalu smáli a on se při odchodu rozvášnil, je něco, co nyní vnímá jako součást své dnešní osobnosti. „Určitě je to součást mého života,“ říká. „Měl jsem potíže i předtím, ale ne takovým způsobem. Nakonec jsem to vzal velmi pozitivně, a pokud o tom jednou v budoucnu budu mluvit se svými dětmi, vím, že se budu moci usmívat, protože to byl klíč k tomu, abych se stal silnějším člověkem a také silněji spojen s fotbalovým klubem.“
To byl jeden ze dvou případů, kdy Xhaka mohl Arsenal opustit, ale neudělal to. Druhým bylo loňské léto, kdy byl klub otevřený nabídkám na prodej švýcarského záložníka, zejména po vynikajícím mezinárodním turnaji na Euru. I s tím se Xhaka potýkal. Nechtěl odejít. Mikel Arteta se zasloužil – ne poprvé – o to, že zůstal. To symbolizuje velkou část hádanky ohledně vnímání Xhaky. Každý manažer, kterého kdy v klubu i v zemi měl při něm stojí, věří mu, chce ho, váží si ho a hraje s ním téměř pořád 90 minut.
Xhaka dorazil na London Colney brzy a před tréninkem si sedá na kus řeči. Je ochotný k nevázanému rozhovoru a zanedlouho se dostáváme k tématu taktizování. Tato debata má dvě hlavní témata. První je, že Xhaka se pohybuje na tenké hranici, pokud jde o napadání míče, a druhou je téma, které Arseblog skvěle popsal jako index ITWGX – mechanismus pro posuzování špatných zákroků jiných hráčů, kteří nejsou potrestáni (index „Kdyby to byl Granit Xhaka“ – If That Was Granit Xhaka). Má pocit, že je kvůli své pověsti trestán přísněji? Xhaka vrhá vědoucí pohled.
„Rád atakuji míč, ale musí to být v rámci fair-play,“ říká Xhaka. „Nerad vidím, když někdo úmyslně zraní hráče – to podle mě nikdo nedělá. Ale obranné zákroky jsou součástí naší práce. Mojí vášní je vyhrát a nenechat soupeři míč. Všichni jsme lidé a děláme chyby, ale vychází to pouze z vášně. Když jsem přišel do Premier League, všichni říkali, že v téhle lize se dá jít hodně tvrdě (buší pěstí do dlaně), a já to miluji, to je přesně moje hra a to, co chci dělat. Ale když vidíte některé zákroky a představíte si, kdybych byl v této pozici já? Byl bych okamžitě vyloučen. To mi někdy brání v tom, abych do toho šel tak, jak opravdu chci. Kdybych do toho šel opravdu tak, jak chci, dostal bych červenou kartu každé tři nebo čtyři zápasy.“
Cítí, že v zápalu boje na hřišti musí zvažovat riziko oproti potřebě napadat míč? „To mě někdy nutí dělat věci jinak, protože vím, že moje riziko v porovnání s rizikem ostatních hráčů není stejné,“ říká. „Pokud riskuji, vím, že jsem blíže červené kartě než kterýkoli jiný hráč v Premier League. Možná se mýlím, ale tak to cítím. Takže se někdy v zápase zastavím, abych nešel do riskantních zákroků, protože pokud dostanu červenou kartu, všechno začíná znovu. Nechci dávat argumenty ostatním, aby o mně mluvili hlouposti. Snažím se příliš neriskovat.
„Když jsem jednou dostal červenou kartu, rozhodčí řekl jednomu z mých spoluhráčů: ‚Víš, jaký je Granit, ztrácí hlavu‘. To mi nepřijde fair. To, že jsem ztratil hlavu například proti Burnley, neznamená, že ji ztrácím pokaždé. Zařadit mě takhle do této škatulky je podle mě špatně.“ Xhaka chce hrát odhodlaně, ale touží po důslednosti, kdy by každá akce byla posuzována samostatně podle svých zásluh, nikoli podle pověsti.
V těchto dnech se Xhaka na sociální sítě příliš nedívá. Hovoří o škodách, které způsobují. „Pořád tam chodím,“ přiznává. „Někdy dostávám zprávy od svých přátel. Ale snažím se tam moc nechodit.“ Ačkoli pobyt na očích veřejnosti škody rozšiřuje, uvědomuje si, jak těžké může být pro dítě kyberšikana, kdy máte pocit, že nemůžete uniknout. Kvůli svým vlastním malým dcerám, až budou starší, dává přednost tomu, aby se sociálním sítím co nejvíce vyhýbaly.
Otcovství přišlo pro Xhaku v pozitivní chvíli. Je vděčný za perspektivu a za to, že má důvod pokusit se nechat fotbal přede dveřmi. To není vždycky snadné. „Samozřejmě jsem chtěl, když se mi narodily děti, aby doma byl čas pro rodinu, ale opravdu je to někdy velmi těžké kvůli tomu, jak moc miluji věc, kterou dělám. Když jsme měli špatný den, když jsme prohráli zápas nebo se nám v tréninku něco nepovedlo, musím jít do své kanceláře a zůstat deset minut sám a přemýšlet o tom, protože vím, že teď jsem doma. Ale daří se mi lépe než předtím.“
Xhaka neprožil skvělý vstup do sezony. Byl součástí týmu, který prohrál první tři zápasy Premier League, při vysoké porážce s Manchesterem City byl vyloučen a brzy poté si přivodil zranění kolenních vazů, které ho mělo vyřadit na tři až čtyři měsíce. Xhaka byl přesvědčen, že se může vrátit dříve, během rehabilitace pracoval s příkladným nasazením a zkrátil svou absenci na 10 týdnů. Přesto to bylo nejdelší zranění, které za všechny roky působení v klubu měl.
Pozoruhodné je, že Arteta měl během těchto týdnů pro Xhaku speciální úlohu. Očekával, že prioritou bude kondice, ale zároveň chtěl, aby tak důležitá postava šatny zůstala blízko týmu. „Takový byl plán od Mikela,“ vysvětluje Xhaka. „Řekl mi, že chce, abych byl s týmem co nejvíce. Úplně na začátku jsem se věnoval sám sobě, ale postupně jsem byl stále častěji na týmových schůzkách, na tréninku, v posilovně, takže jsem byl s týmem stále v kontaktu. Když jste zraněný, můžete spoustu věcí vnímat jinak, vidíte jiné věci, protože nejste tak soustředěný zápas od zápasu. Vidíte, v čem se můžeme jako tým zlepšit, jako skupina. V tomto směru to pro mě bylo dobrých deset týdnů.“
Byl k dispozici pro individuální rozhovory s hráči, kteří to potřebovali, ať už šlo o mladíky, nové tváře, které se v týmu zabydlely a které nedávno do Arsenalu přestoupily, nebo o okrajové hráče, u nichž vypozoroval, že potřebují zvláštní pozornost. „S nimi musíte mluvit víc než s kluky, kteří hrají,“ říká.
Rád by také pomohl těm, kteří jsou kolem něj ve středu pole, při jejich adaptaci. Thomas Partey, přestože už je v Arsenalu druhou sezonu, stále hledá moment, kdy se dostane do jeho nejlepší formy. Xhaka je velkým fanouškem svého ghanského partnera ve středu pole, ale přemýšlí, zda ho tlak na naplnění jeho cenovky trochu nezbrzdil. „Stál hodně peněz a lidé dnes vidí jen cenu. Ale myslím si, že je to špatně, protože to není naše chyba, když lidé zaplatí 50, 60, 100 milionů. Pokud mu mohu pomoci, udělám to. Řekl jsem mu, že musí ze sebe sejmout tlak, protože má kvality na to, aby hrál v každém týmu. Myslí si, že musí všem ukázat, proč stojí 50 milionů eur. Začíná to chápat a daří se mu mnohem lépe.
„S Thomasem to bylo tak, že pokaždé, když byl v dobré formě, tak ho vyřadilo drobné zranění, a já doufám, že zůstane především zdravý a bez zranění. Rád s ním hraju. Je to skvělý záložník a úžasný, úžasný, úžasný kluk. Je to kluk, který se chce zlepšovat, přichází a ptá se vás a je otevřený se učit. Sambi (Lokonga) je stejný a na to, že je tak mladý, má před sebou velkou budoucnost.“
Xhaka je nyní na koni a nadšeně hovoří o svých spoluhráčích. Děti, které se dostávají do titulků Premier League, jsou závanem čerstvého vzduchu. „Rád se na kluky dívám. Vzpomínám si, že když jsem byl v jejich věku a měl jsem kolem sebe zkušené hráče, kterým jsem mohl věřit a mluvit s nimi. Chci být pro ně takovým člověkem. Chci jim dát pocit, že kdykoli budou chtít přijít a promluvit si se mnou, mohou – o čemkoli, je jedno o čem.“
„Lidé o vás budou mluvit, ať už jde o dobré nebo špatné věci, ale oni jsou tak skromní, chtějí se zlepšovat a je důležité zůstat na této úrovni. Odvádějí úžasnou práci. Když jste mladí a všechno se daří, je to skvělý pocit, ale je důležité, aby byli psychicky silní, když se něco nedaří. Přijdou těžké chvíle. Když si vezmeme tyto tři – Bukayo, Emile a Gabi Martinelli – jsou to tři mladí kluci s velkou budoucností a velkou, velkou, velkou mentalitou.“
Z jeho řeči je patrné, proč Arteta cítil, že je pro něj tak užitečné být v týmu. Pokud je manažer za Xhakův přínos vděčný, je to oboustranné. Xhaka vděčí Artetovi za to, že v Arsenalu vůbec ještě působí. „Je to člověk, kvůli kterému jsem stále v tomto fotbalovém klubu. Všichni vědí, co se stalo před dvěma lety s fanoušky, a myslím, že bez něj bych tu už nebyl. On je ten člověk, který mě tlačil a chtěl, abych zůstal, a tohle mě motivuje k tomu, abych mu vrátil to, co mi dává on, a abych lidi zase potěšil.“
Když Arteta oznámil, že existuje skupina fakticky přebírá kapitánství od Pierra-Emericka Aubameyanga, přičemž Alexandre Lacazette je mužem, který v současné době vlastní pásku – ale není oficiálně jmenován jako další stálý kapitán Arsenalu -, bylo to trochu neobvyklé. Anglický přístup k posvátnosti této role a hierarchii vicekapitána a tak dále, připadá některým protagonistům moderní hry staromódní. Arsene Wenger před lety hovořil o konceptu společného vedení. Emery nad ním zavedl hlasování. Arteta se s tím vypořádává po svém, když se snaží, aby se méně dbalo na jednotlivce a více na základní vlivné osoby.
Xhaka s novým modelem naprosto souhlasí. „Když zapojíte více hráčů, je to mnohem lepší, protože každý přináší jiný názor, každý myslí jinak, myslím, že tahle myšlenka kapitána a zástupce kapitána je stará škola,“ říká. „Stejnou situaci mám i v národním týmu a hodně to pomáhá, protože si myslím, že nestačí mít v týmu jen dva nebo tři lídry.“
Vedení Arsenalu, jehož klíčovými mluvčími jsou Xhaka, Lacazette a Rob Holding, spolu často hovoří. Steve Round si je občas zavolá, aby s nimi probral určité myšlenky nebo problémy. Všichni mluví od srdce.
„Někdy si povídáme ve dvou nebo ve třech a ptáme se sami sebe i jeden druhého, co můžeme udělat lépe. Tato vedoucí skupina je velmi, velmi pozitivní. Momentálně je to snadné, protože všichni jsou spokojení, když vyhráváme zápasy. Ale víme, že těžké časy zase přijdou. Je správný čas na to, abychom se ujistili, že jsme spolu. Když se něco nedaří, tehdy je nejdůležitější, aby vedoucí skupina chránila hráče, chránila skupinu a starala se o to zůstat pozitivní.“
„Momentálně je Laca naším kapitánem a já jsem za něj více než rád. Je pro nás velmi důležitou osobou na hřišti i mimo něj. Je to milý kluk. Má velký respekt ostatních hráčů a za ta léta nasbíral spoustu zkušeností. Věřím, že takového hráče potřebujete: On je tady vždycky. Nikdy nepřijde pozdě. Má velkou disciplínu. Je to zábavný chlapík. Je velmi otevřený a můžete s ním mluvit, kdykoli chcete. Věřím, že v tuto chvíli je tím pravým člověkem, který by měl být naším kapitánem.“
Rozhovor se stočí směrem k momentálně bývalému kapitánovi, muži, který trpí nabouranými vztahy a hodně hledá duši. Koneckonců, jestli je uvnitř Arsenalu někdo, kdo by měl tušit, co Aubameyang právě teď cítí, je to Xhaka.
„Byl jsem v téhle situaci a vím, jak se cítí,“ říká Xhaka. „Můj příběh je jiný a s jinými problémy, než má Auba. Někdy to možná není krok zpět, ale je to krok vpřed. Myslím si, že Auba je dostatečně silný a má dost zkušeností na to, aby se vrátil a byl lepší než dřív. Věřím, že všechno se děje z nějakého důvodu. Nemusí to být něco, co vás srazí na kolena. Musíte myslet pozitivně a věřit, že to můžete zvrátit. A já věřím, že to dokáže.“
Když si to všechno v hlavě probíral, byl si Xhaka vědom toho, že jednodušší cestou je odejít. Cesta, která je výzvou pro vaše síly, je vrátit se zpět s novým odhodláním. „Prožil jsem několik velmi, velmi temných dnů a nocí,“ vzpomíná. „Každý může utéct. To je tak jednoduché, otevřete dveře a odejdete. Ale já jsem takový člověk nikdy nebyl. Věděl jsem, že jsem pro tento fotbalový klub ten pravý. Chtěl jsem jim něco dát. Udělám pro tento fotbalový klub všechno, abych vyhrával zápasy, a to s velkou vášní.“ Tato slova říká s jednoznačným přesvědčením.
Po návratu do první čtyřky chce usilovat o víc. „Je to teprve polovina cesty. Musíme přemýšlet zápas od zápasu. Jsme čtvrtí, ale nejsme tak daleko od třetího nebo dokonce druhého místa. Nezastavím se u čtvrtého místa. Můžeme se zlepšit a vést si lépe než v poslední době. Věřím, že letos můžeme dokázat něco výjimečného, a tým tomu věří také. Tento měsíc je pro nás velmi důležitý. Tlačit, tlačit, tlačit.“
Je jedním z nejdéle sloužících hráčů v klubu. Arsenal, do kterého Xhaka přišel v roce 2016, právě skončil na druhém místě v Premier League a rok co rok byl pravidelným účastníkem Ligy mistrů. Jeho působení v klubu se časově shodovalo s nestabilitou, tlaky, dramaty, generálními opravami na hřišti i mimo něj. „Podepsal jsem částečně proto, že jsem chtěl hrát Ligu mistrů každý rok, ale nikdy nevíte, co se stane v následujících letech. Přesto, pokud se vrátím do roku 2016, budu dělat to samé, co tehdy.“
Ať už to bylo někdy jakkoli náročné, Xhaka vidí smysl své existence v tom, aby byl nablízku a co nejvíce pomáhal. Je stejně tvrdohlavý a cílevědomý jako vždy.
Z originálu „Xhaka: ‘I don’t believe we will be best friends… but I feel much more love from Arsenal fans than two years ago’“, který napsala Amy Lawrence pro The Athletic přeložil Leon