Největší zážitky bývalých hvězd Arsenalu z North London derby

V jednom studeném listopadovém odpoledni před 125 lety se na Tottenhamských mokřinách zrodilo něco velice speciálního.

Nově založený Royal Arsenal se jako hostující tým střetl s Tottenhamem. Tyto dva týmy se poprvé střetly v zápase, který se nyní nazývá jako “north London derby“. Tehdy měl Arsenal rok od založení na Dial Square, která se nachází na Woolwichi. Spurs byli založeni o pět let dříve od zmiňovaného zápasu.

Jejich první zápas musel být přerušen. Arsenal dorazil pozdě a před koncem zápasu, kdy Spurs vedli 2:1, už byla tma.

Pokud tohle byla pouze jiskra rivality, tak to, co následovalo, už jen jiskra nebyla. Severní Londýn zažil gólové hody, rozhodující zápas při doublu Arsenalu v roce 1971, titul v sezóně “Invincible“ v roce 2004, několik semifinálových pohárových vítězství Tottenhamu, skvělé obraty zápasů a ohromné vášně.

Několik skvělých hráčů, kteří se zúčastnili těchto zápasů, zavzpomínali na svůj nejoblíbenější.

Martin Keown (1981 – 2004)

V roce 2004 jsem na White Hart Lane s Arsenalem vyhrál Premier League, ale derby, které si pamatuji, se datuje o tři roky zpět.

Byl to zápas, kdy Sol Campbell nastoupil ke svému prvnímu derby od přestupu z Tottenhamu. Už od začátku byl zápas plný zloby. Už když jsme autobusem dorazili na jejich půdu, tak zadním oknem létali lahve. Od tohoto momentu jsme věděli, co je ve hře. Vše nás to motivovalo, abychom uhráli potřebný výsledek.

Fanoušci Spurs byli zvyklí, že se mohou od Arsenalu dočkat pouze nudného fotbalu. My jsme je ale přehráli atraktivní hrou a fanoušci Tottenhamu to nemohli unést. Sol zvládl ten zápas skvěle. Remizovali jsme 1:1, ale potom jsme museli několik hodin čekat, než jsme mohli opustit stadion, protože se to nezdálo bezpečné. Měli jsme policejní eskortu a až potom jsme mohli odjet.

Anders Limpar (1990 – 1994)

Moje první derby byl třetí zápas sezóny 1990 na Highbury. Hrál Gazza a už na začátku zápasu mi nakopal. Bylo to na zemi, můj chránič se rozletěl na dva kusy, on se nade mě postavil a říká: “Vítej v Anglii ty “z******ý Švéde“. Měl jsem na noze dva stehy. Byl to od Gazzy perfektní uvedení do Anglického fotbalu. Miloval jsem to, když Tony Adams seřval všechny hráče v kabině. Bylo úžasné, když jste jej sledovali před zápasem se Spurs. Byl napjatý jako býk. Pro mě byl proti Spurs vždy mužem zápasu. On byl PAN ARSENAL a bylo mi velkou ctí, že jsem hrál s kapitánem jako je on.

Charlie Nicholas (1983 – 1988)

Byl jsem od našich fanoušků pod velkým tlakem, obzvlášť v prvním derby, protože jsem nedal gól tak 10, 12 zápasů. Ale všichni nás opravdu podporovali. Když jsme přijeli na White Hart Lane, a já jsem vstřelil dvě branky, tak jsem si to u fanoušků vyžehlil. Někteří měli pochybnosti, zda se hodím do systému Arsenalu a ty góly proti Spurs mi pomohli. Po zápase jsme si dali v kabině pár drinků s hráči Spurs. Nebyla tam žádná zloba a hněv. Všichni jsme se za 90 minut pokopali, ale po zápase jsme to pustili z hlavy. Chodil jsem na drink s Grahamem Rixem a setkával jsem se také s Glennem Hoddlem a s Grahamem Robertsem.

Billy McCullough (1958 -1966)

Moje první derby na Highbury bylo, když nás porazili Dave Mackay a Danny Blanchflower. V paměti mi ale zůstala remíza 4:4 na White Hart Lane v říjnu 1962. Měli jsme středního záložníka Laurieho Browna, který v tom roce přestoupil do Tottenhamu. Ale nedočkal se velkých urážek. Tenkrát to nebylo tak zlé. Pokud ale někdo řekne, že před derby není nervózní, tak je s ním něco špatně. Už v kabině, než vyběhnete na hřiště, cítíte to napětí. Jakmile jste ale na hřišti, tak už se soustředíte. Potom jsme si ale dali šálek čaje nebo pivo s ostatními hráči a jejich ženami. Nikdy tam nebylo nějaké nepřátelství.

Perry Groves (1986 – 1992)

Není lepší pocit, než když vstřelíte rozhodující branku před North Bank. Vím to, protože se mi to povedlo v březnu 1988. Možná jsem na sebe příliš shovívavý, ale bylo to magické. Zápas běžel live na ITV a mělo to velký ohlas, protože mnoho zápasů v televizi neběželo. Vedli jsme 1:0 díky Allanovi Smithovi. Mně se ten míč tak dobře odrazil a bylo to před Clock End. Vzpomínám si, že jsem si říkal: “V bráně je pouze Bobby Mimms, určitě dám gól.“ Poslal jsem tu střelu ale vysoko nad a nemohl jsem tomu uvěřit. Asi si tedy dokážete představit, co mi proběhlo hlavou, když Clive Allen vyrovnal. Fanoušci by mě pověsili, že jsem tu šanci zahodil. Potom ale přišel ten moment. Kenny Sansom hodil míč do hry a míč dopadl na mou levou nohu. Když se míč dotkl sítě, tak následoval mix veselí a úlevy. Sklouznul jsem se proti North Bank!

 

/Dailymail.co.uk/

 


 

 

Obrázky retro dresů obou týmů a další fotografie ze slavných derby naleznete v článku.